Stará Blažková

Daniela Kolářová: Vyjít před diváky je odvaha spojená s drzostí (rozhovor)

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
K. Vybaví se mi Karlovy Vary, zamrzlá řeka Teplá a já bruslím.

B. Byla jste vzorňák nebo zlobidlo?
K. Já bych řekla, že spíš zlobidlo.

B. Měla jste v dětství představu, čím byste chtěla být?
K. Když se mě asi ve druhé třídě ptali, tak jsem neustále tvrdila, že chci být maminka nebo ošetřovatelka. Na divadlo jsem se zaměřila až v pubertě.

B. A kdy došlo k tomu rozhodnutí, že herectví budete studovat?
K. To začalo legračně. Maminka mě párkrát v karlovarském divadle pustila hrát v pohádce. A pak jsem tam vystupovala, i když jsem byla větší, před maturitou. Jak jsem k tomu divadlu přičichla a všechno jsem prošmejdila, tak se mi to zalíbilo. I divadlo zezadu, protože to tam vonělo a mělo takové své tajemství. Tím jsem divadlu propadla a jasně jsem věděla, že chci jít na divadelní fakultu.

B. Rodiče si většinou přejí, aby děti měly tak zvaně normální povolání. Co říkali rodiče Vaší volbě?
K. Moje matka pracovala jako mzdová účetní v karlovarském divadle, viděla tu realitu i platy a takový ten harcovní život, takže mi to vymlouvala. Ale nakonec jsem si to vybojovala.

B. Zalitovala jste někdy svojí volby?
K. Určitě jsou momenty, kdy je krize. Když se nepodaří domluvit s režisérem, nebo je špatný text. A když se sejde obojí (smích), tak máte takový pocit, že to nemá smysl. A pak najednou přijde nádherný text, dobrá konstelace lidí a to přichází pocit štěstí, že tu práci můžete dělat. Jsou to neustálé výkyvy.

B. Máte, po těch letech u divadla, trému před premiérou?
K. Pořád větší. Čím dál víc si uvědomuji, že vyjít před lidi je velká odvaha spojená s drzostí.

B. Většina herců je pověrčivých. Máte nějaké amulety nebo rituály?
K. Mám takové panáčky, které si před premiérou přinesu. Pohladím je a mám k nim promluvu, aby mi pomáhali. A zlomvazky nebo rituály mezi herci před premiérou jsou hezké.

B. Tak šup, jdeme od umění. Co nejraději jíte, a co byste do úst nikdy nevzala?
K. Když si vzpomenu na školní jídelnu, tak je to především zemlbába a rýžový nákyp. To bych opravdu nevzala. A velmi ráda mám středomořskou kuchyni, především italskou a francouzskou. S tím, že samozřejmě nejlepší je to konzumovat přímo v té zemi. Ale teď jsem si koupila úžasnou francouzskou kuchařku, tak si jí listuji, a i když jí jenom čtu, tak se můžu zbláznit.

B. Vy o tom jídle mluvíte s takovým nadšením, úplně Vám září oči. Já vím, že tyto kuchyně jsou zdravé, ale přece jenom, celý život jste krásně štíhlá. Co děláte pro svoji postavu?
K. Já tu postavu mám od mala. Máma mě dávala na prázdniny k babičce, aby mě vykrmila. Babička mě pronásledovala, měla na mě píšťalku, musela jsem u ní alespoň dvě kila přibrat. Takže to není moje zásluha, spíš jsem měla opačné problémy, že jsem byla hubená. Jediné, co dělám je, že nevečeřím. To není kvůli váze, ale protože se před představením nemůžu najíst.

B. Vaříte ráda?
K. Vařím ráda, když na to mám čas. Rozhodně to nesmí být povinnost. Opravdu vařím ráda a mám k dobrým kuchařům velkou úctu. A když cestuji po Francii, tak zjišťuji, že je jídlo pro ně kulturní zážitek. Sejít se u stolu, povídat… Nám říkali, že u jídla se nemluví!

B. A co nejraději pijete?
K. Já jsem vinařka. Suché víno mám ráda.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
K. Já jsem narozená ve znamení Panny. Přímo u sebe nesnáším, takovou tu přehnanou touhu, aby bylo vše v pořádku a čistý… Ale nejenom v bytě, ale i ve mně a v povolání. Všechno by mělo být dokonalé. A tím se vystavuju určité sebetrýzni.

B. A jaká je ta nejlepší?
K. (rozpaky) Nelžu.

B. Věříte v Boha?
K. Byla jsem vychovaná jako absolutní ateistka. Ale přes práci v přírodě jsem se dopracovala k tomu, že NĚCO existuje. Naučilo mě to obrovské pokoře. A věřím, že přes přírodu se dá komunikovat s Bohem.

B. Cestujete ráda?
K. Cestovala jsem ráda, ale teď kontrolami na letištích a dalšími věcmi se cestování zkomplikovalo. Ale znovu jsem objevila vlaky, a to je cestování daleko příjemnější, než v letadle.

B. Mohla byste žít natrvalo v cizí zemi?
K. Asi ne. Kdysi dávno jsem uvažovala, jestli emigrovat nebo ne, ale nedokázala bych to.

B. Když máte chvilku volna, jak jí trávíte? Máte nějakého koníčka?
K. Utíkám do přírody. Kde mám sice kolečko a rýč, ale uklidním si duši i hlavu. V přírodě je člověk obklopen krásnými věcmi. Je to můj největší koníček.

B. Jak by měl vypadat Váš ideální den?
K. Jednou jsem byla na Islandu. A můj sen je jet třeba někam k norským fjordům, do přírody. Velmi mě přitahují severské země. Probudila bych se uprostřed krásné přírody a třeba šla chytat ryby. A k obědu by byla ryba a k večeři by byla ryba (smích).

Mobilní menu