• Goldoniáda

Kdy představení hrajeme

Představení je zařazeno v archivu.

Osoby a obsazení

  • Autor: Martin Porubjak
  • Režie: Milan Schejbal
  • Dramaturgie: Kateřina Fixová a Pavlína Schejbalová
  • Pohybová spolupráce: Martin Pacek
  • Scéna a kostýmy: Kateřina Baranowska
  • Překlad: Leoš Suchařípa
  • Hudba: Petr Skoumal
  • Inspice a nápověda: Sandra Střížová
  • Foto: Lukáš Janičina

O představení

Na jeviště příbramského divadla vtrhnou postavy inspirované nejen italskými komediemi Goldoniho a Gozziho, ale i komedií dell´arte. Všichni je znáte, stejně jako směšné situace, do kterých se dostanou – Dottore a Pantalone jsou vědci a vážení pánové jen na oko; dále je tu trojice zchudlých a vychytralých šlechticů, co chtějí přijít k penězům nejlépe svatbou a pak jejich sluhové – nebo jenom jeden sluha pro všechny? Hospodský a jeho žena a hlavně dospívající dceruška a její služky jsou v tom zcela nevinně… Že vám to všechno připomíná nejenom Sluhu dvou pánů, ale i Tři v tom, před časem v Příbrami uvedené? Anebo o nich slyšíte poprvé? Tak či tak, stejně se budete bavit jejich směšností, hravostí, divadelností v tom nejryzejším slova smyslu, jednotlivými gagy, písněmi i precizními pohybovými kreacemi. Spolu s herci příbramského divadla se na jeviště také vrátí Los Trumberos, kapela, která se představila už v Baladě pro banditu a také v pravidelných písničkových večerech v D-klubu divadla.


  • Délka: 150 minut
  • Premiéra: 2. a 3. června 2016

Zeptali jsme se

Režiséra Milana Schejbala:

Nejnovější inscenace DAD Příbram ponese podivuhodný název Goldoniáda. Na co se můžou diváci těšit?

Jde o bláznivou komedii, která využívá principy žánru zvaného commedia dell’arte. To bylo lidové a velmi propracované divadlo, které se rozšířilo v 16. století v Itálii a jeho vliv vnímáme ve světovém divadle dodnes. Inspirovalo řadu autorů, jedním z nich byl i Carlo Goldoni (18. století). Většina diváků bude znát jeho komedii Sluha dvou pánů, ale napsal také Náměstíčko, Benátskou vdovičku… Situacemi z těchto jeho her je inspirována právě i Goldoniáda nebo hra Jaroslava Vostrého Tři v tom, kterou mohli příbramští diváci rovněž vidět v nedávné minulosti na našem jevišti.

Když se řekne divadlo ve stylu komedie dell’arte, představte si vysoce stylizované komediální herectví, naddimenzované výrazové prostředky, lidový humor, zpěv, pohybové kreace. Vystupují zde také výrazné ustálené herecké typy, známé už po staletí – Sluha, Doktor, Kapitán, Služka, Zamilovaný pár. A neodmyslitelnou součástí takové komedie jsou tzv. lazzi, tedy ustálené komediální situace. Jde například o obsluhování dvou pánů jedním sluhou, námluvy, operaci pacienta, hostinu atp.

Komedii dell’arte se říká také barevná komedie, protože nedílnou součástí byly a jsou výrazné pestré kostýmy.

Když nad tím přemýšlím, je zajímavé, že oba texty – Tři v tom a Goldoniáda – mají podobný osud. Jsou to dvě naše současné nejslavnější předlohy, které čerpají právě z komedie dell’arte a v době svého vzniku, v 70. letech minulého století, se skutečná jména jejich autorů – Jaroslav Vostrý a Martin Porubjak – nesměla zveřejnit. Pod obě díla se tudíž podepsali jako autoři první režiséři obou inscenací, a to Jiří Menzel v pražském Činoherním klubu a Vladimír Strnisko v Bratislavě. Ze slovenštiny Goldoniádu přeložil Leoš Suchařípa, významný herec, dramaturg a překladatel, známý i z řady filmů.

Čím je titul přitažlivý pro vás coby tvůrce?

Smyslem Goldoniády je pobavit diváka a pro nás na jevišti je příležitostí užít si výsostně divadelní výrazově prostředky. Hercům i režisérovi dává příležitost rozvinout svou divadelní fantazii a imaginaci, komediální talent. Přinést nečekaná řešení i některých klasických lazzi, jako je například operace pacienta, při které se z jeho útrob vytahuje kdeco. Pro herce to znamená i zvládnout náročné pohybové kreace (pohybová spolupráce Martin Pacek) a zpěv. A nechci zapomenout ani na velmi zdařilé písně, které jsou nedílnou součástí Goldoniády. Zárukou jejich kvality jsou autoři Pavel Šrut a Petr Skoumal. V naší inscenaci je bude hrát už zdomácnělá kapela Los Trumberos pod vedením Zdeňka Dočekala. Diváci ji znají už z několika našich inscenací (Škola základ života, Balada pro banditu) a setkávají se také na pravidelných písničkových večerech v D-klubu.

Kdo bude v Goldoniádě hrát?

Představí se řada našich domácích herců, např. Filip Müller, Petr Florián, Jiří Vojta, Lukáš Typlt, Vladimír Senič, Anna Fixová, Kateřina Fixová, ale i několik nových tváří.

