Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura Chodba

A už je to tady-prázdniny jsou fuč a nová divadelní sezona začíná. Ale to neznamená, že divadelníci o prázdninách zahálejí. Tak například: vyrobil se nový nábytek do obchodního oddělení, přečalounily se všechny dveře do velké scény, ušily nové záclony do estrádního sálu, položil nový koberec na jeviště, vyrobily panely na výstavy do foyer, atd., atd.

Já jsem trochu zahálela a dva měsíce nic nepsala (no co, jsem už v důchodu), a proto se teď vrátím zpět k tomu, co se všechno dělo. A začnu už v červnu.


Kdo je u diváků nejoblíbenější?
Nejvýznamnější událostí v červnu bylo vyhlášení divácké ankety. Stejně jako v loni ji moderovali Anna Čiperová a Milan Schejbal. Ceny pro výherce byly opět z dílny výtvarnice Kateřiny Baranowské. Danka při ukazování ceny šikovně skrývá jméno držitele.
a1

Nejdříve se vyhlašovala kategorie Nejoblíbenější herečka. I když se už rok neukázala na divadelních prknech (kvůli mateřské dovolené), diváci na ni nezapomněli – 3. místo obsadila Helena Lapčíková. 2. místo si obhájila Helena Karochová a nejoblíbenější herečkou se u diváků, již druhým rokem, stala Anna Fixová: „Já musím říct to samé co loni. Asi bych tu nestála, kdybych nedostala tak krásné herecké příležitosti, za které děkuji Milanovi. A Vám divákům za Vaše hlasy.“
a3

V kategorii Nejoblíbenějších herců se na 3. místě umístil Lukáš Král, 2. místo u diváků získal Jiří Vojta a nejoblíbenějším hercem se stal, také už podruhé, Roman Štabrňák. „Moc všem děkuji. V loni jsem byl bohužel pracovně zaneprázdněn a musel to za mě vzít Michal Dlouhý. Proto jsem velmi rád, že si toto ocenění mohu dnes osobně převzít.“
a5

Na 3. místě Nejoblíbenějších premiér skončilo Prokletí nefritového škorpióna, na 2. místě Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka a nejoblíbenější premiérou se stala Balada pro banditu. Cenu převzal režisér Milan Schejbal.
a2

Poslední kategorií byla Nejoblíbenější inscenace. A bylo z čeho vybírat, v roce 2014 jich mělo divadlo na repertoáru dvacet! 3. místo – Hrdý Budžes, 2. místo – Balada pro banditu. Nejvíce hlasů od vás dostala Válka Roseových. Ta získala Vaše hlasy už v loni, kdy cenu přebíral Michal Dlouhý. A protože už v loni získal cenu i Roman Štabrňák, který přijet nemohl, přebíral ji za něho právě Michal. Ten přečetl divákům dopis od Romana. – Proboha!!! Vyznáte se v tom!?!?
Prostě letos se to obrátilo. Roman Štabrňák přečetl dopis od Michala Dlouhého. Z dopisu vyjímám: Moc rád bych poděkoval našim milým, věrným divákům za přízeň.  Zároveň bych Vás chtěl poprosit, abyste se v příští sezoně poohlédli po někom důstojnějším, v kategorii Nejoblíbenější herec. Například i já, mám své velké kouzlo.

a6

Každý rok se ankety zúčastňuje i Herecká asociace, která věnuje diplom (i peněžní částku) tomu, kdo je úplným vítězem a získal absolutně nejvyšší počet hlasů. Ocenění předával její prezident Jiří Hromada. A předal ho – Aničce Fixové.
a7

A pak se losovali výherci z řad diváků. Letos přišel rekordní počet hlasovacích lístků – 1903. Kdo se s tím má tahat? Tak si Anna Čiperová přivolala na pomoc sluhu. Ostatně Petr Florián už byl v kostýmu sluhy připraven na svou roli v inscenaci Jak je důležité míti Filipa. Z došlých anketních lístků losoval Milan Schejbal.

