Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Mikuláš naděloval na malé scéně
Malá scéna se docela zaplnila. Rodiče s úsměvem, děti v očekávání. Ale při pohádce Na pejska a kočičku se úplně na nadílku zapomnělo.

Až po závěrečné děkovačce to mezi dětmi začalo šumět. Ale to už přichází na jeviště Mikuláš (Robert Tyleček) a zároveň se tam objevuje řada dárků.

A Mikuláš je sám. Čert s andělem se mu prý po cestě někde ztratili. A tak poprosil o pomoc pejska a kočičku. Ty sice od hlavy dolů zůstali pejskem a kočičkou, ale zlaté vlasy, rohy a černý obličej svědčili o tom, že to výborně zvládli.

A pak už byla nadílka… a s ní radost, ale občas i slzičky…


Obraz umí rozhodit partu kamarádů

Tak jsem byla na poslední premiéře tohoto roku. Hra Yasminy Rezy Obraz, je docela dobrou studií do mužského světa.

Seznámili jsme se s trojicí přátel, z nichž první je zubař a zároveň je milovníkem moderního umění, druhý leteckým inženýrem se sklonem věšet si na stěny kýčové krajinky a třetí arbitrem jejich sporů, který se hrozí krátících se dnů svobody (má se totiž ženit), které hrají Lukáš Král, Lukáš Typlt a Roman Štabrňák. Parta, která spolu chodí po kavárnách nebo do kina.

Ale pak to jejich kumpánství utrží trhliny: Uměnímilovný Boris koupí hit – bílou abstrakci na bílém plátně. Za pořádný balík. Inženýr Marek jeho sebevědomí nabourává označováním díla nepublikovatelnými výrazy. Ivan, znejistěný blížící se svatbou, stojí mezi nimi jako neřízená střela. Původně banální roztržka se postupem času mění v zásadní střet, ve kterém se prohlubuje odlišnost tří mužů. Začíná se nám nabízet pohled do světa mužských sebestředností, ješitností a póz. Nabízí se úvaha, na čem všem může ztroskotat mužské přátelství.

A vážení, tuto sondu do mužské duše napsala ŽENA.

Premiéru jsem shlédla v malém množství diváků přímo na jevišti (k dispozici je 60 míst). Ocitáme se téměř v obýváku Borise a samotní herci jsou nám přímo na dosah.

Reportáž: Obraz


Na koncertě Anny K účinkoval malý Kubík Skotnica

Myslím, že většina Příbramáků zná osud Jakuba Skotnici, kterému osud nedal do vínku příliš radosti. Kubík se narodil 22. 7. 2003. Od jeho narození žije pouze sám se svou matkou. Byly mu stanoveny tyto diagnózy: rakovina (Oboustranný neuroblastom – Wilmsův tumor zhoubný nádor v obou ledvinách), vývojová vada střev Laddův syndrom, vývojová vada mutace WT1 genu Denys-Drashuův syndrom, řídnutí kostí,…  Procházel celou řadou chemoterapií a každý den dojížděl na dialýzy. Nyní je po transplantaci ledvin a pomalu se vrací do normálního života. Moc se těšil na setkání se známou zpěvačkou. Anna K ho velmi vřele přivítala už v zákulisí.

A pak ho hned na začátku svého koncertu pozvala na jeviště. Jakub přišel v doprovodu herce Martina Krause.

Martin, kromě jiného řekl: „Přečetl jsem si stránky: www.kubikbojujesnemoci.cz. A všem to doporučuju. Jsem sobecký a myslel jsem si, jaké mám starosti… Tomuhle klukovi je deset let, a já jsem se svými starostmi proti němu outsider.“

Starosta Pavel Pikrt předal na jevišti Kubíkovi dárek od Firmy Czech Computer, a zároveň oznámil, že se Skotnicovi do konce roku budou moci z vlhkého bytu přestěhovat do jiného.

Na závěr tleskalo Kubovi celé divadlo.

A koncert Anny K byl zážitek.


Vánoce v divadle, to byl masakr

Na Vánoce v divadle se každoročně těším. I když je akce určená především dětem, já ráda nasávám tu adventní atmosféru.

Pro děti bylo přichystáno spousta tvoření. A na každém stanovišti, dostalo dítě za výrobek razítko do kartičky.

