Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Na kafíčku s Blažkovou

Richard Genzer

Je lepší sportovat s holkama než s fotbalistama

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
G. Když si vzpomenu na dětství, tak se mi vždycky vybavoval takový bílý čtverec. A pak jsem jednou zjistil proč. Protože, když jsem zlobil, tak mě otec zavíral do kanálu (smích).

B. To vypadá na dramatické dětství…
G. To ne. Já měl hezké dětství. Dobrý rodiče, byl jsem spokojenej. Akorát když jsem jezdil k prababičce do Trhového Štěpánova, kde byl celý dvorek posranej od slepic a hus a já musel chodit v dřevákách, tak jsem z toho jako Pražák měl trauma.

B. Byl jste jako dítě vzorňák nebo zlobidlo? Nevím proč, ale jako vzorňáka si Vás moc neumím představit…
G. To nevím proč? Ale nutno přiznat, že jsem byl vyčůranej. Já byl celkem roztomilé dítě, ale když jsem něco provedl, tak jsem se nikdy nepřiznal.

B. Čím jste chtěl být jako malý kluk?
G. Nejdřív to byla klasika – popelář. Ale potom jsem chtěl být učitelem, což bylo hodně zvláštní. A samozřejmě jsem od mala tancoval. Táta ze mě chtěl mít fotbalistu a já chtěl tancovat. To byl dost naštvanej…

B. A kdy přišel ten zlom, že tanec to je opravdu to definitivní?
G. To bylo na konci základní školy, kdy jsem se měl rozhodnout, zda půjdu na obor kuchař-číšník a budu hrát fotbal nebo jestli budu tancovat. Otec byl navíc fotbalový funkcionář. Ale mně přišlo lepší sportovat s holkama, než s fotbalistama.

B. A proč z tancování, nastal zase přesun jinam?
G. (oči v sloup) No, proč?! Protože naberete kila! V muzikálech jsme se potkali s Michalem. On tehdy dostal nabídku od televize Nova, a tak mi říkal, abych mu pomohl něco psát. A tím vlastně začala naše spolupráce.

B. Litoval jste někdy toho, že jste do této branže šel?
G. Ne, nikdy. Hodně lidí se mě ptá, zda nelituji toho, že netancuju. Nelituju vůbec. Byl to přirozený vývoj.

B. To je krásný živit se tím, co člověka hodně baví…
G. Já jsem fakt nadšenej. A navíc nic jiného neumím.

B. Jdeme k jídlu. Co nejraději jíte, a co byste nikdy do úst nevzal?
G. Jím úplně všechno. Úplně nemusím koprovku a rozvařené ryby.

B. A co žemlovka?
G. Je to zvláštní, že i chutě se věkem mění. Já jsem nikdy nevzal do úst okurku nebo feferonku a už vůbec ne zemlbábu. A dneska se mi ty chutě nějak splašily, se zemlbábou nemám problém a můžu se utlouct po okurkách.

A co si nejraději dáte k pití?
G. Jsem spíš vinař než pivař. Ale kořalku si taky dám.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
G. Jsem línej.

B. A ta nejlepší?
G. Že jsem línej. Protože, když jsem línej, tak mě nic nehoní. A to mi přijde dobrý.

B. Mohl byste natrvalo žít v cizí zemi?
G. Myslím si, že jo. Několikrát jsem o tom uvažoval. Ale vzhledem k tomu, co s klukama děláme, tak musíme být tady. Ale kdybych byl třeba spisovatel, tak bych napsal v Portugalsku knížku, tady bych ji vydal a zase mohl odjet.

B. Takže v Portugalsku?
G. Jo, něco takovýho…

B. A je nějaká země, kde jste nebyl, a kterou byste chtěl poznat?
G. Chtěl bych poznat Austrálii. A taky bych chtěl splnit sen mojí mámě, která touží podívat se do Číny.

B. Co Vás v cizině láká?
G. Asi nejsem typický vyhledávač památek. Mě spíš zajímá nátura toho národa nebo jejich jídlo, pití…

B. A co Česko?
G. No právě. Mám přítelkyni, která je turistka a teď mě tahá do míst, kam jsem se zatím nedostal, například Adršpašských skal, a podobně. Teď po Česku docela cestuju.

B. Věříte v Boha?
G. Já jsem takový ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá.

B. Co Vám říká móda?
G. Móda? Mně se třeba líbí, že v New Yorku módu nikdo neřeší. Tam můžete mít zelené tričko, žluté legíny, červený svetr, modrou mašli a nikdo to tam neřeší. Já jsem proto, ať si každý nosí, co chce.

B. Co byste ve svém životě chtěl změnit?
G. (zamyšlení) Jsou takové věci, ale nechci o nich mluvit. Jsou příliš osobní.

B. Bavíte lidi. Živí Vás to. Je s Vámi v soukromí sranda? To je blbá otázka, co?
G. Jestli si myslíte, že přijdu domů, vezmu si žlutý kalhoty a klaunskej nos, to opravdu ne…

B. Vaše práce v Partičce je hodně o improvizaci. Dostal jste se někdy do úzkých, že jste nevěděl, jak z toho?
G. Stalo, a to je dobře. Je to improvizace a tak to má být. To není soutěž, ze které musíme vyjít jako vítězové.

B. Jak by měl vypadat Váš ideální den?
G. Mně by se líbilo ráno vstát, mít kolem sebe lidi, který mám rád a taky ženský… skočit do bazénu, válet se na sluníčku. Mohl bych to dělat celý den, já tohle miluju.

Mobilní menu