a8a9

Po vyhlášení jména – Alena Mazáková, se stalo něco, co se dosud ani jednou nestalo. Výherkyně byla přítomna v hledišti!!! Poukaz na víkendový pobyt v Kašperských horách od CK AŠA si tudíž mohla převzít osobně.

a10

Pak se ještě losovala tři čísla jednotlivých sedadel. Tito diváci si převzali vstupenky do divadla.

a12a13a14

Podívejte se na reportáž: Anketa


Tři sta ve třiceti
Abych ten titulek trochu vysvětlila  – tři sta diváků ve třiceti stupních Celsia (i když v pozdním večeru ta teplota trochu klesla). Řeč je o hradu Loket. Tedy o festivalu Loketské kulturní léto, kam jsme letos byli pozváni s Baladou pro banditu.

Musím říct, že se všichni těšili. Po příjezdu na místo, nadšení trochu pokleslo. Nejdřív u techniků a potom u herců. Ačkoliv se Balada do tohoto prostředí naprosto hodila, nebylo to jeviště. Pěvecké zkoušky pod přístřeškem pro inspici, hledání rovného povrchu na tanec…

l1l2l3l4

Když se tak podívám na Nikolu, připadá mi, jako by přemýšlel nad tím, že z té skály bude jednodušší skočit, než na ní zpívat a tančit…

l5

Nejen přípravy, ale i průběh samotné inscenace určitě jednoduchý nebyl. Dokonce i zvukaři zvučí čtyřručně…

l6l7

A jak to všechno dopadlo? Podívejte se na reportáž: Balada na Lokti 


Radost je když…
To bylo téma červnového koncertu příbramských herců a jejich hostů, neboli hudebního uskupení Los Trumberos. Tyto koncerty se staly velmi oblíbenými a jsou vyprodány dlouho dopředu. Stalo se pravidlem, že si herci zvou na koncerty hosty. Při tom červnovém to byla pořádná koncentrace – Monika Timková, Pavlína Schejbalová, Annette Nesvadbová, Jaroslav Someš a Roman Štabrňák.

lt1lt2lt3lt4

lt 7

Pokud jste fanoušky Los Trumberos, máte možnost si koupit jejich novou „placku“, která byla na koncertu pokřtěna. Herci také divákům představili novou koláž, sestavenou z fotografií z koncertů. Ta má samozřejmě své místo v D-klubu.
lt5lt6

Další koncert bude v prosinci. A víte, jaké má téma? „Máme rádi zvířata“!


Večer s Italem
Tematické večery v D-klubu jsou oblíbené. Už jsme zažili Mexickou fiestu, Hippies party, Zelený čtvrtek… A v červnu proběhl další – Večer s Italem. Byl to ale úplně jiný večer, než na jaké jsme byli zvyklí. Nazvala bych ho gastro večerem. Ano, v Déčku se vařilo. A vařil „pravý“ Ital Alex Facchin.
A takhle vypadala příprava:

iv1iv2iv3iv4

V 18 hodin to vypuklo. Každý návštěvník dostal hned na úvod ochutnávku:
Špíz s mozzarellou, bazalkou a rajčaty
Uzený losos s hořčicovou omáčkou
Mini pizza a focaccia
Rolka s grilovanou cuketou, šunkou a gorgonzolou
Parmská šunka s melounem
Krevetový koktejl s baby špenátem
Salát s červenou řepou, mátou, kozím sýrem a ořechy
Smažené olivy plněné masem

Přípitek byl samozřejmě sklenkou prosecca.

