Vznik stálého profesionálního divadla v Příbrami spadá do doby, kdy se pečlivě zvažovalo, kde by měla vznikat oblastní divadla. Bral se ohled na to, aby lokalita měla pro provoz divadla správné podmínky, tj. vyhovující budovu, dostatečný počet sedadel, zajištěný provoz a vůbec příjemné prostředí pro diváky i pro herce. Ve prospěch Příbrami mluvila nejen výstavba nového Kulturního domu, ale hlavně dlouhá divadelní tradice. Na základě těchto úvah došlo k likvidaci malých a nevyhovujících scén v Benešově a Hořovicích, které do té doby zajišťovaly divadelní představení i pro Příbram.

Základní kámen budoucího Kulturního domu byl slavnostně položen dne 1. května 1957. Tohoto aktu se zúčastnil i československý ministr zahraničních věcí Václav David. Samotná stavba začala dnem 1. září a byla ukončena slavnostním předáním Kulturního domu veřejnosti dne 7. listopadu 1959. Stavbu prováděl národní podnik Jáchymovské doly – Stavební závody. Kulturní dům je součástí sídliště, které projektovali architekti a urbanisté Luboš Koreček a Václav Hilský. Je koncipován ve slohu moderního klasicismu z přelomu 50. a 60. let. Objekt má půdorys písmene L a je členěn do tří částí. Levý (jižní) trakt patří divadlu a kinu. V centrální partii se nachází malá scéna, klubovna, estrádní sál, restaurace s vinárnou a další místnosti. Pravé křídlo patří hotelu a kavárně.1 Sochařskou výzdobu na atice hlavního průčelí divadelního traktu vytvořil Bedřich Stefan (1896–1982). Interiér divadla už klasicistní není a je dobrým příkladem soudobé architektury, která vyjadřuje touhu po změně životního stylu a po dynamickém výrazu s použitím nových materiálů. Na stěnách divadelního foyeru jsou proti sobě umístěny dva štukové reliéfy. Naturalizující postava múzy a kubizující stylizace postavy kováře držící v levé ruce kladivo pocházejí z ateliéru Jana Laudy (1898‒1959), které byly dokončeny až po jeho smrti. Reprezentativní ráz dotváří ještě mramorová podlaha, sloupy obložené niklovaným plechem a lustry tvořené hrozny skleněných koulí z ateliéru průmyslové výtvarnice Marie Rychlíkové Pohlreichové. Divadelní sál je řešen nečleněnými vlnitými bočními stěnami. Sál velké scény měl 383 sedadel v přízemí a 174 sedadel na balkoně, dohromady 557 míst, na Malé scéně pak 237 míst pro děti a 33 pro dospělé.2

Svou činnost zahájilo Městské divadlo Příbram dne 15. srpna 1959.3 Protože Kulturní dům ještě nebyl v provozu, konala se první dvě představení v prostorách příbramské Sokolovny. Dne 12. září 1959 se profesionální soubor poprvé představil obecenstvu a sehrál komedii Carla Goldoniho Poprask na laguně. Nastudování této inscenace probíhalo z větší části v Praze, ve školní učebně divadla DISK (Divadelní studio konzervatoře). V budově sokolovny sehrál příbramský herecký soubor ještě Čapkovy Pohádky dne 16. září. Kulturní dům byl slavnostně předán veřejnosti dne 7. listopadu 1959 v rámci oslav 42. výročí VŘSR. Dne 8. listopadu byl zahájen provoz Městského divadla slavnostní premiérou hry Františka Pavlíčka Labyrint srdce.4

Prvním ředitelem divadla byl jmenován Antonín Dvořák, ředitel zrušeného Městského divadla v Benešově, profesor divadelní fakulty AMU v Praze, vedoucí katedry režie a oddělení scénického výtvarnictví.5 Zastával i funkci režiséra a prosazoval hlavně inscenace současných českých her. K nejvíce ceněným představením, která byla za jeho působení ve funkci ředitele uvedena, patří Poprask na laguně a Svatá Jana.6 Příbramský herecký soubor vytvořil Antonín Dvořák částečně z herců hořovického a benešovského divadla. Soubor byl doplněn dalšími herci z pražských i mimopražských divadel. Více než jednu třetinu souboru tvořili absolventi DAMU.7 V roce 1959 začínal soubor v počtu 33 herců a hereček. Herci a zaměstnanci divadla byli v Příbrami ubytováni v nových bytech na sídlišti.8

