Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Prokletí nefritového škorpiona: Neváhejte a kupte si lístky
Tento titulek jsem si vypůjčila z jedné z recenzí. V únoru se odehrála první premiéra letošního roku a měla tak skvělé recenze, že jsem jenom zírala. Tajemství nefritového škorpióna prostě zabodovalo. Počtěte si!

Z  portálu: pribram.cz
Prokletí nefritového škorpiona: Neváhejte a kupte si lístky
Včera měla svou premiéru první hra letošního roku s názvem Prokletí nefritového škorpiona od amerického autora Woodyho Allena. O překlad hry se postaral Ondřej Sokol, o režii pak příbramský Milan Schejbal. V hlavních rolí se jako host představil Bohumil Klepl, po jeho boku pak herečka příbramského souboru Anna Fixová.
Děj vás zavede do Ameriky čtyřicátých let. Cecil Winston Briggs je detektivem v pojišťovací firmě, prošetřuje všechny možné zločiny a pojistné podvody. Ve firmě se objevuje nová dívka, která má za úkol zefektivnit zdejší postupy. Tím se dostane do konfliktu právě s C. W. Briggsem. Jednoho dne se všichni potkají na oslavě narozenin svého kolegy, kde je zhypnotizuje mág. Při vyřčení jednoho slova se jejich chování otočí a stanou se doslova svými protiklady.
Už ze začátku děje lze vytušit, že scénář dává obrovský prostor pro komické situace a humorné chvilky. Jak si s ním ale poradil režisér Milan Schejbal? Jedním slovem výborně. Celá hra má výborný spád a nenajdete v ní žádné slabší místo. Poskládání hereckého obsazení je velmi vyrovnané a komické chvilky vygradované k dokonalosti.
Velkou zásluhu na vyznění celé hry má kromě výborné scény hlavně představitel hlavní role Bohumil Klepl, který je na jevišti téměř po celou dobu. Díky jeho projevu je postava detektiva vtipná, ale ne vlezlá a divák se s ní velmi lehce ztotožní. V této úloze mu pomáhá i dobře hrající Anna Fixová, která s Bohumilem Kleplem představuje překvapivě přirozenou dvojici. V dalších vícerolích se objeví další herci příbramského souboru, kterým není co vytknout.
Hra obsahuje velmi inteligentní humor, který pobaví diváky bez rozdílu pohlaví, či věku. I když má hra něco kolem dvou hodin, čas strávený v hledišti vám uteče velmi příjemně a rychle. Pro mě osobně se jedná o velkého favorita na nejlepší hru rohoto roku, protože i když je první, nasadila laťku proklatě vysoko.
MJ

www.novinky.cz
Premiéra Prokletí nefritového škorpióna v Příbrami dopadla na výbornou
Tento text je psán jen několik minut po skončení slavnostní premiéry hry Woodyho Allena, takže se jedná o nejčerstvější dojmy. Slovo výborné by představení sice vystihovalo, ale výkon herců a hereček při takové příležitosti si zaslouží obsáhlejší vyjádření.
Úderný a inteligentní humor amerického režiséra, scénáristy a dramatika, který je držitelem několika filmových Oscarů, Woodyho Allena, uplatnili herci příbramského divadla A. Dvořáka spolu s hostujícím Bohumilem Kleplem famózně. Hra jako by byla na tělo Bohumilu Kleplovi
ušita na míru. Každá vteřina jeho komického herectví byla neuvěřitelná, herecký výraz neměl chybu. Obdivuhodný výkon předvedl také Roman Štabrňák, který je v Příbrami hodně populární, a jeho role v Prokletí nefritového škorpióna mu jistě na oblibě ještě přidá. Hlavní ženský herecký výkon byl na bedrech Anny Fixové a ani ta ve své roli nezklamala. Potvrdila se tak její slova z předpremiérové tiskové konference o tom, že humor i dílo Woodyho Allena jí jsou blízké.
Režisér Milan Schejbal může být pyšný na celý svůj tým. Vše se vydařilo. Zejména bych chválil dobové pojetí scény, které muselo naprosto splňovat či překonávat divákovu představu. Hra měla spád a patřičnou gradaci, kdy po výborné první polovině, byla ta druhá provázená téměř
nepřetržitým smíchem z publika a patřila jasně hlavní dvojici Klepl – Fixová.
První letošní premiéra příbramského divadla je úspěšně za námi a je jasné, že diváci se mají i v roce 2014 na co těšit. Dramaturgie divadla A. Dvořáka se jeví být velmi šťastnou a výkony herců i hostů jsou dlouhodobě na velmi vysoké úrovni. Velmi dlouhý a bouřlivý potlesk, nejen na dnešní premiéře, je toho důkazem.
TV