Během celého večera Alex vařil – na pódiu! Například: orecchiette s mušlemi, penne s kančím ragú nebo fusilli s cherry rajčátky, buvolí mozzarellou a čerstvou bazalkou. Celé Déčko bylo provoněno bazalkou a česnekem. Ještě teď se mi sbíhají chutě. Pila se italská vína.
iv5iv6

Déčko bylo vyzdobeno italskou vlajkou a v jejích barvách byly i balónky a obsluha!

iv7iv8

Ale to není všechno! V Déčku byl ještě jeden Ital – muzikant. Bez Italské muziky by to nebyl italský večer.
Roberto Caporali je herec a zpěvák italské národnosti, pracující v ČR od roku 2007. A v Déčku dal té atmosféře opravdové grády. Rozjel to tak, že s ním zpíval i kuchař Alex. Navíc ho doprovázela krásná houslistka Jolana. Byl to zajímavý pohled – na jedné straně pódia se hrálo a zpívalo, na druhé vařilo…

iv9iv11iv12iv10

Čestní členové D-klubu Vlaďka a Jirka, kteří se zúčastňují všech akcí, nezklamali! Capo di Tutti Capi Re se sicilskou vdovou po několika jeho obchodních přátelích. Prostě to vzali stylově.
iv13

 

A také se tančilo…

iv14

Večer měl velký úspěch, tak jsem se hned zašla zeptat Anny Čiperové, kdy budou další? „Máte pravdu, večer se opravdu povedl a já jsem tuto otázku dostala od řady návštěvníků. Bohužel na ni neumím odpovědět. Každého kuchaře zajímá především vybavení kuchyně. A o vybavení v Déčku, kde se klasicky nevaří, nemůže být ani řeč. Alex si z Prahy přivezl nejen všechny suroviny, ale i pánvičky, nože, kastroly a indukční plotny. Ale Fany, pokud by vaši čtenáři věděli o někom, kdo by byl ochotný, absolvovat to samé, co Alex, tak sem s ním. My se budeme samozřejmě také snažit poptávat, ale upřímně… příliš tomu nevěřím.“
No, byla by to opravdu škoda, aby Večer s Italem byl první a zároveň poslední. Tak snad…


Poznej náš svět! 
Člověk získává 80 procent informací zrakem. Bez něho jsou najednou chutě výraznější, zvuky hlasitější, hmatové vjemy jsou zcela jiné. Setkání se světem bez barev a světla se uskutečnilo v D-klubu 20. srpna za asistence dobrovolníků a těžce zrakově postižených lidí, kteří nám zážitkovou formou představili svůj svět. Příbramský D-klub se tak na celý den proměnil v improvizovanou kavárnu ve tmě.

Členové Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Příbram sice žijí společně s námi, ale město vnímají úplně jinak. Pro mě bylo třeba překvapením, že největší problém mají s dopravními značkami, které jsou ve výšce nebo s přerostlými keři, které zasahují do chodníku.

Já jsem si to také samozřejmě musela vyzkoušet. Ještě venku, před vchodem do Déčka jsem dostala krytku na oči a do ruky bílou hůl. Moje cesta po schodech, projití dvěma, naštěstí otevřenými dveřmi, až ke stolu se jevila naprosto parodoxně, když mě naváděli nevidomí lidé.

čk1čk2čk3čk4
 

Když  jsem se úspěšně posadila, vyvstala hned první otázka: jak si mám vybrat, co chci konzumovat, když nevidím? No, samozřejmě, že  z nápojového lístku, ten byl ovšem tištěný Braillovým písmem. To byl pro mě opravdu velký oříšek i přesto, že jsem vedle nápojového listu měla nápovědu, kde byla plasticky vytištěna písmena a vedle znak Braillova písma.

čk5

Nakonec jsem to vzdala a objednala si klasické preso. Obsluha mi přesně popsala hrnek, podšálek i to, kde mám položené cukry, lžičku a smetanu do kávy. Když jste měli obavy, že kávu vylijete, obsluha vaši ruku navigovala přesně k hrnku. V těchto situacích jsem se moc bavila, protože Filip, který brigádnicky pomáhal s obsluhou, přítomným dámám pokládal otázku: „Můžu Vás požádat o ruku?“ Ani nechci zjišťovat, kolikrát otázku položil. Každopádně se zdálo, že tento den byl úplně největším proutníkem. Ale otázka byla na místě. Pokud se bez upozornění dotknete člověka, který nevidí, většinou se lekne. No, smetanu se mi tápající rukou, podařilo opravdu nalít do kávy, nikoliv na stůl. A to ani nemluvím o tom, že se někteří pokoušeli připít si vínem nebo pivem.