Na své začátky u příbramského divadla vzpomínal herec Miroslav Zounar:

„Jdu pomalu okolo rybníka za novým sídlištěm. Rybář místo kapra chytil na třpytku sluneční paprsek, který se na zlomek vteřiny mihl po mém obličeji. Nezdravíme se, protože vím, že se rybáři u vody nezdraví, aby si nevyplašili ryby. Mlčky stojím a pozoruji ho, jak mě po očku sleduje. Ticho. Pojednou se neočekávaně a nelovecky nahlas zeptal: „Už vám na Brodu topí?“ Couvl jsem, protože mě přerušil můj vnitřní monolog. „Ano … jsou tu kapři?“ – ptám se, aniž bych k tomu měl teď důvod. Usmál se. „Napočítali jsme vás přes třicet … a samá omladina. Však jsme právě dneska mluvili na šachtě o předplatném … chci sedět se ženou v první řadě.“

Červený autobus se žlutými pruhy se vynoří ze zatáčky. Podal jsem mu ruku, jeho jméno přeslechl, jak tomu obyčejně při představování bývá a utíkal pěšinou k silnici. Udýchaný vstupuji do autobusu naplněného členy Městského divadla. Zůstávám stát u skleněných dveří. Nad hladinou rybníka se zablýskla třpytka a zmizela rychlostí stínu někde v hlubinách. Najednou si člověk uvědomí, kolik lidí má zájem o naši práci. Znají nás, zatím jen tváře, počítají kolik nás je, mají o nás starost, ale zároveň od nás jistě něco očekávají.

Ne tyto lidi člověk nemá právo zklamat! Až půjdu zítra na zkoušku, tak ti to řeknu, rybáři – horníku!“9

Do konce roku bylo sehráno celkem 64 divadelních představení, z toho 45 v Příbrami a 19 zájezdových. 46 představení bylo určeno pro dospělé a 18 pro mládež. Podle zápisu v Kronice Horního města Příbrami shlédlo divadelní hry 15 942 diváků v Příbrami a 5 630 diváků na zájezdech, celkem 21 572 diváků.10

Už od první divadelní sezóny 1959−1960 zavedlo divadlo systém předplatného. Předplatitelé z Příbrami měli slevu 10%. Pro diváky z okolních obcí byla zaváděna autobusová doprava na představení a z něj. Podle vzdálenosti své obce od Příbrami mohli při koupi abonentky uplatňovat slevu 15-20%.11 Dne 1. července 1959 se v Pražské ulici č. p. 138 (v budově po Melantrichu) otevřela veřejnosti náborová kancelář, která informovala obyvatele města o tom, co divadlo chystá. Zároveň byla i střediskem odkud vyjížděli náboroví pracovníci, aby nabízeli vstupenky a předplatné. V téměř každé obci okresu byl ustanoven důvěrník, který zajišťoval kontakt divadla s diváky.12

O činnosti pracovníků náborového oddělení divadla informoval i týdeník Nové Příbramsko:

„V těchto dnech se na okresních silnicích často setkáváme s mužem celým oblečeným v „kůži“. Řítí se na své motorce, zastaví v té či oné obci a hned pokračuje dál, za svým neznámým cílem. Opakované setkání v nás vyvolalo zvědavost, co shání, za čím jezdí – ale zdál se být nezastižitelným. Až včera nám přála náhoda. Zastavil na cestě ke Kozičínu a opravoval. Motoristickou kuklu položil vedle sebe a vzhlédl: a my poznali charakteristickou tvář někdejšího herce MOD Hořovice Karla Pfeiffera. A nám hned bylo jasno: vždyť soudruh Pfeiffer dnes vede náborové oddělení našeho divadla a jeho úkolem je vzbudit zájem občanů, aby se stali stálými návštěvníky příbramské scény, jejími předplatiteli a přáteli. Využili jsme tohoto krátkého setkání a zeptali se s. Pfeiffera, jak se mu daří jeho práce.

