Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Tartuffe je nesmrtelný

Moliér napsal Tartuffa v 17. století. Podvodník, který se vydává za svatouška, stále přežívá. V historii se za těch několik století Tartuffové stále objevovali a rozhodně nevymřeli ani v naší době. A přesně tak ho pojal režisér Daniel Hrbek. Hra je díky svým kostýmům zasazena do neurčité doby, ale může se klidně odehrávat právě teď. Mluví se zde sice o králi, ale zrovna tak by to mohl být prezident nebo předseda vlády. Tartuffe je sám o sobě varováním, ale daleko horší je fakt, že se vždy najdou lidé, kteří mu podlehnou. Věří mu téměř fanaticky tak, že dokáží pomalu zlikvidovat své přátele a rodinu.

Kde jsou ty doby (ne, že by se mi po nich stýskalo), kdy se říkalo, že tomuto herci se role povedla a druhému zase moc ne. Příbramský soubor je už klasicky velmi dobrý. V Tartuffovi jsem nenašla jediného herce nebo herečku, o které bych mohla říct, že mu role nesedla. Svou první velkou roli v Příbrami si zahrál Martin Dusbaba. A rozhodně ji zvládl bravurně.

Měla jsem trochu obavy z veršovaného textu. Alexandrín je těžký nejen pro herce, ale i pro diváky. Mnohdy může sklouznout až do nudy. Což se v Příbrami rozhodně nestalo. Mnohdy jsem díky herecké intonaci ani nepostřehla, že se text rýmuje. Děj si držel spád i napětí od samotného počátku, až do překvapivého konce.

Ve hře uvidíte: Lukáše Krále, Martina Dusbabu, Helenu Lapčíkovou, Kateřinu Fixovou, Annu Fixovou, Filipa Müllera, Ivanu Krmíčkovou, Lukáše Typlta, Jiřího Vojtu, Petra Floriána a Jaroslava Someše.

Podívejte se na reportáž: video

Sluníčko a smích zaplavily poslední květnovou neděli

Dlouho před akcí Divadlo patří dětem, sledovali divadelníci předpověď počasí. Po loňských zkušenostech, kdy teploty vystoupily pouze pár stupňů nad nulu a úplně celý den propršel, se není čemu divit. Den před akcí jsem na Korzu potkala zástupkyni ředitele Annu Čiperovou. V tu dobu pořádně lilo. „Tak co říkáte na to počasí?“ Anna se s obavami podívala k nebi: „Pokud by se ten loňský rok opakoval, to by snad bylo proti přírodě!“ Nevím, čím to bylo, ale v neděli svítilo od rána sluníčko a vydrželo celý den. Nějaké zásluhy si sice dělala kouzelnice Elvíra, která celým dnem provázela, ale co si budeme povídat, na počasí asi budou kouzla krátká. Ale jinak jí kouzlení šlo. Nechala v dlani zmizet šátek a zase ho vykouzlila zpátky, z obrázkové knihy ji zmizely obrázky a z buřinky tahala malá plyšová zvířátka pro děti. V jejím kostýmu se skrývala právě Anna Čiperová. „Kde jste se naučila kouzlit?“ „Od odborníka. Zaučoval mě Roman Štabrňák. A musím říct, že jsem z toho měla obavy. Není dobré, pokud nešikovně předvedeným kouzlem, vlastně prozradím ten fígl. Až den před akcí, jsem něco předvedla svému dospělému synovi, a když nic nepoznal, tak jsem se trochu uklidnila. Takže, Romane, děkuji!“

Nedílnou součástí tohoto dne jsou už tradičně klauni. A nechyběla ani veverka z Doby ledové.

Úplně největšímu zájmu se těšil opičák. V jeho případě jsem se přesvědčila, že může být sebelepší kostým, pokud se neumí pořádně „předvést“, tak je k ničemu. A opice byla „jako živá“. Nutno říci, že zásluhu na celkovém vzhledu, měla i maskérka Maruška Kosová. V kostýmu byl člen hereckého souboru Filip Müller. Nedovedla jsem si představit, jak v kožešině, vycpaný a nikdy ve vzpřímeném postoji, to vůbec zvládne. Zvládl. Ani na chvíli nevypadnul z role. Během dne dokonce dostával od dětí banány. Za tuhle roli, bych mu dala Thálii!

