Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

 

 Divadlo v ulicích
Příbramské divadlo je stále častěji vidět i v ulicích města. V září se zúčastnilo slavností k otevření nám. TGM i Šalmaje.

8. září jsme byli úplně všude. Na Václavském náměstí jsme odehráli zkrácenou verzi pohádky Na pejska a kočičku..

 

 

 Rekvizitářka Petra připravuje scénu

 

 

 

 

 
Pejsek se na slova ředitele příliš netváří…

 

 

 

 

 Válečná porada

 

 A už se začalo hrát:

 

 

 

 

 

 

Děti se bavily:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na náměstí TGM měl všechno pod palcem fešák Lukáš Typlt, který celý program moderoval

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I na Dvořákově nábřeží bylo u divadelního stánku živo.

 Malovaly melíry do vlasů i obličeje 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prodávaly se placatky staré Blažkové i trička Hrdého Budžese

 

 

 

 

 

Na Šalmaji to bylo podobné. Až na to počasí…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak přemýšlím, jestlipak to šlo smýt?!?

 

 


 Během Krasohledění jsme se vrátili do 70. let

 Začátkem září proběhlo Krasohledění 2012. Divadlo A. Dvořáka Příbram, Galerie Františka Drtikola Příbram a Základní umělecká škola Příbram I. každoročně touto akcí zahajují kulturní sezonu. Letos se celý týden nesl v duchu 70. let.

 Zahajovalo se hrou Oněgin byl Rusák, která je volným pokračováním Hrdého Budžese. Před jejím začátkem se ještě udělovala cena Krasohled. Tentokrát ji získala spisovatelka, příbramská rodačka a autorka knižní předlohy i scénáře Irena Dousková. O ceně se dozvěděla, až když byla pozvána na jeviště. Sklidila velký aplaus. Své dojetí a překvapení neskrývala.

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Když 70. léta, tak kytici tvořily samozřejmě rudé karafiáty.

 

 

 

Cena Krasohledění je každý rok originál a obrázky zatavené ve skle mají mít nějaký vztah k držiteli ceny. Letos vypadla takto:

 

 

 

 

 

 

Irena se po představení ochotně do svých knih podepisovala

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V divadelním foyer byla zároveň otevřena výstava fotografii „Jak jsme si zbourali městečko na dlani“.  Původní fotografie příbramských zákoutí a ulic si mohli zájemci srovnat s fotografiemi současného stavu. Výstavu doplňovaly předměty, které byly typické pro tuto dobu. Mnoho návštěvníků si je s úsměvem vybavilo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z dalších barevných střípků letošního Krasohledění:

 Podvečer se skladbami Stanislava Jelínka a jeho současníků, se konal v Základní umělecké škole.

 

 

 

 

 

 

Přednáška Daniela Doležala, ředitele Státního oblastního archivu v Praze, s názvem „Příbram v období normalizace“ na téma proměny města v 70. a 80. letech.

 

 

 

 

 

 

Výstava Petra Síse „ Zeď – Jak jsem vyrůstal za železnou oponou“ se konala v Galerii Františka Drtikola.

 

 

 

 

 

 

Závěr Krasohledění  a poslední ohlédnutí na 70tá léta minulého století, se odehrával v rockovém duchu se skupinou Katapult. I pro ně to bylo pohlédnutí  do svojí minulosti. Příbramští, dnes již pamětníci, určitě vzpomínají na vyhlášené „nedělní odpolední čaje“ v místním Kulturním domě. V těchto letech byly odpolední čaje vlastně jednou z mála možností, jít si třeba zatancovat na rockovou muziku. V klasické sestavě Říha, Šindelář, Kohout ještě jako Mahagon a potom, od roku 1975 už jako Katapult, v Příbrami v té době na čtyřhodinových tancovačkách získával zkušenosti a hlavně sílu pro budoucí profesionální kariéru.  Olda Říha ještě před koncertem řekl:  „Na to se prostě nedá zapomenout. Samozřejmě rádi přijedeme, pro Katapult na tak kultovní místo, a spolu s fanoušky si vzpomeneme na vlastní mládí. „A Kaťáci to opravdu rozjeli. Vždyť tato kapela má věrnost už takřka tří generací. A bylo to vidět i na složení příbramského publika.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 Dům Bernardy Alby

