Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Na kafíčku s Blažkovou

Roman Vojtek

Byl jsem hyperaktivní parchant

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
V. Pocházím ze Vsetína a každý víkend jsme jezdili na vesnici za babičkou, což jsme se sestrou nesnášeli. Chtěli jsme zůstat s kamarády a u babičky jsme museli pracovat. Dětství mi evokuje i řadu dalších věcí – jak jsme si hráli s klukama za barákem, jak mě táta učil lyžovat, jak jsme prožívali Vánoce…. Takové ty běžné věci, které k dětství patří.

 B. Byl jste vzorňák nebo zlobidlo?
V. Vzorňák jsem rozhodně nebyl. Moje máma to měla se mnou docela těžké. Pracovala v mateřské školce, kam jsem také docházel, a z které mě vyhodili pro nezvladatelnost. Tak jsem začal chodit do jiné, ze které mě po čtrnácti dnech chtěli vrátit do té první, ale to už nešlo. Takže já jsem trošku odděleně jedl od dětí, trošku odděleně od dětí jsem spal… Byl jsem takový aktivní parchant. Ale nemyslím si, že bych byl sígr… Dnes se tomu říká hyperaktivní dítě. Jednou jsem si takhle u toho svého stolku dělal kuličku z papíru a v tom procházela učitelka a v rukou si nesla kávu. A mně tak hlavou blesklo, jestli bych se do toho kafe tou kuličkou trefil. Přesně! Káva se rozlila, učitelka opařila. Dnes už si nepamatuji, jak to dopadlo.

B. To jste mě docela pobavil. A to jsme teprve u předškolního věku. Jak to pokračovalo ve škole?
V. To už rodiče docela fikaně vyřešili. Hned od první třídy mě přihlásili na sportovní gymnastiku, kde jsem denně tři hodiny trénoval a tím jsem si tu energii vybil.

 B. Jak jste vycházel se sestrou? Prali jste se?
V. Asi jo, ale já v sobě mám dojem, že jsem byl spíš takový ten její ochránce. Ale ona mi občas připomene historky, které se jí velmi dotýkaly, já jsem o tom neměl ani tušení. Dřív jsme měli jeden pokoj a dneska ségra bydlí malinko dál, než bych si představoval, a to v Jižní Americe. Právě v této době je u nás na návštěvě.

 B. Já jsem se před chvílí od vašeho manažera dozvěděla, že příjezd sestry byl pro Vás překvapením…
V. Slavil jsem narozeniny… ostatní tomu říkali jubileum. A dostal jsem dárek, který mi přivezla hezká hosteska na motorce. Všech, asi sto třicet hostů, už čtvrt roku dopředu vědělo, že hosteskou bude namaskovaná sestra. Já jsem, samozřejmě, o ničem neměl ani tušení.

 B. To jste jí vůbec nepoznal?
 V. No, chvilkama mi jí strašně připomínala, ale říkal jsem si, že to        prostě není možné, že je v Jižní Americe. Bylo to pro mě krásné překvapení.

 B. Čím jste chtěl být jako dítě? Měl jste takové ty typické klučičí sny?
 
V. No jasně. Kosmonaut, kouzelník, spisovatel… Ale od puberty, kdy mi  Ježíšek přinesl kytaru, jsem chtěl být zpěvák.

 B. Litoval jste někdy volby svého povolání?
V. Nééééé. Zaplať pánbůh. Já jsem se vyučil ve strojírenském oboru a chvilku jsem dělal v továrně. Takže jsem si zkusil i jinou práci a neměnil bych. 

 B. Vy jste byl i velmi úspěšný ve Star Dance. Zajímal jste se někdy o tanec?
 V. Jako dítě jsem tančil ve valašském tanečním souboru, pak jsem chodil do tanečních a na JAMU jsme měli hodiny tance. Nevím, jestli je to velký předpoklad…. Star Dance nebyl úspěch můj, ale mojí trpělivé partnerky.

 B. Co Vám nejvíc chutná a co byste do úst nikdy nevzal?
 V. Sním úplně všechno. Neexistuje žádné jídlo, které by mi nechutnalo. Jsem velký jedlík a nejvíc mi chutná v noci, když přijdu z představení. A navíc nevím, kdy skončit.

 B. No, to by mě zajímalo, kam to dáváte?! Umíte si uvařit?
 V. Myslím, že umím vařit docela zdatně. Ale doma víc vaří manželka.

 B. A co si rád dáte k pití?
 V. Mám rád neperlivou vodu, a když piju alkohol, tak pivo nebo víno. Panák je jen výjimečně.

 B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
V. Nedovedu dotáhnout věci do konce. Docela mě to na sebe mrzí. Jsem ve znamení Berana a hrozně rychle se pro něco nadchnu, a i když se mi to daří, tak to málokdy dotáhnu k nějaké větší dokonalosti. A utíkám zase k něčemu jinému.

 B. A jaká je ta nejlepší?
V. To je právě ten opak. Že se nebojím zkoušet nové věci. A myslím si o sobě, že jsem slušný člověk.

 B. Věříte v Boha?
 
V. Nejsem praktikující katolík, ale věřím.

 B. Cestujete rád?
 
V. Nevadí mi. Letos jsem byl za sestrou v Bolívii. Cesta trvala 33 hodin, ale docela jsem si to užíval.

 B. Je nějaká země, kterou byste chtěl opravdu poznat?
V. Moc neznám východní země. Takže Laos, Thajsko, Kambodža, Japonsko.

 B. Sestra žije v Bolívii. Mohl byste Vy, žít v jiné zemi?
V. Mohl a nemohl. Jsem poměrně kosmopolitní a nevadí mi stěhování a změny, ale s tím, co umím, bych se asi neuplatnil.

 B. Jak by měl vypadat Váš ideální den?
V. Já mám zaplaťpánbůh hodně práce. Takže bych chtěl mít volno. Abych mohl vstávat v deset hodin, aby bylo hezky a já si mohl hrát se svojí dcerou na zahradě, abych si posekal trávník a krmil ryby v jezírku. Pak bych šel s rodinou na procházku a večer by byla na zahradě grilovačka s přáteli.

Mobilní menu