Stará Blažková

Chaplinovy děti

Název přesně napovídá o co jde. Určitě jste všichni viděli, alespoň nějaké, černobílé grotesky. A tento žánr zaujal studenty herectví a režie pražské DAMU.
Své pantomimické scénky s prvky klauniády umístili do současného velkoměsta a do současných situací. Hra sestává z pěti krátkých grotesek – Grand Restaurant, Kráva, Sladké prachy, Posměváček a Rendez-vous.

Jednotlivé grotesky jsou postaveny na známých situacích, na které nabízejí nečekané a do jisté míry přehnané pohledy. Právě v této přehnanosti a ironizaci běžných každodenních událostí spočívá veškerý humor.
Přestože se během představení téměř nemluví, je naprosto jednoznačné, o čem jednotlivé příběhy jsou. Divadelní jazyk je čitelný všem divákům bez ohledu na věk, řeč, či jakoukoli divadelní gramotnost. Lze proto bez nadsázky říct, že Chaplinovy děti, s podtitulem Grotesky z velkoměsta, jsou vhodné opravdu pro každého.

Recenze na toto představení jsou opravdu kladné. Tady máte jednu z nich:
Výraznou stylizaci jsem už zmínil, co je u ní ale v případě Spektáklu podstatné, je herecká autenticita. Bez ní by totiž vytahování starých stylů dnes sotva uspělo a aktéři tohoto představení ukázali, že i v exaltovaných postojích je možný herecky nepokroucený výraz, kterému jako diváci věříme, a až ten umožňuje prožití komiky a klaunství v jejich plné síle. Nejvíce to platilo u Terezy Terberové, jejíž číšník v první scénce, ač žensky a s výraznějším úsměvem, evokoval Chaplinova tuláka, a stejně tak i v poslední etudě, už jako slečna na rande měla krásnou jevištní přítomnost i ve ztřeštěných situacích a pozicích. Chaplinovy děti se tak doopravdy vztahují ke svému „otci“ a určitě mu nedělají ostudu. Naopak, jde o milé odvedení diváka od závažných témat do hravého světa s černým a tragikomickým humorem, které je dnes třeba jako sůl.

A když se řekne groteska – nemůže chybět piáno. I v tomto případě doprovází děj živá hudba pianisty.

Anna Čiperová už grotesky viděla: „Já jsem se byla na představení Chaplinovy děti podívat ve Švandově divadle a moc jsem se bavila. Takže jsem si hned po představení dala v divadelním klubu schůzku s režisérem Janem Holcem, kterému jsem začala vyprávět o našem D-klubu. Ale zdůrazňovala jsem malý prostor a nutnost ho vidět. Pan režisér mě ubezpečoval, že to zvládnou. Ovšem když to malé pódium uviděl, začal měnit názor s tím, že v tomto prostoru to nedají. Ale než jsme dopili kávu, tak souhlasil. Prý to bude pro ně vlastně výzva.“

Divadlo koupilo Chaplinovy děti i na malou scénu pro Klub mladého diváka. Ale my, co už nejsme …. co jsme dospělí, půjdeme do D-klubu, a to 9. března od 19 hod.

Představení je bez přestávky, dlouhé 50 minut. A protože se jedná především o vizuální vjemy, nebudou se místa u některých stolů v Déčku prodávat. Takže se už tak malá kapacita, ještě sníží. Tak si pospěšte pro vstupenky.

 

 

 

Mobilní menu