Co k tomu dodat? Přijďte se podívat!


Premiéra se oslavila v Déčku
Premiéra se většinou uzavírá v D-klubu. Takto to vypadalo po Nefritovém škorpiónovi.


Příbram bila na poplach
Činoherní studio v Ústí nad Labem jako vzdělávací a kulturní instituce fungovalo 42 let. A teď se kvůli nedostatku financí zavřelo. Situace s uzavřením Činoheráku zvedla ze židle, podle mě neočekávaně, celou řadu měst i dalších divadel. Vznikla petice České asociace profesionálních divadel (jejímž členem je i příbramské divadlo) na podporu Činoherního studia v Ústí nad Labem. Hnutí „BIJTE NA POPLACH“ se opravdu rozšířilo po celé republice. Všude se používala jako symbol kovadlina – na které je možné tvořit smrtící zbraně, pracovní náčiní, krásné šperky trvalé hodnoty, stejně jako rozdrtit všechno, co je měkké nebo křehké.

Zpočátku to šlo pozvolna. Naši herci nechali petici k podpisu několik dní v D-klubu. Ale pak se toho v Příbrami ujmula Kamila Zelená a Tomáš Bílek. A právě Tomáše jsem se zašla zeptat:
Proč bít na poplach?
„To je dobrá otázka. Proč se vlastně za něco bít v České republice, kde se to moc nenosí, kde je častější probrat problémy u piva a pak je s pocitem dobře odvedené práce nechat, spolu s prázdnou sklenicí, odnést číšníka a jít si s klidem lehnout. Proč se bít za kulturu, za divadlo, v tomhle případě za Činoherní studio v Ústí nad Labem, když jsme v Příbrami, na což nás několik spoluobčanů nezapomnělo upozornit, protože solidarita se zřejmě v této době nenosí. Odpověď je jednoduchá, kauza ČS mne nenechává chladným, rozčiluje mne arogance, s jakou je ze strany magistrátu Ústí nad Labem toto divadlo účelově likvidováno. Proto, když se na mě obrátila kamarádka Kamila Zelená, která v Ústí několik let žila a v Činoherním studiu má mnoho dobrých přátel, s návrhem, abychom něco podnikli, neváhal jsem ani chvilku a spolu s ní začal bít na poplach. Během tří hodin bylo domluveno místo, symbolicky před Divadlem A. Dvořáka v Příbrami, spojení s celorepublikovým hnutím Bijte na poplach, zajištěna kovadlina a vydána tisková zpráva.“

Začali jste před příbramským divadlem, ale pokračovali i v jiných místech. Kde všude jste postavili kovadlinu a kolik podpisů získali?
„Během tří bití v Příbrami, která proběhla před Divadlem A. Dvořáka, na náměstí T. G. Masaryka a náměstí 17. listopadu se pod petici Asociace profesionálních divadel ČR podepsalo 231 lidí, v ČR se pod petici podepsalo více jak 5.500 občanů a spolu s elektronickou verzí petice podpořilo ČS v Ústí nad Labem více jak 11.000 signatářů.“

A pomohlo to?
„V pátek 21. února Rada města Ústí nad Labem sdělila, že s Činoherním studiem se v Ústí nepočítá, protože je příliš progresivní, a protože se nepřihlásilo do dotačního řízení, které by mu stejně nezajistilo potřebné finanční prostředky. Řekli byste, že jsme prohráli, ale takhle se to brát nedá. Je jen třeba ještě více bít na poplach, protože jedno z nejlepších činoherních divadel za to stojí. A tak na poplach bijeme dál… Bijte s námi!“