Čeká nás v této sezóně první premiéra. A začínáme známým dramatem Federica Garcíi Lorcy Dům Bernardy Alby. Umělecké vedení svěřilo režii Martinovi Vokounovi, který u nás už dělal Zmatení jazyků. Tento mladý režisér by měl na toto drama řešící ženskou otázku, přinést i mladý náhled. Ale nebude to mít jednoduché – řídí totiž devět hereček. „Nejen devět hereček, i ostatní tým je ženský, výtvarnice, inspicientka, dramaturgyně…A ačkoliv mám tuto hru velmi rád, tak jsem se trochu začal bát. V Praze jsem dělal jednu hru, kde bylo jenom pět hereček a bylo to peklo. Ale tady na těch zkouškách je neuvěřitelná pohoda, a to rozhodně místním dámám nepodlézám.“ Režírujete hru o ženách, o jejich světě, může vůbec tato hra oslovit pánskou část publika? „Rozhodně může, už jenom tím, že všechny příbramské herečky budou viděny v negližé až ve spodním prádle… (smích)„

 

Bernarda, tvrdá žena ve středním věku, chce ovládat životy nejen svých služek, ale i svých pěti dcer a matky. Celá hra o vnitřní svobodě i odvaze určitě bude sondou do pocitů, které občas přepadnou každou z nás. V hlavní roli Bernardy Alby uvidíme Helenu Karochovou. „Cestu k této postavě jsem si hledala docela složitě. Mým vítězstvím bude, pokud si alespoň několik diváků řekne, že sice Bernarda byla strašná ženská, ale že jí vlastně nic jiného nezbylo.. že je vlastně chudák.“

 

 

Roli její matky přijala Jana Šulcová. Proč jste přijala tuto roli? „Protože mi zavolal Milan Schejbal, se kterým jsem už pracovala, a kterého si vážím. A do Příbrami jsem se těšila, reference na toto divadlo jsou v Praze skvělé. Ale když jsem si přečetla scénář, tak jsem z té role dostala docela obavy. Ale už při prvních zkouškách jsem se začala mezi souborem cítit naprosto skvěle. Ty herečky jsou tady jedna lepší než druhá a jedna milejší než druhá. Pan režisér naprosto přesně ví, co chce, a já jsem najednou přestala mít ty obavy. Na každou zkoušku se těším. Moje starší dcera mi před chvílí řekla do telefonu: Maminko, užívej si to, takhle dobrý soubor třeba hned tak mít nebudeš…“ 

 

 

V dalších rolích uvidíme kompletní ženskou sestavu příbramského souboru – Helenu Lapčíkovou, Petru Duspivovou, Deboru Štolbovou, Ivanu Krmíčkovou, Annu Fixovou, Kateřinu Fixovou a hostující Markétu Mandovou
Premiéra se koná 11. října.


 Příbramské divadlo otevřelo divadelní klub

Od 1. října je v provozu D-klub. Těsně před prvním jeho oficiálním zprovozněním, ho přišli otevřít někteří zaměstnanci. Dokonce došlo na přestřihování pásky (stříbrné stužky na dárky), sklenku šampíčka a slavnostní projev pana ředitele: „Chtěl bych poděkovat všem, kdo tento klub dali dohromady během neskutečně krátké doby. Ke každému divadlu klub patří. Jsem velmi rád, že ho má i naše divadlo. Přeji tomuto klubu, aby se stal stejně dobrým provozem, jako jsou v divadle ty ostatní.“

 

 

 

 

 

 

 

Těsně před přestřižením pásky a vstupem prvních návštěvníků

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komu má především sloužit, jsem se zašla zeptat Anny Čiperové: „D-klub je určen pro veškerou veřejnost i zaměstnance divadla. Ale na koho jsme v první řadě mysleli, jsou naši diváci. Většina restaurací v Příbrami zavírá ve 22, maximálně ve 23 hodin. Pokud představení končí okolo 10-té hodiny večer, není už kam jít. Tomu jsme přizpůsobili i provozní dobu od 15 do 24 hodin.“ Které dny bude otevřeno? „Po celý týden. Od pondělí do neděle.“

 

 S otevřením D-klubu přibyli divadlu dva noví zaměstnanci Hanka a Ondřej Rysovi. V době, kdy jsem za nimi zašla, nebyl klub ještě otevřen ani týden.

B. Jak se Vám v klubu líbí?
H. Mě moc. Je tady příjemné prostředí, útulné, jsem z toho nadšená.
O. Já s kolegyní plně souhlasím. Navíc sem chodí příjemní lidé. Mám to tady rád.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B. I když je otevřeno teprve pár dní, už jste zažili alespoň jeden pořádný nápor?
H. Zažili hned dva. Lidé přišli hned ten první den. A naprostý nápor jsme zažili tento pátek, kdy bylo úplně plno a zájem byl tak velký, že se řada zájemců už nevešla.

