Agentura chodba

Gazdina roba
Ještě minulý měsíc jsem psala, jak silný zážitek mi dala Mikve od Národního divadla. Budu se opakovat: velmi silný zážitek mi dala Gazdina roba, nová inscenace příbramského divadla. Tak sedím u počítače, ruce na klávesnici, a přemýšlím, co napsat aby to nevyznělo pateticky. Všechno, co mě napadá je patetické!!!

A tak to nechám na jiných. Na divácích, odbornících i dětech.

Tento dopis mi přišel od divačky Olgy.
Vážení v divadle, vyjadřuji Vám svůj dík a poklonu i obdiv za krásné představení „Gazdiny roby“ – veřejnou generálku. Provedení, režijní vedení, scénografické řešení úžasné. Samotné herecké výkony jedinečné, děkujeme. Tak naprostý klid, ticho, očekávání, naprostá pozornost v hledišti určitě napovídá, že ač staré a známé drama, jsme vnímali všichni s velikým napětím a živým prožitkem. Krásně propracované téma nás naprosto pohltilo, děkujeme a zlomte vaz při dalším provedení. Byl to skvělý zážitek, jsem toho stále „plná“.“ DĚKUJEME!!!!

Další, je divadelní recenze od J. P. Kříže

Adam Doležal z Příbrami bere útokem Prahu
V Divadle A. Dvořáka rozpoutal Gazdinu robu, velké téma lásky a svobody Gabriely Preissové
Je pozoruhodné, jakou mocnou výzvou pro každou divadelnickou generaci se stává Její pastorkyňa nebo Gazdina roba Gabriely Preissové. Spolu s díly bratří Mrštíků už dávno nejsou realistickými dramaty, nýbrž názorovou konfrontací nových kumštýřů s těmi před nimi. To mi letělo hlavou na nejnovější Gazdině v příbramském Divadle A. Dvořáka. Jejím pokušitelem se stal absolvent režie JAMU Adam Doležal (Buranteatr Brno, MD Zlín, Šumperk aj.) – velký talent českého divadla. Jeho exponovaný divadelní tvar snese srovnání s velkými inscenacemi her kritických realistů z dílen Pitínského, Morávka, Františáka, Rychlíka, Pokorného. Objevností je dokonce překonává – vývoj nezastavíš.
Slovácko paní Gabriely
Za zmínku stojí už dramaturgická úprava. S Kateřinou Fixovou a Pavlínou Schejbalovou otesali dialogy téměř na komiksové bubliny, a ony se z toho vylouply bičující repliky o velké tragédii děvčete, které vsadilo na lásku, na hrdost a svobodu. Svět ji ale obelhal, roztrpčil a zničil. Maloměsto už po premiéře v roce 1889 její postoje štítivě odvrhlo.
Doležal se zařadil k nemnoha absolventům akademie, kteří umí uplatnit znak, metaforu, kteří dokážou přesvědčit herce o smysluplnosti toho, co hrají, a čím mají rozbouřit i dojmout, nenechat lhostejnými diváky, pro které především se dnes stejně jako včera má divadlo hrát.
Prakticky jediným scénickým prvkem je variabilní sestava beden na převoz divadelního materiálu na zájezdech. Hra začíná vstupem akordeonisty Jakuba Parobka na jeviště. Po jeho improvizaci, která nás zavede na Horňácko a Kopanice Preissové, vystoupí z těch beden aktéři a rozehrají příběh krajčírky Evy, jejího zbabělého Mánka a slabošského Samka. Všechno je soustředěno na konfrontování jejich postojů, rozhodnutí a úhybů. Ivana Krmíčková, Jiří Vojta a Vladimír Senič zvládají jejich osudy mistrovsky, se vší až expresívní exponovaností ostře konturovaného obrazu charakterů jednotlivých postav.
Kousek pro festivaly
Ostatní vystupují z chóru jako bodovým reflektorem nasvícené figury. Ovlivňují a provázejí ty tři na cestě. Dominují Kateřina Fixová (Kotlibka, Tetka, Hraběnka), Helena Karochová (Mešjanovka, Mánkova matka), a Anna Fixová jako neméně tragická Evina kamarádka Zuzka. Celek je dech beroucím tvarem. Letos ovšem nebude nominován na některou z cen Alfreda Radoka. Byly naprosto marnotratně, čecháčkovsky zrušeny.
Hodnocení 90%