Hrálo se spousta pohádek. Na velké scéně se dvakrát odehrála pohádka Tři zlaté vlasy děda Vševěda.

Na malou scénu dvakrát přišel Vánoční skřítek

A v kině se dokonce třikrát promítaly Šmoulové 2

Přestože se slavily Vánoce, vypadalo to v některých prostorech, jak v salónu krásy. Malovalo se všechno – nehty, obličeje, vlasy…

Pokud rodiče potřebovali děti trochu utahat, nebyl lepší způsob.

Vánoční trhy miluju. A v na těch divadelních jsem opravdu nějakou tu korunku pustila.

A dokonce i čerstvé pstruhy jsem si koupila. Ale rybáři neprodávali pouze pstruhy. Ty štiky byly kapitální!

Betlém, který se skládal z pohádkových postaviček, vzbuzoval velký zájem.

Kapela opravdu vytvořila tu pravou adventní náladu. Do tance se daly nejen děti, ale i velký sněhulák.

Ale úplně největší zájem byl o dárečky pod stromečkem. A že jich bylo!

Za šest splněných úkolů neboli šest razítek v kartičce si děti mohly vybrat jakýkoliv dárek. Mnohdy to bylo velké dilema.

Tak to byla jedna stránka Vánoc v divadle. Ale pak byla ještě ta druhá. Nekonečné fronty v pokladnách, fronty u vánočního tvoření, a fronta na dárky pod stromečkem se táhla z divadelního foyer až k estrádnímu sálu. Někteří nenechavci kradli perníčky, které měly děti zdobit, nebo vánočky. Fronta u občerstvení neustávala.

Přes všechny přípravy divadelníci opravdu nepočítali s tím, že přijde o tisícovku více návštěvníků než v loni. Zatím ještě není rozhodnuto, jak se to udělá příští rok, ale na jednom se divadelníci naprosto shodli: fronty a tlačenice k pohodově strávenému adventu nepatří!


Silvestr byl opravdu veselý

Už od 14 hodin se na malé scéně spustil koncert Vojty Záveského. Jeho humor i jadrné texty pobavily celý sál.

Vojta si pozval i své hosty. Prvním byl Lukáš Typlt. Vojta vzpomínal, jak byli mladí, vlasatí a chtěli mít své skupiny. A pak přišli o vlasy….

Dalším hostem byl Jiří Vojta. Který nezvykle a vtipně začal s diváky společnou meditaci. Má to prý odkoukané z jedné nejmenované reklamy, kde přišel do styku s tibetským mnichem. A protože Jirka je výborný bubeník, po meditaci hrál na cajón.

Posledním hostem nebyl herec, ale divadelní zvukař Břéťa Doležal. Ten sice o vlasy nepřišel, má vlastní a dlouhé, přesto ze sebe udělal blonďáka.

Atmosféru koncertu diváci ocenili. A to ještě netuší, že právě přijdou na řadu.

Začíná se losovat Silvestrovská anketa. Anketní lístky byly připraveny před koncertem ve foyer

Správné odpovědi jsou:

Štych je kužel světla
Ruch je úmyslný zvuk při představení
Kapsa je boční vchod na jeviště
Poslední otázka směřovala k fantazii diváků.

Anketa měla být vtipná a vůbec nezáleželo, zda diváci odpověděli správně. U poslední otázky jsem se pobavila. Tady je několik diváckých odpovědí:
– Ti, co bloudí – jsou z role
–  Ti, co mumlají
–  Je to němá role
–  Nejspíš někdo, kdo v divadle hostuje
–  Kulisáci
–  Herci amatéři
–  Herci, kteří vypadnou z role
–  „Navátí“ herci

Všichni tipovali herce nebo profese v divadle. A ono se přitom jedná o diváky. V divadelní hantýrce se Holanďani říká divákům, kteří jsou nechápaví.

Losovací komise je už připravena, vylosovat tři výherce.

Rozhodně se mi nepodařilo, sehnat fotografie všech výherců. A těch pár, co mám, jsou hodně mizerné. Že jo, paní Čiperová!