B. Na co byste zákazníky nalákali?
O. Kromě příjemného prostředí, bych doporučil naše vína, jednak moravská z Vinařství Němčičky, ale máme i stáčená jihoafrická vína s přívlastkem. Ta si během té krátké doby, co jsme v provozu, našla řadu příznivců. A lidé si velmi chválí i italskou kávu Bazzara.

 

 

 

 

 

 

 

 

B. A nabízíte něco na zub?
H. Bohužel prostory jsou tady malé, takže klasickou kuchyň tady mít nemůžeme, ale zákazníci u nás o hladu nebudou. Nabízíme například vepřový řízek, smažený sýr, bramboráčky, kuřecí křídla nebo klasické utopence a nakládaný hermelín. Máme samozřejmě i řadu pochutin.

B. I když pracujete v kavárně, stali jste se zaměstnanci Divadla A. Dvořáka. Jaký máte vztah k divadlu? Byli jste se někdy na něčem podívat?
H. + O. Do divadla chodíme opravdu často. Myslím, že máme docela dobrý přehled o jeho repertoáru. Teď to asi bude horší s časem, ale nějak se spolu domluvíme na vystřídání.

Klub měl už první V.I.P. návštěvu – Janu Krausovou a Karla Rodena, kteří v Příbrami hostovali se Studiem dva a po představení zašli do klubu. Samozřejmě, že mě zajímalo, jací vlastně jsou? Tak jsem se došla zeptat obsluhy. „Oba byli moc fajn. Milí a vstřícní lidé“, chválí Hanka. „Takže žádná namyšlenost? Jak se k vám, jako k obsluze chovali?  Ondřej potvrzuje: „Byli strašně příjemní, nebyl problém se s nimi vyfotit a byli milí i na ostatní lidi, kterým se ochotně podepisovali na divadelní vstupenky.“
Oba se také jako první slavní hosté podepsali na „zeď návštěv“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

D-klub má kapacitu 42 míst a bude možnost si tyto prostoty objednat na různé oslavy, třídní srazy, ale i semináře nebo školení.

Jak mi řekla Anna Čiperová, divadlo bude v klubu nabízet i kulturní vyžití: „Prostory této velikosti v budově divadla nemáme a proto D-klub využijeme i ke komornějším pořadům, jako jsou jazzové večery, autorské čtení nebo besedy. Jsme domluveni i s naším oblíbeným Spolkem ve čtvrtek, který nám pomůže kulturní nabídku klubu rozšířit.“ O pořadech, které se budou v Déčku odehrávat, se dozvíte na stránkách divadla.

 


 Mladí diváci potěšili herce

S nápadem založit Klub mladého diváka přišlo divadlo už v loni. A první klub byl spuštěn už v první polovině letošního roku. Byl to víceméně pokus. Přihlásilo se 140 středoškoláků, což byl počet, který divadelníky velmi potěšil. V nové sezóně startuje další klub. Číslo přihlášených, nám vyrazilo dech – 312 mladých diváků.

Už za mých mladých let neměli herci příliš v lásce představení pro mládež. Bývalo to spojené se šustěním sáčků, vyrušováním a výkřiky, které komentovaly dění na jevišti. Pro herce musí být strašně těžké, soustředit se v atmosféře fotbalového stadionu na svůj výkon. A v minulosti se i stávalo, že herci přemlouvali vedení divadla, aby se představení vyhrazené pouze pro mládež, nepořádala.

 Ale zpět ke Klubu mladého diváka. Prvním odehraným představením byl Cizinec. Prvním překvapením bylo oblečení mladých lidí. Šaty, halenky a saka převažovaly. A pak se začalo hrát. Atmosféra, která se vytvořila, byla neskutečná. Mladí lidé nezatížení konvencemi, dávali své pocity a emoce naprosto přirozeně najevo. Až na pár výkřiků, které přece jenom zazněly a atmosféru narušily, se mezi jevištěm a hledištěm vytvořila skvěle proudící energie. A studenti odměnili výkon herců dlouhým potleskem ve stoje.
Já jsem hned po představení na chodbě hovořila s některými herci. I oni byli velmi příjemně překvapeni. Dokonce jsem zaslechla slova: „To bylo představení, na které se nezapomíná.“
Takže milí mladí diváci, příbramské divadlo vám dává velký palec nahoru!


