Stará Blažková

Michal Pavlíček – Jsem Antičech (rozhovor)

Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
Vybaví se mi Kersko.

Vy jste se narodil v Kersku?
Ne. Já jsem tam trávil všechny prázdniny a víkendy.

U prarodičů?
My jsme tam měli takové větší rodinné uskupení – strejdové, moje máma tam vyrůstala… tam se odehrály zásadní zlomy v mém životě. Poprvé jsem tam začal hrát na kytaru, první pití, první lásky…  a založili jsme tam takové kerské hippies. Což byli mladí lidé dojíždějící z Prahy, tak zvaní lufťáci. Byla to taková směsice lidí z intelektuálních rodin až po ty „obyčejné“. Různé sociální poměry, různé druhy komunikace… Prostě Bohumil Hrabal… 

Když jste byl malé dítě, byl jste zlobidlo nebo vzorňák?
Byl jsem číslo, ale docela dobře jsem se učil. Máma byla učitelka, takže jsem žádné pětky nosit nemohl. Ale nosil jsem poznámky.

Měl jste jako dítě nějaké vysněné povolání?
Nejdříve popeláře. Když jsem začal číst romantickou literaturu, jako Manon Lescaut, tak jsem chtěl být básníkem a teprve potom přišla muzika.

A kdy došlo k rozhodnutí, že to bude muzika?
Když jsem slyšel nahrávky Beatles a Rolling Stones, a když můj kamarád Mirek Cepek začal tyhle písničky hrát na španělu. To mi učarovalo.

A kdy došlo k tomu, že se tím budete živit, že to nebude jenom koníček?
Když jsem byl na gymplu, tak jsem hrával na tancovačkách. Už tehdy jsem si uvědomoval, že hudba je moje parketa. 

Co tomu říkali rodiče? Většinou chtějí, aby dítě mělo stálé a jisté zaměstnání…
Ze strany rodičů tam nebyl žádný tlak. Nenutili mě do ničeho.

Zalitoval jste někdy své volby?
Nastaly černé chvíle, třeba když jsme se rozešli s Pražským Výběrem, ale že bych někdy litoval, že dělám muziku, tak to ne. To říkám upřímně. Je to vlastně štěstí, že muziku může člověk dělat.

Tak od muziky k jídlu… Co nejraději jíte a co byste do úst nikdy nevzal?
Já jsem úplně změnil životosprávu. Předtím jsem jedl takové to české menu – hodně tuku, klobásky… A když jsem se trochu ocitl hrobníkovi na lopatě, tak jsem to přehodnotil. Nyní jím zdravě a klobásky bych si už opravdu nedal, přestal jsem kouřit, nepiju. Vlastně jsem se stal prototypem Antičecha (smích). Navíc moje manželka je vegetariánka. Ale já se nepřemáhám, manželka mi i maso vaří. A vaří zdravě a přitom je to strašně dobrý. Jde jenom o to, zvyknout si na jiné chutě.  

Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
Někdy se zbytečně rozčílím nad tím, co už nemůžu změnit. Prostě mě nějaké věci štvou déle, než je třeba.

A jaká je ta nejlepší?
To Vám musí říct někdo jiný…

Ale něco přece najdete…
Já mám teď malého syna a moc si to užívám. Zavedli jsme institut pravidelných procházek a já si při nich s Matyášem vytvářím moc hezký komunikační vztah, a přitom ujdeme osm kilometrů. Chodíme každý den a přitom to není ani z jedné strany z donucení. Je to oboustranná radost.

Starší syn Vám dělá manažera. Nedojde někdy k ponorkové nemoci?
Málokdy má poslední slovo (smích). Míša mi dělá manažera, Honzík kytarového technika… mně to rodinné zázemí nesmírně vyhovuje.

Věříte v Boha?
Nejsem přímo věřící, ale čím je člověk starší, tak se nad tím začne zamýšlet. A nějakou vnitřní intuicí přicházím k tomu, že něco bude… že vše nekončí nějakou černou dírou.

Cestujete rád?
Hrozně rád bych cestoval. Ale když jsem vyjel někam daleko, tak jsem začal mít různé arytmie a další problémy a musel jsem běhat po doktorech. Občas vyjedu do Itálie, ale nějaké dlouhé cesty, to ne. Velmi rád bych letěl třeba do Japonska. Když jsem ještě neměl tyhle problémy, tak jsem dost cestoval. Je nádherné poznávat svět. Teď mám slabost pro Itálii, tam jezdím rád.

Mohl byste žít natrvalo v cizí zemi?
Nikdy jsem to nevyzkoušel, takže těžko říct… (smích). Dovedl bych si představit mít nějakou hezkou vilku na Elbě a trávit tam většinu svého času. Ale tady mám tu rodnou hroudu, rodinu, všechno…

Jak by měl vypadat Váš ideální den?
Samozřejmě bez starostí a stresů. To je hlavní. Ostatní už může být cokoliv – hezká procházka se synem, hezký koncert nebo sedět v klidu doma, brnkat si a skládat…

Jednoduše řečeno – bez stresu…
Víte, když já mám svým způsobem rád i ten stres. On vytváří určité napětí a to má významný vliv na invenci. Ono se moc dobře neskládá, když je člověk vyrovnanej a spokojenej…

 

Mobilní menu