Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Rychlé šípy zmizely z repertoáru

Tak jsme se rozloučili s Rychlými šípy. Bude mi po nich trochu smutno, ale loučení bylo veselé. Bývá už zvykem, že na derniérách není o překvapení nouze a různé srandičky si provádí i herci navzájem. Moc jsem se pobavila, když parta Rychlých šípů dorazila na půdu, kde našla kostru Maxmiliána Drápa. Maxmilián zanechal dopis na rozloučenou. V tajemné atmosféře Jarka Metelka (Bolek Pecka) dopis otevřel, vzápětí zavřel a roztrhal. Pak začal svými slovy vyprávět, co bylo v dopise napsáno. Mirek Dušín (Vláďa Senič) se na něho udiveně podíval: „Tys už ten dopis četl?“ O přestávce jsem se dozvěděla, že kolegové Bolkovi dopis vyměnili a na papíru stálo: „Ha, ha, ha, ha! Teď se ukaž, plantážníku!“ Nebo místo psího kamaráda Bubliny, se objevilo prasátko Rypáček…

Na druhé představení už byl Bolek v klídku – mezi diváky. A myslím, že byl zvědavý, co si užijí kolegové na jevišti.

Při Sněhové misi mě doslova odboural velký sněhulák, který bývá součástí akce „Vánoce v divadle“. Sněhulák se prošel přes celé jeviště a Rychlé šípy jen překvapeně koukaly: „Kde se tady vzal ten sněhulák?“ Do sněhuláka se oblékla rekvizitářka Petra Plzáková.

Mezi oběma inscenacemi byla asi hodinu a půl pauza. A tu mohli nejen děti, ale i dospěláci vyplnit soutěžemi, které připravili studenti z Gymnázia pod Svatou Horou.

Udělat ten správný uzel, to dá fušku.

Hod krysou na cíl. Teda do ježka v kleci. A někteří (nebo vlastně některé) mají krysy dokonce ochočené!

A co takhle trefit běžícího Mirka Dušína kyjem? Ještě, že na jeho místě nemusel stát Vláďa Senič.

V komiksech stačilo napsat Rychlým šípům do „bublin“ text. Což podle mě nebylo vůbec lehké.

A zrovna tak nebylo lehké, trefit se lehkým míčkem na provázku až na balkón.

U baru byla naprosto speciální nabídka.

A za našimi barmankami přijela návštěva přímo ze Stínadel. Jenom mě mrzí, že návštěva nebyla ochotna jít za bar. No, uznejte, jak krásně by tam zapadly.

Za tu dobu, co se Rychlé šípy hrály, se v nich vystřídala řada herců. A někteří se přijeli na derniéru podívat. Myslím, že je nemusím představovat. Moc ráda jsem je opět viděla. Přijel i režisér Robert Bellan.

Děkovačky byly dlouhé.

Herci kromě květin, dostali na památku i ježka v kleci.

Jóóó a ještě kaštany! Děti opravdu kaštany pro zvířátka nosily! A ty byly potom předány myslivcům.

Country bál

V říjnu se divadlo pokusilo obnovit tradici country bálů. A byl to pokus úspěšný. Krátce po 20 hodině zahájil bál ředitel Petr Bednář a padl i první výstřel.

Příbramská kapela Bonanza výrazně přispěla k výborné atmosféře. Celý večer s nimi byl i čtyřnohý kamarád.

Lenka Peške Country bál nejen moderovala, ale se svým týmem učila country tance. Překvapilo mě, kolik lidí se zapojilo. A rozhodně to nebylo úplně jednoduché. V jednu chvíli se v pravidelném pořadí proplétali tanečníci celým parketem. A šlo jim to!

Kankán děvčat z Taneční školy Ivany Bouší, roztleskal do rytmu hudby celý sál.

S lasem se to musí umět.

Úplně největší úspěch měl elektrický býk. A k mému překvapení to na něm zkusilo opravdu hodně návštěvníků. Pohlaví ani věk nerozhodovaly.

video: Country bál

Nové předplatné je v prodeji

Od 3. listopadu se začíná prodávat nové předplatné na rok 2015. Předplatitelských skupin je 10, a jsou určeny pro všechny věkové kategorie od malých dětí až po seniory.