Kromě opice a veverky jste mohli vidět i dravce. Ti si sice s dětmi nehráli, ale dali se i pohladit.

Celý den opět zahájily příbramské mažoretky

A protože spojovacím prvkem celého dne je divadlo, pohádky se hrály všude. Na velké scéně se dvakrát odehrála pohádka O princezně, Luciášovi a makových buchtách. Na malé scéně si příbramští herci dvakrát zahráli Na pejska a kočičku. A o diváky rozhodně nouze nebyla.

Ale hrálo se i venku. Divadlo Koráb svými pohádkami Kocour v botách a Sindibádova dobrodružství dokonale vtáhlo děti do děje.

A promítalo i kino, a to dokonce třikrát americký rodinný film Lego příběh.

Děti vozil vláček, ale i hasiči.

Služební psi Vězeňské služby jsou pěkní tvrďáci. A jejich páníčci taky. Dopadli nám na akci nějaké zlotřilce!

Já to taky zvládnu!!

Hrál se florbal i hokej.

Spousta soutěží byla ve stylu westernu.

Jezdilo se na ponících

A malovalo se. Nehty, vlasy i obličeje.

Na hasičské lanovky z terasy a oken estrádního sálu se tvořily fronty. A děti se vůbec nebály.

A kdo se nechtěl spouštět, tak lezl nahoru.

Vojenská technika, jako každoročně zaujala kluky, ale i tatínky.

Na autodráze k velkým srážkám nedocházelo. Byla opravdu veliká.

V estrádním sále se létalo. Krásná letadla leteckých modelářů, ukázky od mistrů ČR a lety jste si mohli vyzkoušet i na simulátorech.

Velkou novinkou byl aquazorbing. Že tu není žádná voda? Že to není u divadla, kde udělat? Ale je. To se prostě postaví velký bazén, hasiči ho z cisteren napustí vodou a už jede…

Peklo bylo pekelné a Lucifer pořádně přísný! A světe div se! Do pekla se stály fronty! Kam ty lidi všude nevlezou?!

Po celém areálu probíhala řada soutěží. A jak je podle fotek vidět, děti soutěžily se zaujetím.

Rozhodně nemohly chybět kolotoče a různá „nafukovadla“.

Celý den hrála na pódiu kapela A je to! A nechyběla ani oblíbená Mašinka nebo celá série z pohádkových písniček.

A tak sečteno a podtrženo: krásné počasí, spousta zábavy a smíchu, přes 4 tisíce návštěvníků… Tak zase za rok!!!

Pokud ještě nemáte dost fotek, podívejte se na reportáže:

Video 1

Video2

Hrdý Budžes se hraje už 12 let

Dvanáct let je na jednu hru pořádný věk. V květnu se odehrála 600. repríza Hrdého Budžese.
Divadelní foyer se začíná zaplňovat diváky.

První, druhé a třetí zvonění… Vyprázdnil se foyer, a vyprázdnily se do té doby plné chodby v zákulisí.

Velký divadelní svátek začíná!

600. repríza právě končí. Ozývá se ohromný potlesk, pískot a výkřiky bravó. Tak dlouhý aplaus už dlouho v příbramském divadle nebyl.

Velký potlesk, velká děkovačka a dojetí…

Na jeviště nastupuje celý tým.

Bára všem dojatě poděkovala.

Všechno jednou končí. Hra je dohrána, potlesk končí… Ale na jevišti se stále pracuje. Technici dělají poslední tečku za 600. reprízou.

A to už je definitivní konec!

Teď už jenom zhasnout…

A ještě doherná…

Světla v divadle zhasla, v D-klubu se rozsvítila.

Bára je nevyčerpatelná. Baví celé Déčko a natáčí rozhovory.

A to už je opravdu konec…

A teď se ještě podívejte na ty rozhovory:

Hrdý

Budžes

„Humor je dar, který nám byl dán a který nelze vrátit..“

Tato slova Miroslava Horníčka byla hlavním motem Komedy festu v Plzni. Komedy fest je unikátním pětidenním festivalem humoru. Na dvou scénách západočeské metropole byl inscenován humor v podání našich předních umělců v rámci komedií několika českých divadelních scén, one man show a stand-up vystoupení. Úsměvná atmosféra festivalu uvedla pestrý humor z celé České republiky do centra Plzně. Program festivalu je koncipován pro rozsáhlou věkovou skupinu diváků tak, aby obohatil kulturní život nejen v regionu, ale stal se i turisticky zajímavým kulturním cílem diváků z rozlehlého okolí. Cílem pořadatelů festivalu je vytvořit tradiční kulturní událost, kterou bude vyhledávat široká laická i odborná veřejnost.