A ještě děti. Překvapilo mě, že na toto představení škola vůbec šla. Ale nakonec z toho vznikla taková zajímavá směsice odlišných názorů. Hodnocení poslala Základní škola v ul. 28. října

Dne 9. 10. 2013 jsem byla na generální zkoušce představení GAZDINA ROBA. Asi nejvíce mě jako herečka zaujala Ivana Krmíčková, která hrála Evu. Jediné, co se mi na představení nelíbilo, byly kulisy, nebyly vůbec výrazné a úplně na jevišti zanikaly. Ještě jedna věc mi vadila, a to bylo, že při představení byla v divadle zima. Celkový dojem z divadla byl pro mě příjemný a na představení bych se podívala klidně znovu.
Petra Slavíková

Nejvíce na divadle se mi líbil herecký výkon Jiřího Vojty. Kulisy byly zaměřené spíše na minulost do černobíla, to mě též zaujalo. Děj se mi líbil, bylo to drama a uvědomil jsem si, že sňatek v minulosti byl hlavně o penězích. Také bych vyzdvihl výkon Kateřiny Fixové. Představení se mi líbilo.
David Malý

Představení GAZDINA ROBA se mi velice líbilo. Zaujaly mě zejména perfektně vytvořené kostýmy a kulisy. Ovšem v některých částech představení jsem měla co dělat, abych scénu pochopila. Jinak se mi představení líbilo a už se těším na další.
Kristýna Dostálová

GAZDINA ROBA se mi velmi líbila. Zaujalo mě téma představení, ale v některých okamžicích jsem nepochopila příběh, což mě mrzelo. Kostýmy byly velmi hezké. Rekvizity v podobě „krabic“mě velmi zaujaly a líbilo se mi, jak byly využity v představení.
Dominika Rydlová

Divadlo se mi moc líbilo, i přes to, že to mělo smutný konec.
Eva Veverková

Představení bylo hezké a ve většině moc zajímavé. Kulisy se mi líbily, ale ty kufry všude byly zvláštní. Nelíbila se mi tam scénka, jak se ta holka vdala za Samka a hned měla dítě a poté ho dala do kufru, že to jako sestříhali. Ale úplně nejvíce se mi líbilo, jak ta Baronka přijela v tom kufru. Celkově bych já tedy označil představení za více než úspěšné.
Petr Procházka

Divadelní představení se mi velmi líbilo. Herci hráli své postavy skvěle a příběh, i když nedopadl tak, jak bych si přála, byl také skvělý
Vendula Juráková

Představení bylo dobré, líbilo se mi, ale já osobně mám radši komediálně zaměřené představení. Jinak herci měli dobře naučeno. Málo rekvizit, ale o to lepší to bylo (podle mě)… Dobrý doprovod na harmoniku…
Viktor Valentini

Hra Gazdina roba nebyla špatná. Pochopení obsahu mi ztěžovalo, že herci mluvili nářečím. Toto představení bych doporučil ostatním, aby pochopili, jak se žilo v minulosti.
Jan Hráský

Na představení Gazdina roba jsem se těšila hlavně kvůli herečce Anně Fixové, kterou já znám především ze seriálu Ulice. Celkové představení se mi líbilo, ale přišlo mi, že to vůbec nemělo udělaný konec. Nebo aspoň já s kamarádkou jsme ho nepochopily. Všechny herce bych známkovala na jedničku, byli skvělí a moc hezky se na ně koukalo. Nejvíce se mi líbila, jak už jsem zmínila, herečka Anna Fixová, ale byla jsem zklamaná, protože mi přišlo, že v této hře měla jen malou roli. Co se týče divadla, na konci, když jsme odcházeli, nám byla všem zima, proto bych zmírnila větrání. Jinak to celkově bylo opravdu skvělé, na tohle představení si rozhodně vyjdu ještě jednou.
Gabriela Nagyová