Markéta Vítová (foto) vyhrála kalendář a dvě vstupenky do divadla. Tu samou cenu vyhrála i Kamila Hlaváčová. A Pavel Hlaváč si odnesl láhev šampusu.

Po koncertu jsem si zašla za Vojtou do zákulisí.
Tak Vojto, opět na příbramských prknech… Jak hodnotíš koncert?
Mám krásnej pocit. Hlavně z toho širokého, mezigeneračního diváckého spektra. A přitom tam vznikla společná energie. Krása.

A co si myslíš, že láká lidi mého seniorského věku, jít na Tvůj koncert? Hudební styl je opravdu pro mládež.
Sám nad tím přemýšlím. Předpokládám, že část se jde podívat na herce Záveského, co vyplodí s kytarou. A ta druhá skupina… fakt nevím (smích). Já si opravdu myslím, že tu vzniká nějaká příjemná energie, která nerozlišuje věk ani pohlaví.

A jak se vůbec máš? Jak žiješ? Kde Tě můžeme vidět?
Mám se dobře. Ale musím to zaklepat, abych to nezakřiknul. Stále se objevuji v Ulici a chystají se další televizní projekty, o kterých ještě nemůžu mluvit. A co se týká divadla, tak jsem se hrozně bál, že o divadlo přijdu. Teď jsem nazkoušel u Agentury Familia hru „Lháři“. Je to příjemná zájezdová komedie. A v současné době začínám zkoušet v Divadle Palace francouzskou komedii „S nebo bez“.

Tak zlom vaz!

V 17 hodin se pak na velké scéně začal odehrávat Brouk v hlavě. A protože to bylo silvestrovské představení, očekávala jsem od herců nějaké překvápko. Dočkala jsem se. Při jednom otočení velké postele se na ní objevil Jirka Vojta (normálně ve hře vůbec nehraje) jako jogín. I herci byli překvapeni a diváci jeho vstup odměnili velkým potleskem. Ostatně odměnili tak celou hru. Celé divadlo se potleskem ve stoje rozloučilo s Broukem v hlavě.

Losování silvestrovské ankety řídil Roman Štabrňák.´

Hned první vylosovaný divák seděl v první řadě. “Moje“ placatky (slivovici a višňový likér) si odnesl Václav Sadílek.

Kalendář a vstupenky do divadla vyhráli Kristýna Trokšiarová a Miroslav Štefan.

A šampíčko si vyhrál  František Dražan.

A pak už přišel přípitek. Tentokrát se dostalo i na nějaké diváky. Štěstí měli ti, co seděli v předních řadách nebo do uličky.

Přípitek pronesl umělecký šéf Milan Schejbal.

A teď už honem domů nebo do Déčka. Nový rok je tu za pár hodin.


Na koncertu Ginevry jsem byla venku

Vypravit se na venkovní koncert v prosinci asi není úplně šťastný nápad. Ale já jsem to pojala jako hezký adventní večer. Vypravila jsem se před divadlo, kde se na velké plátno přenášel koncert skupiny Ginevra.

Skvělý obraz i zvuk (ne, jako na mých rozmazaných fotkách), opravdu ten adventní zážitek nabízel.

Lidé se začínali pomalu scházet.

Počet se podle mých odhadů pohyboval okolo čtyřiceti odvážných návštěvníků.

Ale ta zima! Bylo to pořádně vlezlé počasí. Zkusila jsem svařák. A upřímně přiznávám, do konce jsem nevydržela. Škoda.
Stačilo o pár stupňů víc.


Největší událostí ledna bude Divadelní ples

S novým rokem opět začíná plesová sezóna a samozřejmě i Divadelní ples. Již tradičně se koná poslední sobotu v lednu, což letos vychází na 25.

Jako vždy bude program probíhat téměř ve všech prostorách. Tak začnu postupně.

V estrádním sále po dlouhé době nebude hrát Dynamic. Vystřídá ho kapela Pepeto.  Což je šestičlenná hudební skupina složená převážně z absolventů konzervatoře. A mimochodem, už u nás vystupovali, na akci Divadlo patří dětem.

Hostem plesu bude Josef Laufer.

V divadelním foyer bude jako každý rok Big Band Příbram.