Kromě dovezených představení, se nejvíce těším, co naše divadlo připraví za nové premiéry. Tak tady jsou:

Michael McKeever: Hvězdné manýry Premiéra 12. února 2015 na Velké scéně DAD Příbram.
Bláznivá fraška odehrávající se v luxusním apartmá hotelu v Palm Beach v roce 1942. V hotelu se koná benefiční akce, na níž mají zazpívat dvě hvězdy první velikosti. Problém je v tom, že se navzájem k smrti nenávidí a základní podmínkou jejich vystoupení je nevidět tu druhou. Ředitel hotelu se o to se vší energií a vůlí pokouší, ale nakonec, jak už to ve správné frašce bývá – nic není tak, jak být mělo: Obě zpěvačky se ubytují v tom nejluxusnějším apartmá, nepřipouštějíce diskusí. Komplikace by teoreticky mohla zahladit Murphy, Athenina asistentka a Pippet, Claudiin asistent. Problémy ale narůstají ve chvíli, kdy Murphy v jednom hotelovém poslíčkovi pozná svého bývalého milého a špatně doručené růže zase falešně vzbudí city v Pippetovi… Do toho je tu ještě jeden pes omylem vyhozený z balkónu, slídivá novinářka z místního bulváru – a máme co dělat s plnokrevnou komedií. Udržet mezi excentrickými dámami odstup se sice nakonec nepodaří, skutečný důvod jejich vzájemného vztahu se však nakonec – jako překvapení – dozvíme. Režie Milan Schejbal

Joe DiPietro – Umění vraždy Premiéra 2. dubna 2015 na Velké scéně
Komediální thriller současného amerického autora nás zavede do haly ne právě tradičního domu, ne právě tradičních manželů… Jack a jeho žena Annie jsou malíři, Jack dokonce velmi slavný. Právě čekají na svého galeristu Vincenta, kterého pozvali na večeři. Kromě malířských pláten je v místnosti jakási nádrž plná vody, která slouží Jackovi jako relaxační prostor. Od okamžiku, kdy Vincent dorazí, se rozjíždí rychlý sled bizarních situací. Zatímco Jack je v jednu chvíli zavřený ve své nádrži, navrhuje Annie Vincentovi, že spolu spáchají zločin. Vincent zprvu odmítá, ale když se dozví pravdu o Jackových obrazech, nakonec souhlasí se vším. Čeká, že všechno půjde hladce – tak, jak to Annie navrhla. Jenže do hry vstupuje ještě irská pomocnice v domácnosti Kate, která dosud dělala vše pro to, aby získala povolení k trvalému pobytu. A tak se všichni dočkáme neuvěřitelných překvapení! Režie Adam Doležal.

Oscar Wilde – Jak je důležité míti Filipa Premiéra 11. června 2015 na Velké scéně
Brilantní komedie, která si tropí žerty z přeslušné viktoriánské morálky a její vážnost odhaluje jako směšnou hru slovíček. Jedním z hrdinů je gentleman Jack. Je to nalezenec, jako dítě byl zanechán v cestovní brašně na nádraží Victoria. To ho v očích potenciální tchyně Lady Bracknellové značně diskvalifikuje. Měl by přece mít alespoň jednoho rodiče! Jack navíc žije dvojí život. V Londýně totiž vystupuje jako Filip, na venkově jako Jack. V Londýně má přítele Algernona, který skutečně existuje. Jack má také krásnou schovanku Cecílii, která existuje, a mladšího prostopášného bratra, který ovšem neexistuje. Jack miluje Gvendolinu, Algernon zase Cecilii a obě mladé dámy milují Filipa, který ovšem neexistuje. Je však důležité ho mít! To ví každý, kdo si vydržuje sluhu, umí chodit ve fraku a jíst chlebíčky s máslem. Stálice světových jevišť, Oscar Wilde a jeho mistrné dialogy plné vtipů, aforismů a bonmotů, jiskřivé ironie a dvojsmyslných výroků, se vrací do našeho divadla. Režie Daniel Hrbek.

A.P. Čechov – Višňový sad Premiéra 22. října 2015 na Velké scéně
Jeden z nejslavnějších dramatiků Anton Pavlovič Čechov a jeho dílo neustále přitahují inscenátory a diváky po celém světě. Tragikomedie Višňový sad je považována za vůbec nejlepší autorovo dramatické dílo. Jeho příběh se točí kolem prodeje starousedlého panství, ale vypráví přitom také o zmarněných a zároveň komických osudech jeho původních i nových obyvatel. Všichni se k něčemu upínají, přitom hledají smysl života a především lásku. Pestré spektrum lidských charakterů jednotlivých postav skýtá opravdu nevšední prostor pro skutečný herecký koncert. Hlavní postavou je noblesní, půvabná a vnitřně zraněná Raněvská. Jsme velmi potěšeni, že této role, která bezesporu náleží vyzrálým herečkám, se v naší inscenaci zhostí Sabina Laurinová. Režie Milan Schejbal.

