Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Ať žijou bály! A zvláště ten divadelní!

Jednou z největších společenských událostí, které se v divadle konají, je Divadelní ples. Tradičně probíhá poslední sobotu v lednu.  A musím říct, že jsem se opět bavila.
Tak si ho pojďme projít společně s fotografiemi:

Slavnostní ples zahajoval pan ředitel a neměl to zahájení jednoduché. Moderátor Lukáš Král si zahrál na inspicienta a režiséra zároveň a několikrát ředitele z jeviště vracel a nechal znovu nastupovat.

Předtančení bylo v režii Baletní školy Ivany Bouší

Celý večer hrál Dynamic

A také Abba Revival

Krásně se tančilo

Mě opravdu nadchly irské tance v podání souboru Rinceoirí

Pirátské vystoupení Vítka Procházky

Laserová show byla působivá

Členové hereckého souboru prodávali tombolu z klobouků. A opravdu jim to šlo, prodáno bylo v rekordním čase.

Předpokládám, že radost měla i tato krásná dáma, která z rukou Vladimíry Matysové z CK Šimako převzala poukaz na zájezd.

Ale program probíhal i v dalších prostorech příbramského kulturáku. Do divadelního foyer chodí již tradičně příznivci jazzu na Big Band.

Půlnoční varhanní koncert byl jako každý rok v rukou a umu Pavla Šmolíka

Letos byl poprvé Divadelní ples rozšířen i o prostory D-Klubu.  Tady to pěkně rozjel se svými kamarády Filip Burda. A pro mě velmi překvapivě, to rozjel i Lukáš Typlt. A věřte, že i v těchto malých prostorách se tančilo.

A nejen v D-Klubu se tančilo téměř do ranních hodin, ale i v estrádním sále. Tam se po druhé hodině rozjela diskotéka DJ Tomáše Maška. Letos byla zpestřena saxofonovým doprovodem Jakuba Ročňáka.

A jak vidno, Lukáš to rozjel nejen u mikrofonu, ale i na parketě…

Tak a to je všechno!


Je nás 950!

Blížící se konec ledna je doba neklidu v divadle. Říďa, obchodní oddělení, umělecký šéf i další čekají na to magické datum 31. ledna. Ten den se uzavírá prodej předplatného na novou sezonu. Jeho počet je takový barometr žádanosti a zájmu o divadlo. Ve vzduchu visí otázka: Bude jich víc, nebo míň? Vyhráli optimisté, a já jako správná divadelní bába mám opravdu radost. V loňském roce bylo 914 abonentů a letos je předplatitelská
rodina zase o něco větší – je nás 950!!!! Což je podle mě, na město velikosti Příbrami, neuvěřitelné číslo.


Válka Roseových začíná!
První premiérou letošního roku je velmi lákavý titul – Válka Roseových. Jeho předlohou je americký román slavného Warrena Adlera. Podle něj také Danny DeVito natočil neméně slavný stejnojmenný film, v hlavních rolích s Kathleen Turner a Michaelem Douglasem. Barbara a Jonathan Roseovi, bývali dokonalým párem, tvořili dokonalou rodinu, dokonale zařídili dům snů… Byli dokonale šťastni. Zdánlivě. Barbara si jednoho
dne uvědomila, že by bylo krásné být sama. Stát se konečně sama sebou. Rozhodla se pro rozvod, se kterým ale Jonathan nepočítal, natož aby souhlasil. Za pomoci právníků se tak rozjíždí mašinérie rozvodového řízení, kdy však ani jeden z manželů nechce přijít o krásný dům. Vzájemně si likvidují osobní věci, zabíjejí domácí zvířata, připravují ty nejdrsnější naschvály, neustoupí ani o píď. Drama, a přesto komedie, i když zatraceně mrazivá!

Na příbramských prknech se v hlavní roli manželů představí Helena Lapčíková a hostující Michal Dlouhý. V dalších rolích uvidíte Romana Štabrňáka, Lukáše Krále a Petra Floriána. Ale nejen je!  Na jevišti se objeví i lidé, kteří jsou obvykle v zákulisí. Tato hra bude premiérou na divadelních prknech i pro uměleckou tajemnici Kateřinu Baslovou a garderobiérku Alenu Zápotočnou. Inspicientka Anička Šmídová se už na jevišti několikrát mihla.