Komedy Fest probíhal ve dnech 7. – 11. května a zahrálo si zde Divadlo Radka Brzobohatého, Divadlo Ungelt, Divadlo Kalich a další. A také Divadlo A. Dvořáka Příbram. Do Plzně jsme jeli hned se dvěma inscenacemi Rychlé šípy a Hrdý Budžes.

Úplně prvním vyprodaným představením Komedy festu, byl Hrdý Budžes. A vyprodal se v rekordním čase. Tato inscenace plzeňské publikum uchvátila. „Kromě Hrdého Budžesu se k vyprodaným představením zařadily ještě Tři holky jako květ, Drahouškové nebo Na Stojáka,“ uvedl Jiří Turek, výkonný ředitel společnosti JT PROMOTION s.r.o., která Komedy fest pořádala.

Plzeňské publikum.

Je to hezké, že jo?! Příbram sklízí úspěchy po celé republice!

Velká válka na bojištích Evropy

Putovní výstava „Velká válka na bojištích Evropy“ doputovala i do Příbrami, a to rovnou do divadelního foyer. Výstava je pořádána ke 100. výročí vypuknutí 1. světové války.

Na 16 panelech je zobrazena situace ve světě v letech před válkou, zabývá se příčinami konfliktu i jeho průběhem. Věnuje se také vývoji techniky, zdravotnictví a působení Červeného kříže v období války, i životu v zázemí.

Především však představuje české vlastence, kteří již od počátku války věřili, že bojují nejen za mír, ale také za osvobození svého národa z područí Rakouska-Uherska.

Jedeme na Poláčkovo léto

Divadelní festival, pořádaný na počest rychnovského rodáka, spisovatele a novináře Karla Poláčka, se 25. června až 5. července koná v Rychnově nad Kněžnou.

Příbramské divadlo si na festivalu zahraje dokonce dvakrát. 1. července od 14 hodin pohádku Na pejska a kočičku a večer ve 20:30 hod. Jak jsem vyhrál válku.

Hrát se bude v opravdu v netradičních prostorách města, jako je Zámecká jízdárna, nádvoří Kolowratského zámku, nádvoří rychnovského pivovaru, přírodní amfiteátr na Studánce, Pelclovo divadlo, synagoga, zámecký chrám Nejsvětější Trojice a lovecký sál zámku v Kvasinách. A kde budeme hrát my?

Pohádku hrajeme v Pelclově divadle a Válku na nádvoří pivovaru. A teď se podívejte na ten pivovar.
Herní plochou jsou ta prkna, na které se Hana Kratochvílová (úplně vlevo) nedůvěřivě dívá.

A teď jiný pohled. Ta prkna jsou nad rybníkem!!!!

Tak se docela těším na fotky z Rychnova! A nejsem škodolibá. Fakt!

Vracíme se do Ungeltu

Po loňském úspěchu se opět vrací Drobečky z perníku, na letní scénu Divadla Ungelt. Hrát se budou 11., 12. a 13. července.

Divácká anketa v červnu končí

V těchto dnech máme poslední možnost zaškrtnout na anketních lístcích svoji oblíbenou herečku, herce nebo inscenaci. Anketa se uzavírá 12. června.

Vyhlášení výsledků ankety proběhne 19. června od 19 hod. před inscenací Tartuffe. Ta je také zároveň posledním představením příbramského divadla před prázdninami. Během večera bude vylosován i výherce z řad diváků, kteří vyplnili anketní lístek.

