Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Na kafíčku s Blažkovou

 

Jana Šulcová

Už mě nezajímá, co budu hrát, ale s kým budu hrát

B. Čím jste chtěla být jako malá holčička?
Š. Chtěla jsem být krotitelka tygrů. Jako malou holku mě rodiče vzali do cirkusu a mě ti tygři strašně zaujali.

 B. Byla jste hodná holčička nebo jste i zlobila?
Š. Můj brácha byl doma strašně hodnej a ve škole zlobil. Já jsem to měla naopak. Doma jsem byla pěkné zlobidlo a ve škole jsem byla hodná.

  B. Kdy jste zjistila, že nebudete krotitelka tygrů, ale herečka?
Š. Já jsem už na škole přednášela básničky. Účastnila jsem se Soutěží tvořivosti mládeže. Dostala jsem se až do celostátního kola, kde jsem skončila třetí. A paradoxní je, že když jsem se dostala na divadelní fakultu, tak mě umělecký přednes dělal největší potíže.

 B. Jak to postupovalo od těch básniček k DAMU? Měla jste nějaký bližší vztah k divadlu?
Š. Měla jsem kamarádku, která chodila na konzervatoř na operu. Tehdy ještě konzervatoř herecká nebyla. A spolu jsme chodily pravidelně do divadla. Jeden týden na operu a jeden týden na činohru. Takže já jsem v patnácti letech znala všechna představení v Praze. A tehdy mě to začalo k tomu herectví táhnout.

 B. Zalitovala jste někdy své volby?
Š. Několikrát. Dokonce jsem jela dát do divadla výpověď. A potkala jsem takovou hodně starou paní, která mi řekla větu, kterou se teď strašně stydím říct: „Tak teď už můžu umřít, už jsem vás viděla.“ Tak jsem si to s tou výpovědí rozmyslela. Já jsem přesvědčená, že kdykoliv je mi těžko, tak mi maminka vždycky nastrčí někoho do cesty.

 B. O Vás jsem slyšela, že působíte hodně přísně?
Š. Asi působím. Jednou jsem jela tramvají a všimla jsem si jedné paní, která měla úžasné dlouhé řasy. A tak jsem si v duchu říkala, jak by se takové řasy hodily herečkám. A ona se na mě podívala a povídá: „Co na mě tak přísně koukáte, my Vás máme rádi…“ Často mám pocit, zvlášť když se zamyslím, že působím strašně přísně, ale přitom taková nejsem.

B. Co nejraději jíte, a co byste nikdy do úst nevzala?
Š. Jako dítě jsem ve školní jídelně nemohla jíst rajskou polévku s rýží. To byl pro mě opravdu trest. Jinak mě nenapadá, že bych něco nejedla.

B. Vaříte?
Š. Vařím, i když ne tolik, jako když byla kompletní rodina. Vařím ráda i pro přátele a uvařím i sobě, ale tolik mě to vaření neuspokojí.

B. Co nejraději pijete?
Š. Protože nepiju alkohol, tak jsem asi patnáct let pila Poděbradku. Chutnala mi. A všichni říkali, že to není správné pít ty samé minerály. A tak to teď střídám. Různé vody, džusy a podobně.

 B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
Š. Jsem vzteklá.

 B. A jaká je ta nejlepší
Š. Nelžu a jsem spravedlivá.

B. Cestujete ráda?
Š. Jak se to vezme. Hodně jsem cestovala s filmem. Cestování mě baví, ale co opravdu nemám ráda, je balení. Mám pocit, že potřebuji úplně všechno. Tak si to „všechno“ připravím, a pak pozvolna začínám odnášet ledničky, pračky … (smích) A i když si myslím, že jsem to opravdu eliminovala, tak stejně jedu vždycky s největším zavazadlem.

 B. Je nějaká země, kde jste ještě nebyla, a kterou byste opravdu chtěla poznat?
Š. Ano. Chtěla bych vidět Mauricius.

 Co Vám říká móda?
Š. Měla jsem období, že jsem se jí hodně zabývala. Dokonce jsem vždy dostala malý příslib, že když nechám doma manžela a děti, tak mohu na tři dny vycestovat do Mnichova, kde jsem měla příbuzné. Vždycky jsem si tam koupila ty nejmódnější věci a pak jsem se je styděla v Praze vzít, že je to moc nápadné. Takže jsem je začala nosit až v době, když už je nosil každý. Ale pořád jsem se o módu zajímala. A pak vyrostly dcery. A já jsem jednou jela na nějaké vystoupení a sháněla takovou krásnou černou sukni z Mnichova a pak jsem zjistila, že dcera si jí vzala do školy jako spodničku. Takže nastalo dlouhé období, kdy jsem nosila to, co na mě ve skříních zbylo. V současné době se sice o módu zajímám, ale nijak zvlášť jí neprožívám. Jediné, co mě opravdu zajímá, jsou boty.

