In vino veritas

Jo, jo, ve víně je pravda a víno taky rozvazuje jazyk. Nebo: Když vchází víno, odchází tajemství. Déšť dává trávě růst, víno hovoru. Zkrátka člověka při víně poznáš. A všechna tato rčení platila ve středu 10. února v D-klubu. Víno opravdu rozvázalo jazyky i jindy nemluvným jedincům a občas nebylo vlastního slova slyšet.

Miroslav Mareš, majitel Vinotéky Bobule, připravil naprosto skvělou degustaci.

Naše barmanky se na tento večer stylově vyfikly (ostatně jako vždy).

A degustační vzorky pomalu nestíhaly rozlévat.

A že bylo co ochutnávat. Kdyby někteří návštěvníci neměli tolik rozvázané jazyky, tak by se určitě zajímali o to, že pijí víno z nejstaršího padesátiletého vinohradu, nebo že další víno bylo oceněno v Salónu vín. A dokonce měli možnost ochutnat nově vyšlechtěnou odrůdu Modrého Portugalu, který má  14% alkoholu.  Rozlévaly se slušné míry a vzorků bylo devět.

K vínu se samozřejmě konzumovaly sýry, ale i…

… ano, vidíte dobře, žloutkové mini věnečky. Podle slov Miroslava Mareše se má ke sladkým vínům sníst malý kousek sladkého.

A když už jsme u toho jídla. Naprosto originální masový dort vyrobila k této příležitosti divadelní rekvizitářka Lucka.

Byl výborný. A ke všemu tak velký, že vyšlo úplně na všechny.

A také byla soutěž. Tři otázky a tři možnosti.  Cen bylo osm. Od dárkových poukázek k nákupu ve Vinotéce Bobule, přes vína, až po kalendáře.

Protože hudba a víno, jednou jsou, nemohla chybět ani pořádná moravská lidová písnička. No, časem se od té lidové trochu ustoupilo a zpívalo se vše, kde zaznělo slovo víno… Úžasnou atmosféru vytvořily houslistka Petra a harmonikářka Lída.

A na jednou kde se vzala, tu se vzala, dcerečka, jak kdyby z Mikulova přijela. No, opomineme, že ten kroj visel na zdi, jako výzdoba.

Takže i na tanec došlo…

V divadelním sklípku se končilo, někdy okolo druhé hodiny.  No jo, víno vyžaduje čas a umění konverzace. Proto pijí Američané whisky…