Stará Blažková

Lukáš četl pohádky na dole

Kdysi, to už je dávno, jsem na dole Řimbaba zachránil permoníka Fouse. Pokud si myslíte, že se permoníkům v dole nic stát nemůže, není to pravda. Fous se chodil každé ráno mýt k podzemnímu jezírku. A jak jinak, než s fajfkou v hubě. A taky byl domluvený s netopýrem Křížalou, že mu vždycky profrčí okolo vousů a trochu mu je přičísne, tak to měl Fous dobře zařízené. Křížala tedy proletěl, ale zavadil mu přitom o fajfku a ta spadla do vody. A co čert nechtěl, jak se po ní Fous ohnal, už byl ve vodě taky. V jezírku je pořádná hloubka pro člověka, natož pro permoníka. Fous se začal topit, na rozdíl od své fajfky totiž neuměl plavat. Ve skále je doma, ale ve vodě je bezbranný.
Tak to je ukázka z Hornických pohádek, které se slavnostně pokřtily 3. března, a kde jinde, než na dole Řimbaba.

Já bych o tom asi vůbec nevěděla, kdybych na divadelní chodbě nepotkala Lukáše Typlta. Chvátal. „Kam tak pospícháte?“ „Jdu číst pohádky.“ „Cože jdete dělat?“ „No, číst pohádky na Řimbabu.“ Překvapeně jsem se na něj dívala. On jde číst pohádky do dolu?

A tak jsem se na Řimbabu také vypravila. A byla to paráda. Pohádky napsal bývalý profesor na průmyslovce Rudolf Lukeš. A kouzelně je ilustroval Atila Vörös. Rudolf Lukeš v úvodním projevu řekl: V rámci studia na povolání učitele odborných předmětů báňských a geologických jsem podstoupil odbornou studijní praxi v dole. Jednou týdne jsme právě fárali dolů tady na Řimbabě. A to byl jeden z momentů, které mne vedly k napsání knížky.“

A Lukáš pohádky opravdu četl. A musím ho moc pochválit. Jeho hlas i projev mi umožnil se do pohádek naprosto vžít. A taky mu to seklo…

Tak jsem se ho zeptala:

B. Jak jste se dostal k předčítání Hornických pohádek?
T. Jak mi před pár dny osvětlila zástupkyně ředitele našeho divadla, díky tomu, že žiju na Příbramsku a nemusel jsem tak kvůli křtu knížky daleko jezdit. 🙂 Nebyla to první podobná příležitost, třeba vloni jsem takhle četl na křtu Drdových fejetonů, předtím jsem se na Gymnáziu pod Svatou Horou účastnil non stop čtení Hrabala. Mám tuhle „disciplínu“ rád.

B. Jak se Vám kniha líbí?
T. Líbí se mi moc. Zatím jsem z ní tedy nepřečetl o moc víc, než měli možnost slyšet návštěvníci křtu, ale oceňuju, jak s humorem zasazuje příhody dvou skřítků – permoníků – do prostředí horníků a těžby stříbra na Řimbabě.

B. Snad už to není velký tajem, ale Váš potomek už bude brzy na světě (To jsem zase prozradila zprávičku, co?) Koupil byste takovou knihu pro své dítě?
T. On taky není velký tajem, že už se na půl úvazku starám o jednoho sedmiletého raubíře. A Hornické pohádky už jsou v pořadí, jen co dočteme Lichožrouty.

Hornické pohádky, které se přinesly na křest, se prodaly úplně všechny!

Mobilní menu