Představení bylo velice zajímavé. Byl to smutný příběh a po divadle jsem na představení ještě dlouho myslela. Líbilo se mi, jak si herci poradili s jazykem, ve kterém byla hra napsána. Bylo to velice pěkné. A jsem velice ráda, že Příbram má tak talentované herce.
Martina Žůčková

Představení se mi líbilo. Výkon herců byl skvělý. Téma mi přišlo již známé.
Petra Černá

Uváděné divadelní představení se mi líbilo, bylo zajímavé a napínavé. Herci hráli velmi dobře. Kulisy byly opravdu zajímavé. Na toto představení bych klidně šla zas.
Bára Vaněčková

Představení, na kterém jsme byli, se mi celkově líbilo, ale zklamalo mě, že nepoužili skoro žádné kulisy. Mohli použít více kostýmů a představitelka Evy se nemusela převlékat před publikem.
Nikola Vavroušková

Divadlo Gazdina roba se mi moc líbilo, nejvíc se mi však líbila role Evy, kterou hrála Ivana Krmíčková. Líbil se mi také výběr kostýmů a kulis. Divadlo bylo nápadité a jak jsem již zmínila, moc se mi to líbilo.
Zuzana Kuníková

Představení bylo trochu nad moje síly chápání. Tolik jsem se v něm neorientoval, bylo to pro mě jedno z těch těžších, ale za chvíli jsem hned věděl, o co, kde nebo jak, a už jsem si ho velice vychutnával.
Pavel Bartoš

Divadlo se mi celkově docela líbilo. Kostýmy se mi líbily. Scény byly pěkně připravené. Také se mi líbilo, že vystupovala známá Anna Fixová. V sále mi byla trochu zima. Nepochopila jsem, proč si pořád namáčeli hlavu, to mi přišlo divné. Jinak celkové hodnocení dobré.
Barbora Mrázová

Divadlo bylo velmi pěkné, akorát bez přestávky docela dlouhé… Herci hráli všichni dobře, ale nejvíce se mi líbila ta malá, silnější, starší paní, které ta role vyloženě sedla! Také jsem ráda, že jsem viděla naživo Annu Fixovou. Kostýmů bylo méně, ale nebyly špatné. Účesy herců byly hezké – nejvíce se mi líbil účes Evy (Ivany Krmíčkové). Kulis bylo málo, ale to vůbec nevadí, jelikož nebyly potřeba…  jen jsem nepochopila účel plechového kyblíku s vodou, a proč si kluci pořád máčeli vlasy! Také musím ocenit, jak pán hrál celé představení na harmoniku. Jediné, co musím vytknout, je to, že Anna Fixová byla celé představení těhotná a až ke konci porodila a Ivana Krmíčková se za 5 minut stačila vdát a porodit dítě, které jí zanedlouho zemřelo! Jinak to bylo docela silné drama, obzvlášť s tím miminkem… Jsem ráda, že jsem představení viděla:-)
Andrea Žatecká

Divadlo se mi moc nelíbilo. Nelíbilo se mi také, že 1  člověk hrál 2 – 3 postavy. A vůbec jsem nepochopila smysl děje, co měl být. Začátek jsem trochu pochopila, ale konec vůbec. Ani jsem potom nevěděla, že už je konec celého představení.
Olga Lovašová

Tato divadelní hra se mi velice líbila. Jak obsazení vhodných herců, až po dobré rekvizity. Bedny, z kterých herci ze začátku vylezli, byly příjemné překvapení, jelikož to nikdo nečekal. Hudba se hodila ke všem situacím, osvětlení dodávalo při různých momentech pěkné efekty. Nejlepší herecký výkon dle mého názoru uhrála herečka Ivana Krmíčková v roli Evy jako hlavní postava. Poněkud smutný osud hlavní hrdinky mi určitě zůstane dlouho v paměti.
Nikol Celinová

