Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Na kafíčku s Blažkovou

Hana Zagorová

 Od „módní policie“ se i přiučím…

 

 

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
Z. Rodiče, dům, ve kterém jsem vyrůstala, sestra a všechna zvířátka, kterými jsme byli obklopeni.

B. Byla jste vzorňák nebo zlobidlo?
Z. Byla jsem hyperaktivní zlobidlo, ale trochu se to vyrovnávalo tím, že jsem se dobře učila.

B. Čím jste chtěla, jako malá holčička, být?
Z. Protože jsem ráda cvičila, tak jsem chtěla dělat akrobatku v cirkuse. A od té doby, co jsem si zahrála první princeznu ve školním představení, tak jsem chtěla být herečkou.

B. Vy jste herečku dokonce vystudovala. Kdy převážila muzika?
Z. Ve třetím ročníku jsem školu musela přerušit, protože jsem onemocněla a půl roku strávila v nemocnici. No a ten další půl rok jsem se nudila a tak jsem se začala věnovat zpěvu. Jenom abych zabila čas. A najednou jsem byla pátá ve Slavíku. Školu jsem samozřejmě dokončila, ale už jsem věděla, že bych herectví a zpěv chtěla propojit.

B. Co říkali rodiče na Vaši volbu povolání?
Z. Tatínek, který byl inženýr, předpokládal, že půjdu nějakým technickým směrem. Já jsem si také jako malá, více než s panenkami, hrála s hřebíky a s kladívkem. Ale jinak nechávali rozhodnutí na mně. Byli šťastní, že já jsem šťastná.

B. Co nejraději jíte, a co byste nikdy do úst nevzala?
Z. Mám ráda vše, co voní cukrem, a do úst bych nevzala mozeček.

B. V tom případě asi máte ráda i zemlbábu?
Z. Samozřejmě, je sladká.

B. A co si ráda dáte k pití?
Z. Šampíčko.  A v podstatě všechno, co má bublinky. Tudíž i perlivou vodu…

B. Ve Vašem povolání hodně cestujete. Máte ještě chuť k cestování ve volném čase
Z. Protože s mým mužem neustále cestujeme po světě, tak v době volna preferujeme dovolenou na jednom místě. Abychom si odpočinuli od neustálého balení a vybalování kufrů.

B. Mohla byste žít natrvalo v jiné zemi?
Z. Na nějakou dobu ano, ale úplně natrvalo, to asi ne.

B. Máte doma nějakého zvířecího mazlíčka?
Z. Zvířátka mám ráda, ale žádné mít doma nemůžeme. Neustále cestujeme, a to zvířátko by bylo zákonitě nešťastné a my také.

B. Jste veřejně známá osobnost. Jak moc Vás obtěžuje ztráta soukromí tím, že vás například zastavují lidé na ulici?
Z. Je to součást mého povolání a asi bych byla hodně překvapená, kdyby se to nedělo. Opravdu mi to nevadí, počítám s tím.

B. Jak moc Vás ovlivňuje móda?
Z. Ovlivňuje. Ale rozhodně neberu módu jako diktát, oblékám se do toho, co se mi líbí.

B. Rozčiluje Vás tzv. „módní policie“?
Z. Ne. Naopak, když vidím, že to není cíleně zlé, ale fundované, tak se ráda přiučím.

B. Vy jste hodně tolerantní člověk…
Z. Jak v čem…

B. Co děláte, když máte volno?
Z. Mám strašně málo volného času. I když jedu s manželem na cesty, tak si většinou beru sebou práci. A když už tu chvilku mám, a chci si odpočinout, tak spím nebo čtu nebo si pustím televizi jen tak, jako kulisu…

B. Věříte v Boha?
Z. Věřím ve svého Boha. Nemám ráda dogmata, ale jsem hluboce věřící.

B. Co Vás nejvíc dovede naštvat?
Z. Asi zloba, hloupost, lži…

B. Jaká je Vaše nejhorší vlastnost?
Z. Někdy jsem nepořádná, jsem šíleně tvrdohlavá a někdy melancholická. Myslím si, že to rozhodně nejsou hezké vlastnosti.

B. Co Vaší tvrdohlavosti, říká Váš muž?
Z. Samozřejmě ho to hodně štve.

B. On není tvrdohlavý?
Z. Je, ale méně než já.

B. A jaké jsou ty kladné?
Z. To se mi ani nechce hodnotit, ale myslím si, že je na mě spoleh.

B. Jak by měl vypadat ideální den Hanky Zagorové?
Z. Nemám přesnou představu, ale bylo by fajn, pokud bych mohla ten den dělat všechno, co chci já.

Mobilní menu