Program festivalu šansonu
Koncert 5.11. (19.00 hod.)
- Enikö Szilagyi (Francie/Rumunsko)
- Rudolf Pellar (Česká republika)
- Hervé Chavanon (Švýcarsko)
Enikö Szilagyi (Francie/Rumunsko)
Je obtížné zařadit Enikö Szilagyi k jedné zemi. Svůj život dělí mezi Maďarsko, Rumunsko, Belgii a v posledních letech zejména Francii. Výjimečná divadelní a filmová umělkyně, která odehrála na prestižních maďarských scénách stěžejní role, dala přednost kariéře šansoniérky a svým přesídlením do Francie se rozhodla dokázat, že se šanson stal mottem jejího života. V současné době koncertuje kromě Francie v USA i v řadě evropských zemí, kde interpretuje písně Barbary, E.Piaf, J.Brela, ale i svou vlastní tvorbu. Každé její vystoupení je nádherným propojením sametového hlasu a dramatického projevu s maximálním zaujetím pro interpretaci myšlenky.
Rudolf Pellar (Česká republika)
Nestor českého šansonu, umělec, který i ve svém poměrně vysokém věku koncertuje, překládá (zejména americkou literaturu), píše texty, moderuje. Na ryze divadelní začátky na scénách činoherních i operetních navázal kromě jiného přednesem textů poetických i prozaických, v mnoha případech prezentovaných s hudebním doprovodem. Od těchto aktivit byl jen krůček k šansonu, který pro Českou republiku doslova v šedesátých letech objevil. Nejvíce se zapsal do povědomí posluchačů interpretacemi textů a písní Jacquese Brela.
Hervé Chavanon (Švýcarsko)
Je autorem i interpretem písní, jež se pohybují textově na hranici humoru a vážnosti, hudebně pak základní melodiku doplňují exkurzy do oblasti blues, jazzu, ale i valčíku či stylu bosa nova. Základní osou jeho tvorby je cesta – ve všech jejích podobách. Jako reálné cestování a získávání zkušeností, i jako bloudění samotné duše, myšlenek. Toto putování se odráží v textech písní i zvolených instrumentech (akustické a elektrické kytaře, pianu) a specielně vytvářených zvukových efektech.
cena vstupného......190,– Kč
Koncert 6.11. (19.00 hod.)
- Jaromír Nohavica (Česká republika)
- FRANK VIEHWEG (Německo)
- Antoni Muracki (Polsko)
Jaromír Nohavica (Česká republika)
Písničkář, textař, překladatel, autor divadelních textů, poezie
i prózy, člověk velké škály talentů – osobnost v pravdě
renesanční. Autor písní, které již dávno zlidověly. A také umělec
s charismatem, jež uchvátí každého účastníka jeho koncertů.
Začínal v šedesátých letech jako textař, až v roce 1981 zahájil jako
umělec na volné noze svou dráhu písničkáře. Brzy se jeho písně
s bohatou škálou žánrů jak z hlediska textů, tak melodiky, stali doslova
národním majetkem. V jeho repertoáru najdeme písně na pomezí folklóru
i folku, písně vtipné, melancholické, politické i dětské.
Nejrůznější hudební styly používá jako šablonu pro osobní
výpověď – a je jedno, jestli chce popsat cestu tří čuníků nebo
přízračný svět Darmoděje. Vždy najde to pravé spojení hudby a slova.
Mnoho z jeho písní můžeme bez rozpaků zařadit mezi šansony –
ostatně, pokud bychom měli poměřovat příslušnost k „šansonu“
běžně používaným heslem: „píseň s obsahem“, pak do této kategorie
můžeme – s jistou nadsázkou – zařadit celou Nohavicovu tvorbu.
FRANK VIEHWEG (Německo)
Bydlí a pracuje v Berlíně jako autor a interpret písní, autor textů a
překladatel písní a poezie. Začínal studiem hry na akordeon, teprve pak se
sám naučil hrát na kytaru. V 80.letech ( po maturitě, vojenské službě a
vyloučení ze strany a FDJ) pracoval v městské knihovně v Berlíně. Od
počátku své nezávislé umělecké činnosti v roce 1985 uváděl Frank
Viehweg různé vlastní koncertní programy. Jeho texty lze zřejmě
nejvýstižněji označit jako „milostné politické písně“. „Markische
Oderzeitung“, regionální noviny německého Poodří, to vyjádřily takto:
„ Frank Viehweg nepatří do nejtypičtějších bardů své generace. Je
v nejlepším slova smyslu básníkem – písničkářem, který se svému
řemeslu učil u velkých evropských a latinskoamerických klasiků svého
žánru. Citlivé, ale nikoliv sentimentální, chápavé, ale ne
naříkající, silné, ale ne agresivní – tak vnímáme slova písní
Viehwega.“
Od poloviny 80.let se věnuje také překládání písní ze španělštiny,
angličtiny, ruštiny , češtiny i řečtiny. Kromě toho se Frank Viehweg
věnoval překladům sonetů Wiliama Shakespeara, které zpívá ve vlastním
zhudebnění.