Dnešnímu představení jsem moc nerozuměla (nepochopila jsem děj), přišlo mi, že si mohli dát víc záležet na kulisách, nevěděla jsem, co ty velké bedny představují.
Sára Oktábcová

Představení se mi velice líbilo. Bylo vtipné a zajímavé. Kdyby byla takováhle i ostatní představení, vůbec by mi to nevadilo. Měli krásné kostýmy, skvělí herci hráli skvělou hru. Hodně jsem se u toho nasmála. Kdybych měla možnost, šla bych se na to podívat znova.
Kristýna Petrovicová

Tak jste si to přečetli… Já za sebe opravdu doporučuji. Scéna, kostýmy, atmosféru dotvářející harmonikář, herecké výkony – všechno do sebe zapadá.
Přijďte se podívat a napište mi svůj názor.

---

Režisér nebo seržant?
V říjnu se inscenace „Jak se vyhrál válku“ málem nehrála. Situaci zachránil režisér Milan Schejbal, který zaskočil za chybějícího Romana Štabrňáka roli seržanta Transoma.

A jako vždy dobře. Píšu „jako vždy“, což je trochu nadnesené, ale tuto roli Milan už jednou zaskakoval. A v minulosti zaskočil i za Dalibora Gondíka. A pak, že režisér není na divadle universální osobou?!?!

Nervozita je pryč. Na děkovačce se už Milan Schejbal usmíval.

Tři zlaté vlasy děda Vševěda se 3. listopadu ruší (bez náhradního termínu)

Válka Roseových se opět z 11. prosince přesouvá na 20. ledna 2014. Další termín pro Příbram je 21. února 2014.

Brouk v hlavě– představení se z 24. října přesouvá na 31. prosince od 17:00 hod.

Pohleď a budeš udiven se  původně z 10. června přesunulo na 4. listopadu a nyní se opět přesouvá na 14. listopadu.

Dům Bernardy Alby je přeložen z 29. listopadu 2013 na 29. ledna 2014.

Vážení diváci,  velmi se omlouváme za způsobené komplikace. Z důvodu onemocnění v hereckém souboru, které si vyžádá několikatýdenní lékařskou péči, musíme přistoupit ke změnám v programu. Tyto změny prozatím stále probíhají a může k nim docházet v průběhu listopadu i prosince. Prosíme vás proto o shovívavost a pochopení a současně o to, abyste sledovali naše internetové stránky.
Děkujeme vám!
Divadlo A. Dvořáka Příbram

---

Brouk trochu jinak
Na začátku malý kvíz. Z jaké hry příbramského divadla jsou tyto fotky?

Předpokládám, že jste správně určili Brouka v hlavě. Ale s poněkud jiným obsazením. Marcelu Champsboisy se pilně učí Anna Fixová a služebnou Yvetu Eliška Dohnalová. A holky zkouší a zkouší…. A přitom si své role příliš neužijí. Brouk v hlavě má mít derniéru na Silvestra.

Martin Pacek učí Elišku Dohnalovou choreografii

---

Předplatné je už v prodeji

Od 1. listopadu se začíná prodávat nové předplatné na rok 2014. Předplatitelských skupin je 10, a jsou určeny pro všechny věkové kategorie od malých dětí až po seniory. Novinkou je skupina „J“ (juniorské), které je určeno dětem, které už odrostly pohádkám pro ty nejmenší děti.

Ráda bych se zmínila o skupině „N“ (něco navíc), která mě opravdu baví. Kromě jiného v ní divadlo nabízí drsné drama Divadla Ungelt „Deštivé dny“, do světa žen nás zavede inscenace ntimního divadla „Mrchy“ a takovou perličkou bude Divadlo na Vinohradech, které často na zájezdy nejezdí, a v Příbrami uvede komedii „Vstupte!“ s Tomášem Töpferem a Viktorem Preissem.