Jsem stará, obyčejná ženská. Přesto je mi jasné, že úroveň vzdělávání a kultury, dělá úroveň národa. Začneme zavírat divadla? Thálie uronila slzu…

Podívejte se, jak jsme „Bili na poplach“ před divadlem: video


Hráli jsme v Bratislavě
Olympiáda je už za námi. Ale ještě nedávno jsme byli plní nadějí a fandili našim sportovcům. A to ani nemluvím o hokeji, který je masovou záležitostí. Většina republiky byla připravena na zápas Česko-Slovensko. A co naši divadelníci? Co vám mám povídat… V tento významný sportovní den byli v Bratislavě! Hráli jsme Drobečky z perníku!

Po našem skvělém hokejovém vítězství, bohužel posledním, mě docela zajímalo, jak se našim v Bratislavě spalo? Zašla jsem si za inspicientkou Aničkou Šmídovu.

Byli jste po představení někde posedět?
No jasně. Ale nechodili jsme po městě. Byli jsme v restauraci, která byla v objektu našeho hotelu.“

Tak to jste si vůbec „neužili“ slovenských fanoušků?
„To ne. Ale personál restaurace k nám byl velmi milý. Dokonce kvůli nám prodloužili zavírací hodinu.“

Tak nic… Očekávala jsem, jak Simona Stašová s namalovanými vlajkami na tvářích běhá po Bratislavě a křičí: „Kdo neskáče, není Čech!“ Oni jsou holt strašní slušňáci.


Pro koho uspořádá divadlo Velikonoční dobročinný bazar?
Já vím, že je teprve začátek března, ale herecký soubor se už chystá na Velikonoční dobročinný bazar. Letos si řekli, že nechají organizaci, pro kterou půjde výtěžek, zvolit obyvatele Příbramska. A tak divadlo požádalo čtenáře portálu pribram.cz, o pomoc. Právě oni mohli v anketě svým hlasováním podpořit jednu ze čtyř organizací. Hlasovalo se pro: Azylový dům Příbram, dále Farní charita Příbram, Domov fauny Hrachov a Dětský domov Korkyně.

Sledovala jsem hlasování od začátku a musím říct, že to byl boj. Výsledky se měnily každou hodinou. Až teprve pár dní před skončením ankety, začalo být jasné, kdo asi zvítězí.

Takhle to dopadlo:

Azylový dům Příbram 15,5%
Farní charita 10,9%
Dětský domov Korkyně 26,1%
Domov Fauny Hrachov 47,5%

Okolo 300 účastníků ankety s převahou zvolilo Domov Fauny Hrachov. Takže zvířátkům bude věnován výtěžek Velikonočního divadelního bazaru.
A já si naplánuju do Hrachova cestu, a příště Vám o nich něco napíšu.


Milan Schejbal se odstěhoval do Brna
Neberte ten titulek doslova. Milan nyní sice pobývá v Brně, ale vrátí se nám! Teda doufám…  Dostal totiž naprosto skvělou nabídku režírovat v brněnském Národním divadle. Takže právě nyní je uprostřed zkoušek inscenace Bůh masakru.

