Stará Blažková

Malé holčičky i stařeny – Vše o ženách

Komedie chorvatského autora Miro Gavrana Vše o ženách není na českých jevištích žádnou novinkou. Jak už název napovídá, hrají v ní samé ženy, což se v divadle cení, protože takových komedií není mnoho. Rolí pro muže je daleko víc. Divadlo, pro mě zcela nepochopitelně, hledalo na tuto hru režiséra. Ale protože v dramaturgickém plánu došlo k nějakým změnám a posunům a na sehnání hostující režiséra už bylo pozdě, požádal umělecký šéf Milan Schejbal o režii Kateřinu Fixovou. A ta dala příležitost Heleně Karochové, Ivaně Krmíčkové a hostující Monice Timkové.

Celou hrou se prolíná pět různých příběhů, které se vyvíjí. Herečky mají, odhadla bych, že pouze vteřinové časy na převleky, ale hlavně na to, aby se okamžitě dostaly do úplně jiné role. Jejich záběr je opravdu velký od malých holčiček po seniorky. A navíc Kateřina jednotlivé role pěkně zamíchala. Holky mají opravdu možnost zahrát si postavy, které by si normálně nezahrály. Například Monika Timková hraje maminku Heleně Karochové a Ivaně Krmíčkové. A kromě toho, že je to pět různých příběhů, je to i pět různých divadelních žánrů.

A tak jsem si s holkama popovídala. Jsou to jen takové postřehy na přeskáčku. Abych to nemusela pokaždé psát, tak si představte, že téměř za každým výrokem je salva smíchu všech.

K. Fixová: Pro mě je to fajn příležitost. My ženy se na sebe dokážeme podívat s nadhledem a úsměvem a hlavně si dokážeme hrát. A holky dokáží opakovat, co jim předehraju.
I. Krmíčková: Já jsem si během zkoušení několikrát říkala, jaké by to bylo, kdyby nás režíroval chlap. Káťa je ženská se vším všudy, pomohla nám se v těch situacích vyznat, identifikovat jednotlivé postavy. Jak by nás ten chlap zasvěcoval do ženských pocitů?
M. Timková: Káťa se na ty postavy dokázala podívat z určitého nadhledu a udělat si z nás i srandu. A navíc jsem si uvědomila, jaká je to pro mě velká příležitost. Moc Vám za ní děkuji.
K. Fixová. Prosím.
F. Blažková: Ale vždyť tu hru napsal chlap!
K. Fixová: No jo, ale má za manželku herečku!

M. Timková: Já když jsem se tu roli učila, tak mi pomáhal přítel, který mi nahrával. A byla jsem překvapená, jak to zvládnul. A když jsem se ho ptala, tak stručně prohlásil: No, vždyť se v tom cejtím…
F. Blažková: A co vlastně na tuto hru řeknou chlapi?
K. Fixová: No, chlapů chodí stejně do divadla méně než žen. A když už přijdou, tak se stejně budou bát, když uvidí na jevišti samé baby. Ale zase se nám mohou trochu vysmát a dokonce si to i užít, protože na jevišti uvidí tři krásný ženský, kterým to hrozně sluší.“
H. Karochová: Ta hra rozhodně není o chlapech. Ti, jakoby ze života žen úplně vypadli. A ukazujeme i naše horší stránky.
Ivana Krmíčková: Já se ještě musím zmínit o celém zázemí. Kde je rozhodně víc lidí, než nás. Hlídají, kdy jdeme na jeviště, co máme mít na sobě, jaká je scéna… Je to pro ně stejně stresující, jako pro nás. Bez nich by to nešlo. Patří jim velké poděkování. Věřím, že díky nim, to zvládneme.
K. Fixová: Není tam žádné ponaučení, žádná moudra, je to opravdu jen pohled na nás ženský, jaké dokážeme být a jak se v životě dokážeme vypořádat s určitými věcmi. Myslím, že si ta hra neklade ani vyšší cíle. Je to napsané lehkou rukou a ty situace jsou pravděpodobné. I když na jevišti se musí vyhrotit, ale dokážeme si představit, že se s nimi můžeme potkat.
I. Krmíčková: To je jako, když jsem večer doma a říkám si, že bych si něco pustila, ale něco nenáročnýho… Tak tohle bych si klidně pustila.
M. Timková: Je to život. A diváci ho mohou žít s námi.
K. Fixová: Myslím, že ten zážitek spoluexistence s holkama je důležitý, a ten by si diváci mohli odnést. V zákulisí se sice dějou strašný věci, ale na jevišti to vypadá, že se vše odehrává s velkou lehkostí.
H. Karochová: Byla bych moc ráda, kdyby si lidé řekli – jsou tam jenom tři holky, ale stojí to zato.
I. Krmíčková: Třeba chlapi konečně něco pochopí…
K. Fixová: Já budu moc ráda, když diváci ocení, ten velký herecký záběr u všech třech hereček.

No a já? Za mě určitě ano. Kromě výborných hereckých výkonů, oceňuji  hudbu a přestavby scény. Ty provádějí samotné herečky a díky choreografii jsem se vlastně i na přestavby těšila.

Měla jsem jediný problém – herečky se umí velmi rychle přeorientovat do jiné role. Moje emoce z dojetí až po výbuch smíchu, prostě nestíhaly…
A po minulé premiéře ještě jeden důležitý údaj: celá hra má bez přestávky 1 hodinu, 20 minut. Pro mě je to v tomto případě málo.

A na závěr ještě jedna informace: právě probíhá mezinárodní  festival divadelních představení nejpopulárnějšího a nejhranějšího chorvatského autora  Miro Gavrana. Od roku 2003 se pět festivalů konalo na Slovensku a v Polsku. Praha má tu čest hostit 6. ročník GAVRANFESTU. A my jsme se hrou Vše o ženách, součástí tohoto festivalu. V žižkovském divadle hrajeme 25. dubna.

Mobilní menu