Bedřich Smetana – Prodaná nevěsta Premiéra 17. prosince 2015 na Malé scéně
Překvapuje vás operní titul v repertoáru našeho divadla? Máme za to, že Bedřich Smetana a jeho komická opera „Prodanka“ s libretem Karla Sabiny patří k pokladům původního českého repertoáru. Přestože měla premiéru už roku 1866, je dílem skutečně moderním a živým a ne náhodou je stálicí na programu světových operních domů. Proč ale u nás, v činoherním divadle? Věříme, že linie hudebního divadla v našem repertoáru už prověřila pěveckou a pohybovou vybavenost souboru. A také věříme, že pod taktovkou režiséra, jehož rukopis je pro inscenaci takového druhu jako stvořený, může být Prodaná nevěsta, roztomile groteskní příběh a dojemná i geniální hudba, uchopena se vší úctou, zároveň však s velkou dávkou hravosti a nadsázky, a stane se i v malém prostoru vpravdě divadelním zážitkem jak pro vás v hledišti, tak pro nás na jevišti. Režie Ondřej Lážnovský.

Tak, co na to říkáte? Mně se to moc líbí. Tak hurá pro předplatné! Ostatně myslím si, že předplatné nijak výrazně nenaruší rodinné rozpočty. Můžete si vybrat v rozmezí od pouhých 172 do 1643 korun!

Video: Předplatné

Noc divadel proběhne i v Příbrami

Noc divadel se letos koná 15. listopadu 2014. K 3. říjnu bylo registrováno více jak 117 souborů z 29 českých a moravských měst. Třetí listopadovou sobotu se tradičně ve více než deseti státech Evropy otevřou divadla veřejnosti, kde bude mít možnost zažít a vyzkoušet si, co běžně divadelní programy nenabízejí.

Při jejím plánování spojili svoje síly Divadlo A. Dvořáka a Gymnázium pod Svatou Horou. A rozhodli se, že společnými silami uspořádají nejen noc, ale celý den.

Tak tady je program. Nejdříve gympl.

13.30: Divadelní společnost Půlnoc – O Perníchajdě (pohádka – 50 minut)
14.30: AnnAnna´s – (koncert – 30 minut)
15.00: Loutkoherecká skupina Zalezlíci – Tuláček Vihio (pohádka – 50 minut)
16.00: BassTardi – (koncert – 30 minut) 16.30: Divadelní soubor GSHPB – Bazén (Bez vody) (drama – 30 minut)
17.00: Divadelní soubor GSHPB – Na počátku – scénické čtení (drama – 10 minut) 17.15: Seminář improvizace (seminář – 45 minut)
18.00: Divadelní soubor GSHPB – Krásné oči, ohyzdné obrazy (drama – 50 minut)
19.00: Společný potlesk
19.01: Kabaret Kajbar (divadelně-hudebně-taneční vystoupení – 90 minut

A divadlo:

19.00:Společný potlesk
19.01: Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka (představení, Malá scéna)
19.30: Prohlídka divadla (Velká scéna)
20.30: Balada pro banditu (otevřená korepetice, Velká scéna)
21.00: To nejlepší z Animánie (pásmo krátkých animovaných filmů, kino)
21.45: Divadlo bláznivých dramat Borise Rösnera (dokumentární film, kino)
22.00: Nevyléčitelní (scénické čtení, D-klub)
Celý večer: Výstava prací žáků ZŠ, Příbram VII, 28. října 1, na téma Co ukrývá divadlo? (foyer Velké scény).

Tak vybírejte!

Video: Noc divadel

Silvestr už je v prodeji

Silvestrovská představení se stala velmi oblíbená a hojně navštěvovaná. V posledním dni letošního roku vám divadlo nabízí:

Na Malé scéně od 14 hodin Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka.

Na velké scéně od 17 hodin Škola základ života

A až dozní poslední potlesk můžete přivítat nový rok v Déčku.

Gazdina roba naposledy

Ano, už je to tak – Gazdina roba se bude hrát naposledy. Derniéra proběhne 10. listopadu. Ach jo!