čk6čk7

Po fiasku s nápojovým lístkem, jsem si citlivost svých prstů ještě jednou vyzkoušela. Hmatem jsme měli poznat věci běžné potřeby, jako natáčka, šroub s maticí, čajový sáček, kancelářská sponka apod. Tady jsem zabodovala a poznala úplně všechno.

čk10

Horší to bylo s „pexesem“. Což byly v podstatě krabičky od zápalek, ve kterých byl odlišný obsah. Ten byl různě těžký a vydával i odlišný zvuk. Úkolem bylo najít vždy dvě krabičky se stejným obsahem. Něco jsem správně určila, ale moc toho nebylo.

čk8čk9

To, co mě opravdu zklamalo, byl čich. V pouzdrech od kinofilmů byly ukryty různé látky, které jsme měli určit podle vůně. A nebyla jsem sama, kdo s tím měl problém. Nejrychleji naprostá většina určila skořici. A víte, co nám dělalo největší problém – kakao a káva!

čk16čk17

Myslíte si, že zrakově postižení nemohou hrát společenské hry? Ale mohou. A dokonce takové běžné jako je „Člověče nezlob se“ nebo „Domino“.

čk11čk12čk14čk13

Muzikanti nám dali poznat, že i hudba se bez zraku vnímá jinak. Děkujeme těm, kteří to umožnili. K  hudebním nástrojům a za mikrofony usedli: Jaroslav Šimůnek, Robert Žák, Aleš Novák a Vláďa Muláček.

čk18čk19

A ještě jednoho překvapení jsme se dočkali. Skvělá pianistka Natálka a trumpetista Kája. Oba pouze devítiletí. Sklidili bouřlivý potlesk.

čk20čk21

A když už jsem u té muziky… Pátou hodinu provozu Černé kavárny odtroubily před Déčkem slavnostní fanfáry. V tu dobu jsme ještě netušili, že je před námi dalších osm.

čk22

Během celého dne probíhaly se zrakově postiženými rozhovory. Věděli jste, jak zjistí kolik je hodin? Buď mají hodinky s odklápěcím sklíčkem a rukama nahmatají ručičky, nebo mají „mluvicí“ hodinky, které jim řeknou čas a to samé jim oznámí mobil. Ostatně s telefonem mluví běžně – vyhledá jim kontakt, přijme hovor, atd. Nezbytným pomocníkem pro nevidomé je asistenční pes.

čk23čk24

Pes Kanto Andrey Hlaváčkové, trpělivě trávil celý den v Déčku. Pokud má vodící pes na sobě pouze reflexní vestu, můžete ho hladit a komunikovat s ním. Čehož především děti často využívaly. Ale jakmile dostane postroj, stává ze z něho pes pracovní, a my ostatní bychom se ho neměli dotýkat a mluvit na něj. Ne, proto, že by nám něco udělal, ale proto, že ho to zmate v příkazech, které mu dává jeho panička. Ostatně těch příkazů umí čtyřicet. Umí najít překážku, dovést ke dveřím, najít lavičku i přechod, rozpoznávat levou a pravou stranu, bezproblémově provede paničku přes eskalátory a řadu dalších. Mnohé z nich trpělivě několikrát předváděl. Ostatně takový pes vůbec není levnou záležitostí – stojí okolo 250 tisíc. No, ale zase nevidomí nemusí řešit dilema, zda auto nebo psa?
čk25čk26

Prostě Černá kavárna byla fajn. Ale když jsme odcházeli, muselo se zaplatit. Mince mají odlišné obruby, bankovky jsou různě dlouhé… Ale i to má své řešení – šablonu, díky které poznáte, jakou hodnotu peněz máte v ruce.

