Co je doma to se počítá

Milan Schejbal

Už nechci vysvětlovat

S Milanem Schejbalem jsem dělala rozhovor v listopadu 2008. Ale než se k němu vrátím, tak mám takovou zásadní otázku – Litoval jste někdy svého příchodu do Příbrami? „Zatím ne. I když jsem během své působnosti v Příbrami dostal další nabídky, nikdy jsem nezaváhal a zůstal.“ Tehdy jste v rozhovoru řekl, že Vám na sobě vadí kouření. Jak jste na tom po čtyřech letech? „Kouřím pořád a pořád mi to vadí.“ Dále jste uvedl, že Vám vadí rána, kdy jste protivný i sám na sebe. „Tak s rány se vůůůbec nic nezměnilo.“ Také jsem Vám položila otázku: Co Vy a ženy? Přiznal jste dvě manželství (samozřejmě postupně) a tři děti. Rozšířil se tento počet o manželky nebo děti? „Ne. Dalo by se říct, že situace se ustálila. Existuje hra Ostrovského, která má titul – Kdo hledá, najde…“ Před čtyřmi lety jste doufal, že se děti nevydají po stopách svého otce… „Jeden syn je právník, druhý syn nyní nastoupil na vysokou školu, zdůrazňuji e-ko-no-mic-kou. No a malá Bětka se bohužel dost předvádí, bohužel je často s námi v divadle. Ale my se stále snažíme uplatňovat ono výchovné – dneska jsi zlobila, tak půjdeš do divadla! Třeba tato výchovná metoda nevyjde, ale já budu mít čisté svědomí.“

Všechny Milanovy děti

Takže to vypadá, že u Milana Schejbala se za poslední čtyři roky opravdu nic nezměnilo. Rozhovor s ním jsem úmyslně nechávala až na úplný konec a na prosinec. Tento měsíc totiž Milan oslaví významné životní jubileum. A protože je to chlap, tak to klidně prásknu – oslaví šedesátiny.  Takže si Milane představte, že máte na ruce Arabelin prsten, kterým můžete otočit a prsten Vám splní jedno, pouze jedno přání. Co to bude? „Hmm… Co bych si přál….“ (dlouhé váhání) „To jste mě zaskočila. Mým největším přáním bylo, abych dělal povolání, které mě baví. A to opravdu mám. Leonardo da Vinci měl takové jedno krásné krédo: Nevysvětluj. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé to stejně nepochopí. Tak já bych si přál, abych už nemusel vysvětlovat…“

Milý Milane, do dalších let Vám přeji svěžest ducha i těla, vždycky plné hlediště a žádné vysvětlování!

A pojďme na losování otázek:

1. otázka: Mám svůj profil na facebooku?
S. Nemám a nechci mít.

2. otázka: Už jsem se někdy zamiloval do své kolegyně?
S. Před mnoha lety jsem se do jedné své kolegyně zamiloval. Naše zhruba tříměsíční partnerství mě tak vyléčilo, že jsem se zařekl, že víckrát si s žádnou herečkou nic nezačnu. Což jsem dodržel. A i kdybych měl náhodou choutky, tak si na tu situaci vzpomenu a je po choutkách.

3. otázka: Chtěl bych absolvovat výlet na měsíc?
S. Určitě. Vždy mě lákalo to, co je nedosažitelné. A navíc bych se chtěl přesvědčit, zda je ta naše Země opravdu kulatá.

4. otázka: Do jaké barvy bych se nikdy neoblékl?
S. Pravděpodobně do růžové. Jinak nemám s žádnou barvou problém, protože mi sluší úplně všechny.

5. otázka: Mám domácího mazlíčka?
S. Největším mazlíčkem je moje šestiletá dcera, která si přeje čtyřnohého mazlíčka a já dělám všechno proto, aby nebyl. Protože jinak by to skončilo tak, že bych ještě před zkouškou musel jít venčit.

