Rok 1975 – zemřel zakládající člen hereckého souboru Kamil Olšovský

 

Rok 1975 se nesl ve znamení oslav 30. výročí osvobození Československa a projevilo se to i v činnosti divadla.

První premiérou nového roku se 28. února stala hra Karla Čapka Věc Makropulos. O člověku žijícím stovky let a přesto neschopném najít smysl života a překonat pocit prázdnoty.[1] Hlavní roli Emilie Marty vytvořila Jarmila Kolářová, která po premiéře k roli řekla: „Je to krásná role a jsem ráda, že jsem ji mohla hrát. Věřím, že Věc Makropulos se bude našim divákům líbit.[2]


Rok 1975 přinesl i jednu československou premiéru. 28. května 1975 se na jevišti poprvé objevila komedie Borise Aprilova Déšť. Příběh dvou mladých lidí Ivana a Marie, které si zástupci mimozemské civilizace vyhlédli jako ideální dvojici, která by na jejich planetě mohla založit nový rod. Jak se dvojice nakonec rozhodne? Režie se ujal ředitel divadla Stanislav Vyskočil. Do hry obsadil Libuši Jiskrovou, Jiřího Žáka, Jarmilu Kolářovou, Rudolfa Leitnera, Jana Vágnera nebo Pavla Nového.[3]

Na 17. prosinec připravilo divadlo premiéru české hry Víkend uprostřed týdne. Autorem byl známý prozaik, televizní a filmový scénárista Jan Otčenášek, autor televizní inscenace Romeo a Julie na konci listopadu nebo seriálu Byl jednou jeden dům. Šlo o jeho prvotinu. Příběh dvou dvojic plný humoru a jemné nostalgie inscenoval režisér Jan Novák jako host. Hráli: Libuše Jiskrová, Alena Konopíková, Libuše Sobotková, Eva Vojtová, Emil Kavan, Rudolf Leitner, Pavel Nový, Jiří Žák a Jiří Richter jako host.[4]

Tradičně se konal další ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka, letos pojatý jako součást oslav 30. výročí osvobození. V sobotu 10. května byl slavnostně zahájen VII. ročník festivalu v Památníku Antonína Dvořáka na Vysoké. Na úvod vystoupil taneční soubor okresního kulturního střediska s tanci na variace Dvořákových skladeb. Po slavnostních projevech představitelů politických a kulturních organizací následoval koncert kvarteta lesních rohů.[5] Z československých souborů se milovníkům vážné hudby představil FOK – symfonický orchestr hlavního města Prahy s dirigentem Ladislavem Slovákem, Karlovarský symfonický orchestr dirigovaný Radomilem Eliškou nebo Východočeský státní komorní orchestr Pardubice s dirigentem dr. Václavem Smetáčkem. Ze zahraničních těles zavítala do Příbrami Varšavská filharmonie, Sofijská filharmonie nebo Státní akademický symfonický orchestr moskevské filharmonie. Festival byl zakončen 17. května V. symfonií P. I. Čajkovského.[6]

K oslavě svátku MDŽ se v neděli 9. března konalo představení Čapkovy hry Věc Makropulos. Jarmila Kolářová, představitelka hlavní role, byla zároveň předsedkyní základní organizace ČSŽ. Kromě divadelního představení si členky organizace připravily ještě pásmo na téma Žena, matka, milenka.[7]

U příležitosti 27. výročí Vítězného února a 57. výročí vzniku Sovětské armády nastudovali členové svazácké organizace při Krajském divadle v Příbrami dramatické pásmo s názvem A přece zpívali. Pořad připravila Jana Paterová. Dále vystoupili Libuše Jiskrová, Ladislav Brothánek, Aleš Košnar, Luděk Nešleha, Petr Patera a Miloslav Kobylák. Režie se ujal Emil Kadeřávek. Se svým hodinovým programem vystoupili na slavnostním zasedání celonárodního výboru KSČ při útvaru Sboru nápravné výchovy Příbram. Představení přihlížela i delegace Střední skupiny Sovětských vojsk. Všichni účinkující vystupovali bez nároku na honorář.[8]

V rámci prohlubování vztahů s dalšími organizacemi se v dubnu uskutečnila návštěva 36 členů ZO SČSP Obvodní automatické ústředny Praha-západ. U příležitosti 30. výročí osvobození Československa došlo k družbě organizací. Slavnostně ji potvrdili předsedkyně SČSP divadla Jana Paterová a předseda SČSP automatické ústředny I. Jandl. Pak už na delegaci čekalo představení hry Stříbrný vítr. Členové pražské organizace SČSP budou v budoucnu navštěvovat i další příbramská představení, zejména ruských a sovětských autorů.[9]

V kontrolní zprávě ONV Příbram byla při zpětném hodnocení roku 1974 vyjádřena pochvala práci Krajského divadla Příbram. Uznání své práce se 1. května 1975 dočkal ředitel divadla Stanislav Vyskočil. Prezident republiky mu udělil titul zasloužilý umělec.[10]

Konec roku 1975 se nesl ve znamení smutku. Dne 2. prosince zemřel zakládající člen hereckého souboru, herec a režisér Kamil Olšovský, vlastním jménem Kamil Vodička. Jeho otec byl ředitelem kočovné divadelní společnosti. Před příchodem do Příbrami působil v Městském divadle v Teplicích a Městském oblastním divadle v Benešově, odkud po jeho zrušení přešel do Příbrami. Spolupracoval také s filmem a televizí.

 

 

[1] Příbramský zpravodaj, únor 1975, s. 14.

[2] Nové Příbramsko, roč. 24, č. 10, 7. březen 1975, s. 3.

[3] Příbramský zpravodaj, červen 1975, s. 14.

[4] Příbramský zpravodaj, prosinec 1975, s. 14.

[5] Nové Příbramsko, roč. 24, č. 21, 16. květen 1975, s. 3.

[6] Příbramský zpravodaj, květen 1975, s. 6-7.

[7] Nové Příbramsko, roč. 24, č. 10, 7. březen 1975, s. 3.

[8] Nové Příbramsko, roč. 24, č. 12, 21. březen 1975, s. 3.

[9] Nové Příbramsko, roč. 24, č. 18, 30. duben 1975, s. 3.

[10] Nové Příbramsko, roč. 24, č. 24, č. 19-20, 8. květen 1975, s. 3.

O historii divadla se toho napsalo poměrně dost

Ale, co si budeme povídat, ne vždy byly historické údaje naprosto přesné. Proto jsme se rozhodli to napravit. A kam jinam se obrátit, než na opravdové odborníky. Tak vznikla úzká spolupráce se Státním okresním archivem Příbram. V této rubrice vás budeme průběžně informovat o tom, co se událo v divadle, o zajímavých premiérách, apod. A samozřejmě v časové chronologii. Je před námi dlouhá cesta – 57 let.

Všechny články z rubriky
Mobilní menu