V loni se poprvé do plesu zapojil i D-klub. A osvědčil se. Letos zde bude opět hrát hudební uskupení K. M. Č. pod vedením Bohuslava Burdy. Vloni si čistě náhodou s nimi zazpíval Lukáš Typlt. Na chodbách jsem zaslechla, že si to letos zopakuje.

Další změna bude o půlnoci, kdy jsme se přesouvali do divadla na varhanní koncert. O půlnoci se sice do divadla můžeme přesunout, ale varhany vystřídá Gospel Time.

Nebudou chybět herecká vystoupení a tombola. Celým večer nás provede Jiří Vojta.

Ceny vstupenek se pohybují od 210 do 250 korun a koupit si je můžete v divadelní pokladně nebo obchodním oddělení.


Dům Bernardy Alby – naposledy

Dům Bernardy Alby bude mít 29. ledna svoji derniéru. Je mi to líto. Tato skvělá hra nabízí silnou dějovou linku a skvělé herecké výkony.

Bernarda, tvrdá žena ve středním věku, chce ovládat životy nejen svých služek, ale i svých pěti dcer a matky. Celá hra o vnitřní svobodě i odvaze je i sondou do pocitů, které občas přepadnou každou z nás.  Hlavní roli Bernardy Alby ztvárnila Helena Karochová, která těsně před její premiérou uvedla: Cestu k této postavě jsem si hledala docela složitě. Mým vítězstvím bude, pokud si alespoň několik diváků řekne, že sice Bernarda byla strašná ženská, ale že jí vlastně nic jiného nezbylo.. že je vlastně chudák.“

Využijte tuto poslední možnost a přijďte se podívat!


Chcete se smát? Pojďte na Ad Hoc!

Kočovné divadlo Ad Hoc opět zavítá do Příbrami. Divadelní hra Il Congelatore vtáhne publikum do USA za podivných časů prohibice. Ve třech jednáních vypráví o osudech dobře etablovaného mafiánského klanu a sleduje cesty přistěhovalců v Novém světě. KOMEDIÁLNÍ OPERNÍ DRAMA plné napětí a morálních dilemat je prošpikováno hudebním géniem Verdiho, Pucciniho, Leoncavala, Bizeta a dalších mistrů. Romance a akce, živý orchestr, mrtvé mrtvoly. Přežijte v časech kmotrů a možná přijde i happy end. V sále je přísně zakázána konzumace zmrzliny!

Opera většinou bývá vážnou záležitostí. Ad Hoc k tomuto žánru přistupuje po svém. Opera, plná krásných melodií a její téma je mafie. Opera, při které se budete smát od začátku do konce. Už jsem viděla, půjdu zas a doporučuji. 12. ledna od 19 hodin na malé scéně!

Upoutávka: Ad Hoc


Kino trhá rekordy

Od roku 2007, kdy se kino otevíralo po rekonstrukci, padl v prosinci rekord. Pro bližší informace jsem si došla k řediteli Petrovi Bednářovi.

V prosinci prošlo kinem více jak 4 400 návštěvníků.“

A čím si vysvětlujete ten nápor zrovna v prosinci?“
Já myslím, že to není přímo prosincem. Udělali jsme v kině změny, jak v propagaci, tak v promítacích časech a návštěvnost se začala zvedat už od začátku roku 2013 a nyní vygradovala. Já to hned musím zaklepat.“

Klepu to s Vámi, teď jenom, aby to vydrželo…
Já mám velké přání, aby se podařilo sehnat finance na 3D promítání. Pak už bychom se nabídkou vyrovnali pražským kinům.“

Jenom pro zajímavost v prosinci v příbramském divadle přivítali 5 605 diváků.


Bude zima, bude mráz…

Když jsem navštívila v listopadu divadlo, byla mi pěkná zima. Začátkem prosince se ve foyer objevily omluvné cedulky. Zašla jsem se zeptat provozního manažera Jana Víty.

Divadlo není připravené na zimu? Co se stalo?
Došlo k přepojení z plynové kotelny na centrální zdroj tepla. Celý systém se postupně musí vyladit, musí se upravit křivky pro jednotlivé prostory podle počasí a musíme se s tím naučit zacházet.

