Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Roman Štabrňák

Příbram mi připomíná Kladno

Roman se stává novým členem příbramského souboru. Tak jsem si ho trochu vyzpovídala. Roman je ženatý a má malou dcerku Adélku. No nevím, co by na její datum narození řekli odborníci na numerologii, ale jednička určitě bude hrát v jejím životě roli. Narodila se 11. 11. 2011. „Někdo mi řekl, že ty jedničky znamenají paličatost. Což by určitě měla po mně.“ Vzhledem k Vašemu vytížení, stíháte  roli otce? „Řekl bych, že je to „nárazové otcovství“. S holkama se samozřejmě snažím být každou volnou chvilku. Ale ten vývoj je strašně rychlý, pokroky u Adélky pozoruji téměř každý den.“ Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost? „Už jsem se o tom zmínil. Jsem velký paličák, a když se zabejčím, tak to musím mít hned teď.“ Co jste za znamení? „Jsem Lev. Jak to Lvi už tak mívají, tak jsem i trochu lenoch. Takže bych to shrnul – paličatý lenoch.“ A jaká je ta nejlepší? „Myslím si, že jsem spravedlivý, a že se snažím druhým pomoci, když mám pocit, že to potřebují.“ My jsme Vás tady v Příbrami, dřív než herce, poznali jako kouzelníka. Jak jste se k těm čárám márám dostal? „Mě to bavilo od dětství. Když se v Televarieté nějaký kouzelník objevil, tak jsem z obrazovky nespustil oči. Zkoušel jsem si doma vyrábět rekvizity. Když mi bylo asi třináct let, tak na soutěži Miss Kladno, kde soutěžila moje ségra, vystupoval mladý kouzelník. Já jsem se v té době styděl, tak jsem požádal mámu, aby se ho došla zeptat, kde se to učí. A on nám dal kontakt na Český magický svaz, já jsem se tam přihlásil a začal se tomuto řemeslu učit. A pak přišel zase zájem o divadlo, pak puberta, a tak jsem si to v tom životě střídal. Dnes říkám, že nejsem kouzelník, ale sběratel rekvizit. Chybí mi trénink.“ Co nejraději jíte, a co byste do úst nikdy nevzal? „Nikdy bych nepozřel játra a koprovou omáčku. Ono se to netýká jen omáčky, mě stačí jít okolo zahrádky, kde roste kopr a už je mi nevolno. A mám rád maso, takže takový biftek s grilovanou zeleninou. A co se mi opravdu nikdy nepřejí, je vepřový řízek s bramborovou kaší“.  Co si rád dáte k pití? Myslím alkoholického. „Mám rád bílé víno. A párkrát do roka, když se utrhnu, tak si rád dám whisku.“

 Tak v otázkách budeme pokračovat, ale už si je bude Roman sám losovat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1. otázka: Poznávají mě lidé na ulici? Je mi to příjemné?
Š. (smích) Ano, občas mě poznávají a je mi to samozřejmě příjemné. I když se mi stal takový případ, že se jedna fanynka do mě zamilovala a půl roku mně nedala pokoj. To nebyla zrovna příjemná záležitost. A v poslední době se mi stává, že si mě a Ondru Ládka neboli Xindla X lidé pletou… (smích)

 2. otázka: V jaké řadě v hledišti, sedávám nejraději?
Š: Když se jdu podívat na generálku (ještě bez diváků), tak nejraději sedím na balkoně. Ale ani při běžném představení rozhodně nevyhledávám přední řady. Spíš od poloviny hlediště dál.

 3. otázka: Jak si představuji ideální stáří?
Š: Aby byla celá rodina zdravá. Což vypadá jako klišé, ale bez zdraví není spokojenost. Budu bydlet na chalupě, cestovat po světě… a to by mi stačilo.

 B. Z toho vyplývá i patřičné finanční zázemí…
Š. Samozřejmě, peníze jsou potřeba. Já doufám, že u této profese vydržím, a že i ve stáří bych mohl občas pracovat. A zároveň doufám, že až to bude k nekoukání, tak mě na to někdo upozorní (smích).

 4. otázka: Co se mi líbí v Příbrami?
Š. V Příbrami jsem byl poprvé ještě na základní škole, kdy jsme jeli do Hornického muzea a na Svatou Horu. Musím se přiznat, že Příbram příliš neznám. Znám místní divadlo, jeho představení a poměry v něm. A tady jsem spokojený.

 B. Pokud jste se nyní stal členem příbramského souboru, počítáte s tím, že město více poznáte?
Š. Strašně rád, ale moje časové možnosti, jsou dost omezené.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B. Dobře. Tak hned nemusíte po památkách, ale co třeba příbramská hospůdka?
Š. To víte, že bych rád. Ale v tom případě už musím řešit v Příbrami nocleh. Ale časem se uvidí… A navíc si myslím, že Příbram má dost společného s Kladnem, odkud pocházím. Připomíná mi ho architekturou i lidmi.

5. otázka: Kdy jsem byl naposledy v kině nebo v divadle?
Š. V divadle jsem byl nedávno. V Činoherním klubu na hře Bůh masakru, v režii Ondry Sokola. Představení se mi opravdu hodně líbilo. Do kina chodím také rád, ale kvůli nedostatku času méně. Na čem jsem byl naposledy, si opravdu nevzpomenu.

 6. otázka: Jak vycházím se svojí rodinou?
Š. Dobře. Jsem poměrně čerstvý otec, tak doufám, že to všechno vydrží.