Zatím jsme spokojeni. Zájem o divadlo je až překvapující a my v řadě obcí vysoko překračujeme původně stanovený plán náboru. . . O zájezdy do příbramského divadla je velký zájem i na sousedních okresech. . . Velký počet návštěvníků bude do našeho divadla dojíždět z Březnicka i okrajových obcí Hořovicka a Sedlčanska. Vodní dílo Orlík zakoupilo pro své pracovníky 50 vstupenek. A to se celá akce teprve rozjíždí, zejména na našich velkých závodech. Věřím, že vám brzy budu už moci podat zprávu, že jsme svůj úkol splnili.“13

Současně s divadlem zahájila v roce 1959 svou činnost i stálá loutková scéna. Vedl ji umělecký vedoucí a administrativně byla řízena ředitelstvím městského divadla. Celkem měla mít 7 loutkoherců. Zajížděla do oblasti okresů Benešov, Beroun, Blatná, Dobříš, Hořovice, Sedlčany, Písek, Příbram a Votice.14

Ze zrušených divadel převzalo příbramské divadlo část kostýmního fundu, zásoby materiálu, jevištních přehozů, bot, vlásenek. Převzalo rovněž kancelářské stroje a drobné potřeby pro administrativu. Také veškeré dopravní prostředky přešly do fondu příbramského divadla. Tyto vozy byly již v roce 1959 ve velmi špatném stavu. K dispozici mělo Městské divadlo Příbram dva nákladní vozy Ford V 8, pro přepravu kulis. Druhý Ford měl navíc kabinu řidiče uzpůsobenou pro převoz zaměstnanců a mohl pojmout až šest osob. Ložné plochy vozů tedy umožňovaly přepravovat kulisy o maximální délce 3,50 m, což bylo pro nově vzniklé divadlo již zcela nedostačující. Kromě těchto vozidel mělo divadlo k dispozici ještě autobus Škoda 706 RO.15

1 Josef Velfl, Památky Příbrami v obrazech, Příbram 2008, s. 124-125.
2 Václav Trantina, 50 let příbramského divadla, Příbram 2009, s. 8,9.
3 SOkA Příbram, fond Okresní národní výbor (dále jen ONV) Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, kart. 499.
4 20 let Krajské divadlo Příbram 1959-1979, Příbram 1979, s. 3.; též SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, desky 1, Plakát ke slavnostnímu otevření Domu kultury, 7. 11. 1959.
5 Nové Příbramsko, roč. VIII, čís. 17, 18. 4. 1959, s. 2.; též Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1998 II. D-G, ed. MALÝ Zbyšek, Ostrava 1998, s. 152.
6 20 let Krajské divadlo Příbram 1959-1979, Příbram 1979, nestr.
7 Eva Šormová, Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Praha 2000, s. 134.
8 Nové Příbramsko, roč. VIII, č. 34, 22. 8. 1959, s. 2.
9 SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 1, Cestou na zkoušku …, Předplatné na divadelní sezonu 1959/1960.
10 SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1959, s. 76.
11 SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, kart. 1, Předplatné na divadelní sezonu 1959/1960.
12 Nové Příbramsko, roč. VIII, čís. 24, 6. 6. 1959, s. 1; Nové Příbramsko, roč. VIII, čís. 34, 22. 8. 1959, s. 2.; Nové Příbramsko, roč. VIII, čís. 36, 5. 9. 1959, s. 1.
13 Nové Příbramsko, roč. VIII, čís. 43, 17. 10. 1959, s. 1, Těší se na divadlo. Zkráceno.
14 Zpráva pro rady ONV s rozpočtem loutkové scény na rok 1960 ze dne 21. 10. 1959, SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, č. kart. 499.
15 SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, č. kart. 499.