čk27

Když se Černá kavárna otevírala už v 10 hodin dopoledne, většina organizátorů si říkala, že je to asi příliš brzy. Co, brzy? První návštěvníci přišli už v 10,05 hod. a od té doby se dveře netrhly. Odhadovaný počet návštěvníků je okolo dvou set. Takže je jisté, že Černá kavárna se určitě zopakuje.
čk28čk29čk30čk31

Takže do roka a do dne (možná dřív) nashledanou!

Video: Černá kavárna


V D-klubu se hrálo country
Na konci srpna jsme se v Déčku rozloučili s prázdninami společně s příbramským MBandem. Pohodové country písničky, u kterých vyniknou vícehlasé vokály.
mb5

MBand byl založen v roce 2008 a dnes hraje ve složení: Václav Lukeš, Olda Zeman, Josef Lukeš a Vojta Maršík.

mb1mb2mb3mb4

Byl to příjemný večer.


Jazz Q v D-klubu
Po téměř dvou letech se do D-klubu vrací Dalibor Gondík a Jazz Q. Dalibor se věnuje své kapele Gondík’s Boys a Hamleti, hostuje v Pražském big bandu. Skládá hudbu k divadelním inscenacím.  V D-klubu usedne za bicí.

Gondíkg3

Kromě Dalibora, ještě Jazz Q tvoří: saxofonista Tomáš Křemeňák, basista Antonín Šturma, pianista Jiří Pešek a trumpetista Miroslav Surka.

Abyste věděli, že je opravdu na co se těšit, tak jenom namátkou:
Tomáš Křemeňák – sólista Pražského big bandu Milana Svobody, sólista Big Bandu Felixe Slováčka, ale jel i turné se skupinou Kabát, atd.
Jiří Pešek – 1. cena v Mezinárodní klavírní soutěži v německém Hofu, trojnásobný laureát Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže, atd. Miroslav Surka patří k našim nejlepším trumpetistům – Big Band Českého Rozhlasu Praha, Orchestr Ferdinanda Havlíka, Bohemia Big Band, spoluzaložil orchestr Boom Band, se kterým hraje dodnes. Založil i svůj vlastní big band Czech Big Company, který diriguje, atd.

D-klub 10. září, v 19 hod.

A protože se vstupenky už rychle prodávají, tak si pospěšte.


Oldies disco

discodis 1

Když v červnu chystal vedoucí estrádního sálu Martin Machata diskotéku, byla jsem k jeho plánu, poměrně skeptická. A zbytečně. Akce se povedla i zájemců bylo dost.

A tak se v září znovu zopakuje. Na Oldies disco párty přijďte do estrádního sálu v pátek 29. září. Hraje DJ Petr Ježek.


Jak bylo o prázdninách?
S touto otázkou jsem obeslala celý herecký soubor i vedení divadla. Dělám to tak každý rok. Když jsem  od hereckého souboru dostala pouze tři odpovědi, trochu mě to zarazilo. Podle Vašich reakcí vím, že je rádi čtete. Vysvětlila jsem si to dvěma možnostmi: Buď si chtějí chránit soukromí, nebo se ještě z té dovolené nevrátili…
Děvčata a pane řediteli, děkuji!

Petr Bednář
Milá Fany, letos, stejně jako vloni, jsem celou svoji dovolenou trávil opět v příbramské nemocnici, kde mi pan doktor Myslivec s celým svým týmem dal dohromady i druhou kyčel. Když jsem do nemocnice nastupoval, vykřikoval jsem, že sem jdu trávit svou dovolenou a to především i proto, že v našem systému placení nemocenské, nemám, tak jako většina občanů u nás, jiné volby. Znovu děkuji všem, kteří se o mě starali a kromě pana doktora pak především dvěma rehabilitačním andělům z obrázku Ivě a Žluťáskovi, které mě naučily chodit.
Takže díky květnovému termínu mé nucené dovolené jsem trávil divadelní prázdniny, jak jinak, než v pracovním procesu v divadle a musím říct, že to bylo docela fajn.
b1