A kdy je předpoklad, že bude v těchto prostorách normální teplota?
Ve foyer se neohřejeme nikdy. Kvůli velikosti oken je tento prostor nevytopitelný. Ve foyer nikdy nebude teplota na to, aby zde byly divačky v lehkých halenkách. Hlediště a jeviště by už mělo být bez problémů, ale nevím, co se bude dít, pokud přijdou patnácti stupňové mrazy.

Tak doufejme, že ani velké mrazy nezpůsobí to, že budeme v divadle sedět v kabátech!


Fandové jazzu si přišli na své

Koncert skupiny Jakub Šelmeczi Quartet se kvůli nemoci přesunul na prosinec. Ale vyplatilo se na něj počkat. Samé jazzové pecky naprosto nadchly diváky. Moje duše si jen tiše ševelila.
Už jména muzikantů mluví samy za sebe.

Jakub Šelmeczi, klávesy                                                                        Marek Stark, bicí

Jiří Matys, basová kytara, kontrabas                                             Jakub Ročňák, saxofon

Jako hosté vystoupili Danka Hassmannová a Zdeněk Melín

A protože jsou všichni hudebně všestranní, vyměnil Zdeněk Melín mikrofon za kytaru a Jakub Ročňák saxofon za mikrofon.

Zcela zaplněné Déčko jásalo. A protože dát dohromady toto skvělé hudební těleso pouze kvůli jednomu koncertu je věčná škoda, vyžádala si Anna Čiperová zopakování. Marku Starku, byla jsem u toho – slíbil jste to na září!!!


Kachna, Zodiac a Ořeší

Hned za deset dní se spustil v D-klubu další koncert. Tentokrát se podstatně změnil hudební žánr. Duo Kachna a Zodiac nás zahrnulo chansony inspirované životními zastaveními a keltskou mystikou. A poprvé hrál v Déčku akordeon.

Kateřina Bímová (Kachna) si umí muziku i text užít. Její hlas je nezapomenutelný.

Antonín Kříž (Zodiac) mě překvapil tím, jak se chlap umí vžít do chansonového textu.

Chanson je hodně o textu. A mě texty této dvojice opravdu zaujaly. Dokonce se mi asi dvě věty uložily do paměti: … rána jsou zlý, když večer se pobavíš… (Vodrhovačka) … všechny svý milence utopím ve vaně s vínem… (Milenci). No jo, co taky můžete ode mě chtít.

Tuto dvojici vystřídal Kristián Ostřížek (Ořeší). A svým zpěvem u piana také pobavil.

Divákům se v Déčku opět líbilo.

A naprosto úžasný byl závěr. Tedy ten neoficiální. Divadelní zvukař nechal zvučení zapnuté, takže se pokračovalo ve hraní a zpěvu do hodně pozdních hodin. A tak to po správném koncertu má být.


Kapela Úžas to rozjela v Déčku

Že jste nevěděli o dalším Déčkovém koncertu? On také žádný nebyl. Bylo další pravidelné setkání se členy Klubu přátel divadla. Z „chodbových drbů“ jsem už dopředu věděla, že herci zazpívají nějaké písničky… Pche, nějaké písničky!!!! To byl koncert jako fík!!!

Že to bude něco většího, mi došlo, už když jsem je odpoledne potkala na chodbě. Všichni byli slavnostně oblečeni a sladěni do černo-bílo-šedé. Celé gala oblečení krásně rozmělnili vánočními řetězy, které vytvořily vtipný doplněk. Na jednu písničku se objevil další doplněk – tmavé brýle. Ty, které měla Lenka Vahalová byly bezkonkurenční.

A koncert? Pětičlenná kapela – piano (Zdeněk Dočekal), baskytara (Šimon Knápek), bubny (Jiří Vojta), kytara (Petr Beleš) a saxofon (Lenka Vahalová), kterou občas doplnily housle (Anna Fixová) anebo triangl (Ivana Krmíčková a další). Pokud vám některá jména nic neříkají, tak vězte, že většina u nás účinkuje ve „Škole základ života“ a příbramští si je pozvali jako hosty.

I repertoár byl skvělý. A navíc jsem u většiny příbramských herců objevila nový rozměr. A nebyl to jenom můj postřeh i švadlena Hanka a garderobiérka Jindřiška, které se zašly podívat, se nestačily divit.