6. otázka: Jakou mám rád hudbu?
S. Mám hodně rád vážnou hudbu a pak klasiku 60. let, jako Beatles, Stouny. A také mám velmi rád jazz, velké jazzové orchestry.

7. otázka: Věřím v osud?
S. Věřím. Věřím, že to máme všechno dopředu napsané.

8. otázka: Kolik hodin denně spím?
S. Snažím se spát osm hodin, i když ne vždycky mi to vyjde.

9. otázka: Co bych chtěl zažít?
S. Já rád cestuji, takže bych se chtěl ještě jednou dostat do Ameriky. A také mě láká Indonésie a Jihoafrická republika. A pak bych chtěl zažít jednu sezónu, kdy by bylo úplně plné hlediště na každém představení. To bych si opravdu hodně přál.

10. otázka: Co pro mě znamená internet?
S. Používám ho jako prostředek komunikace a vyhledávání informací. Myslím, že jsem běžný konzument.

11. otázka: Jakou známkou bych ohodnotil svoji paměť?
S. Pamatuji si hodně. Někdy bych řekl, že i bohužel.

B. Tak jakou známku byste si dal?
S. Jedna minus až dvě.

12. otázka: Chtěl bych zažít kočovné divadlo?
S. Když by byla dobrá parta, tak bych klidně přes léto zažil kočovné divadlo. Ale raději mám kamenné divadlo, takže bych rozhodně nechtěl kočovat po celý rok.

13. otázka: Jsem velkorysý?
S. Určitě.

14. otázka: Kdy jsem se naposledy dobře najedl, a co to bylo?
S. Mám velmi rád mexickou kuchyni. V Praze na ní rád chodím do restaurace Amigos. Takové fajitas nebo chalapeňos…hmmm, to si opravdu pochutnám. Ale jinak kromě rajské omáčky na sladko, jím úplně všechno.

15. otázka: Kdy jsem naposledy překonal strach?
S. Naposledy jsem překonal strach ve snu, kdy se mi zdálo, že mě chytili dva lidé a postavili mě na obří skokanský můstek v Harrachově. Dali mi na nohy lyže a řekli mi, že život si mohu zachránit jedině tím, že skočím. A samozřejmě do mě strčili. A já si pamatuji, jak jsem v tom podřepu sjížděl můstek a na jeho konci jsem se odrazil. Vím, že v tu chvíli odrazu, jsem překonal svůj strach. Ale jak to dopadlo nevím, protože právě po tom odrazu jsem se probudil, celý zpocený.

16. otázka: Kdy jsem naposledy udělal dobrý skutek?
S. (smích) Pustil jsem jednoho herce ze zkoušky…

17. otázka: Mám rád zimu?
S. Mám, pokud je sníh. Strašně rád lyžuji. Proto jsem si vzal Pavlínu, která je z Krkonoš a máme to kousek od sjezdovky. Ale vůbec nejvíc miluji lyžování v Alpách, protože i když jsem tam týden, tak ani jednou nejedu na stejné sjezdovce. Lyžování mě fascinuje.

18. otázka: Myslím si, že 1+1=2 nebo je to jen společenská dohoda?
S. Je to společenská dohoda většiny. Dokonce existuje moc hezká hra, která se jmenuje Jedna plus jedna rovná se tři.

19. otázka: Která doba byla v mém životě nejšťastnější?
S. Každá doba měla něco do sebe. Ale pracovně, byla asi nejšťastnější doba, když jsem se v Divadle ABC potkal s Borisem Rösnerem a začali jsme zkoušet Frederika. A pak zhruba posledních pět představení tady v Příbrami.

B. A co bylo na nich zvláštního?
S. Je to spíš v tom, že jsem asi nečekal, že se lidé naučí do příbramského divadla chodit. Je to pro mě příjemné zjištění.

20. otázka: Mám rád zvířata?
S. Mám, pokud je nemusím chodit venčit.