Režie se ujal Ondřej Sokol, který Válku Roseových dělal již v Divadle Na Jezerce, kde byla předčasně ukončena. V původní inscenaci vystupoval i Michal Dlouhý a Roman Štabrňák. Ondřej Sokol je velmi zaneprázdněný, a proto si zvolil za svého asistenta Romana Štabrňáka. Díky Ondřejově zaneprázdněnosti proběhla naprosto zvláštně i tisková konference. Na ní Sokol nebyl i byl. Otázky mohli novináři režisérovi klást přes webkameru. To víte, že mě zajímalo, jaký to bylo. Ale copak mě někdo pozve na tiskovku!?! Ale nakonec jsem se to dozvěděla. Stáhla jsem ten rozhovor ze zpravodajského portálu www.pribram.cz
(snad se na mě nebudou zlobit).

Čím je pro vás zajímavé téma Války Roseových a proč jste ho ztvárnil dvakrát
Já jsem ho zatím dělal jednou a půlkrát, protože tohle jsme ještě nedodělali. Mám pocit, že v tuhle chvíli je to pro mě srdeční záležitost hlavně proto, že jsem si sám rozvodem prošel a bylo to parádní. Takže bych chtěl nabité informace sdělit v této inscenaci. Ale není to o tom, že bych si chtěl s někým vyřizovat účty, je to čistě tak, jak to napsal autor. Obecně si myslím, že ženy jsou dobré. Svým způsobem.

Většina lidí vás zná hlavně z pořadu Partička. Kde se cítíte lépe? V roli režiséra, nebo herce v improvizační show?
Já na to odpovídám často. Mně to baví střídat všechny aktivity. Víc se cítím jako režisér, herec se cítím jako dobrý, velmi dobrý, skvělý, ale režisér jsem výjimečný. (hlasitý ironický smích)
Jak se vám líbila Helena Lapčíková v roli Barbary?
Vy jste ji vyhodili, jo? Že se ptáte v minulém čase?
Roman Štabrňák:
Ne, stále je obsazená, ještě chvíli bude.
Tak jako v přítomném čase se mi líbí. Já jsem velmi spokojený a myslím, že si docela rozumíme, i když se nevidíme. Helena je opravdu velmi dobrá. Takže já se těším, že vám ji ukážeme, co umí a co jinde nepředvedla.

Jaká inscenace je vaším režisérským snem?
Já nevím, jestli to nezní blbě, ale já si ty sny plním prakticky pořád. Já dělám věci, které chci dělat. To jsou téměř všechny, co jsem dělal. Teda udělal jsem pár horších věci, ale ty zásadní inscenace jsou můj sen. Co chci nejvíc dělat, udělám.

Jak se vám spolupracovalo s příbramskými herci a v čem byla ta spolupráce jiná než ve spolupráci Na Jezerce?
Jiná byla třeba v tom, že herce v Divadle Na Jezerce jsem viděl naživo. Když režíruju po Skypu, tak jsem si musel chvíli zvykat. Ale zase můžu zůstat v posteli celý den a říkám jenom, ať jde někdo doprava, nebo doleva. Má to svoje kouzlo. Chybí mi jenom fyzické tresty na herce, ale to jsme taky vyřešili. Roman Štabrňák má hůl, já mu vždycky zavolám a řeknu, ať někoho praští. Je hezký to sledovat takhle na dálku, že máte vykonavatele režijní vůle. Je to dobrý, budu to takhle praktikovat pořád. Když budu režírovat v Praze, tak jsem si pronajal v Příbrami byt a budu to režírovat z Příbrami.

