Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Na kafíčku s Blažkovou

Radek Holub

Chodit na houby je moje vášeň

rh1

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
H. Baráček na Lhotce, rodiče, babička s dědečkem, ségry, obrovské rádio s gramofonem, gramofonové desky, ještě takové ty rozbitné, se spoustou písniček. Třeba s Hurvínkem, které ještě namlouval Skupa, nebo deska, která mě úplně fascinovala, byly historky vyprávěné herci Národního divadla – Pešek, Kohout, Munzar… Myslím, že to byl také jeden z prvotních důvodů, proč jsem u divadla.

B. Byl jste jako dítě vzorňák nebo zlobidlo?
H. Zlobidlo ani ne… byl jsem třídní šašek. U nás zlobily moje sestry (smích).

B. Čím jste chtěl v dětství být?
H. Kosmonaut. Když mi bylo deset let, tak letěl Remek. Moje tety mi vystřihovaly z časopisů články, vášnivě jsem to celé sledoval. Ale vydrželo mi to asi jenom půl roku.

B. A kdy jste se rozhodl pro herectví?
H. Už asi ve druhé třídě, když se nás učitelka ptala, čím bychom chtěli být, řekl jsem, že hercem. Ale jinak jsem nechodil do nějakého dramaťáku, nerecitoval jsem básničky, ta cesta byla poměrně kodrcavá. Na konzervatoř mě nevzali…

B. Vás nevzali na konzervatoř? A co jste dělal?
H. Udělal jsem si opraváře strojů a pak jsem dva roky opravoval výtahy. Každý měsíc jsem dal polovinu výplaty mamince a polovinu jsem si uložil na studium. A za ty dva roky jsem šel dělat zkoušky na DAMU a tam mě přijali.

B. Zalitoval jste někdy svého výběru?
H. Ne, vůbec. Já jsem nikdy nic jiného nechtěl dělat.

rh2B. Tak herectví je jasné a co jídlo? Co nejraději jíte, a co byste nikdy do úst nevzal?
H. My vždycky něco objevíme. Teď jsme třeba zkusili dršťkovou polévku z hlívy ústřičné. Náš syn Tonda váhal, že polévky moc nemusí. Tak jsem jí zahustil a udělal z toho guláš.Takže teď máme novinku – guláš z hlívy ústřičné s rýží. A co nemusím jíst? Já moc nejím maso. Bára (pozn. Bára Hrzánová, manželka Radka Holuba) je úplná vegetariánka a já jsem maso dva roky také vůbec nejedl. Teď už ale tak jednou za půl roku dostanu chuť na kachýnku, tak si na ni s Mírou Vladykou zajdeme.

B. A co si rád dáte alkoholického k pití?
H. Plzeňské pivo.


B.Věříte v Boha?
H. Věřím. K víře jsem šel zase dlouhou cestou přes budhismus, taoismus…až po křesťanství. Objevil jsem Rudolfa Steinera a antroposifii a to mě otevřelo i Nový a Starý zákon, kde jsem měl nějaké nejasnosti. Ta náboženství se vůbec nevylučují, jsou to přítoky jedné řeky.

B. Obtěžuje Vás popularita? Myslím oslovování lidmi na ulici nebo v restauraci… ztráta soukromí a podobně. Nebo rozhovory pro starou Blažkovou (smích).
H. Ne, neobtěžuje. S tím problém nemám.

B. Když máte volnou chvíli, co rád děláte nebo jak relaxujete?
H. Já moc rád chodím na houby. Jsem lovec hub. No a letos – žádné houby, žádná relaxace.

B. A vyznáte se v houbách? Myslím, jestli nosíte i takové, kterým my ostatní říkáme prašivky…
H. No jasně. Můj tatínek mě naučil sbírat houby. Sbíral všechny ty prašivky a vyznal se v nich. Tu lásku k houbaření mám po něm.

B. Cestujete rád?
H. To vůbec ne.

rh3B. Takže výjezdy do zahraničí na dovolenou nejsou?
H. Na chalupě v lese. To je pro mě to pravé.

B. V tom případě ani nemá cenu se Vás ptát, jestli byste mohl žít v cizí zemi?
H. To si vůbec nedovedu představit. To by byla moje smrt.

B. Vypadá to, že Váš syn Toník půjde v rodičovských šlépějích. Už hraje s mámou v kapele… Jak k tomu s Bárou přistupujete? Nechcete, aby měl tak zvaně normální povolání?
H. Je pravda, že šašek je velkej. A my mu s Bárou říkáme, že vysoká škola byla pro nás jedno z nejhezčích období. Ale ať si vybere sám. Důležité je, aby ho to bavilo.

B. Dá se o Vás říct, že jste kutil?
H. Vůbec ne. Vždycky když se s Bárou hádáme, tak je to kvůli věšení obrazů. To je nejhorší práce, která mě může v domácnosti potkat (smích).

B. Jak by měl vypadat Váš naprosto ideální den?
H. Ráno na houbách. Na chalupě vaříme venku, takže udělat nějakou houbovou baštu a odpoledne jet na kole do pivovaru. Tam si dát dvě, tři pivka a jet zpátky domů. A večer si zapálit v krbu oheň a poslouchat rádio.To je úplně to nejlepší, co může být. A právě takhle žijeme s Bárou o prázdninách.

Mobilní menu