Stará Blažková

Stááli sokolííci v dlouhéjch hustéjch řadáách

Do Masné soboty se dramaturgyni D-klubu Anně Čiperové příliš nechtělo. Výsledek předčil očekávání. Návštěvníkům se evidentně do zabijačkových pochoutek a zábavy s harmonikou chtělo. A mám dojem, že s dobrou náladou už přicházeli.

A už se to nosí – světlá a tmavá tlačenka, sulc, prejt, jitrnice, zabijačková polévka a samozřejmě pivko…

A všem chutná. A všechno. Slyšela jsem chválu ze všech stran. Já jsem si do této doby myslela, že když mám chuť na tlačenku, tak zajdu do nějakého obchodu a koupím si jí. Ale teprve tento večer jsem zjistila, že není tlačenka, jako tlačenka. „A má taky skvělé párky“ –  zaslechla jsem od jednoho stolu. A kdo? Miroslav Skala z Chraštic. Toto (už jsem zjistila, že vyhlášené) řeznictví, se stalo sponzorem Masné soboty. A právě díky němu mohli návštěvníci za celou „žranici“ zaplatit jenom stovku.

A pak byl v Déčku harmonikář. Zbyněk Kotrba opravdu udělal atmosféru, která měla správný říz. A opřel se do toho tak, že z něho jenom lilo. No jo, Čiperka zase byla poblíž. Hvězda jedna!

A zpívalo se a tančilo se … Dokonce žena se ženou! Hmmm a přitom tam bylo chlapů dost… Raději si to nevysvětluji.

Barmanky se mi staly inspirací. I u dřezu se dá tančit a zpívat!

A pak si někteří začali stoupat na lavice. Pak šel na lavici i harmonikář. Pak šly na stůl barmanky. Byly ty holky vůbec v práci?  Dozvěděla jsem se, že to je jejich způsob, jak mít práci rád. Šťastné to ženy… A navíc, jít při Sokolících na židli nebo na stůl – to skoro patří k bontonu.

Na Masné sobotě byla ještě jedna návštěvnice. Betynka. Tato psí dáma, je častou návštěvnicí Déčka. Nedovedla jsem pochopit jednu věc – všechny ty vůně kolem! A ona si klidně leží pod stolem. A když už vyskočila na lavici (ještě před Sokolíkama), vůbec nejevila snahu uloupit z talířů nějakou dobrůtku. Asi to bude zmutovaný býložravec…

Tak začínám nabývat dojmu, že se z Masné soboty stane tradice!

 

Mobilní menu