Při té příležitosti jsem si vzpomněla na slohové práce žáků Základní školy v ulici 28. října, kdy měli psát dopis divadelním postavám. Jeden byl právě určen Evě, hlavní postavě z Gazdiny roby. Prostě ho musím připomenout…

Milá Evuško! Možná se ptáš, proč píšu zrovna tobě. Musím přiznat, že ty jako postava, osobnost a člověk jsi mě velmi zaujala. Tvůj život nebyl příliš veselý, a já tě také velice obdivuji. I když si spoustu věcí v životě ustála, bohužel ti to nakonec nevyšlo, a přiznám se, že když jsem v představení viděla tvou smrt, dost mě to překvapilo a mrzelo. Na jednu stranu jsem si říkala, proč jsi to udělala, ale na druhou stranu jsem tě dokázala pochopit, málokdo by se asi v tvé situaci zachoval jinak. Jako každý ani já nemám perfektní život bez jakýchkoli problémů. Samozřejmě asi nemůžu srovnávat tvé neštěstí v lásce a smrt tvého dítěte s mojí pětkou z matematiky nebo pohádání s rodiči. Někdy to nejsou sice jen hádky kvůli tomu, že jsem si neuklidila, jsou to i vážnější věci, ale o tom až jindy. Chtěla jsem ti napsat, že jsi byla skvělá žena. S Mánkem jsem vám to moc přála, vaše láska byla upřímná a od začátku jste měli být spolu. Jen je škoda, že Mánek poslechl svou matku a vzal si místo tebe Maryšu. Stejně vím, že i přes děti, které s ní měl, ji nemiloval, miloval tebe, ale to jsi asi věděla sama. Možná vše mohlo dopadnout jinak a ty bys teď žila s Mánkem a měli byste třeba čtyři krásné zdravé děti. Každý má nejspíš svůj osud a ten tvůj byl bohužel takový, jaký byl. Spi sladce, Vendula Juráková.

Tak, gazdino robo, spi sladce! Je mi to líto!

Nové herečky ve „starých“ hrách

Díky „hromadnému“ těhotenství se v divadle musela řešit i řada záskoků za naše herečky. Dvě „záskokářky“ jsem vám představila už minulý měsíc, tak nám zbývají další dvě.

Do inscenace Červený a černý nastoupila v roli Luisy de Renal Zuzana Kajnarová.

B. Byla jste před Vaší premiérou hodně vystresovaná?
K. Já si myslím, že nejhorší je první repríza. A u záskoku to platí dvojnásob.

B. Proč právě první repríza?
K. U prvního představení drží se záskokářem celé divadlo. Všichni ví, jak se asi cítí, všichni chápou jeho chyby. A pak u první reprízy, kdy to ten člověk pořád nemá nazkoušené, a kterému se to za tu dobu všechno vykouřilo z hlavy, tak už je brán jako člen týmu.

B. Jak jste přišla k této roli?
K.Po telefonu. S Milanem Schejbalem.

B.Váhala jste?
K. Ani ne. Já jsem si v té době zrovna říkala, že synovi je už rok, a že bych něco vzala. Ale ne celé zkoušení, spíš nějaký záskok. A právě v té době přišla nabídka od Milana.

B. Asi není lehké nastupovat do hry, která je už rozjetá. Měla jste trému?
K. Neměla. Samotnou mě to překvapilo. Na dnešní představení jsem pozvala manžela a rodiče, tak jsem daleko víc nervóznější.

B. Kolikrát jste zkoušela?
K. Jednou jsem se v Praze potkala s Jirkou Vojtou a režisérem. Na jevišti proběhla pouze jedna zkouška.

B. Jak se k Vám chovají herečtí kolegové?
K. Zatím dobře. Doufám, že si to nepokazím.

A poslední „záskokářkou“ není nikdo cizí, nýbrž člověk z divadla. Do role suplentky francouzštiny Boženy Lachoutové ve Škole základ života, nastoupila naše dramaturgyně Pavlína Schejbalová.