Jak to ten Roman stíhá?

Inscenace Brouk v hlavě si získala oblibu a své stálé publikum. Velkou příležitost zde dostal Roman Štabrňák, který výborně zvládl dvojroli hotelového sluhy alkoholika a váženého občana. Už při premiéře mě zajímalo, jak se Roman může stíhat tak rychle převlékat. Ze dveří odchází sluha a během dvou minut stejnými dveřmi přichází pan Champsboisy. A poslední dobou dostávám od vás tu samou otázku. Tak jsem se došla Romana zeptat. Jak stíháte převleky? Nesouvisí s tím, Váš zájem o kouzelnictví? „(smích) To s tím opravdu nesouvisí. Stíhám to za velkého přispění garderobiérky Jindřišky, která je skvělá a vždycky včas připravená.“ Dobře, ale já, kdybych tam měla pět garderobiérek, tak to nestihnu… „Je to opravdu velký fofr a dalo velkou práci to nazkoušet. Myslím, že by to byl i docela zajímavý pohled do zákulisí pro diváky, jak tam všechno oblečení lítá vzduchem… Je to samozřejmě otázka tréninku. Z počátku se zdálo, že je vlastně nemožné to stihnout, ale čím déle to hrajeme, tak už tam mám dokonce jeden převlek, kdy mám čas ještě pár vteřin postát, než vtrhnu na jeviště.“

Bouton

                                                                                                                            Champsboisy


 

 Polní pošta staré Blažkové

 Dostala jsem řadu reakcí na prázdninové zážitky našich herců. Tady je malý výběr:

AlenaZ prázdninových fotek mě pobavila úplně ta poslední od paní Fixové.

Karel Vyřiďte prosím moji hlubokou poklonu Kateřině Fixové. Nejen, že je skvělá herečka, ale má i skvělý smysl pro humor. Nad její prázdninovou fotkou jsem se smál snad 10 minut.

MarcelaKaždý rok se těším na prázdninové pobyty a zážitky našich herců. A plně s Vámi Fany souhlasím, také mě zklamalo, že přišlo málo odpovědí. Speciálně se vždy těším na Petru Duspivovou. Její socha baletky a naprosto neuvěřitelné akrobatické výkony mě vždycky fascinovaly. Nevíte, co se stalo, že vám nenapsala? Naopak jsem ocenila Roberta Tylečka, který sice ještě fotky neměl, přesto napsal alespoň pár vět. Akorát to mohl víc rozvinout. A zasmála jsem se nad fotkou Kateřiny Fixové. Byla jsem zvědavá i na nové posily Ivanu Krmíčkou, Romana Štabrňáka, Lukáše Krále a Petra Floriána…
Milá Marcelo, svou prosbu o prázdninové zážitky a fotky jsem neposlala Romanovi Štabrňákovi a Petrovi Floriánovi. Členy příbramského souboru se stali až od září a já jsem v době prázdnin na ně neměla e-mailové adresy. Třeba příští rok napíší.

Bohumilo, Vy jste mě dostala. Já si tak dopisuju Agenturu chodba, a úplně naposledy dělám svoji polní poštu. Aby byli i ostatní v obraze, vyjímám z Vašeho dopisu: Slyšela jsem, že divadlo má otevírat svoji kavárnu. Je to pravda? A pokud ano, vůbec mě nenapadá, kde by mohla být? Pokud jste četla Agenturu celou, tak už víte, že je to pravda. Ale s čím jste mě dostala, je fakt, že se o D-klubu pěkně dlouze rozepisuji a úplně jsem zapomněla napsat, kde se klub nachází. Nejprve jsem chtěla tento údaj o Déčku přidat do své zprávy, ale pak jsem si řekla, že se klidně ke své skleróze přiznám a Váš dotaz zveřejním. Takže D-klub se nachází z boku budovy divadla. Když vycházíte z divadla tak zabočíte doprava, a když vycházíte z kina, tak máte vchod do Déčka doslova pár metrů.


Malý úsměv na závěr:

 

Může genovou manipulací vzniknout dobrý herec?
Může. Ale musíme mít k dispozici genythálie…

 

Tyto řádky jsem si vypůjčila z básniček mého kamaráda.
Ať máte vždycky u sebe někoho, kdo vás pobaví

 

Fany Blažková              

fanyblazkova@centrum.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přihlášení Mobilní menu