Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Na kafíčku s Blažkovou

Stanislav Zindulka

Čistá myšlenka křesťanství nikdy nebyla realizována

 

 

 

 

 

 

 

 

 B. Co se Vám vybaví, když si vzpomenete na dětství?
Z. To mě právě napadne divadlo.

 B. Vy jste hrál divadlo už v dětství?
Z. Už v pěti letech jsem hrál u ochotníků v Prodané nevěstě.

B. Ptát se Vás, čím jste chtěl být jako dítě, je asi zbytečné. Co tomu říkali rodiče? Nechtěli, abyste měl nějaké „normální“ povolání?
Z. Ano, hercem jsem chtěl být od dětství. Oba rodiče byli ochotníci, takže mé rozhodnutí vzali celkem dobře.

 B. Zalitoval jste někdy své volby?
Z. Ne, nikdy. Vždyť já vlastně ani nic jiného neumím. Ještě tak kantořit. To jsem si sedm let na konzervatoři v Brně vyzkoušel.

 B. Jak se Vám líbilo dělat s mladými lidmi?
Z. Moc. Řekl bych, že to bylo jedno z nejhezčích období mého života. Nutilo mě to dál se vzdělávat. Učení mě doslova naplňovalo.

 B. Tak jdeme trochu do Vašeho osobního života…
Z. Zkuste to.

 B. Co nejraději jíte a co byste nikdy do úst nevzal?
Z. Jediným jídlem, které opravdu nemůžu jíst, a které je zřejmě spojeno s nějakým zážitkem v dětství, je čočka. Nevyhledávám ani plíčky. Ale sním je. Čočku opravdu ne. Jinak mám rád opravdu všechno.

 B. A co si rád dáte k pití? Myslím alkohol.
Z. Já jsem kdysi alkoholu holdoval. Dnes už to silně omezuji. Nikdy jsem nebyl pivař a vůbec netoužím po tvrdém alkoholu. Ale dlouho jsem žil na Moravě, tak jsem ve sklepích ochutnal skutečně dobré víno, a to byl pro mě požitek.

 B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
Z. Našlo by se toho asi dost. Mám tendenci ke vzteku. Odstrašující příklad jsem měl v otci, který byl sice báječný, ale vzteklý. Vždycky jsem si říkal, že takový nebudu, ale je to ve mně nějak zakořeněné. Nicméně se velmi snažím tomu bránit. A kromě divadla, nejsem dost důsledný. A také se o mně říkalo, že jsem ten typ, co ho utáhnou na vařené nudli.

 B. A kladná vlastnost?
Z. Myslím si, že pokud jde o profesi, tak jsem velice spolehlivý. Ale člověk by se neměl chválit…

 B. Naopak, je nutné se pochválit! Ale musím se vás ještě zeptat na černou můru všech herců. Už se Vám stalo, že jste zapomněl na představení?
Z. To víte, že se mi to stalo. Už dvakrát. Poprvé to bylo, když jsem jel do Prahy za svojí dívkou, mojí pozdější ženou. Ale ještě v autobuse jsem si vzpomněl, že večer hraju. Tak jsem se vrátil, a představení  ještě na poslední chvíli stihnul. Po druhé to už bylo vážnější. To jsem si nějak přehodil termíny v diáři a měl jsem radost, že mám volný večer a s manželkou jsme se vypravili do divadla. Bylo to představení v divadle Orfeus a já byl celý takový natěšený. Představení začalo a pak za mnou přiběhla uvaděčka, že mám jít okamžitě ven. Tam už byl přistavený taxík s tím, že musím okamžitě jet, že hraju. Tenkrát se začátek zdržel o půl hodiny. Tak jsem kvůli divadlu málem zmeškal divadlo. Ale zatím se kvůli mně ještě představení nerušilo. Ale honem to musím zaťukat, ještě není všem dnům konec…

 B. Dvě opomenutí za tu dobu co hrajete, to není příliš. Jak dlouho vlastně hrajete?
Z. Sedmapadesát let. To je až ostudné…

 B. Mohl byste žít v jiné zemi?
Z. Myslím si, že ne. Navíc nemám talent na jazyky a k této zemi jsem připoután nejen citově, ale i profesí.