Lonští vítězové

Febiofest bude i v Příbrami

Letošní 21. ročník Febiofestu, který se v Praze konal 20. 3. – 28. 3. přivítal 61 500 návštěvníků a nyní míří do regionů. Navštíví 13 dalších měst. Pro Středočeský kraj byla vybrána Příbram. A co nás čeká? Čtěte:

Regionální ozvěny Febiofestu 2014 v Příbrami: 20. – 21. 6. 2014

20. 6. 2014 – 17 hod: WALESA: ČLOVĚK NADĚJE
http://www.febiofest.cz/cs/filmy/walesa-clovek-nadeje-24

20. 6. 2014 – 20 hod: LÁSKA, SOUDRUHU
http://www.febiofest.cz/cs/filmy/laska-soudruhu-30

21. 6. 2014 – 17 hod: VELMI NEKLIDNÉ LÉTO
http://www.febiofest.cz/cs/filmy/velmi-neklidne-leto-59

21. 6. 2014 – 20 hod: STOLETÝ STAŘÍK, KTERÝ VYLEZL Z OKNA A ZMIZEL
http://www.febiofest.cz/cs/filmy/stolety-starik-ktery-vylezl-z-okna-a-zmizel-86

Festivalové vstupné je fixně stanovena na 89 Kč (není možné uplatňovat již dále jakékoli slevy). Z této částky si 50% nechává kino a 50% se odvádí distributorům.

Jazzová lahůdka

V květnu se v Déčku opět jazzovalo- Dalibor Gondík a Jazz Q. Já vím, že často koncerty v Déčku chválím, ale Dalibor tentokrát nasadil opravdu vysokou laťku. Přivezl muzikanty, kteří patří ve svém oboru ke špičce.

Tak jenom namátkou: saxofonista Tomáš Křemeňák – sólista Pražského Big Bandu Milana Svobody, sólista Big Bandu Felixe Slováčka, ale jel i turné se skupinou Kabát, atd.

Pianista Jiří Pešek – 1. cena v Mezinárodní klavírní soutěži v německém Hofu, trojnásobný laureát Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže, atd.

Basista Antonín Šturma – v současnosti je stálým členem Originálního pražského synkopického orchestru, tradičních Steamboat Stompers, swingového Polydor Sextetu, multižánrového Petr Kroutil Orchestra, Jan Smigmator Swinging Trio či orchestru Varhana Orchestroviče Bauera.

Miroslav Surka patří k našim nejlepším trumpetistům – Big Band Českého Rozhlasu Praha, Orchestr Ferdinanda Havlíka, Bohemia Big Band, spoluzaložil orchestr Boom Band, se kterým hraje dodnes. Založil i svůj vlastní big band Czech Big Company, který diriguje, atd.

Bicí Dalibor Gondík – věnuje se své kapele Gondík’s Boys a Hamleti. Skládá hudbu k divadelním inscenacím.

Plné Déčko odměňovalo jednotlivá sóla potleskem. I ten závěrečný byl mohutný a „přinutil“ Jazz Q k několika přídavkům.

Proboha, odkud se to fotilo?

Být připraven, toť vše

Být připraven, toť vše – je životní heslo přední osobnosti českého jazzu Jany Koubkové. Zpívá už od svých šesti let ve sborech, vokálních skupinách i sólově. Jako jazzová sólistka se prosadila v r.1975 v JAZZ SANATORIU LUĎKA HULANA. Od té doby si prošla mnoha stylovými seskupeními. Od blues, swingu, mainstreamu přes bebop, latin, free až po world-ethno a fusion. Založila každoroční festival VOKALÍZA /1981- 2000/ pro jazzové, bluesové a rockové zpěváky. V letošním roce oslaví kulaté životní jubileum.

V Déčku bude k prodeji její nová kniha „Básně z jazzové dásně“ i její CD.

Když herci koncertují…

Příbramští herci už koncert v D-klubu měli. Ale bylo to vystoupení pro Klub přátel divadla. Teď budou poprvé koncertovat pro veřejnost. Všechny hudebníky i zpěváky jsem si sama pojmenovala Kapelou Úžas. Jednak byli naprosto úžasní a jednak vzbudili úžas i v nás – divácích a posluchačích. Prostě je takhle neznáme.

Část příbramského hereckého souboru doplní jejich kolegové, kteří s nimi hrají v inscenaci Škola základ života.

14. června od 19 hod. v D-klubu!

Petr Florián natočil na zkouškách video: Ahoj léto!

Déčko o prázdninách

V červenci a srpnu jsou sice divadelní prázdniny, ale to neplatí pro D-klub. Ten je v provozu stále, a i přes prázdniny se v něm bude koncertovat.