B. Jak to probíhá, když režisér „přemlouvá“ svoji manželku, dramaturgyni, aby vzala roli?
S. Bylo by obrovským omylem se domnívat, že by k tomuto jevu mohlo v naší domácnosti někdy dojít 🙂 Milan ví ze všech nejlíp, jak jsem na tom s talentem pro herectví. Dokonce kdysi, když jsem mu sdělila svůj úmysl studovat dále divadlo, vyděsil se asi, že míním herectví a narovinu mi tu krutou pravdu řekl! Ale o herectví mi fakt nikdy nešlo. Divadlo mám ráda odjakživa, ale vždy raději „z druhé strany“, tam budu dělat cokoli. Pravda, vyskytla jsem se několikrát i na jevišti amatérském i profesionálním, ale vždy mě to jen ujistilo v tom, že to mi není dáno a ani po tom netoužím. Možná mi pomáhal smysl pro humor, trocha drzosti a ochoty nechat se režisérem „z-animovat“, láska k divadlu a dobrá parta samozřejmě, ale být v nějaké vážné roli – to by vážně nešlo:-) Jen pokud jde o divadlo hudební, když vidím a slyším sbor a zpěv, tehdy jedině si někdy řeknu, jak by to bylo krásné, být přímo tam.:-) Ach! To je taková moje „úchylka“ – divadelní muzikál, nejlépe komediální, ba i opereta! To jsem asi onehdy vyslala vzhůru při představení Školy základ života a přísahám – že v našem divadle nastala těhotenská epidemie – to jsem netušila!!! Všechny ostatní role bylo možno zaskočit z vlastních zdrojů, tj. z hereckého souboru, ale na roli Boženky ve Škole už opravdu nezbýval nikdo. A tu napadlo Káťu Fixovou, moji milou kolegyni, že bych to mohla udělat já. Byla to výzva! A já ji přijala. Při vší úctě, jde v té roli hlavně o sborový zpěv a tanec, řekla jsem si, že se to zkusím naučit.

B. Kolikrát jste zkoušela?
S. Ehm. Asi sedmkrát jsem si doma při žehlení pustila DVD se záznamem představení, pak pár (tj. dvě) individuálních zkoušek s Aničkou Fixovou a Matinem Dusbabou (tanec), Robertem Tylečkem (dialog) a Dominikem Renčem (zpěv). Výhodou bylo, že tu inscenaci samozřejmě znám. Ale z hlediště 🙂 Před prvním představením v Klatovech jsem si mohla zkusit všechno tolikrát, kolikrát jsem potřebovala a stihla. Kolegové byli a jsou moc milí a děkuji jim za vstřícnost. Je to moc příjemná zkušenost, být tam chvilku s nimi.

B. Měla jste trému?
S. Ne, ani ne, právě pro tu dobrou atmosféru. Nějak jsem uvěřila, že kdyby něco, nenechají mě v tom. Ale – čeká nás silvestrovská verze, že? Koneckonců, já jsem připravena, jinou verzi ani nemám…!

B. V roli profesorky francouzštiny i zpíváte. Jaký máte ke zpěvu vztah?
S. Vztah ke zpěvu mám veskrze kladný. To samozřejmě neznamená, že umím skvěle zpívat. Ale kdysi jsem nějaký čas zpívala ve Svatováclavském sboru v Pasekách nad Jizerou a tam jsem pochopila, že i já se můžu zpěv trochu naučit. Noty umím 🙂 Ve Škole jde hlavně o sbory a u písničky Noční motýl – opět výzva – jsem to nechala na kapelníkovi Dominiku Renčovi. Věřím, že kdyby to bylo nemožné, nepustil by to. A opět – je to pořád trochu švanda, ne?

B. Je pro Vás těžší hrát nebo zpívat?
S. To už jsem asi vysvětlila. Divadlo nehraju, nejsem herec. Nejsem ani zpěvák. Jsem snad divadelník a to se v této chvíli hodilo.

B. Chválí Vás režisér?
S. Režisér téhle inscenace? Můj záskok ještě neviděl, hráli jsme zatím čtyřikrát, ale na zájezdu v Klatovech. Tak uvidíme až na toho Silvestra. Nejhorší by bylo, kdyby mi řekl, že mi to slušelo…

Tak dámy, zlomte vaz!!!

Honzík je dalším z divadelních dětí

Z těhotenské divadelní epidemie už vzešel další potomek. Po sekretáře a personalistce Hance Čapkové, porodila Hanka Tylichová. Tu určitě všichni znáte, protože vás obsluhovala za divadelním barem. A bylo to velice zvláštní. 7. října jsem s Hankou mluvila, když stála za barem a z krabic vyndávala chlebíčky. A v noci mi přišla esemeska z porodnice. Tomu se říká fofr – z práce do porodnice.

Hance se narodil syn Honzík s váhou 3,08 kg a mírou 48 cm

B. Bylo těhotenství plánované?
T. Bylo, pracovali jsme na něm od srpna a v lednu se zadařilo.

B. Jaké pohlaví jste si přáli? Po divadle jsem zaslechla, že Vy jste chtěla holčičku…
T. Já jsem chtěla holčičku, ale i přítel, protože už jednoho chlapce má. Ale nakonec jsme šťastni a neměnili bychom.

B. Jak jste vybírali jméno? Shodli jste se s partnerem?
T. Přítel nechtěl hlavně jméno po sobě, a je to Honza. Ale jak je vidět, tak jsme se nakonec shodli.