Eliška Dohnalová
Letošní léto pro mě bylo ve znamení sportu, výletů, odpočinku a taky nového přírůstku do naší rodiny. Většinu času jsem strávila na naší chatě na Slapech, kde jsem si na vodě užívala windsurfing a paddleboarding, hrála tenis, i ten stolní, a válela se na sluníčku, to hlavně 🙂 Několik dní jsme taky s přítelem strávili na Vysočině, kde jsme procestovali okolí. Tím přírůstkem, o kterém jsme se zmínila, je malé koťátko, které jsme našli opuštěné na parkovišti při jedné z našich procházek. Rozhodli jsme se ho dočasně ujmout a postarat se o něj, ale jak to tak vypadá, tak už nám nejspíš zůstane. Jo a jmenuje se Summer! No není roztomilá? 🙂

D1


Anna Fixová

Prázdniny jsem měla krátké, ale zato krásné a nabité cestováním (bez toho bych nemohla být).
Prázdninová byla pro mě i Balada na Lokti, která měla úžasnou atmosféru.

Balaďáci na hradě
f1

Potom jsem odjela s mámou a tetou do Finska za známými.

Navigování ve Finsku skýtá různé obtíže.
f2

Následně jsem s kamarádkami ze „základky“ zamířila na Corfu. Tam jsem poprvé v životě řídila malou loď a teď už si zařizuji kapitánské zkoušky (vážně)

Jasná budoucí kapitánka 🙂
Processed with Moldiv

A už zpět v pracovním procesu jsem odjela na víkend do Brightonu za kamarádem. Tam jsem si neodpustila výlet do Londýna do divadla 🙂 Jindřich II. v Globu. No ještě se máme v Čechách hodně co učit. Slibuju, že budu anglické divadlo studovat podrobně a třeba se i zlepším.

I pokleslejší zábavu než je Shakespeare jsme navštívili v Anglii. Třeba místního Tinu Turner 🙂
f4

Jo a mezitím vším jsem se válela na chalupě, kde nás čeká za týden velké malování.

Kateřina Fixová
Tak: chalupa, Finsko, chalupa, Hronov, chalupa …

Fk1Fk2Fk3Fk4

Fk5


Eva přivezla z Ameriky stříbro
Ještě o jedné dovolené vám musím napsat. Mzdová účetní Eva Vítová vyjela do Ameriky. A ne na „obyčejnou“ dovolenou, ale s týmem basketbalistek na Mistrovství světa veteránů do  Orlanda . V týmu hraje její sestra. A není to ledajaký tým – basketbalistky hrály v kategorii 50+, to znamená, že nikdo mladší padesáti let nemůže být hráčem. Některý basketbalistkám bylo i 64 let. A nejsou to žádná béčka. V Orlandu vybojovaly stříbrné medaile. V rozhodujícím zápase podlehly Němkám.
orl 2

Eva si čtrnáct dní v Americe opravdu „užila“. Prchala z moře před žraloky, zažila bouři jak z hororu…
Chtěla byste bydlet v Americe: „Nechtěla. Je to úplně jiná země.“

Eva je v první řadě, uprostřed.

orl1

Každopádně basketbalistkám blahopřejeme.


Pohlednice z Chorvatska
Ke konci prázdnin mi Anna Čiperová dala pohled, zda bych ho nemohla na svých stránkách zveřejnit.
ch1ch2

Pohlednice byla od účastníků Divadelního plesu, kteří v tombole vyhráli zájezd do Chorvatska. Míšo a Davide, všichni v divadle jsou rádi, že jste si to užili a za pohlednici děkují. Opravdu potěšila.


Mějte se fajn

Fany Blažková        fanyblakova@centrum.cz

Mobilní menu