Stará Blažková

Do minulosti i budoucnosti nás zavedou Spojovací dveře

Za dveřmi jsou Spojovací dveře. Což je poslední premiéra letošního roku – od amerického autora Alana Ayckbourna.
Režisér Jan Pecha ji charakterizoval jako situační komedii s kriminální zápletkou a překvapivou pointou. „Pokud se nám podaří tuto charakteristiku naplnit, tak to budu považovat za splnění svého cíle.“

Celé je to trochu spletité. Sice k vraždám dojde, ale shodou okolností a zásahem jakési vyšší moci se jedna z postav dostane do minulosti, kde se setká se zavražděnými. A díky této neobvyklé možnosti se zjistí, že by se mohlo vraždám předejít. V tu chvíli začíná závod s časem (a v čase), jehož cílem je změnit běh událostí a zabránit násilnému konci. Časové roviny jsou tři – což pro herce, ale i maskérky a garderobiérky představuje značnou zátěž a pořádný fofr.
Jan Pecha dodává: „Není to klasická detektivka, kde by se pátralo po tom, kdo je vrah. To zjistíme poměrně brzy. Ale jde spíš o to, jak se jednotlivé postavy snaží zabránit tomu, aby k nim vůbec došlo. Nakonec všechno dobře dopadne. I když nečekaně.“
Spojovací dveře spojují nejen různá časová období, ale i postavy, které by se jinak vůbec nepotkaly.

Co říká na svou roli hostující Kateřina Janečková? „Mně se ta role líbí. Je to prostitutka a domina, která ale není úplně dobrá prostitutka (smích). Je spíš trapná. V té roli je co hrát, mění se jí různé pocity a emoce. Pro mě je to jedna z nejhezčích rolí.“

Filip Müller ke své roli uvádí: „Je zajímavá hlavně tím, že mám možnost hrát určitý charakter v několika věkových „provedeních“. Neustále řešíme, že postava má sice jeden charakter, ale zestárne, omládne… kde jsou ty hranice změny? Musím hlídat, kam posadím hlas, jaké budou pohyby… Je docela šílené, když mám zhruba pět minut nato, abych o 30 let omládl. Nejen rychlý převlek, ale hned si uvědomit, že musím třeba jinak chodit…“

Proč by divák měl na Spojovací dveře přijít?
Režisér Jan Pecha: „Je to zábava, ale vyžaduje i trochu přemýšlení. Pro diváka, který toto od hry očekává, by to mohla být lahůdka.“
Kateřina Janečková: „Jsem tam polonahá (smích). Je tam napětí, krimi zápletka, ale hlavně to připomíná staré časy.“
Filip Müller: „Chcete normální odpověď nebo Müllerovskou?“
„Obě.“
„Müllerovská odpověď, proč by měl divák přijít – protože v tom hraju já. A teď ta normální (smích): Ta hra je velmi dobře napsaná, je velice slušně režijně zpracovaná (režisér stojí vedle Filipa) a herecky je od všech naprosto naplněna. Všichni do toho jdeme opravdu naplno. Za dobu, co chodím do divadla, jsem nic podobného neviděl. Je to naprosto něco nového nejen pro herce, ale i pro diváky. A ještě k tomu, co řekla Kateřina – asi kromě dvou herců jsme tam téměř nazí všichni (smích).“

Začínám se hodně těšit!
A proč jsem se ptala právě těchto tří? Protože jsem si je odchytla, když šli z tiskovky!
A ještě jedna informace: tato hra se v České republice hraje teprve podruhé.

A takhle to bude vypadat: Spojovací dveře

Mobilní menu