B. Už jste někdy v Brně režíroval?
S. V Brně režíruji poprvé, i když jsem již několikrát vedl semináře pro studenty JAMU, ale to šlo především o pedagogickou činnost. Nabídek na režii v moravské metropoli jsem dostal v minulosti již několik, ale z pracovních a časových důvodů jsem musel vždy tyto nabídky odmítnout. Možná jsem ze „staré školy“, ale pro mě je prvotní a zásadní  plnit si své povinnosti v domácím příbramském divadle a poté také ve škole, kde vedu ročník a pravidelně učím budoucí  režiséry a herce. Právě proto jsem odmítl režii v Národním divadle v Brně již před dvěma lety, i když nebudu  zastírat, že nabídka to byla velmi lákavá a byl jsem jí značně potěšen, neboť ne každému se poštěstí v takto prestižním divadle pracovat. Přiznám se, že mně to bylo i jistým způsobem líto. O to víc mě potěšilo, že vedení brněnského Národního divadla se na mě obrátilo znovu a dokonce s tak velkorysou nabídkou, abych si termín zkouškového procesu vybral podle svých časových možností. V okamžiku, kdy jsem věděl, že v našem divadle bude v  tomto termínu režírovat Martin Vokoun, který to u nás velmi dobře zná (je to u nás již jeho třetí režie) a v okamžiku, kdy bylo jasné, že můj školní ročník bude studovat svou první absolventskou inscenaci do školního divadla DISK pod taktovkou zkušeného režiséra (a současně studenta magisterského stupně) Lumíra Olšovského, bylo rozhodnuto.

B. Od koho jste dostal nabídku?
S. Nabídku jsem dostal od umělecké rady činohry Národního divadla v Brně a jmenovitě se mnou jednal Petr Halberstadt, umělecký šéf.

B. Jak se Vám pracuje s místními herci?
S. S místními herci se mi pracuje velmi dobře. Jsou vstřícní, kreativní a pracovití a musím říci, že prakticky beze zbytku respektují moje požadavky a připomínky. Na druhou stranu se i já snažím vycházet z jejich naturelu a dispozic a zatím (musím to zaťukat) na zkouškách probíhá oboustranně konstruktivní dialog, což je z mého pohledu u tak tvůrčí činnosti, jakou divadlo bezesporu je, velmi důležité. Je pravda, že máme po této stránce lehce ulehčenou situaci tím, že studujeme hru Yasminy Rezy Bůh masakru, která je napsána pro čtyři herce. Samozřejmě (pokud je čas) navštěvuji i představení v brněnských divadlech a znovu se přesvědčuji, že máme v Příbrami skutečně řadu kvalitních herců, kteří by se rozhodně neztratili ani v divadlech jiných.

B. Jak jste uvedl Bůh masakru je od Yasminy Rezy. Já vím, že jste její hry už režíroval. Skoro to vypadá, že máte pro tuto autorku slabost?
S. Pro hry Yasminy Rezy mám skutečně slabost, neboť podle mého názoru velmi přesně a nesmlouvavě vypovídají o našem současném světě, o tom, co nás v běžném životě trápí a svým způsobem frustruje. Reza ovšem tato témata dokáže podat s jistou groteskní nadsázkou a inteligentním humorem a tím jsou její myšlenky na divadle daleko více „stravitelnější“ a paradoxně se nás, diváků, daleko více dotýkají. Měl jsem již možnost před několika lety režírovat její hru Třikrát život v pražském divadle ABC a před nedávnem v našem příbramském divadle hru Obraz (máme ji na současném repertoáru). Nyní se mně poštěstilo setkat se právě s hrou Bůh masakru, která s oběma jmenovanými tvoří nejznámější a asi nejzdařilejší triumvirát autorčiny tvorby.

B. Nabídka pro Národní divadlo Brno je opravdu prestižní. Máte trému?
S. Musím se přiznat, že trému z práce v brněnském Národním divadle mám a někdy značnou. Možná, že tato tréma vyrůstá i z jisté pokory, kterou vnímám nejen z Národního divadla jako takového, ale také z budovy Mahenova divadla, která určitě patří k jedněm z nejkrásnějších divadelních domů v naší republice.

Milan má ještě řadu zkoušek před sebou. Premiéra je 21. března. Tak zlomte vaz!!!!

P. S. Fotky v této zprávě nejsou ilustrační, ale autentické. Naprosto drze jsem zavolala paní produkční do moravského nároďáku. A ta mi je velmi ochotně poslala. Markéto Pokorná, moc děkuji!


Šmejdi v Příbrami
Stále ještě se najdou senioři, kteří na příslib odměn od takzvaných „šmejdů“ naletí. Do příbramského kulturního domu nalákali v únoru další desítky starších lidí. Slíbených dárků se ale nakonec lidé nedočkali.