 B. Je něco co neumíte a opravdu byste chtěl umět?
Z. Já jsem Alfréd Technik, jestli víte, co to znamená?

 B. Opravdu nevím.
Z. Jsem nešika. Mohl bych mít trochu technického nadání. I když je to částečně moje zhýčkanost, protože já se vlastně ani moc nesnažím. Jednoduše vím, že to za mě někdo udělá. To by se také mohlo řadit do mých špatných vlastností. A pak mám strašný handicap, a to, že neumím jazyky. Když jedeme za hranice, tak naštěstí je umí moje žena, ale já z toho mám mindrák. To bych opravdu chtěl umět.

 B. Je nějaká země, kde jste ještě nebyl a kam byste se opravdu rád podíval?
Z. Izrael.

 B. Jak trávíte volný čas?
Z. Já jsem velký chodec a cestovatel. A také milovník literatury a hudby. Dost času trávím na koncertech.

 B. Chodíte do divadla jako divák?
Z. Rád.

 B. A jste schopný vnímat hru jako takovou, jako běžný divák? 
Z. Když je hra dobrá a příběh silný, tak naprosto zapomenu na svou profesi. Ale když se to třeba nesrovnává s mým názorem, tak i nechtě analyzuji.

 B. Máte před premiérou trému?
Z. Mám.                                                                              

 B. I po těch odehraných letech?
Z. Je to takový podvědomý pocit zodpovědnosti a ten se neztrácí. Naopak zodpovědnost léty ještě roste.

 

 B. Máte před premiérou nějaký rituál nebo amulet pro štěstí?
Z. Mám své pravidelné rituály nejen před premiérou, ale i před každým představením. Den premiéry v divadle má svůj vlastní odér. Je to den výjimečný, dáváme si s kolegy zlomvazky a vůbec je to jiný den než ty ostatní. Já ani nemám speciální rituály, spíš má ten den svůj řád, který je stále stejný. Například v den premiéry musím jít na procházku, nevynechám malý odpolední spánek, a cestu do divadla si vždycky volím jinou trasou, než obvykle chodím. A hlavně pomalu. Nikdy v den premiéry nespěchám.

 B. Jste skřivan nebo sova?
Z. Nechodím brzy spát. I když přijdu pozdě domů a jsem unavený, tak si musím něco přečíst. Takže když to jde, tak si ráno pospím. Ale když mám povinnosti, tak klidně vstanu v půl páté a nemám s tím problém.

 B. Co říkáte na současnou politickou situaci?
Z. Právě mám před představením a nechci se rozčilovat. Je to neutěšená situace a člověku nedodává dobré nálady. Často v sobě přemýšlím, jak to řešit, ale zároveň velká východiska nevidím. Mám pocit, že není komu věřit. Člověk ztrácí důvěru a je nesmírně šťastný, pokud se může o něco zachytit. Ale těch záchytných bodů je čím dál méně.

B. Jste věřící?
Z. Něčemu člověk věřit musí. Ale u „klasického“ Pána Boha mám velice smíšení pocity. Ale určitě věřím v něco, co nás pohlcuje a před čím má člověk respekt. Kdysi, ještě za totality, jsem četl o ruském vědci Pavlovovi, který byl velmi uznávaný. A byl to ateista, jako většina vědců. A jednou za ním přišla bezradná žena, že se ho musí zeptat, jako velké autority, zda Bůh existuje. A Pavlov přemýšlel, jak jí odpovědět, aby jí příliš nezarmoutil, a nakonec jí řekl: Ano, Bůh je. Ve všem, co ještě neznáme.

 B. Ono je to asi dáno tím, že pro nás nejsou autoritou církve…
Z. To by bylo na dlouhé povídání. Myšlenka křesťanství je krásná a čistá, ale nikdy nebyla realizována. Došlo to tak daleko, že lidstvo se ve jménu Boha vraždilo…

 B. Jak by měl vypadat Váš ideální den?
Z. To je podle nálady. Ale určitě bych se měl v ideální den setkat s báječnými lidmi a mělo by se odehrát něco, co má smysl. Například půjdu na procházku se svou milovanou ženou, budu s vnoučaty, navštívím krásný koncert, přečtu si zajímavou knihu, odehraji krásné představení…

Mobilní menu