Předplatitelé mají automaticky slevu na vstupném 15%. Letos je tady novina – další slevička. A to pro Ty, kteří si v minulých letech koupili předplatné 3x za sebou. Tato slevička dělá dalších 10%, takže to už je znát. Tato další sleva se netýká skupin „G“, „D“ a „S“, které jsou už dotovány.

---

Nové premiéry příbramského divadla

V roce 2014 pro nás nedočkavé diváky, připravilo umělecké oddělení tyto perly:

Woody Allen: Prokletí nefritového škorpiona
Rozkošně bláznivá komedie podle filmu Woodyho Allena, který si také sám ve své režii zahrál hlavní roli – vyšetřovatele pojistných podvodů C.W. Briggse. Tento muž, zdánlivě roztomilý nemotora, je ve skutečnosti jedničkou ve svém oboru. Briggs se dokáže dokonale vcítit do myšlení zločinců a díky tomu je vždy vypátrat. Jednoho dne však nečekaně podlehne prohnanému hypnotizérovi a potom je nucen, aniž by si to uvědomoval, loupit šperky a i jinak překračovat hranice zákona! Není v tom ale sám. Společně s ním je zhypnotizována Betty Ann, nenáviděná a panovačná kolegyně z pojišťovny. Briggs pak (když hypnóza odezní) nevědomky vyšetřuje své vlastní zločiny. Dokonce podezírá i protivnou Betty Ann, která se mu postupně už nezdá být tak protivnou… Jedna překvapivá situace stíhá druhou, aby nakonec všechny dospěly k velikému happyendu.
Pro divadlo jeho scénář přeložil a upravil Ondřej Sokol a režie se ujme umělecký šéf Milan Schejbal.
Premiéra 6. února 2014.

Stendhal: Červený a černý
Velký romantický příběh podle slavného románu jednoho z nejoriginálnějších spisovatelů Francie 19. století. Životní pouť Juliána Sorela, okouzlujícího, chudého, ale chytrého a posléze i vzdělaného mladíka, který obdivuje Napoleona a nechce nic víc a nic méně, než se prosadit ve společnosti. Jeho cesta vzhůru z chudoby ale není přímá, naopak, je provázena velkými kompromisy a prostředky ne vždy čistými, úskoky i závistí. Julián prochází komplikovanými milostnými dobrodružstvími a vztahy, které poznamenávají nejen jeho, ale  životy jeho milenek, neobyčejných žen. Může si takový člověk, jakým je Julián, dovolit prožít skutečnou lásku? Může si vůbec dovolit přiznat, že jedna z nich takovou byla anebo mohla být? Julián Sorel není jen ambiciózním rváčem a jeho život připomíná víc než jen osud jednoho člověka kdysi ve Francii… A to i proto, že mnohé detaily příběhu jsou velmi aktuální i dnes, a snad také proto, že co se lásky týče, lidé jsou kvůli ní v každé době schopni neuvěřitelných činů…
To vše v režii Martina Vokouna, který už není v našem divadle nováčkem.
Premiéra 3. dubna 2014.

Molière: Tartuffe
Ostře satirická komedie o „svatoušku“ Tartuffovi, který se dokázal vetřít do přízně váženého pana Orgona a omotat si jej kolem prstu natolik, že tento milující otec zapomene na skutečné blaho své rodiny a zaslepeně věří jen a jen slovům tohoto podvodníka! Připíše mu svůj dům, zaslíbí dceru a snad by mu dal i svou vlastní manželku za ženu… Chová se jako blázen, ale nepochybně by i vám doporučil abyste si pořídili Tartuffa do domu. Nebo už nějakého máte? Či jen samé opravdové přátele? Molière svou velmi odvážnou hrou, jež byla dlouho zakazována (a nepohodlná či zneužívaná byla i v našich zemích), pranýřuje pokrytectví a jeho vychytralé praktiky, které jsou nejspíš bohužel nesmrtelné. Neznamená to však, že nemá smysl je odhalovat a trestat. Právě pro svou nesmrtelnou aktuálnost, vtip  také díky výrazným hereckým příležitostem je Tartuffe titulem, který již po staletí inspiruje divadelníky a baví diváky na celém světě  bezesporu patří i do repertoáru našeho divadla.
Režírovat bude Daniel Hrbek, ředitel a režisér pražského Švandova divadla.
Premiéra bude 29. května 2014.