B. Co na Honzíka říkají sourozenci?
T. Jsou nadšeni… zatím. Lucinka je velká pomocnice, pořád by jen chovala a přebalovala, tak snad jí to vydrží.

B. Byl Váš partner u porodu?
T. Byl, i když jsem nejdřív nechtěla, ale nakonec jsem byla ráda.

B. Honzík se narodil ve znamení Vah. Z povahy dítěte jsem vybrala jednu větu: V dětství se u Vah velmi silně projevuje mírná a nekonfliktní povaha. Bývá to nesmírně hodné a klidné dítě. Platí to o Honzíkovi?
T. Tak tady to platí stoprocentně, je to moc hodné miminko.

Milý Honzíku přejeme Ti rovnou a šťastnou cestu Tvým životem!

Co skrývá divadlo?

To je název nové výstavy, kterou připravily děti ze Základní školy v ulici 28. října. Výstava je rozdělena do řady sekcí – Světlo a stín, Rekvizity, Jaký nástroj divadlo pohání: lidská síla a stroj, Lidská postava a dalších.

Na vernisáži 22. října bylo doslova i v to velkém divadelním foyer nabito. Výstavu zahájil ředitel školy Jaroslav Kopecký a zástupkyně divadla Anna Čiperová. Zpívaly děti ze souboru Duha a pilo se dětské šampíčko.

Výstava potrvá až do 30. listopadu a prohlédnout si ji můžete i na akci Noc divadel.

Déčko je v provozu už 2 roky

Všichni příznivci D-klubu oslavili 2. října jeho druhý rok provozu. A že jich přišlo…

Ředitel Petr Bednář se svojí zástupkyní Annou Čiperovu pronesli přípitek. Akorát nevím, co na té podlaze vidí…

Připíjeli i ostatní.

Při loňské oslavě byl vyhlášen „Čestný host D-Klubu“. Stal se jím Jan Kocourek. I letos se vyhlašovali. Vlaďka Benešová a Jirka Burda dostali průkazky čestných hostů. Proč? To zdůvodnila Anna Čiperová: „Protože nevynechali ani jeden pořad. A je úplně jedno, jestli jde o divadlo, koncert, literární program. Chodí prostě úplně na všechno. A kupodivu tvrdí, že se jim všechno líbí. Jestli si vybavíte show Jan Krause, tak se hned ze začátku ptá, zda je přítomen pan Odvárka. Já se vždycky podívám ke stolu č. 9 (vždy sedí na stejném místě), zjistím, že Benešová a Burda už přišli, tak můžeme začít.“ K průkazkám ještě dostali džbánek svého oblíbeného jihoafrického vína.

Setkání čestných hostů.

Hosté dostali při vstupu lístek, na který měli napsat, co přejí Déčku. Já jsem potom ta přáníčka od obsluhy dostala k nahlédnutí. Byla neuvěřitelná. Milá, vtipná, dojemná. A jejich autoři nejen psali, ale i kreslili. A těch kresbiček bylo opravdu hodně. Myslela jsem, že některá přání vyberu a tady je opíšu. To opsání ano, ale vybrání – to prostě nešlo. Tak jsem opsala prvních sedm, tak jak šla za sebou.

Hodně probdělých nocí a málo krušných rán.
Hlavně všem, co se zasloužili o vznik D-Klubu hodně zdravíčka, hodně spokojených zákazníků a šťastných štamgastů. A ještě více setkání s „Pedálem“. Jste tu všichni skvělí a jsem tu s vámi se všemi ráda.
Přeji, aby byl D-klub stále nabitý, jako dnes. Prostě úžasné, jako vždy, když dorazím.
Nekonečnou patry!
A já přeji D-Klubu dost a dost pijáků, konzumentů, zpěváků a dlouhého trvání. Vždyť v této době vše hezké krachuje. A to ti D-Klube nepřeji!
Spoustu vydařených a úspěšných, nejen kulturních večerů, pod přísným dohledem ředitele divadla a pod taktovkou Aničky… Spokojené a vysmáté hosty do dalších xxxxxx let!!!
Do dalších let přeji D-Klubu, ať vzkvétá, prosperuje, návštěvníci ať se hrnou a pak ať se rádi vrací. Za dosavadní dobu, děkuji velice Aničce za skvělý repertoár a organizaci. Haničce, Ondrovi a občas i Petře a Dance za neustálé rozsvěcování svíček, zásobení lahodným mokem a praženinami a hlavně za perfektní a rychlý servis. A všem návštěvníkům i účinkujícím skvělou atmosféru, kterou si navzájem dopřáváme, a která nás sem táhne zas a zas…

A přidala jsem jedno veršované přání. Omlouvám se za zveřejnění jména, ale ono se prostě rýmovalo!