Bylo od začátku jasné, že titulní roli bude hrát Michal Dlouhý? Neuvažoval jste o nějakém příbramském herci?
Ta inscenace Na Jezerce si z různých důvodů, abych to řekl diplomaticky, neužila takový život, jaký si měla užít. Myslím, že to Michal dělá výborně. Ono to tam bylo, řekl bych, až násilně ukončený.
Roman Štabrňák:
Michal tě slyší, jo? Pozor.
Vždyť jsem říkal, že je dobrej! Samozřejmě chtěl jsem někoho z Příbrami, ale ten Dlouhý je hrozná primadona, ten by mi to neodpustil. Takhle sis myslel, že budu odpovídat? Já jsem nadšený, že to Michal dělá a vůbec jsem ani neuvažoval, že by to mělo být jinak. Protože jsme si s Michalem dost porozuměli a je takovou mou prodlouženou rukou.

Pro herce, kteří hráli již v Divadle na Jezerce, bylo těžké pojmout hru trochu jinak a hrát podruhé. Bylo to těžší i pro vás?
Já jsem to ještě nikdy nezkoušel, protože si myslím, že jsem natolik dobrý režisér, abych nemusel věci opakovat. Tohle pramenilo z toho, že nám bylo hrozně dobře na zkoušení, tak jsme se rozhodli, že to takhle posuneme dál a vykopneme znovu. Ještě to nemůžu zhodnotit, ale rozhodně to není žádná pruda. Objevila se tam zase spousta nových věcí, protože jsou noví lidi a žene nás to dál. Myslím, že ten tvar bude ještě čistší. A vlastně mě to hrozně…(není slyšet)
Roman Štabrňák:
Hrozně co?
Baví, vole! (smích)

MJ

Výprava přinese divákům i proslulou scénu padajícího lustru. Roman Štabrňák s vážnou tváří prohlásil: „To znamená, že Helena a Michal si zahrají pouze premiéru. Už jsem poprosil ředitele Petra Bednáře, aby dodával další herce.“

To je teda pro herce podpora! Heleno Lapčíková, máte z lustru strach? „Ani ne. Já strašně věřím, že máme v divadle profíky, kteří to zajistí.“ Roman Štabrňák s ještě vážnější tváří: „Největší strach z lustru má šéf technického provozu Jan Víta.“

Premiéra Války Roseových se odehraje 7. února a první repríza 16. února.


Kdo je nejoblíbenější?

Měsícem únorem se opět rozjíždí další ročník divácké ankety. Od této doby dostanete ke každé zakoupené vstupence anketní lístek, kde můžete označit svoji oblíbenou herečku, herce a inscenaci. A je z čeho vybírat. Během loňského roku jich mělo příbramské divadlo na repertoáru dvaadvacet. A k tomu samozřejmě pět nových premiér. Anketní schránky jsou umístěné na všech prodejních místech a samozřejmě ve foyer divadla. Hlasovat můžete až do 13. června. Vaše hlasovací lístky jsou slosovatelné. Kromě vstupenek do divadla můžete vyhrát i zájezd. Jméno výherce z řad diváků i jména nejoblíbenějších herců a inscenací se dozvíte na slavnostním vyhlášení v měsíci červnu.

Lonští vítězové


Jedničkáři můžou do divadla za kačku

Mělo Vaše dítě na vysvědčení samé jedničky? Tak to z něho máte určitě radost! Jedničkáře se rozhodlo odměnit i divadlo, a to pohádkou Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Po předložení vysvědčení se samými jedničkami si mohou úspěšní žáčci koupit vstupenku za pouhou korunu. Takže milý rodiče, vezměte své potomky do divadla v neděli 10. února. Hraje se od 15 hodin.


Příbramské divadlo má další úspěch

Teda divadlo také, ale hlavně Sabina Laurinová. Ta se dostala do širší nominace na cenu Thálie 2012 za mimořádný jevištní výkon. Tento výkon předvedla v roli Markéty Gautierové v inscenaci Dáma s kaméliemi.

A co na nominaci říkala Sabina? „Byla jsem velmi zaskočená. Když jsem dopis dostala, tak jsem si myslela, že mi píšou z asociace z dabingové sekce. Zpočátku jsem tomu vůbec nerozuměla.  Je to pro mě obrovské potěšení a radost. A nemám radost ani tak za sebe, jako za ostatní, kteří se na této inscenaci podíleli. Je to vlastně ocenění všech. Je to nominace celého představení.“

Sabino, velmi blahopřejeme!!!


Jak se vaří v Prostřeno?