M Band je vokálně-instrumentální kapela prezentující hudbu z oblasti spirituálů, gospel songů a tradicionálů. Jejich několikahlasé vokály mě vždycky nadchnou. A co budou hrát? Vtipně to zakomponovali do své upoutávky: Není všechno paráda, co hrajem. Proto osedláme Šest bílejch koní a pojedeme jako Parní válec po Coton fields, uvidíme Flovers on the Wall a Blue Moon s Hvězdou Coutryon nad hlavou. Pak nás čeká Hospoda, kde nás na Zápraží Cindy a Černá Joice uvítá slovy Vítám vás. V hospodě Je nás jedenáct a i Wayfaring Stranger se těší, až vznikne společná Fotka a všichni z toho budeme Crazy.

Na koncert s názvem „S námi je líp než na světě“ přijďte 10. července!

4 Pete’s Sake hrají autorskou akustickou muziku, v podstatě vycházejí z anglosaské tradice, avšak nekopírují, ale utvářejí si vlastní výraz, zvuk, čitelný rukopis. Texty jsou o pocitech a náladách, zpěv je silně výrazově emoční a instrumentace postavená na pevném rytmickém základu banja a kytary.

Na koncertu se pokřtí i jejich nové CD The Valley of Happiness.

A ještě něco…. Hostem bude Jakub Ročňák!

To vše – 26. srpna od 19 hod.

Jak je důležité míti Filipa

Při dobročinném bazaru jsem potkala herce Filipa Müllera s dokonale pochroumanou rukou. Z mojí prosté otázky – co se mu stalo, vznikla otázka soutěžní, při které nám dal Filip tři možnosti.

a) Šel jsem z divadla, kde jsem byl jako divák. Měl jsem polobotky a na mramorových schodech jsem uklouzl. Ve snaze vyrovnat ten pád jsem pod sebe dal tu ruku.

b) Chtěl jsem zachránit dítě, které se nerozhlédlo a vjelo na kole do křižovatky. Skočil jsem po něm a dítě jsem strhnul, ale uklouzla mi noha a já dostal tu ruku pod sebe.

c) Byl jsem na divadelní přehlídce, kde jsem šel z jedné hospody do druhé. Nemusím popisovat ani v jakém stavu jsem byl. Takže ani nevím, jak se to stalo, prostě jsem najednou ležel.

Všichni, kdo jsme odpovídali, jsme se shodli na možnosti a). A víte, kde je pravda? Nestalo se mu to, když šel za kulturou, ani když zachraňoval dítě! C) – je správně!!! Už víte, proč je Filip na té fotce tak vychechtaný?! Žádné vstupenky na Perštýn nebudou. A my, co jsme soutěžili, musíme naivně přestat myslet na ušlechtilé účely!

Na závěr ještě jeden, moc hezký dopis:

Dobrý den,
omlouvám se, jestli to píši na nesprávnou adresu, ale snad si to nějak přepošlete. Již 6 let využíváme předplatné v divadle Ústí nad Orlicí, kde jsme včera viděli Válku Roseových. Přestože je to známé téma, usazené v hlavě díky filmu, VELMI nás to bavilo! Scéna, nápady s projekcí , zvukem, perfektní herci, VTIP, tempo představení- naprosto se to vymyká obvyklosti. Nejsem odborník, ale už jsem něco v divadle viděl, ne vždy se podaří diváka vtáhnout do děje. „Nehraný“ přesvědčivý výkon Michala Dlouhého včetně jeho „odvahy“ ukázat tělo- jsem ocenil nejen já, ale celé hlediště opravdu bouřlivým a opravdu upřímným závěrečným potleskem, který samozřejmě patřil i všem ostatním hercům. Kolikrát jsme již s manželkou uvažovali, že návštěvu divadla omezíme právě z důvodu ne příliš častého zážitku, ale toto představení nás opět pozvedlo. Děkujeme
Pavel a Dáša Taclovi, Letohrad

Tak tady máme prázdniny,

ať v nich nejsou serpentiny,

nečtěte bulvární bulletiny,

nelezte na výšiny,

a do veliké hlubiny,

vynechte adrenaliny,

ať nemáte modřiny,

zapomeňte na nikotiny,

i na ostatní škodliviny,

konzumujte vitamíny,

pak nebude potřebovat aspiriny,

ani žádné peřiny,