Akci „přerušila“ Česká televize. Jakmile reportéři s kamerou vešli do místnosti, prodejci doslova vzali nohy na ramena a začali utíkat. Jeden z nich to nevzal směrem ven, ale naopak začal utíkat po schodech nahoru. Kde vzal za kliku prvních dveří, které uviděl. Celý udivený se ocitl v baletním sále při hodinách Taneční školy Ivy Bouší. Rychle zabouchl dveře a utíkal po schodech dolů.

Na odpolední akci přišli pouze zájemci, prodejci se neukázali. A neukázali se už vůbec. Pro zboží si poslali nějakého svého kumpána až za dva dny!!!!

Proboha lidi!!!! Proč na ty akce pořád chodíte?!?!?


Huntík v Déčku
V sobotu 22. února na malé scéně proběhl už 37. ročník Huntíku. Když jsem v ten samý den odpoledne zašla do D-klubu, nestačila jsem se divit. Vypadalo to, že Huntík se přestěhoval do Déčka.

Někteří muzikanti se opravdu po svém vystoupení do Déčka přestěhovali a hráli ostošest. Bylo to moc fajn. Jako náhodná posluchačka – děkuji.


Příbramské pábení svatohorského gymnázia
Gymnázium pod Svatou Horou oslaví 100. výročí narození Bohumila Hrabala. A co to má společného s divadlem? Má. Všechno mi vysvětlil Tomáš Bílek. Gymnázium k tomuto výročí spolu s kinem připravilo pět filmů na motivy Hrabalových povídek a novel. Filmový klub „Příbramské pábení“ začne již v úterý 4. března v 17.00 hod. filmem Ostře sledované vlaky. Filmový klub je opět určen nejen studentům, ale i široké veřejnosti. Diváci se mohou dále těšit na filmy Perličky na dně, Skřivánci na niti, Sběrné surovosti a Postřižiny. Kde to bude možné, půjde o promítání analogové, tedy z filmového kotouče a nikoli z nosiče DVD.

„28. března v 15.00 hodin potom na Gymnáziu pod Svatou Horou proběhne za podpory Knihovny Jana Drdy Maraton čtení z knih Bohumila Hrabala, na kterém přislíbili účast i naši herci, učitelé a studenti gymnázia, ale zapojit se do čtení bude moci každý. Číst budeme povídky a novely až do 15.00 hodin druhého dne. Najde se i chvíle pro odpočinek hlasivek, zpříjemněná poslechem kapely.“

Dovolujeme si proto všechny pozvat na Gymnázium pod Svatou Horou, Balbínova 328 v Příbrami, kde akce 28. března proběhne, neboť i toto místo je tak trochu symbolické, Bohumil Hrabal se totiž v Balbínově ulici, ale té brněnské narodil.

A já doufám, že vám příští měsíc prozradím, jak to všechno dopadlo.


Jo, jo, to jsou věci


Tak tenhle komiks má na svědomí Danka Hassmannová. Já jsem z něho použila pouze pár fotek.

Dana měla 12. února ještě roupy, 14. už jí přešly.


Záskok
14. února se konal v kulturáku maturitní ples Gymnázia Příbram. Obsluha Déčka Hanka a Ondřej Rysovi na něj byli pozváni. Když maturuje příbuzný, tak to se musí. A protože se vedení divadla nelíbilo, že by se tento den D-klub zavřel, nabídla se Dana Hassmannová z obchodního oddělení, že se pokusí zaskočit. Tak se poctivě chodila učit dělat kávu na pressovači, připravovat jídlo, točit pivo, atd. A samozřejmě si přála, aby v ten den moc lidí nepřišlo.

Zcela nezvykle Hanka před barem a Danka za barem

A jak to dopadlo? D-Klub byl narvaný do pozdních nočních hodin. Danka si během jednoho večera vyzkoušela připravit všechny druhy kávy, které tady mají. A návštěvníci byli navíc hladoví – takže jsem ji viděla nosit hranolky, smažák, kuřecí křídla, teplé brambůrky, atd. atd. Ale zvládala to skvěle. A to ještě netušila, co jí čeká.