Také se díváte na V. I. P. Prostřeno? Já občas ano. A když jsem si takhle jednou zapnula televizi, tak jsem zírala…. na obrazovce byl Roman Štabrňák. To víte, že mě zajímalo, jak se takový pořad točí.

To Vám takhle jednou zavolá někdo z televizní produkce, a řekne: Románku pojď vařit…? “
V podstatě ano. Zavolají z produkce a zeptají se, zda bych do tohoto pořadu šel. A je na člověku samém, zda řekne ano nebo ne. „

O Vás jsem už věděla, že rád vaříte. Ale jak jiné je to, když Vám kouká kamera do hrnců a na ruce? Znervózní to?
„Kdo je zvyklý natáčet a stát před kamerou, tak si myslím, že ho to nijak zásadně nerozhodí. Člověk by se měl asi snažit, aby to vaření vypadalo úhledněji, ale já jsem dělal,  co umím.“

Je tam časový tlak?
„Při tom vaření není. Štáb přijede ráno, natočí se nákupy a pak se připravují ta jídla jedno po druhém. Hosté přijíždí okolo 16 – 17 hodiny. Takže v optimálním případě je času dost. Ale pak jsou případy, kdy nějaký z hostů odjíždí na představení a vše se časově posouvá. To už je pak náročnější. To se stalo i mně, kdy jsem byl v Jizerských Horách u Petra Urbana a večer jsem hrál v Rokoku. Takže Petr mě proklínal, protože musel vstávat asi o tři hodiny dříve.“

To jste mě překvapil. Takže žádný stres?
„Pro mě to až tak stresující nebylo. Spíš jde o to, že při tom vaření musíte pořád něco povídat. Ale stejně se neví, co po tom finálním střihu v pořadu zůstane.“

Jak dlouho jste přemýšlel na jídelníčku? Radil jste se s manželkou?
„S manželkou jsem se neradil, protože ta nevaří. Ale radil jsem se s tchýní a její kamarádkou, která je čechoaustralanka a má spousta zajímavých receptů. Tři jídla ze čtyř, která jsem tam dělal, byly od ní.“

Počkejte, to chcete říct, že jste podle těchto receptů vařil poprvé před kamerou?
„Ano. Pouze v jednom případě jsem to dělal podruhé.“

Ale to jste musel i Vy sám čekat, co z toho bude?
„(smích) To sice ano, ale vybrali jsme recepty, které byly dobré a jednoduché. Jana mě ubezpečovala, že se na tom nedá nic zkazit.“

Já musím přiznat, že jsem ten díl s Vámi neviděla, ale dívala jsem se na reakce na internetu, kde se Vás řada lidí zastávala  s tím, že jste měl vyhrát…
„(smích) Musím říct, že Simona Chytrová měla jídlo dobré. Je sice pravda, že mušlová polévka mě úplně neuchvátí.  A je také pravda, že jsme se až po bodování dozvěděli, že některá jídla byla z polotovarů. Já si myslím, že tahle soutěž má být o vaření. Ale vítězství jí opravdu přeji.“

Kdyby zase někdy zazvonil telefon a produkce Vás zvala do podobného pořadu, šel byste?
„Někteří kolegové si vyčítali, že do toho šli. Mě to zas až tak namáhavé nepřišlo. Je pravda, že pořád lítáte jak čamrda, cestujete, musíte odpovídat na řadu otázek, hodnotit jídla… Já jsem měl to štěstí, že se v tomto pořadu sešli lidé, kdy to nebylo nucené. Takže kdyby volala jiná produkce, záleželo by na typu pořadu, ale zásadnější problém bych asi neměl.“

Celý tým

Milý Romane Štabrňáku: uděluji Vám řád zlaté vařečky!!!


Záveský to rozjel v Déčku

Vojtěch Záveský je nejen skvělý herec, ale i muzikant a vůbec showman. Naprosto se to ukázalo při jeho vystoupení ve vyprodaném D-Klubu.

Vojtěch má klídek!!! Koncert asi nebude…

Musím říct, že takto různorodé publikum jsem už dlouho neviděla. A také jsem si říkala, jak ta „střední“ generace unese některé Vojtovy jadrné texty. A zřejmě unesla. Protože ani během přestávky nikdo neodešel.