D-Klub válí, je to hlína
stále hostů víc přibývá.
Pořád akce, zpěv i skeče,
smíchy jsem tu párkrát brečel.
Vínko tady teče proudem,
nevím, jestli domů dojdem.
Obsluha to s námi cejtí,
ví, že nejsme abstinenti.
Do dalších let hodně flašek
to vám přeje Jarda Mašek

Přáníčka šla do košíku, odkud se jich sedm vylosovalo. Výherci dostali divadelní kalendář, vstupenky do divadla nebo mojí placatku.

D-Klub mají rádi i barmani. Hanka Rysová při podobných příležitostech, kupuje pro hosty občerstvení. A to rozhodně není běžné!

A pak už jsme jen zpívali s duem Pedál (Vláďa Petráň a Saša Dalas).

Katka Fixová slavila

Katka slavila své kulatiny (už poněkolikáté), tentokrát s členy Klubu přátel divadla a některými kolegy.

Kateřinu zpovídal Petr Florián, a my jsme se skvěle bavili. Oslavenkyně je báječná vypravěčka, takže jedna historka střídala druhou. Petrovi se podařilo přes Aničku sehnat řadu fotografií. Katka nad nimi zavzpomínala na své začátky. Své vyprávění střídala písničkami.

Zábava pokračovala hrou, kterou si Petr otestoval, jaké má herecké schopnosti, bez použití slov. Katka dostala jména některých zaměstnanců divadla, a ty měla předvést tak, aby ostatní poznali, o koho se jedná. Poznali jsme všechno. Tak nevím, je Katka tak skvělá herečka nebo jsou diváci, tak bystří?!

A pak už došlo na předání dárků. Kromě květinových darů dostala Káťa od kolegů tajemnou obálku. V ní bylo přáníčko s textem: Čím jsou věci starší, tím jsou cennější… A u něho byla dárková poukázka – do lékárny!!!!

A závěr byl dojemný. Herci jí zazpívali známou písničku Levandulová, ovšem s naprosto jiným textem. Katka měla mezi smíchem zvlhlé oči.

Už dobře (kašel) let, Z šatny do kanclu – jsi tam hned
A i když v jiných divadlech,
Stále vzdycháš: Ach jo!

Příbram, Most, Praha-Cimrman
Kam se dneska vrtnout mám,
Kdy já ty škrty dodělám?
Pátý kafe! Ach jo!

Dejte pokoj s Julií
Už volali z těch Thálií?
Sentiment krev mi upíjí
Musím to přepsat – Ach jo!

Poncie, Nanine, Morana
Tak třeba aspoň ta Dvorana?
Saturnin u Cimrmana
Nestíhám nic! Ach jo!

Úsměv ti dodá na líčko
První letní sluníčko
Chatičko, ty má chatičko
Jižní Čechy – Aaaaaach jo!

A pak se válíš na chatě
Ale i tam snadno potká tě:
Schejbal hodinu na drátě
A zase: Ách jóóó!

Refrén: Ty jsi máááá Káťa Fixová…….

Katko tak ještě jednou: K narozeninám Vám přeju, aby se splnila Vaše nejtajnější přání, hodně štěstí, lásky, spokojenosti,… a hlavně hodně energie, aby jste všechno zvládala.

A také… … úplně opravenou chalupu,
žádný den ať není v kalupu,
ať stůl zaplní se skvělými scénáři,
a máte volné listy v diáři,
ať problémy nikdo nevolá
to Vám přeje Blažková

Takový sníh už nepadá

Literárně hudební pořad „Takový sníh už nepadá“, měl svoji premiéru právě v D-Klubu. A mělo to svoji logiku. Roman Štolpa četl povídky ze stejnojmenné knihy Ilji Kučery. Autor v ní zaznamenal vyprávění svého otce, též Ilji Kučery, rodáka z Podlesí a dlouholetého rozhlasového pracovníka. Navíc Ilja Kučera je vnukem příbramského básníka Fráni Kučery. Kučerovi prostě do Příbrami patří!

„Takový sníh už nepadá“ je cyklus drobných příběhů ze života. Někdy trochu nostalgických, jindy ironických, někdy veselých, jindy poetických. V řadě těchto povídek popisuje Ilja Kučera studentská léta svého otce v Příbrami. Čtení povídek doplňovala hudba Ravena. Raven je umělecké jméno bratra Ilji Kučery – Vladimíra.

