Stará Blažková

Budžes zezadu

Tak si představte, že jsem jela do Tábora s Hrdým Budžesem. Došlo k tomu vlastně náhodou.Protože se nějak nedostávalo dostatečného počtu aut, tak auto vzal i manžel Hanky Kratochvílové. V autě kromě Hanky bylo volno. Výjimečně proto jela i Anna Čiperová, a protože bylo stále ještě místo, nabídku jsem dostala i JÁ. Když jsem si vzpomněla, jak Čiperka při oslavách 700. reprízy Budžese vyprávěla, co všechno se na zájezdech děje, tak nemůžu tajit svoji zvědavost.

Při příjezdu do Tábora, byla v zákulisí pohodička. Řidič Michal Dlabač pročítal místní divadelní kroniku a Libor Jeník byl doslova rozverný.

A pak přišlo překvapení, když Bára s Jarmilou na mě vyhrkly: „Tak jdete s námi na jeviště, ne?!“ Skoro jsem začala koktat: Na jeviště? A co bych tam dělala? „No, budete obíhat kulisy a portály a fotit si všechno zezadu.“  „(otevřená pusa) Ale tam přece nikdo nesmí?„Chtěla jste pořád nějaké drby? Chtěla. Tak si je vytvořte.“  Zůstala jsem vyjeveně stát. Do zákulisí opravdu nesmí nikdo, kdo tam nemá co dělat. A fotit? Čím? Hanka Kratochvílová se na mě podívala, jako kdybych byla malomocná: „Máš přece mobil, ne ?!“ No to sice mám, ale…  V zákulisí je tma. A tam se blesk použít nemůže, to by bylo vidět…  Jarmila jenom prohodila: „Foťte s bleskem.“ A Bára hned přikývla: „No, jasně.“  V tuto chvíli jsem nevěděla, jestli to myslí vážně nebo si ze mě dělají srandu. Přikláněla jsem se k druhé možnosti, když mě Libor chytil  za předloktí: „Tak jdem.“ A já najednou stála v portálu, viděla jsem na herce, ale i na publikum. Rychle jsem uskočila dozadu. Publikum by mě přece vidět nemělo…

A tak jsem fotila! Jak už jste mohli u předcházejících fotek vidět, jejich úroveň je pod psa. Ale když už jsem měla tak výjimečnou příležitost, tak je prostě musím zveřejnit.

V zákulisí jsem obíhala kulisy z jednoho portálu do druhého. Oni si z toho jeviště klidně odcházeli, jak chtěli. A ne jednou stranou. I když jsem se snažila našlapovat ( v tom běhu) opatrně, přesto bylo slyšet klapání. A tak jsem ty boty zula. Ulevilo se mi, nemusela jsem si dávat pozor. Ale měla jsem! Při jednom běhu jsem se o ně málem přerazila a rozkopla je do dvou stran. Byl to docela rachot!! Inspicientka Anička mě uklidňovala, že je to dobrý. A já jsem v té tmě lezla po čtyřech, šmátrala rukama po zemi a snažila se je najít. Našla. Uklidila jsem je pořádně do rohu. Že nevím do jakého, jsem zjistila, až když se při děkovačce rozsvítilo. Jenom na okraj – domů jsem odjela v botách. Ve svých.

A teď následuje série fotek s názvem „Jarmila“. Ta holka mi dala zabrat. Kdykoliv čekala v zákulisí tak byla pořád otočená na mě a dělala posunky a ksichtíky. Víte, co mi to dalo práce se nerozesmát? No, nezabili byste ji?!

A pak se rozsvítilo a začala děkovačka. Úklony – do zákulisí – prohodit si strany nástupu – zpět na jeviště….

Potlesk byl bouřlivý. Diváci ve stoje tleskali a tleskali, nemělo to konce. Snažila jsem se z portálu trochu vyklonit, jestli by se nepodařilo alespoň část diváků vyfotit… V tom mě Jarmila zcela nečekaně strčila na jeviště a sykla: „Teď foťte!“ Stála jsem bosa na jevišti hned vedle bedny, za kterou jsem se snažila trochu skrýt. Při dalším návratu do zákulisí mě ta bestie posunula zpoza bedny dopředu. „Takhle nic neuvidíte?“ No, nezabili byste ji?! A tak jsem poprvé stála na jevišti před úplně plným hledištěm… Asi jsem si svůj debut představovala jinak…

Když jsem se úplně zkoprnělá vrátila do zákulisí, tak se všichni hrozně chechtali a dívali se na televizi, která snímala jeviště. „Prosím tě, co jsi na tom jevišti dělala???“ Jéžíši, to je ostuda! V sebeobraně jsem stačila jenom vykoktat – “ já jsem tam…“, když se za mnou ozval přísný hlas: „Prosím vás, co na tom jevišti vyvádíte?“ Jarmilina drzost fakt nezná mezí. „No, já jen abyste si uvědomila, že ten potlesk patřil nám!“ No, nezabili byste jí?
V tu chvíli nám přestala Čiperka věnovat pozornost a upřeně se dívala na brýle ležící na stole. A pak si je nasadila. Michal Dlabač jenom mezi zuby procedil: „Konečně jasný pohled na svět!“

Hořčice. A zaschlá! Ta se opravdu špatně myje. Anna kupodivu zachovávala klid. Věděla své. Hořčice tou dobou zdobila Jarmiliny boty. Na jedné straně puntíky, na druhé srdíčka. Fakt se to špatně meje. A úplně nejlepší byl závěr. Jarmila vyběhla v botách ze šatny a sprdla nevinného Michala Dlabače…

A ještě třešnička na dortu. Budžesáci jednou za rok odehrají benefiční představení pro dobrou věc. A benefice byla právě v Táboře. Pořádala ji organizace I MY, o.p.s., která pomáhá pravidelně 40 rodinám dětí s postižením v Jihočeském kraji. Poskytuje bezplatnou službu ranou péči, jejíž základem jsou pravidelné konzultace přímo v rodinách. Odborné poradkyně přiváží na zapůjčení hračky a pomůcky a spolu s rodiči hledají cesty, jak podpořit vývoj dítěte i celou rodinu v tom, aby zvládala náročnou péči o dítě s postižením.

A teď to přijde… Na postižené děti se jednou odehranou hrou vybralo 100 000 korun!!!! Všichni Budžesáci byli nadšení. A nadšená byla i Klára Csirková z I MY. Ta se všem v zákulisí stále věnovala a pořád děkovala. Myslím, že jsem i dojetí viděla. Je moc fajn, že i kulturní zařízení umí pomoci.
A protože se blíží Vánoce, tak se v divadle začalo vybírat na pejsky v Lazci. Divadelníci přispívají každým rokem a já vás určitě budu informovat, jak to dopadlo.

 

Mobilní menu