Třeba taková Ivana Krmíčková vyšvihla naprosto skvěle Edit Piaf. Jen jsem zírala…

Bílé Vánoce jsou hodně těžká písnička. V originále ji zpívá Bing Crosby, u nás Karel Gott a v Déčku Petr Florian.

Anička Fixová přistoupila k mikrofonu s otázkou: Kdo z vás umí francouzsky? Nikdo? Tak to snad můžu zazpívat. A v originále dala šanson.

Filip Müller zazpíval Werichovu písničku Kat a blázen.

Katka Fixová si vybrala písničku Hany Hegerové Píseň o malíři.

Karel Plíhal zpívá Blues u železničního mostu, v Déčku si tuto písničku dal Lukáš Typlt.

Taneční kreace

Pěvecké duety

Ale u jednoho duetu se musím zastavit. Na podium přišla Katka Fixová s Petrem Floriánem. Drželi se za ruce a Katka měla vánoční řetěz kolem hlavy. Už první tóny kapely způsobily obrovský smích v celém Déčku. Tato dvojice si totiž dala Hanku Zagorovou a Petra Rezka –Duhovou vílu.

Po obou stranách pódia seděly v podřepu Ivanka a Anička v rukách bublifuk a vypouštěly na zpívající  spoustu duhových bublin. Déčko lehlo smíchy…

 Závěrečné písničky zpívali všichni a já dosud nechápu, jak se všech jedenáct i s hudebními nástroji na to maličké pódium vešlo. Koledu Byla cesta, byla ušlapaná a úplně poslední Rolničky zpíval celý klub.

Všechny hudebníky i zpěváky jsem si sama pojmenovala Kapelou Úžas. Jednak byli naprosto úžasní a jednak vzbudili úžas i v nás – divácích a posluchačích.  Milí Úžasňáci, moc děkujeme!!!


Petr, Otto a já & Ivan Korený

Příbramákům snad ani není třeba toto hudební uskupení představovat. Je to sdružení muzikantů kolem Jirky Hejnice a Petra Vašiny. Hrají vlastní písničky ve folkrockové úpravě.

Hrají ve složení: Jirka Hejnic (já) – baskytary, zpěv, Petr Vašina -kytara, foukací harmonika, zpěv, Otto Hejnic (synovec Jirky) – conga, cajon. Novým (teda už docela dlouho) členem skupiny je Ivan Korený -elektrické a akustické kytary.

Tak přijďte své kamarády podpořit do D-klubu 21. ledna. Koncert začíná v 19 hod. Přání skupiny je, aby jste si její vystoupení zařadili do kolonky příjemně stráveného večera.

Vstupenky koupíte v D-klubu. Už teď!


Vstupenky na akce v Déčku, koupíte pouze v Déčku!!!

Od nového roku je velká změna v prodeji vstupenek na akce v D-klubu. Vstupenky totiž nekoupíte na divadelních prodejních místech, ale pouze v Déčku. V prodeji budou akce “na měsíc“ dopředu. Takže v tuto chvíli si zde můžete koupit vstupenky na kapelu Petr, Otto a já & Ivan Korený, která hraje v Déčku 21. ledna, ale už i na Irenu Budweiserovou, která bude mít koncert 24. února. Pokud nejste z Příbrami, můžete si vstupenky zamluvit i telefonicky (326 531 229), ale vyzvednout si je musíte nejdéle půl hodiny před akcí, jinak propadají.


Malá fotografická statistika

Když už je ten nový rok, tak si dovolím připomenout akce v D-klubu v roce 2013!


Nové podpisy

Martin Kraus

Anna K

Anně i Martinovi se v Déčku líbilo


Vánoční anketa

Krátce před Silvestrem jsem hereckému souboru, vedení divadla a i některým hostům, poslala otázku:

Jaký nejhezčí, nejpřekvapivější, nejzajímavější, atd. dárek, jste letos dostali?

