Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Na kafíčku s Blažkovou

Jakub Kohák

Chtěl bych být velvyslancem v Rusku

Tak jsem tak jednou zcela nečekaně potkala v Déčku režiséra, producenta a herce Jakuba Koháka. Mám ráda jeho smysl pro humor i recesi. Ale přijít jen tak, že jsem nějaká Blažková a chci rozhovor, to jsem si netroufala. A tak jsem poprosila o pomoc Dalibora Gondíka, který šel se mnou ke stolu a začal Jakubovi vysvětlovat nutnost rozhovoru. Ten jen tak tiše seděl a pak svedl svoje tmavé oči, podíval se na mě a řekl: „Co za to?“ Než jsem se stačila nadechnout, Dalibor k sobě otočil lahev, která stála před Jakubem na stole: „A co takhle ještě jednu Mirindu?“  Tmavé oči se zase zvedly: „Beru.“ A udělal mi vedle sebe místo. Očekávala jsem, že to nebude běžný rozhovor. A nebyl.

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
K. No, jako dědeček, jsem chodil sypat ptáčkům… Prostě jsem měl dědství pěkné.

B. Aha. Tak tohle nebude jednoduché… Tak se od dědy pokusíme dostat k dítěti. Byl jste jako dítě vzorňák nebo zlobidlo?
K. Byl jsem hodný a vzorný. Vždycky jsem paní učitelce všechno nahlásil. Řekl jsem, co se stalo, nahlásil jsem, kdo to udělal… Kdo co rozbil, kdo hulil na záchodě…

B. Byl jste v partě oblíben?
K. Byl. Byl jsem samozřejmě moc oblíben. Hlavně v partě učitelů. Ale i v partě žáků. Měli jsme takové trestné komando, a kdo nás neměl rád, toho jsme potrestali. Většinou jsme někomu uřízli ruku nebo nohu…

B. Chodí hodně invalidů po světě?
K. No jo, chodí. Ale to nejen díky nám!

B. Čím jste chtěl být jako malý kluk?
K. Remkem. Chtěl jsem být kosmonaut a pořád to platí. Ještě bych chtěl být velvyslancem v Rusku.

B. To se Vám ještě může splnit…
K. Doufejme!

B. Kdy přišla ta změna, že místo kosmonauta, alespoň zatím, budete hercem a režisérem?
K. Ve středu.

B. Jo, jo…  Středa… To musel být významný den?
K. Byl. Teda ono to bylo ze středy na čtvrtek. Baj voko.

B. Zalitoval jste někdy toho středečního rozhodnutí?
K. Jenom jednou. Takhle v neděli po obědě. Ale to už je dávno…

B. (smích) No tohle bude fakt pěknej rozhovor…
K. (Velmi vážně) No to bude. Jako každý rozhovor se zajímavou osobností.

B. To bezesporu jste. Jenom já prostá žena, si s tím géniem nějak nevím rady. Tak to zkusíme přes jídlo. Co nejraději jíte, a co byste nikdy do úst nevzal?
K. Co nejraději jím? Tak různě… co doma najdu…

B. Ach jo… Tak pokud byste mohl jíst i něco, co doma nenajdete, co by to bylo?
K. Vejpečky s trochou loje. A to namazat na chleba.

B. A co byste do úst nikdy nevzal?
K. Černošský pyj. Ale kdyby to byl třeba pěknej chlapec, tak možná jo…

B.(smích) Tak nevím, zda se Vás mám zeptat, co nejraději pijete?
K. Proč byste se nezeptala? Mám rád kmínku, absint, havajský rum nebo nějakou tu mixovanou… tu mixomatózu. Hlavně aby tam byli bičíkovci


B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
K. Jsem útlocitnej.

B. A ta nejlepší?
K. Rád rozdávám radost lidem kolem sebe.

B. Věříte v Boha?
K. Nóóó…, řekněme, že nějakej jářmo tady kolem nás putuje…

B. Je nějaká země, kde jste ještě nebyl, a kterou byste chtěl poznat?
K. Pobřeží Slonoviny. Tam se hodně válčí a střílí, tam bych si přišel na svý.

B. Mohl byste žít natrvalo v cizí zemi?
K. Mohl.

B. Co se týká spánku, jste sova nebo skřivan?
K. Rád vstávám pozdě. Ale někdy se nedá nic dělat, když není zbytí … To víte, showbyznys se neptá.

B. Jak by měl od rána vypadat Váš ideální den?
K. Je slunečno, pořád je slunečno, kolem jedenácté se lehce zatahuje a přichází jemný deštík. Vytvoří se duha. Ale pak kolem třetí se rychle a hodně zatáhne, jsou blesky jako prase. Kolem páté přichází sníh. Obrovská fujavice, vánice. Napadne obrovské množství sněhu. Okolo osmé přichází vlna tsunami, která to všechno spláchne. A ráno opět začínáme se sluníčkem.

B. A vy se před tou vlnou zachráníte…
K. Samozřejmě. Není důvod, abych se nezachránil, že jo?

P. S. Mirindu jsem zaplatila. Myslím, že to byl pro mě dobrej kšeft. A stále ještě přemýšlím, jestli bych tenhle rozhovor neprodala Blesku…

Mobilní menu