Stará Blažková

Kamil Halbich: Rád cestuji, ale ještě raději se vracím (rozhovor)

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
H. Dětství mám spojené s Libercem. Měl jsem zlaté prarodiče. Bydleli jsme sice v paneláku, ale hned za domem byl les. Pro děti paráda. Ve škole byla dobrá parta, sportovali jsme, hráli fotbal… Nejlepší bylo, přijít brzy ze školy, zvlášť v pátek, hodit tašku do rohu a celý víkend byl náš. Dětství jsem měl krásné.

B. Byl jste v dětství vzorňák nebo zlobidlo?
H. Něco mezi tím. Já jsem žádný šprt nebyl, protože základka mi šla sama. Hodně jsem sportoval, ale trochu zazlobit jsem uměl. Na gymplu jsem měl z fyziky čtyřku a před holkama jsem to zakrýval pózou rebela. To jsou ty první piva a tak…

B. Čím jste chtěl být?
H. Já jsem to měl dost brzy jasné. Herectví jsem chtěl dělat od nějakých dvanácti let a šel jsem si za tím.

B. A co této volbě říkali rodiče?
H. Naši mně v tom vůbec nebránili. Já jsem si tak dvakrát do měsíce našel představení v Praze, táta to nějak zajistil a jeli jsme do divadla. Rodiče mě spíš podporovali.

B. Většina herců je pověrčivých. Máte nějaký amulet pro štěstí nebo rituál před premiérou?
H. Mám jeden předmět, který je pro mě posvátný. A i svojí osobní modlitbu. Ale ani jedno Vám neprozradím.

B. Co nejraději jíte a co byste do úst nikdy nevzal?
H. Na jídlo mám špatné vzpomínky pouze ze školní jídelny. Například rajská s rýží nebo hrachová kaše s přepálenou cibulkou a zalitá olejem a nade mnou stojí učitelka a hlídá, abych to dojedl. Ale naštěstí jsem se s tím už nesetkal. Jím rád všechno, ale hlavně v klídku a pomalu.

B. Jíte sice všechno, ale vyjmenujte alespoň něco.
H. Jsem hodně polévkový. Hovězí nebo slepičí vývar, ale i dobrý guláš nebo mořské speciality. Ty mám hodně spojené s Řeckem. Je rozdíl, dát si je někde na pobřeží, než tady v restauraci.

B. Co si nejraději dáte k pití? Myslím alkoholického.
H. K jídlu si rád dám víno. Po představení Plzeň dvanáctku. A když je příležitost, tak i nějakého panáčka. Alkoholu se nevyhýbám, ale už roky piju s mírou.

B. Věříte v Boha?
H. Moje maminka je věřící a já se o to celý život snažil. Ale nemůžu říct, že jsem věřící.

B. Jste úžasně štíhlý. Jak si udržujete kondičku?
H. My to máme v genech. Ale hlavně mám dvanáct, čtrnáct představení do měsíce a některé jsou dost fyzicky náročné. A rád i sportuji.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
H. Toho bude víc. Někdy vztahovačnost, někdy nedostatek nadhledu, trochu skrytá sebestřednost, ale ta je u herců dost obvyklá. A když zkouším roli, tak mi unikají důležité věci, třeba v rodině. Na tomhle bych chtěl hodně zapracovat.

B. A jaká je ta nejlepší?
H. (dlouhá pauza). Na to se špatně odpovídá. Myslím, že dokážu lidi vyslechnout, snažím se do poslední chvíle nebýt arogantní a cholerický…

B. Cestujete rád?
H. Když jste se mě ptala, čím jsem chtěl být, tak já mám o dva roky staršího bratra, který si od svých dvanácti let přál být cestovatelem. A skutečně je. Učí na Filozofické fakultě antropologii, jezdí mezi indiány… cestuje opravdu rád. Já jsem někde dvanáct dnů a už bych chtěl být zpátky doma.

B. Takže asi nemá smysl se Vás ptát, jestli byste mohl žít v jiné zemi…
H. My jsme s tátou v roce 1984 dostali devizový příslib (bez protekce) do Francie. Měli jsme to na tři týdny a já jsem se strašně těšil. Ale po týdnu už jsem se těšil domů.

B. Jak by měl vypadat Váš naprosto ideální den?
H. Já mám rád moře a moje žena má v létě ráda hory. Tak abych udělal kompromis, byli bychom někde v Rakousku nebo v Itálii v Dolomitech, v hezké horské chatě. Moje žena má ráda turistiku, tak by si někam vyšla my a bychom se synkem byli na golfovém hřišti. A bylo by tam dobré jídlo z biofarmy… a všude klid a harmonie…

Mobilní menu