Stará Blažková

Alexandrovci v sukních rozezpívali Déčko

Je neděle okolo poledne. Žena stojí u sporáku a vaří oběd. Zadělává těsto na knedlíky, míchá omáčku… A usmívá se. Práce se jí daří a vypadá to na opravdu dobrý oběd. Tak si začne prozpěvovat. V ten okamžik dává zbytek rodiny oči v sloup. Znáte to?

A pak přijde skvělá zpěvačka Jana Hejkrlíková a postaví tyto ženy na jeviště. Takhle vznikl vokální soubor Bacha baby.  Do sboru může vstoupit každá. Nevadí, že není pěvecký fenomén. Stačí, když ji to baví. Jana sama říká: „Každý, kdo není němý a slyší, se může naučit zpívat!“
Docela by mě zajímalo, co říká ten zbytek rodiny, když vidí tu svoji manželku (dceru, babičku, sestru, atd.) zpívat na jevišti. Předpokládám, že už to nejsou oči v sloup, ale obdiv.

Jejich věk je neomezený a jejich počet pohyblivý. Na malé jeviště v Déčku se jich vešlo patnáct!!!!
Ano, jsou to ty, co si nemohly zazpívat ani doma u sporáku a teď zpívají na veřejnosti. Myslím, že zpíváním doslova rozkvetly. Zbavily se zakřiknutosti a objevily svou hodnotu. A to dokonce tak, že některé kromě zpívání začaly malovat a některé psát. A tak kromě zpěvu, zazněly v Déčku básničky a povídky. Některé mě rozesmály, některé dojaly…

Pouze Jerry Lienert, který tvoří kytarový doprovod, je jediným mužem, který se mezi babama pohybuje.

Publikum se dožadovalo dalších přídavků. Každopádně, ve mně koncert vyvolal pocit zastavení a báječné adventní atmosféry.
Milé dámy, smekám před vámi a děkuji!

Mobilní menu