Večer vypadla po části Příbrami elektřina. Do tmy se ponořil celý kulturák. Z maturáku nikdo neodešel a všichni čekali, zda se vůbec rozsvítí. V Déčku se zatím rozsvítily všechny čajové svíčky. Ale zkuste při tomto šeru nalévat a obsluhovat!

Světla se rozsvítila až po hodině! Dana tak absolvovala doslova křest ohněm. Jenom barmanka Hanka si řekla, že musí do Déčka pořídit čelovku. Co kdyby…

Takhle vyfešákovaní Hanka s Ondřejem v Déčku nebývají (A co teprve Kačenka!).


Do Déčka místo zrzky přijela blondýna
O koncert Ireny Budweiserové byl opravdový zájem. Na mnoho zájemců se vstupenky vůbec nedostaly. No jo, na koncerty je Déčko opravdu malé. Irenu jsem pomalu nepoznala – přijela totiž blondýna!

Za doprovodu kytaristy Mirka Linky předvedla báječný program

Diváci se pokochali nejen Ireniným skvělým hlasem, ale pobavili i vtipnými historkami.

Irena ochotně podepisovala svá cédéčka.


 Na tahu s dámou se nenech držet v šachu
Aleš Novák češtinu ovládá. Nebo spíš si s ní umí báječně hrát. Vydává knížky, jak sám říká samizdatem. Jsou velice čtivé a vtipné. Vím, o čem mluvím. Četla jsem všechny.

Teď právě spatřila světlo světa další – s názvem Pigtogramy.

Její křest, autorské čtení i nějaká muzika – to vše vás čeká 13. března v 18:30 hod. v Déčku.

Malá ochutnávka:

Přišel mi dopis z úřadu práce
asi nějaká jobovka

Ta moje slepice nesnáší
když naše slepice nesnáší

Pokud lékař nasál
tak nemůže na sál

Informace o skinheadech
jsou často přitažené za vlasy

Ani vyloupený byt ho nevyvedl z klidu
všechno mu mohlo být ukradené



Megafon v Déčku
Vokální mužský kvartet Megafon kombinuje to nejlepší z rockového vícehlasu, acappella gospelu i elektroniky. Megafon oslovuje své rostoucí publikum nejen kvalitním vícehlasem, ale zejména pestrým repertoárem s výraznými písněmi, zpívanými převážně česky nebo anglicky. Svými osobitými aranžemi s důrazem kladeným na rockovou expresivitu zaujme i náročné posluchače, veselými písněmi dokáže pobavit i publikum nevyhraněné.

Hlavními hlasy jsou všichni čtyři. A tak si můžete na koncertu vychutnat nelimitovanou různorodost barev a rozsahů.

V Déčku 21. března od 19 hod. Vstupenky si můžete už v tuto dobu koupit v D-klubu.

 

Malá ochutnávka:
Budem pít  
So It Goes 


Stěna podpisů má další přírůstky

Bohumil Klepl

Eliška Dohnalová

Filip Müller

Irena Budweiserová


Co to je?

Minulý měsíc jsem Vám k této fotce položila otázku: Co to je? A protože jsem nevěřila, že byste opravdu poznali co to je, vybídla jsem Vás, abyste popustili uzdu své fantazii. Což se stalo. Pobavila mě například odpověď: svlečená kůže z žirafy pavoučí. A bude to využité jako potah barových stoliček v Déčku.

Ale jinak jsem Vás podcenila. Správné odpovědi byly. A dokonce dvě!

Dana Vlčková a Bedřiška Vajnerová naprosto přesně poznaly, že jsou to kostýmy pavouků z inscenace Tajemství Žlutého hřbetu. Dámy, beru si na hlavu klobouk a zároveň smekám. Každá u mě máte dvě vstupenky a mojí placatku.

A odměnu má u mě i Alena, která mě velmi pobavila (a myslím si, že přesně věděla, co to je). Nad tím potahem barových židliček v Déčku se musím vážně zamyslet….