Tady jsou odpovědi:

Jana Šulcová
Letos pro mě nejhezčí dárek byl, když můj nejmladší vnuk rozbalil Lego, které miluje a spontánně sám sepjal ručičky, pomodlil se a poděkoval Ježíškovi za Lego. 🙂

Petr Bednář
Nejzajímavějším dárkem je knížka s názvem Nevěstky a nevěstince. Kniha o hampejzech v Praze za první republiky, s dobovými fotografiemi. Vzhledem k tomu, že jsem asi 15 let bydlel v Celetné ulici, byl jsem překvapen, kde všude se nacházely a co je zde teď.
A nejhezčí dárek je pro mě zcela určitě počet předplatitelů do našeho divadla, který zatím překročil počet 1050 a stále se ještě navyšuje.

Ivana Krmíčková
Na dárcích jsme se dopředu domluvili. Ale je pravda, že jeden dárek se tam objevil nečekaně. A byla jsem překvapená, že mě někdo takto vidí… Byl to doplněk, ale nechci být úplně konkrétní.

 Lukáš Typlt
Překvapilo mě, že většina dárků byla do kuchyně. Z toho vyplývá, co se ode mě doma očekává… A potěšila mě thajská masáž.

Helena Lapčíková
Vánoce jsem strávila s rodinou, kde bylo plno dětí. A rozbalování dárků u dětí, byl pro mě velký zážitek. A protože jsem jim ušila polštářky, tak jsem byla v očekávání, jak to vezmou. A měla jsem velkou radost, že si je hned vzaly do postýlek a budou s nimi spát. A pak byl pro mě velkým překvapením, jeden dárek, který byl strašně těžký, a já vůbec netušila, co v něm může být. A on mi Ježíšek přinesl Ježíška. Je historický a z kovu.

Filip Müller
Ponožky.
Helena Karochová
Já jsem konečně měla pohodové Vánoce. Dohodli jsme se, že žádné dárky nebudou. Nebyl dokonce ani stromeček. Byly to jedny z nejkrásnějších Vánoc.

Debora Štolbová
Nejlepší dárek nebyl věcný, ale zážitkový. Byli jsme s přáteli na Kampě, kde jsme si pouštěli po vodě lodičky se svíčkami. A neporazila je ani loď, která kolem proplouvala. Byl to moc milý zážitek.

Roman Štabrňák
Úplně nejlepší bylo, že jsem mohl být doma s rodinou. A byl jsem doma celé tři dny. Nejhezčí vánoční zážitek.

Vojtěch Záveský
Dostal jsem od své maminky kroniku Vojtaana, kde je vždycky na jedné straně moje  fotka ze současnosti, a v té samé pozici nebo poloze, se stejným výrazem jsem na fotce z dětství. Bylo to něco neuvěřitelného. Asi nejhezčí dárek, jaký jsem kdy dostal. Doslova jsem zatlačil slzu.


Řád zlaté vstupenky

Na koncert Šelmecziho Quartetu jsem přišla dopředu. Hudebníci se teprve scházeli. Pak přiběhl Zdeněk Melín, že prý jde zrovna z divadelní pokladny. Tak jsem se ho zeptala, na co si koupil lístky. Zdeněk stroze odvětil: „Na všechno možné. A i pro svoje kamarády.“ A ty vstupenky vyndal…

Tomu se teda říká divák!! A to ještě není vidět ta další část, co se táhla na podlaze. Milý Zdeňku, uděluji Vám řád zlaté vstupenky!


Vánoce a nový rok jsou asi jediné svátky, kdy si přejeme nejen se svou rodinou, ale i s kolegy, sousedy nebo třeba s pošťákem a prodavačkou. Přáníčka, která jsem od vás dostala, jsou zvláštní. Nepotkáváme se na ulici nebo v divadle. Teda asi potkáváme, ale nevíme o sobě. Známe se pouze z internetu. Přesto Vám stálo za to, popřát, pro vás „imaginární Blažkové“.

Moji milí čtenáři, moc vám všem děkuji za ta krásná vánoční a novoroční přání. Byla elektronická, hudební nebo vlastnoručně vytvořená. A vyvolala ve mně emoce. Zásadní byly dvě – smích a dojetí. Ráda bych vám je předala.

A proto vám přeji, abyste se po celý příští rok s těmito emocemi potkávaly. Smích a dojetí jsou strašně fajn. A to nejen v divadle, ale i v životě. Ať jich máte přehršel!!!

Vaše Fany
fanyblazkova@centrum.cz

Mobilní menu