Zvířata z našich lesů, ryby z našich vod a včely z našich luk – to byla sobota v divadle

Je téměř půlka října. Očekávaly by se mlhy, déšť, no zkrátka podzim. Počasí o tomto víkendu trhalo celorepublikové teplotní rekordy. Absolutní jasno s teplotami přes dvacet stupňů. Jako kdyby si divadelníci tento rekord objednali. Akce „Máme rádi zvířata“ se konala nejen uvnitř budovy, ale i venku.
A pokud má být celý den o zvířatech, potřebuje divadlo pomocníky. Příbramští myslivci, rybáři a včelaři se ochotně zapojili.

Myslím, že loveckým psům se v předsálí  Estrádního líbilo. A psi se zase líbili dětem.

V Estrádním sále převažovali myslivci a zvířata z našich lesů.

Na sále se tvořilo. Ono vybarvit takového bažanta, není nic jednoduchého. Což teprve poznat druhy šišek. A v poznávání zvířecích stop jsem už úplně vedle.

Ale i poučení jsme tady našli. Víte například, co patří do krmelce a co se zvířátkům vůbec dávat nesmí?

A pak byla sekce čistě pro kluky a tatínky. Možná, že pro tatínky víc. Asi největší zájem byl o laserovou pušku. Ono trefit malý a kmitající bod nebylo vůbec jednoduché.

Na Estrádním sále byli také včelaři. Stočit si ze včelího vosku vlastní svíčku bylo lákavé. Děti si mohly prohlédnout improvizovaný včelí úl. Už jste někdy viděli včelí královnu? To je ta s modrou hlavou.

Ale vůbec nejvíc zaujal prosklený úl s opravdovými včelami. A nemuseli jste se bát, tyhle včelky vám opravdu žihadlo nedají.

Malování na obličej má vždycky úspěch.

V Přednáškovém sále roztáhli své sítě rybáři.

Složit „rybí“ puzzle, to ještě šlo, ale poznat všechny ryby našich řek a rybníků, to už bylo horší.

Na film Legenda o sovích strážcích se kupodivu nešlo do kina, ale promítalo se na Malé scéně.

Řada zvířátek po celém areálu mohla pobíhat a nikdo se jich nebál. Veverka, liška, medvěd, žába… No, dobrý, ale nezdají se vám poněkud vychrtlí. Jestli by se neměla zavolat Liga pro ochranu zvířat. Pak není ani divu, že jsou utahaní…

Pouze včelky byly v kondici, neustále poletovaly a taky bzučely…

Před divadlem se pokračovalo. Především v rybařině. Tak kluci navázat mušky. A pak se prutem s tou lehkou muškou trefit do terče. To menší děti měly místo mušky na prutu „něco“ většího. A do velkého kruhu už se házelo ručně, bez prutu. Tuto zdánlivě lehkou disciplínu jsem si vyzkoušela. Bylo to fiasko!

Skákací hrad trochu vybočoval z tématiky celé akce, ale dětem radost dělal. Naštěstí se za nimi medvěd ani ostatní zvířata nedostala.

Živé ryby. A co ty hořící kotlíky? No přece na opékání buřtíků!

Takhle to má vypadat v lese. Oříšky, kaštany, větve, houby, šišky, to určitě ano. Ale co to ostatní?

Střílí se z kuše…. Musí se trefit!

V lese i na loukách často vidíme dravce. Tak proč bychom je nemohli vidět před divadlem, že jo? A já, myslíc, na Rozárku ze Tří oříšků pro Popelku jsem se skamarádila se sovami. Dovolte, abych vám představila výra Kubu a sýčka Vašíka.

Zvuk lesních rohů z balkonu – to byla opravdu atmosféra.

Ještě se podívejte na video. Říďa slibuje, že příští rok budou zvířátka zase. A protože je megaloman, obávám se, že letos to byla pouze malá zkouška. Jo, chudáci zaměstnanci…