Polní pošta staré Blažkové

Kraťoučké úryvky z Vašich dopisů:

– Tak v první řadě gratuluji k rekordnímu počtu předplatitelů! Takový nárůst překvapil i mě, optimistku, ale není se co divit, předplatitelských skupin je tolik, že si vybere úplně každý. A ceny jsou stále velice příznivé, vzhledem ke kvalitě předvedených výkonů. Tak jen tak dál, milé divadlo, držím pěsti!!

– Chválím dobrý nápad s anketními lístky u uvaděček – dříve se mi stávalo, že paní pokladní občas zapomněla a musela jsem si o ně říct (ale někdy jsem zapomněla i já…) a jednou se mi stalo, že ani na požádání jsem je nedostala, protože došly 🙂 A když jsem si tiskla e-vstupenku, taky jsem do ankety nemohla přispět. Tato varianta tedy bude jistě spravedlivější – jen by mě zajímalo, z čeho budete letos losovat, protože těch lístků bude tím pádem jistě víc než kdy dřív…

– Chci moc poděkovat za úžasný rozhovor s Jakubem Kohákem. Ten si snad někam uložím a v případě nouze po něm sáhnu, dlouho jsem se nad psaným textem tak nezasmála! Kdybyste ho v Déčku ještě někdy potkala, objednejte mu prosím na můj účet jednu mixomatózu se spoustou bičíkovců!! :-))

– Naprosto mě nadchnul rozhovor s panem Kohákem. Vždycky jsem ho měl rád, ale po tomto rozhovoru ho obdivuji.

– Kam se hrabe televizní rádoby zábava na rozhovor s Jakubem Kohákem. Moc děkujeme.

– Rozhovor s Jakubem Kohákem četla celá naše rodina, rozsáhlé příbuzenstvo i všichni kolegové v práci. Kdybyste s ním Fany ještě někdy mluvila, řekněte mu, že smíchem prodloužil život několika desítkám lidí.

– Rozhovor s Jakubem Kohákem jsem četla několikrát. A pokaždé mě rozesmál.

– Celá naše rodina Vám chce poděkovat za rozhovor s panem Jakubem Kohákem. Jeho odpovědi se u nás staly pravidelnými hláškami. A vtipné historky nazýváme „kohákoviny“. Jestli na něho máte nějaký kontakt, sdělte mu prosím naše nadšení.


Už dlouho nic nevzbudilo u vás tak velký zájem, jako rozhovor s Jakubem Kohákem. Já jsem se u něho skvěle bavila, ale tak velký ohlas jsem nečekala. Došlo mi, jak moc chceme číst věci, nad kterými se zasmějeme. Když pominu knihy, tak většinou čteme noviny a časopisy.

Tak jsem si teď otevřela na internetu Novinky a četla:

Ruský prezident Putin vyhlásil pohotovost vojsk

Agent StB u soudu s Babišem údajně nemluvil pravdu

Vláda smetla ze stolu legalizaci prostituce i Okamurovo všeobecné referendum

Nečasová odmítla vypovídat o zprávách tajných služeb

Týraná žena pobodala vzteklého přítele, hrozí jí až 18 let vězení

Toto není můj výběr. Titulky jsem začala opisovat tak, jak šly za sebou.
S nadějí jsem otevřela magazín Žena. A četla:

Smažená slanina s vejci prý urychluje průběh demence

Svatba jako nejkrásnější den v životě nebo přežitek

Ambiciozní rodiče mohou své dítě zničit

Lesk a bída módy protektorátu

Ani jedna kohákovina!!!  Jak po tomto materiálu máme mít dobrou náladu?!  Přiznám se, že nevím, co s tím…
(Ale přeci jenom malá nápověda: Prokletí nefritového škorpióna, Hrdý Budžes, Jak jsem vyhrál válku, Válka Roseových, Rychlé šípy, Saturnin…)

 

Vaše Fany Blažková                 fanyblazkova@centrum.cz

Mobilní menu