 B. Věříte v Boha?
Š. Na devadesát procent. Věřím, že je něco nad námi, že nás něco řídí. Ale na druhou stranu si občas říkám, že není možné, aby se Bůh díval na ta bezpráví, na to, že spousta nevinných lidí umírá hlady…

 B. Když máte nějakou chvíli volnou, jak jí trávíte?
Š. Velmi ráda s vnoučaty. Pak také se svým psem ráda chodím ven. Bydlím blízko Šáreckého lesa a to jsou krásné procházky. A v poslední době jsem zase začala hodně číst.

B. Kde trávíte dovolenou?
Š. Já jsem byla letos na dovolené po pěti letech. V maďarských lázních v Sarváru. A to jenom proto, že jsme sebou mohli vzít psy. A bylo to moc bezvadné.

 B. Jak snášejí psi cestování?
Š. Skvěle. My jsme se jednou při nějakém natáčení bavili s kolegy o psech. A jeden řekl: „Pes patří k boudě.“ A pak další říkali své názory a do toho Miloš Kopecký odvětil: „Pes je nejšťastnější na jednom metru čtverečním u svého pána.“ A podle mého názoru měl naprostou pravdu.

 B. Když už jste zmínila pana Kopeckého, jaké jste měli vztahy?
Š. Hráli jsme spolu, byli jsme přátelé. I s jeho ženou Janou. Často na něho vzpomínám. Jednou jsme se dokonce zcela náhodou ocitli na společné dovolené. Oni měli v Jižních Čechách mlýn a já tam mám část rodiny. A jednou jsme se tam setkali a trávili ty prázdniny společně. Byl to úžasný člověk.

 B. Občas se říká, že mezi herci těžko vznikají opravdová přátelství…
Š. Já jsem jich našla dokonce několik. A jsem za to vděčná.

 B. Co říkáte současné politické situaci?
Š. Já se o ní ani nechci vyjadřovat. Jsem zhnusena.

 B. Uměla byste žít v jiné zemi?
Š. Pokud si to člověk nevyzkouší, tak to těžko může odhadnout. Ale já si o sobě myslím, že ne.

 B. Co Vám leží na nočním stolku?
Š. Knížky, láhev s vodou a sklenice se sirupem.

B. Kdy chodíte spát? Jste sova nebo skřivan?
Š. Jednoznačně sova.

 B. Takže Vám dělá problémy brzké vstávání?
Š. Nedělá, pokud se jedná o práci. Kdysi jsem hlásila Dobré jitro, a to jsem musela vstávat ve tři hodiny.

 B. Máte nějakou vlastnost nebo zlozvyk, kterého byste se chtěla zbavit?
Š. Jsem upovídaná. Tak by ta frekvence mohla jít trochu dolů.

 B. Máte za sebou celou řadu filmových a divadelních rolí. Je ještě nějaká, po které toužíte?
Š. Ne. Čím je člověk starší, tak ho tolik nezajímá, co bude hrát, ale s kým bude hrát. Ono je štěstí pokud se sejde dobrý text, dobří kolegové a dobrý režisér. Ale to se stává tak jednou za deset let a já mám dojem, že se mi to stalo tady v Příbrami.

B. Takže se vám tady v Příbrami hraje hezky?
Š. Tady jsem nadšená! Kdyby mi někdo řekl, že devět ženskejch bude takhle společně vycházet…Moje babička mi vždycky říkala, že je důležité, koho v životě potkáme. A já jsem tu potkala tak úžasný holky, trávila s nimi hodně času… mně to přijde jako dar. A celé tohle divadlo. Příbramské divadlo jde hodně nahoru a myslím si, že všichni pražští herci sem jezdí rádi hostovat.

B. Jak by měl vypadat Váš naprosto ideální den?
Š. Chtěla bych spát tak do devíti hodin, pak se v klidu nasnídat. Potom bych mohla jít se psem na dlouhou procházku. A potom bych mohla dělat věci, na které běžně nemám čas. Třeba se sejít s přáteli. Anebo udělat něco pro sebe, třeba si zajít na kosmetiku..
Dům Bernardy Alby

Mobilní menu