Michael Frayn: Číňani
Neobvyklá situační komedie, která je do našeho divadelního prostoru za oponou jako stvořená! Ocitneme se jejím prostřednictvím v bytě manželského páru, na večírku, kam se ovšem mimo jiné nedopatřením dostaví i dva rozvádějící se manželé. Žena dokonce přijde ještě se svým novým partnerem. Hostitelé se budou snažit oběma návštěvníkům přítomnost toho druhého zatajit, což způsobí řadu bláznivých a komických situací. Všechny role odehrají pouze dva herci a přitom budete mít všechny postavy hry doslova nadosah!Termín premiéry bude na podzim 2014, ale přesné datum ještě není určeno.

Milan Uhde, Miloš Štědroň: Balada pro banditu
Příběh Nikoly Šuhaje loupežníka, inspirovaný románem Ivana Olbrachta, se dočkal jevištní muzikálové verze v 70. letech minulého století v brněnském Divadle na provázku. Málokdo tehdy tušil, že text napsal minulému režimu nepohodlný a zapovězený Milan Uhde (jako autor byl oficiálně uveden režisér první inscenace Zdeněk Pospíšil). V roce 1978 byl podle této divadelní hry natočen stejnojmenný film (v režii Vladimíra Síse). Od té doby stačili Nikola, jeho láska Eržika, Mageri, zbojníci, četníci a další hrdinové příběhu získa nesmrtelnost a písně nesmazatelně zlidovět – alespoň v paměti a srdcích svých diváků a posluchačů. I v příbramském divadle se k zbojníku Nikolovi vrátíme s láskou a se vší úctou a pokorou k síle příběhu o veliké lásce a zradě, stejně jako k písničkám, které nás stál znovu těší a dojímají. Věříme, že stejně jako vás. V naší inscenaci nebude chybět ani živá kapela přímo na Velké scéně Divadla A. Dvořáka Příbram.
Režie Milan Schejbal
premiéra 11. prosince 2014.

---

Kubík Skotnica přijde na koncert Anny K

Asi většina Příbramáků ví, kdo je Kubík Skotnica. Bylo až neuvěřitelné, kolik lidí se zapojilo do sbírání víček nebo přispěli finančně. Jakub je už po operaci a z nejhoršího venku. A pomalu se začíná zapojovat do života venku, mimo nemocniční pokoj. 

Jakub s maminkou

25. listopadu ho přivítáme v příbramském divadle na koncertě Anny K. Sama zpěvačka Kubovi vzkazuje: „…máme něco společného…“ Jakub se se zpěvačkou osobně setká v šatně. Divadlo samozřejmě poskytlo Jakubovi vstupenky a já doufám, že bude mít moc hezký zážitek!

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­

---

Příbramské divadlo pomohlo lidem s roztroušenou sklerózou

Příbramské divadlo má za sebou další benefiční představení, které jednou do roka pořádá. Letos se hrál Hrdý Budžes ve Dvoře Králové. Výtěžek šel pro Domov sv. Josefa, což je nestátní zdravotnické a sociální zařízení pro lidi nemocné roztroušenou sklerózou.

Představení mělo velký úspěch. Navíc na konto Domova půjde částka 80 tisíc, která přispěje na výtah pro klienty na sociálním oddělení.