V průběhu večera bylo slavnostně pokřtěno audio CD s vybranými povídkami z této knížky, rovněž v podání Romana Štolpy. Křtilo se domácím moštem a kmotrů mělo toto CD habaděj.
Kromě účinkujících pokřtili audio CD tito kmotři: Jiří Bořič – vydavatelství Tebenas, Jiří Sládeček – nakladatelství Jalna, Soňa Böhnelová – donátorka a Anna Čiperová.

Na naše herce, přijďte do D-Klubu

Jak jste si mohli výše přečíst, bude v rámci Noci divadel i scénické čtení v Déčku. A bude opravdu noční. Začíná se ve 22 hod.
Jedná se o příběh ze současnosti, s prvky komedie i psychologickým záběrem. A vše se bude točit kolem vztahů mladých lidí.
V komorním prostředí Déčka se setkáte s Annou Fixovou, Ivanou Krmíčkovou, Lukášem Králem, Jiřím Vojtou, Petrem Floriánem a Filipem Müllerem. ______________________________________________________________________________________________

Osvoboďte svoji mysl

Tematické večery v D-Klubu pokračují. Po Zeleném čtvrtku a Mexické fiestě se květinově uvolníme při Hippies party.

Čekají nás muzikanti i tombola. A vůbec řada dalších věcí, které k hippies patří.

Od návštěvníků se očekává typické oblečení pro tuto dobu.

Naopak od návštěvníků se neočekávají věci, které sice k této době patří, ale v Déčku prý ne: marjánka a volný sex!

Let´s Go v Déčku – to je bomba!

Let´s Go je a cappela (což znamená bez nástrojů). V jejich písních můžete vnímat prvky popu, rocku, country, bluegrass, gospelu, world music, ethno a další. Ale navíc u nich zůstává zvláštní dynamizující náboj, který uchvátí každého a nabízí přidat se ke společnému zpěvu. Let´s Go! podává americké spirituály s jejich tradičními podmanivými texty, rytmy a melodiemi v nejnovějších hudebních úpravách jednoho z nejprogresivnějších stylů současnosti, kterým a cappella je. Velkou posilou je i Lee Andrew Davison, americký jazzman z Oklahomy, který zná spirituál od své maminky a babičky.

Kromě Lee Andrewa Davisona, tvoří kapelu Oldřich Zeman, Irena Legátková, Tomáš Ludvíčkek a Marek Šlechta.

V Déčku 26. listopadu od 19 hodin. Tento koncert bychom si určitě neměli nechat ujít!

A ještě jeden dopis, který jsem našla ve své poště :

Vlak Lustig – Vlak odvahy zastavil i v Příbrami

Poslední zářijový den třicítka věrných divadelních nadšenců z Gymnázia pod Svatou Horou s radostí zanechala učení a navštívila příbramskou premiéru představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

Hra na motivy novely Arnošta Lustiga pojednává o osudu mladé židovky Kateřiny Horovitzové, která se v osvětimském koncentračním táboře šťastnou náhodou dostává do společnosti několika zajatých židovských milionářů. Právě jim je po zaplacení značné sumy peněz přislíbena svoboda. Náklady, za které se dá jejich život koupit zpět, se však neustále zvyšují. Důstojník Brenske, mistr přetvářky, který má tuto skupinu na starost, rozehrává nebezpečnou hru plnou lží a manipulace. Kateřina ale jeho krutou hru prohlédne, a když už ví, že si nemůže zachránit život, rozhodne alespoň o způsobu své smrti.

Po představení se konala neplánovaná, zato však velice zajímavá, beseda s režisérem Petrem Kracikem a manažerem celého projektu Pavlem Chalupou, kteří nám osvětlili i pozadí příběhu a jeho dramatizace. Debatovalo se o zvěrstvech válečné doby i o tom, jak by se z minulosti měla naše generace poučit.

Všichni, kteří jsme večer odcházeli z Divadla Antonína Dvořáka, jsme si domů odnášeli pocit úžasného kulturního zážitku i vědomí, že jsme využili možnosti dozvědět se zase něco nového. Za oboje chci touto cestou všem, kteří se na představení podíleli, ze srdce poděkovat.

Zuzana Kubátová, 6. A
Gymnázium pod Svatou Horou

Krásné postřehy jsem si odnesla z výstavy „Co skrývá divadlo?“, která je instalována ve foyer divadla:

Divadlo je místo, kam jdou všichni spolu.