Video

Napsali o nás

Káru s nápisem Goldoniáda táhnou Florián a Vojta

Až se mě přátelé budou ptát, co je zač to představení s tajemným názvem Goldoniáda, které jako poslední premiéru před prázdninami na svůj repertoár zařadilo příbramské divadlo A. Dvořáka, budu muset chvíli přemýšlet, hluboce se nadechnout a pak říci: je to něco jiného. Není to totiž zdaleka klasická činohra. Není to muzikál, ale zpívá se tam. Není to nový cirkus, ale o kotouly a gymnastické prvky zde nouze není. Není to taneční představení, ale pár krokových variací herci předvedou. Není to groteska ani pantomima, ale kousek od každého divák nalezne. Takže tím bychom věděli, co Goldoniáda v režii domácího Milana Schejbala není. A čím tedy je? Veselou taškařicí, klauniádou.

 

Základ představení tvoří vtipné skeče, které přirozeně tvoří celý postupný děj hry. Největší nároky jsou kladeny na pohyb herců. Běhají, skáčou, převalují se, přetahují se, koulí se všemi směry, předvádí legrační a zároveň obdivuhodná silová cvičení, vyblbnou se. Příbramský soubor nám zkrátka v tomto představení ukazuje, co vše umí. Samotná divadelní mantra – činoherní herectví – musí trochu ustoupit ostatním živlům, ale proč ne.

Ústřední dvojici ztvárňují Petr Florián, jakožto hrabě čistě heterosexuální a Jiří Vojta v roli barona, nejisté, leč spíše homosexuální povahy. Ti představení táhnou a takříkajíc odpracují. Každý si žije svůj příběh, ač ve skutečnosti žijí jeden příběh dohromady. Předmětem jejich zájmu je, jak jinak, žena – Rosaura. Dceru hostinského (Lukáš Typlt) a jeho ženy (Kateřina Fixová) hraje Eliška Jansová, příbramskému divadelnímu oku zatím spíše neznámá. Hrála však například princeznu v pohádce Jiřího Stracha Svatojánský věneček. Vzhledem k tomu, že má za sebou čerstvě studium na DAMU, její role na ni ještě čekají.

Bez dvojice hlavních rolí by hra existovat nemohla, což tentokrát platí trojnásob či čtyřnásob. Petr Florián jakoby se pro daný žánr komedie dell´arte přímo narodil, představení mu svědčí a působí přirozeně.Patří mu velký obdiv a společně s Jiřím Vojtou tvoří oba herci skutečně výbornou dvojici, které se podařilo sžít se k velké radosti diváka.

To však neřeší vše. Jak to tak bývá, druhá půle je většinou lepší než první. V případě Goldoniády to platí dvojnásob. Diváků dokonce mezi půlemi ubylo, což není úplně dobré znamení. Je tedy potřeba znovu upozornit všechny, kteří uvažují, že představení navštíví, aby zvážili, zda jsou připraveni na něco, co není činohra tak, jak ji znají. Je to komedie skutečně nevážná, bez větší zápletky, duchem prostá, nenáročná. Je to cirkusácké. Prvky z představení známe z pouličního umění, které vídáme na dovolených. Chybí už jen žonglování nebo chůze na chúdách. Je to jiné, není to špatné, má to své kouzlo, ale nelze to ani úplně převyprávět, protože bez očního vjemu to není celé.

V Goldoniádě navíc nehrají jen herci z povolání. Jelikož je hra hojně doprovázena hudebně, ke slovu a činům se dostává i formace hrajících a zpívajících herců a neherců příbramských i nepříbramských, která si říká Los Trumberos a tentokrát se její členové dostávají ke slovu i přímo na divadelních prknech. Lenka Vahalová tak saxofon občas odloží a hraje služku Marinu.

Jelikož se blížím závěru své recenze, nesmím zapomenout na Filipa Müllera. Jeho talent je zřetelný a nelze o něm více diskutovat. V Goldoniádě hraje sluhu. Sluha hraběte, sluhu barona a sluhu zemana (v nevýrazném podání Tomáše Kyselky). Müller je tak v postavení sluhy tří pánů. Paralela s Miroslavem Donutilem a jeho Sluhou dvou pánů, která se v Národním divadle stala legendou je jasná a divadlo A. Dvořáka se k ní také hlásí. Filip Müller se Donutilem inspiroval, to je jasné. Možná ale z toho mistrovského poháru trochu přebral, protože od Donutila převzal i pohyby, mimiku, gesta. Neškodilo by méně Donutila, více Müllera. Fyzicky však předvádí heroický výkon, až člověk žasne. Hraje navíc zároveň lamače dívčích srdcí, což mu jde maximálně přirozeně, takže jeho výkon zároveň působí lehce a svěže. Nicméně Donutila je v jeho herectví tentokrát příliš a je to škoda.

S oblibou hodnotím také scénu a kostými. Tentokrát se vybláznila Kateřina Baranowska a svoji práci zvládla velmi dobře. Je to veselé, hravé, přiléhavé.

Až se mě přátelé budou ptát na představení Goldoniáda, budou chtít slyšet kolik procent dávám. K tomu více v sekci hodnocení, nicméně stroze vyčísleno, dávám 60%.

 

Foto a plakát ke stažení

Přihlášení Mobilní menu

Představení pro školy

Vstupenky na představení pro školy objednávejte na obchodním oddělení divadla:

Zuzana Sauerová

tel.: 326 531 250

email: zuzana.sauerova@divadlopribram.eu