Jitka Holcová z Domova sv. Josefa, předala hercům šály, které vyrobili klienti Domova, a poslala pár milých řádek:

Ještě teď jsem plni dojmů a zážitků z neopakovatelného představení, zejména z famózního podání paní Hrzánové. Obdivuhodný výkon, pestrá paleta mluvy, hlasů, obličejů, grimas naprosto vyjadřující žákyňku Součkovu. Smekáme před jejím výkonem!!!! Celý soubor byl moc milý a vstřícný. I naši klienti byli moc spokojeni.

---

D-klub oslavil 1. rok svého provozu

… a tak jsem 1. října šla…

Nemohl samozřejmě chybět narozeninový dort, jehož první svíčku sfoukl pan ředitel a také jako první účastník oslavy Déčku popřál.

A protože jedna svíčka a jedna prskavka na dortu byla málo, rozzářil se vzápětí celý bar. Vnitřní ohňostroj neměl chybu a sklidil velký aplaus.

A teď už šampíčko na přípitek…

Při oslavách přišlo ještě jedno překvapení, a to především pro Jana Kocúrka. Tomu Anna Čiperová předala jako stálému štamgastovi průkazku čestného člena klubu. A obsluha ho ověnčila věncem z buřtů. Pan Kocúrek ani neskrýval své dojetí.

Při této příležitosti byl návštěvníky vyzván ředitel Petr Bednář, aby se také podepsal na „zeď slávy“. Ten se zpočátku bránil, že není ani herec ani zpěvák, ale jenom do té doby než ho Anna Čiperová usvědčila: „Ale vždyť jsi přece v příbramském divadle hrál!“ Ředitel se chvíli zamyslel: „Ano, máš pravdu. Asi třikrát v Perníkové chaloupce, ale to už je řada let. Předpokládám tak okolo roku 1995.“ Nicméně tento argument ho k podpisu přesvědčil. I k fotografování s obsluhou.

A pak také byla tombola. Ale nemohl soutěžit každý. Nejprve se musel vyplnit zábavný dotazník.

Tombola byla složená z maličkostí, a proto mohli hrát i zaměstnanci divadla. Anna Čiperová původně chtěla málo cen (bylo jich patnáct), protože losování tomboly je přece nuda. Jenže to nevěděla, že mezi hosty bude i Richard Šmucler, který z vyzvedávání cen udělá show. Právě on začal při přebírání ceny recitovat básničky (o jejich tématu, nemůže být ani řeč) a dokonale tak „zblbnul“ ostatní, že se všichni připojili. Tombola se tak stala úžasně zábavnou kulturní vložkou a Anna si jen povzdechla: „Proč já jsem jenom tu svoji kolegyni Renátu ve shánění cen do tomboly brzdila.“

Plášťěnka, kterou Richard vyhrál, mu sice byla malá, ale ani to, mu nezabránilo v další recitaci.

A teď je ve hře Zpěvník Karla Kryla… Všimněte si výrazu Ondřeje Rysa, když po něm Anna chtěla, aby slíbil, že se při příštích narozeninách předvede s kytarou a s Krylovým repertoárem.

Rukou založenou v bok, dává zástupkyně ředitele najevo své naštvání. Protože právě ředitel vyhrál knihu Salvador Dalí, na kterou si dělala chutě.

Michal vyhrál tričko Hrdého Budžese a recitoval

A rekvizitář Jarda – blok s tužkou

Celou dobu losování tomboly si Hanka Rysová říkala: „Hlavně ať nevyhraju ty chůdy, ať nevyhraju chůdy! Co bych s nimi dělala?“ A co vyhrála?

Já jsem se nejvíce pobavila u barmanky Petry Farkašové. Nejen, že vylosovala sama sebe, ale navíc si vyhrála láhev vína, kterou děvčata z divadelních barů do tomboly věnovala.

A protože to byla oslava, tak se samozřejmě i zpívalo

Já bych tímto chtěla D-klubu popřát hóóódně spokojených, veselých a neprudících zákazníků!