Vojta si sedl i k pianu

Tak už víme, koho by chtěl Vojta za prezidenta. Teda vlastně prezidentku…

Závěrečný potlesk byl bouřlivý a byly i přídavky. To, co vidíte na fotkách, je Vojtěchův útěk před fanoušky. Ale to bylo samozřejmě jen naoko. Vojta naopak v Déčku ještě poseděl.

Pod čarou: Vojtěch byl atmosférou nadšený a slíbil, že pozvání do Déčka zase rád přijme. Dokonce mi řekl: „Bude mi ctí.“ Tak se můžeme těšit!


 Pět minut slávy podruhé

V únoru nás čeká pokračování úspěšného pořadu pro dosud anonymní umělce „Pět minut slávy“. S tímto pořadem začal v listopadu Spolek Ve Čtvrtek společně s příbramským divadlem. Tehdy si řekli, že je v Příbrami určitě spousta lidí, kteří skládají písničky nebo píší básničky do šuplíku. A právě těmto lidem se nabídly prostory Déčka s mikrofonem a jevištěm. A kupodivu. Lidé se přihlásili. Tak to zkusíme podruhé! Přijďte umělce z ulice podpořit 21. února od 19 hod.


Na zdi slávy jsou další podpisy

Michal Dlouhý (I když je Michal dlouhý, židli potřeboval…)

Sabina Laurinová


Ondřej Sokol
(vidíte toho rebela, kam se podepisuje?)

 



Kdo je ten holobrádek?

Tak přesně tuto otázku jsem vám položila v lednu. A ptala jsem se na jméno muže, který je na fotografii vedle Markéty Fišerové.

Úmyslně jsem použila výraz holobrádek. Byla to taková skrytá nápověda. Holobrádek je totiž vousatý ředitel příbramského divadla Petr Bednář.

Fotografie je z filmu Útěky domů a našemu říďovi bylo 21 let. V té době ještě studoval DAMU a k natáčení filmu musel dostat povolení. „Film režíroval pan Jireš a hrála v něm například Jana Brejchová, Tomáš Holý, Jan Kanyza a další.“

O co v tom filmu šlo?
„Hlavní postavou byl Tomáš Holý, který hledá svého biologického otce. Já jsem pracoval v opravárenské partě u letadel s tatínkem Markéty Fišerové. A řešilo se, zda jsem Markétu přivedl do jiného stavu (smích).“

Měl jste pěkné háro…
„To nebylo moje. Téměř v celém filmu jsem měl dlouhé vlasy, až ke konci jsem byl ostříhaný nakrátko. Proto se také první záběr točil ten závěrečný, když už jsem byl za slušného kluka. Tehdy jsme točili v jedné restauraci a vzadu bylo zázemí pro herce. A já jsem do ní přišel ostříhaný a pak mě namaskovali a do restaurace mě nechtěli pustit s tím, že chuligáni tam nesmí.

Když si teď vzpomínáte na natáčení, není Vám líto, že jste to herecké řemeslo pověsil na hřebík?
„Už tehdy jsem si uvědomoval, že opravdu chci dělat divadlo, ale že nemám nervy na to, abych dělal film. Takže se mi nestýská. Divadlo jsem nikdy neopustil, i když nehraju.

Bylo vidět, že fotografie Vás zaujala a docela jste tipovali. A správně tipovali čtyři čtenáři. Alena, Ivana, Bedřiška a Radomír. Jako výhru jsem slíbila knihu a vstupenky do divadla. Nejdříve jsem chtěla ředitele poprosit, aby vylosoval jednoho vítěze, ale pak jsme si s ředitelem řekli, proč nedopřát vítězství všem. Takže milá Aleno, Bedřiško, Ivano a Radomíre, vyhráváte knihu o Antonínu Dvořákovi a dvě vstupenky na inscenaci z naší produkce. Vyberte si podle svého přání a svoji volbu mi napište.

Já i pan ředitel vám blahopřejeme!


