Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Co je doma to se počítá

Debora Štolbová

Bezohlednost se v dnešní době stává normou

Deboru Štolbovou jsem zpovídala v říjnu roku 2007. Tehdy byla bez partnera. A v této oblasti asi nastala u Debory největší změna. A to neprozrazuji nic nového (už jsem vás samozřejmě informovala), Debora se v loni vdala! Jak velký mezník, je to ve Vašem životě? „Je to velký mezník, pořád si na to zvykám. A jsem  vděčná za to, že jsem Sebastiana potkala. Neberu to jako samozřejmost. Myslím si, že když se v dnešním světě dva lidé potkají, tak je to velké štěstí.“ Tehdy jste hovořila o tom, jak jste chtěla být v dětství voják, detektiv, zahradník, a já jsem se Vás zeptala, kdy přišlo, to rozhodování, co v životě dál. Odpověď zněla: To období neskončilo. Tak jak to nyní vypadá s tím hledáním? „Našla jsem pro sebe určitou cestu a tou chci jít. Takže už tolik nehledám. Ale ten zahradník!!!… (smích) Když já mám takovou radost, když můžu pracovat na zahradě!“

 Debora nevěstou

 Také jste chtěla umět něco z akrobacie, třeba přemet… „Proboha, co mě to za absurdní nesmysl tehdy napadlo (smích)“ Také jste měla ráda pořádek, až skoro puntičkářský. „To trvá. Neuklízím jenom doma, uklízím všude. I v lese. Je to osvobozující pocit, když z lesa odnesu odpadky.“ A chtěla jste víc chodit do divadla. Tedy jako divák. „Na premiéře Dámy s kaméliemi jsem si uvědomila, jak moc si to užívám. Když mám čas, tak se opravdu snažím chodit a těším se na to.“ Vy jste zapáleně pracovala pro organizaci Initiatives of Change, která Vám mimo jiné umožnila i setkání s Dalajlámou nebo Kofi Annanem. Ještě pro ni pracujete? „Protože už nemám během roku tolik času, tak jenom chvilku v létě. Tady v Česku jsem se zapojila do organizace Mene Tekel proti totalitě. Já si myslím, že když se lidé v životě o něco snaží, je jedno, kde se zapojí. Důležité je něco dělat.“

 Tak jdeme na otázky.

1. otázka: Co v mém bytě nejvíce chybí?
Š. Jeden pokoj navíc….

 2. otázka: Jakou lidskou vlastnost nesnáším?
Š. Bezohlednost. A poslední dobou mi u lidí začíná scházet moudrost. Je rychlá doba, máme spoustu informací, máme vzdělání, ale to, proč jsme tady, se nějak ztrácí.

 

3. otázka: Mám ráda zvířata?
Š. Mám. Ale mám už od dětství panický strach z hadů. Někdy se mi o nich i zdá.

4. otázka: Chatuji na internetu?
Š. Zcela výjimečně. Když přijdu večer po představení, tak občas potřebuji u internetu vypnout. Nemám doma televizi, takže si na internetu občas něco hledám, jinak je to požírač času.

 5. otázka: Jaká místnost je v mém bytě nejkrásnější?
Š. Nejkrásnější v mém bytě je zahrada (smích). Nejraději jsem venku.

6. otázka: Jaké byly moje herecké začátky, a měla jsem trému?
Š. Kdy to bylo úplně poprvé, si nevzpomenu. Pravidelně jsem od 14 let hrála se studentským divadlem. Trému jsem určitě měla, ta se mě, potvora, nepouští.

 

B. Takže teď trpíte velkou trémou?
Š. Při reprízách ne. Největší trému mám u první čtené zkoušky a pak pořád dál až do premiéry (smích). Ale na reprízy se těším.

 

7. otázka: Jak se živím, když mě divadlo neuživí?
Š. Dabingem, moderováním a občas natáčením… Přistupuji k tomu s pokorou. Abych to nezakřikla. Když je nejhůř, přivydělávám si jako maskérka, udělala jsem si kurzy.

 

8. otázka: Dívám se na televizní seriály, a na které?
Š. Nedívám se a nelituji toho.

 

9. otázka: Jakou politickou stranu bych nikdy nevolila a proč?
Š. Nikdy bych nevolila Komunistickou stranu. Potkala jsem řadu lidí, kteří byli v minulosti vězněni a mučeni, a kteří třeba celý život nemohli vidět svoji rodinu. Pokládám ji za zločinnou organizaci, která se dosud za svou minulost neomluvila. Ale vzhledem k současné situaci na politické scéně bych nevolila žádnou stranu.

10. otázka: Jak trávím čas při cestách na zájezdy?
Š. Vždycky si sebou beru francouzštinu. A vždycky s tím nejlepším úmyslem. A vždycky skončím u jedné stránky. Také jím. Sním toho daleko víc, než bych normálně snědla. A ráda se bavím s kolegy.

11. otázka: Vím, co je socka?
Š. Bezdomovec jedoucí MHD.:-)

 

12. Co mi v divadle nejvíce vadí?
Š. Nespravedlnost a moje vlastní chyby. Ale to se netýká jen divadla. To mě rozčiluje všude a vždycky. Pak taková ta uměle vytvořená tendence něco hodně zkritizovat nebo naopak vychválit. A ještě jsem ráda, když režisér je režisér a ne kolega.

13. otázka: Měla jsem někdy erotický sen?
Š. (velký smích) Mně se zdálo, že jsem se zamilovala do Vládi Seniče!

 

14. otázka: Řídím auto a umím parkovat?
Š. Řidičský průkaz mám od 18 let, ale nejezdila jsem. Teď to zase zkouším…a ječím. Parkovat umím.

15. otázka: Pracuje se mi lépe s druhým pohlavím?
Š. To záleží na osobnosti kolegy. Ale obecně vzato, ano. Nemám ráda hry, kde hrají pouze ženy nebo pouze muži. Vždycky mi tam jeden element chybí. A také se mi líbí, že v rámci herectví se můžeme „beztrestně“ zamilovat. (smích)

 

B. No, to je pravda! Proč já jsem nebyla herečkou…
Š. Ale to je v povaze! Jednou jsem se ptala své babičky, jestli byla někdy zamilovaná. A ona mi odpověděla: Já jsem byla zamilovaná každý den!

 B. Jéé to je hezký. Babička musela být skvělá!

 

16. otázka: Kolik rolí mám za svou kariéru na kontě?
Š. Nevím, jestli si všechny vybavím. Hraju od svých 14 let. V Příbrami jsem 9 let. Opravdu nevím.

17. otázka: Držela jsem někdy dietu?
Š. Držela a k ničemu to nebylo. Spíš se snažím dodržovat alespoň nějakou životosprávu. A hlavně se musím hýbat, nejmíň třikrát týdně, jinak je zle.

18. otázka: Pokud bych nepracovala jako herečka, uměla bych se uživit?
Š. Uměla. Jen už vím, že by mě to netěšilo. Potřebuji alespoň trochu tvůrčí práci.

 

19. otázka: Na co mám opravdovou zlost?
Š. O tom už jsem mluvila – na bezohlednost. Na to, že se díky médiím a politikům stává normou. Myslím, že nám chybí kladný morální příklad, který by nám dal určitou jistotu a „kompas“.

20. Jaký byl nejdůležitější muž v mém životě?
Š. Já jsem za svůj život potkala několik mužů, kteří mě ve správný moment někam posunuli.S některými jsem se potkala osobně, a s některými prostřednictvím toho, co napsali a prožili.

 B. Bylo jich hodně?
Š. Nebylo. Ale byli o to důležitější……

Mobilní menu