Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Na kafíčko s Blažkovou

Veronika Gajerová

Člověk touží po jistotách, ale nic není v životě jisté

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
G. To je otázka na dlouho. Pokusím se to shrnout. Šumava, hry, blbnutí, nakrucování před zrcadlem, tanec, zpěv… Bylo to hezký. Všechno bylo tak naplno.

B. Byla jste hodná holčička?
G. Byla jsem živější dítě. Ale zároveň jsem si žila takový svůj svět.

B. Říkala jste tanec a zpěv… Čím jste chtěla být jako malá holčička?
G. Původně jsem chtěla být klaunem. A málem jsem se jím stala. Ale bohužel jsem tenkrát nemohla jet ani do Moskvy ani do Paříže, kde byly vynikající cirkusové školy. A tak hned druhou samozřejmostí bylo, že budu zpívat, hrát a tancovat. Pouze jsem nevěděla co z toho. Dlouho jsem dělala balet, pak jsem dlouho zpívala, taky jsem malovala…

B. A kdy došlo k tomu, že to nebude třeba balet?
G. Když jsem vážně onemocněla angínami a dostala jsem zákaz dělat balet. To mi bylo asi 11 let. Takže jsem přestala dělat balet, ale začala jsem tancovat. A potom jsem si vybrala herectví, které zahrnovalo i ten tanec a zpěv.

B. Zalitovala jste někdy, že jste si vybrala tohle povolání?
G. Ne, nikdy. Přestože maminka strašně nechtěla, abych se stala herečkou. Je to hezké pokud můžete lidem ukazovat jiný svět a mnohdy hezčí.

B. Obtěžuje Vás popularita? Když Vás třeba zastavují lidé na ulici?
G. Ne, ne. Občas se stane, že je někdo méně taktní, ale to jsou spíš výjimky. Jinak mě to těší.

B. Co nejraději jíte, a co byste do úst nikdy nevzala?
G. Mám ráda saláty, dobře udělaná masíčka, sýry, dobré koláče a dortíky. Mám ráda domácí chleba, který si peču. A co úplně nesnáším, je koprová omáčka, játra a ledvinky.

B. A co si nejraději dáte k pití? Tím myslím alkohol.
G. Já vůbec nepiju. Jsem abstinent. B. To jste abstinovala vždycky?
G. Ne, vždycky ne. Začala jsem asi před patnácti lety. Od té doby, co se mi narodily děti. A z pití mám nejraději vodu s vymačkaným citronem.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
G. Jsem nyní na takové životní křižovatce. A mám pocit, že jsem se vlastností, které mi vadily, zbavila. Vadilo mi moje idealizování lidí a vztahů nebo závislost na vztazích. Na tom jsem hodně zapracovala.

B. To není jednoduché. Daří se Vám to?
G. Nejdříve ne. Teď, po všech těch letech a peripetiích, můžu říct, že už se mi to daří. Ale bylo to hodně těžké.

B. Ale v této situaci může nastat úplný opak, že nebudete mít odvahu navazovat vztahy…
G. Také jsem to zažila. Ale aby se člověk nebo spíš žena, postavila na vlastní nohy, myslím po všech stránkách i té duševní, tak se k tomu musí probolet. Předpokládám, že jiná cesta není. Ale vždycky máte volbu, buď zůstat zlomená a neodpustit nebo odpustit, nadechnout se a jít dál. A pokud dokážete to druhé, tak je to obrovská odměna.

B. A jaká je Vaše nejhezčí povahová vlastnost?
G. Mám ráda lidi, svět a život!

B. Věříte v Boha?
G. Ano.

B. Šla byste do současné politiky?
G. To je věc, která mě strašně trápí. Přestala jsem kvůli tomu sledovat zprávy. Ze současné politiky se mi zvedá žaludek. Nechci být pesimista, ale velmi dobře si pamatuji, jak jsme tenkrát stáli na Národní třídě, a pamatuji se, co jsme chtěli. A stoprocentně můžu říct, že tohle to opravdu nebylo. Je mi z toho úzko. Je mi úzko z těch, kteří nám vládnou. Ale třeba radost mám, že mladí lidé na středních a vysokých školách mají jiné možnosti, že se může cestovat… Samozřejmě, pokud na to máme finanční prostředky! Je pravda, že člověk, pořád chce nějaké jistoty. Ale nic v životě není jisté, to je stejné, jako v těch vztazích.

B. Co Vám říká móda? Jak Vás ovlivňuje?
G. Móda je záležitost duše. Oblékám se podle své momentální nálady. A i když přihlížím k módním trendům, tak jim rozhodně nepodléhám. Oblékám se do toho, v čem je mi dobře. Velký význam dávám barvám, protože podle své nálady na sebe oblékám barvy.

B. A existuje barva, kterou na sebe nikdy nevezmete?
G. Nemám ráda bílou, béžovou a takovou tu světlounce žlutou.

B. Jak by měl vypadat Váš ideální den?
G. Měla by v něm být spousta legrace a spousta bezvadných lidí, dětí a zvířat. Mohla bych být i na procházce v lese se svojí labradorkou Vanilkou, určitě koupání – jestli je to rybník, jezero nebo moře, to je jedno. A samozřejmě dobré papání a prostě se radovat z toho života.

Mobilní menu