 B. A krátce ženat…
Š: Jak krátce?! Už rok!

 

 

 

 

 

 

 

 

7. otázka: Kdybych nezvolil hereckou dráhu, jaké povolání by mě zajímalo?
Š. Vždycky jsem chtěl být právníkem nebo ekonomem. Dokonce jsem se i na ty školy hlásil. Ale když jsem se dozvěděl, že mě přijali na DAMU, tak už jsem na přijímací pohovory nešel.

B. Právník nebo ekonom by měl asi lepší plat než herec… Nelitoval jste svého rozhodnutí?
Š. Co se týká financí, tak to je opravdu dost velký nepoměr. Ale jinak nelituji. Měl jsem pouze jednou takovou myšlenku, jestli to všechno má nějakou cenu… Ale jak rychle přišla, tak mě i rychle opustila.

 8. otázka: Jak vycházím s moderní technikou (mobil, počítač, atd.)?
Š. Nedělá mi to zásadní problémy. Ale zase nemůžu o sobě říct, že bych byl nějaký ajťák. Jsem běžný uživatel, běžných funkcí.

9. otázka: Jaká je moje nejoblíbenější hra? Všeobecně a v příbramském divadle?
Š. Nedá se říct, jedna hra. To je to samé jako kdybyste se mě zeptala, jaký je můj nejoblíbenější herec. Není jen jeden. Všeobecně se dá říct, že mám rád tragikomedie. Jsem spíš zaškatulkovaný jako komik.

 B. Tak namátkou, alespoň dvě…
Š. Velký dojem na mě udělal Frederik v hlavní roli s Borisem Rösnerem. Navíc Boris Rösner mě na DAMU učil, takže výsledný dojem byl ještě umocněný. Mám rád autorku Jasminu Rezu, ale těch her, co mám rád je opravdu hodně.

 10. otázka: Co mi v divadle nejvíc vadí?
Š. To je divadlo od divadla. Každé má svá specifika. Ale všeobecně mi vadí, pokud diváci odchází z hlediště uprostřed děkovačky, jenom proto, aby byli dřív v šatně. Jo, a Jirka Ployhar mi vadí. On mi říkal, abych o něm mluvil hezky…(potutelný úsměv)

 

 

 

 

 

 

 

11. otázka: Nakupuji u „větví“ (Vietnamců)?
Š. Oblečení u nich nenakupuji. Ale protože oni opravdu vyrábí naprosto všechno, a moje velká vášeň jsou kouzla, tak občas se u nich dá sehnat něco v tomto oboru.

 12. otázka: Mám domácího mazlíčka?
Š. Právě jsem se zmínil o své zálibě v kouzlech. A co bych to byl za kouzelníka, kdybych neměl hrdličky? Ale to není všechno! Vyženil jsem čtyři psy, jednoho kocoura a jednu činčilu!

 B. Předpokládám, že nebydlíte v bytě 1+1?
Š. (smích) Ne, byt 1+1 to není. Bydlíme v domku za Prahou.

 13. otázka: Co nejhoršího by mě v životě mohlo potkat, kromě problémů se zdravím?
Š. Nevím, co nejhoršího, ale s čím se potkávám a opravdu mě to štve, je lidská lhostejnost.

 14. otázka: Sepíši na stará kolena paměti?
Š. (smích) Kolena mě bolí už teď, ale paměti zatím psát nehodlám. A ve stáří? Já nevím, co bude za dva roky…

15. otázka: Kdy jsem se naposledy pro něco nadchnul?
Š. Já mám jednu takovou lásku, a to je láska k jídlu. Je to ostatně na mně vidět. Nedávno jsme byli na zájezdě v Poličce, a tam jsme objevili vynikající restauraci. To jídlo byl gurmánský zážitek, navíc za pár korun. Obsluha byla velmi příjemná… Já jsem si tady uvědomil, jak moc nás zarazí, když jsou někde příjemní a milí… Prostě jsem se v této hospůdce nadchnul.

16. otázka: Chodím na kosmetiku?
Š. (smích) Nechodím a ani to nemám v plánu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

17. otázka: Jaký hezký skutek jsem naposledy udělal?
Š. Co je to dobrý skutek? Já asi nedělám žádné velké činy, ale spíš časté maličkosti. V blízkosti Divadla ABC, stává stařičká paní a prodává růže ze zahrádky, zabalené v novinových papírech. Ty růže jsou poměrně drahé, ale mě jí vždycky přijde líto, tak je u ní kupuji. A jednou jsem je koupil a daroval jsem jí je. A ona se velmi urazila. A pak dělejte dobré skutky!

 18. otázka: Trpím trémou?
Š. Trpím! Zvláště před premiérou a u svých kouzelnických vystoupení. Ale takovou tu “zdravou“ trému mám před každým představením.

 19. otázka: Jakého mám koníčka?
Š. O tom jsem se už několikrát zmínil, největším koníčkem jsou kouzla. Pak strašně rád plavu a rád chodím do zoologických zahrad. Což manželka nemá moc ráda, protože já se u jednoho výběhu umím zastavit na více než hodinu. A když jedeme někam na zájezd a v tom městě je zoo, tak už si kolegové ze mě dopředu dělají legraci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

20. Co říkáte současné politické situaci?
Š. Široké veřejnosti určitě neuniklo, že na divadelních prknech vzniká politická satira. Začalo to v „A Studiu Rubín“ Blonďatou bestií, a pokračuje inscenací Blonďatá bestie vrací úder. To pokračování se už zabývá i doktorem Rathem. Já jsem byl k tomuto představení také přizván, baví mě to a jsem rád, že se vůbec politická satira opět začíná dělat. Myslím, že tím jsem odpověděl i na otázku, co říkám politické situaci.

 

 

 

Mobilní menu