Antoni Muracki (Polsko)
Autor, hudební skladatel, interpret i konferenciér – to vše je Antoni
Muracki .Od roku 2004 provozuje vlastní hudebně-kabaretní scénu
„Kulturní salónek“, kde uvádí díla písňová i kabaretní, jejichž
autorem je z části sám, z části interpretuje tvorbu jiných polských
autorů. Od Murackého písní nelze očekávat banálnost – probouzejí
emoce, vyvolávají smích i hluboké zamyšlení. Vypovídají o lidech,
vztazích, citech a o tom, co dává člověku jiný člověk. Stejnou širokou
škálu, jako v oblasti témat, můžeme u Murackého najít i v oblasti
harmonie. Koncerty nejsou pouze přehlídkou písní, ale v podstatě
satiricko-lyrickými divadelními představeními – s jednotnou linkou textu
i hudebního ztvárnění.
V květnu 2006, jako zakladatel umělecké nadace „Fundacji Artystycznej
TST“ zorganizoval Mezinárodní hudební setkání s názvem „Písně bez
pasu“ (ruská edice).
Od roku 1998 překládá a zpívá písně Jaromíra Nohavici, jehož se stal
zároveň i polským manažerem. Před dvěma lety realizoval se skupinou
umělců představení založené na Nohavicových písních.
cena vstupného......330,– Kč
Gala koncert 7.11. (19.30 hod.)
- Rudolf Pellar (Česká republika)
- Enikö Szilagyi (Francie/Rumunsko)
- Hervé Chavanon (Švýcarsko)
- Marta Balejová (Česká republika)
- Elzbieta Okupska (Polsko)
- Maria Meyer (Polsko)
- Jiří Dědeček (Česká republika)
Marta Balejová (Česká republika)
Patří mezi nejvýznamější současné šansoniérky, které se v České republice profesionálně zabývají tímto specifickým hudebním žánrem. S hudebním vzděláváním začala již v předškolním věku a sice hrou na klavír. Záhy se přidal zpěv a violoncello. Studium Konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze zakončila absolutoriem v pěvecké třídě prof. Vlasty Mlejnkové. Středočeskou konzervatoř absolvovala v oboru tvorba písňových textů (lektoři: Pavel Žák, Ladislav Kantor, Pavel Vrba ad.). Několik le působila jako sboristka populární country skupiny ‚Newyjou‘. V současné době se věnuje výhradně šansonu (představení Pocta Edit Piaf měli možnost shlédnouti naši krajané ve švédském Stockholmu). Vedle intenzivní koncertní činnosti účinkuje v pravidelných rozhlasových pořadech „Šanson, věc veřejná“.
Elzbieta Okupska (Polsko)
Začala hereckou kariéru v Koszalinu. Už roku 1984 dosáhla prvního ocenění v revue „Actor´s Song“ ve Wroclavi a roku 1986 se stala členkou divadla Rozrywki v Chorzowu. Vynikla zde jak v činoherním, tak muzikálovém repertoáru. Od roku 1995 koncertuje sólově, jejím nejpopulárnějším programem jsou písně Bertolda Brechta, zpívané pro ni charakteristickým, velmi originálním kontraaltovým hlasem. Je nositelkou řady významných cen, z toho čtyřikrát laureátkou „Golden Mask Award“.
Elzbieta Okupska
Maria Meyer (Polsko)
Herečka a zpěvačka, která debutovala v divadle St.Jaracz v Olsztynu a od roku 1985 je členkou divadla Rozrywki v Chorzowu. Jejím hlavním repertoárem jsou role muzikálové, za něž také byla vyhlášena laureátkou „Golden Mask Award“. Je také členkou kabaretu „Pod Egida“, s kterým vystupovala ve Švýcarsku, Německu, Itálii a Kanadě. V roce 1998 založila vlastní divadlo pod názvem MA SCALA- Teatr Marii Meyer. Kritika i publikum vysoce oceňují její všestrannost v projevu a interpretaci.
Jiří Dědeček (Česká republika)
Vystudoval obor knihovnictví a vědecké informace, později scénáristiku a dramaturgii na FAMU. Sám sebe charakterizuje jako šantánového písničkáře a básníka. Je známý i jako překladatel básní a divadelních textů, především z francouzštiny, ale též z němčiny, angličtiny a ruštiny. Koncertuje s písněmi převzatými, ale i je i autorem cca 500 původních textů, které interpretuje buď sám, nebo je píše pro jiné zpěváky. Známý je jeho vlastní rozhlasový pořad „Písničky po francouzsku“, či televizní pořad „Cizí slovo poezie“.
cena vstupného......300,– Kč