Polní pošta staré Blažkové

Aleno, díky za váš milý dopis. K odpovědi jsem si vybrala jeho jednu část. Tak už i na Vaše stránky dorazilo moderní chatování s hvězdou, to je super! A hned na úvod má oblíbená herečka, to jsem si početla! Škoda že se trochu nerozepsala o tom lvu, co ji počůral 🙂 Šlo by avizovat dopředu, s kým bude příští chat? Jistě by přišlo víc otázek. Ale možná se „dobrovolník“ přihlásí vždycky až na poslední chvíli.
Herce oslovuji dopředu, ale bohužel jejich diáře bývají nejisté. V době kdy zveřejním stránky na nový měsíc, tak už tam musí být herec i doba chatu uvedena. Právě v tuto chvíli stačí, když si překliknete na rubriku Co je doma to se počítá, a už v tuto chvíli můžete posílat otázky Sabině Laurinové. Herec, s kterým bude chat, se zveřejňuje zhruba 3-6 dní dopředu. Vím, že to není dlouhá doba, ale obávám se, že to jinak nepůjde.

Kateřino, Váš dopis zveřejním celý.
Naše milovaná Fanynko, máme za sebou další divadelní ples a z něj tak trochu rozporuplné pocity… Přesto, že jsem se já i moje společnost bavila, „něco“ tomu letos chybělo! Jak to? Celkově mi vše přišlo tak nějak špatně zorganizované, dvakrát jsme se dívali na vystoupení pana piráta alias světlonoše (ani nevím, jak že se vlastně jmenoval), která mě nejenže nebavila, což může být čistě subjektivní názor, ale navíc jsem měla pocit, že se jím chtěl „zaplácnout“ prostor, který byl jiné ročníky věnován vystoupení divadelního souboru. Letos zkrátka chybělo jakékoli ryze divadelní vystoupení! Ano, Lukáš Král byl skvělý moderátor a trpělivě udržoval celý večer ples v chodu, ano, koupila jsem si tombolu od Lukáše Typlta a Heleny Lapčíkové, ale to zkrátka nestačilo, aby se napravil celý dojem z plesu, který měl být „divadelní“. A to mě, jak stálou návštěvnici velmi mrzí. Irské tance – super, zase něco nového, ale ten zbytek mi prostě přišel poněkud zanedbaný. Tato zpráva nemá být výtkou, možná jen malým upozorněním, že by se napřesrok mělo něco udělat jinak. Přesto, i kdyby ne, tak se zase za rok uvidíme na „našem“ milém divadelním příbramském plese!
Kateřino, co Vám mám na to napsat?! Naprosto s Vaším dopisem souhlasím. I když se mi ples líbil (nadchly mě irské tance), co naplat, my chceme na Divadelním plese herce! A to nejen u tomboly. Jinak by se mohl z Divadelního plesu přejmenovat na Ples v divadle. Tak jsem se po divadle zeptala…. A dozvěděla jsem se, že letos to byla opravdu výjimka. Prostě konec roku byl pro herecký soubor naprosto hektický, zkoušelo se, bylo hodně zájezdů a do toho onemocnění. Když měli čas dva, nemohl třetí a podobně. Náhradní program se sháněl doslova za pět minut dvanáct. Ale příští rok prý bude vše, jak má být. Bude to Divadelní ples!


Měsíc únor nemám příliš ráda. Připadá mi, že je zima už hodně dlouhá a snažím se očima ze země vytáhnout sněženky. Ale zase o to více únor nahrává poněkud jiným aktivitám, jako postel s knihou, kavárna nebo divadlo.

A tak si vezměte hezkou knížku a zalehněte do té správné polohy. Nebo si zajděte s někým blízkým na dobré vínko (třeba do D-klubu) nebo navštivte divadlo. V únoru doporučuji nějakou komedii anebo Válku Roseových. Je dobré si uvědomit, že máte manžela/ku po svém boku. A když ho/jí nemáte po boku, je dobré si uvědomit, že jste rozvod přežili!

Pokud zvolíte takovéto aktivity, tak může být i únor docela fajn měsíc.

Fany Blažková

Na Vaše připomínky, pochvaly, nápady, postřehy nebo na pár řádek jen tak, se těším na adrese: fanyblazkova@centrum.cz

Přihlášení Mobilní menu