Podívejte se na narozeninovou reporáž: D-klub

---

V duchu folku se nesl říjnový koncert skupiny Jerry a dcerry (jinak rodiny Lienertových)

 

Slyšet jsme mohli irské balady, námořní písně, něco o indiánech, trampech, a tak…

Otec Jerry

Dcery  Radka a Dana

Hostem této rodiny byl Martin Lukeš

Asi ani nemá význam psát, že bylo úplně vyprodáno a atmosféra byla skvělá. Je úžasné, že je to tak při každém koncertu v Déčku. A protože mě divadelníci už trochu tou pověrčivostí nakazili, tak to radši zaklepu…

---

Večery s klavírem pokračují

Jakub Šelmeczi opět zasedne v Déčku za klavír 12. listopadu. A bude vám hrát jen tak, k dobré náladě….

---

Chcete zažít Mexiko? Jděte do Déčka!

Mexiko – to je sluncem vyprahlá země a bohatá indiánská kultura. Když se řekne Mexiko, vybavím si pálivé papričky, tequillu, kaktusy…. A předpokládám, že to vše, bude 22. listopadu v D-klubu při Mexické fiestě.
Samozřejmě jsou vítáni návštěvníci v sombrerech a pončech a dalších atributech a lá Mexiko. Na ty čeká panák tequilly zdarma. Připraven bude i koktejlový bar, mexický guláš, tortily a řada dalších překvapení. Zeptala jsem se Anny Čiperové, která má dramaturgii v divadelním klubu na starosti, zda se nebojí malé návštěvnosti? „Asi jsem hodně odvážná, ale nebojím. Největší obavy jsem měla, když jsme tematické večery začínali, a to bylo o Velikonocích na Zelený čtvrtek. Tehdy jsem si říkala, že budu v Déčku  jenom já a obsluha. Nejen že bylo plno, ale dokonce všichni návštěvníci přistoupili na naši hru a přišli v zeleném. Takže předpokládám, že se to bude 22. listopadu v Déčku hemžit sombrery, pončy, muži s knírky, s doutníkem… fantazii se meze nekladou. Srdečně všechny zvu.“

---

Promítání v Déčku pokračuje

---

Šelmeczi Quartet

Název hudební skupiny Jakub Šelmeczi Quartet mi vůbec nic neříká. Samozřejmě, že Jakuba znám z Večerů s tóny klavíru, které se konají v Déčku, ale že by měl kvartet? Tak jsem se zašla zeptat Anny Čiperové: „ Toto hudební uskupení ani znát nemůžete. Občas to s hudební produkcí v D-klubu dělám tak, že oslovím jednoho muzikanta s tím, jaký chci styl hudby a požádám, aby si sehnal další muzikanty. V tomto případě jsem oslovila bubeníka Marka Starka. A to jsem vůbec netušila, jak úžasné hudební těleso dá dohromady. Marek k sobě pozval „našeho“ pianistu Jakuba, baskytaristu Jiřího Matyse a skvělého saxofonistu Jakuba Ročňáka. Tento kvartet si ještě přizval dva zpěváky – Danu Hassmannovou a Zdeňka Melína. Já myslím, že všichni Příbramáci, kteří mají trochu přehled o hudebním dění ve městě, nad tímto uskupením zajásají.“

V Déčku je asi nový výčepák

… tato věta mě napadla, když jsem uviděla fotku Otakara Brouska u pípy…

No, Hanko, co s tím budeš dělat?

---

Když se zeptali Dalajlámy, co ho na lidech nejvíce překvapuje, odpověděl:

Samotní lidé.
Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze.
Potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví.
Potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti.
A žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít.
A potom zemřou bez toho, aniž by předtím žili.

 Když tak pozoruji život kolem sebe (samozřejmě sebe nevyjímám), stále častěji mu dávám za pravdu. A to si ani nemusím pouštět televizní zpravodajství… Takže vypněme televizi (opravdu nám za to rozčilování nestojí) a pojďme do divadla. Jsem přesvědčena, že ten zážitek bude nesrovnatelně lepší!

 

Fany Blažková
                                                                                                                                  fanyblazkova@centrum.cz