• Tajemný hrad v Karpatech

Kdy představení hrajeme

Čtvrtek   4. 5.10:00Malá scéna Pro školy

Středa   10. 5.10:00Malá scéna Pro školy

Středa   17. 5.10:00Malá scéna Pro školy

Osoby a obsazení

  • Autor: Jules Verne, Vít Peřina
  • Režie: Kateřina Baranowska
  • Dramaturgie: Kateřina Fixová, Pavlína Schejbalová
  • Pohybová spolupráce: Martin Pacek
  • Scéna a kostýmy: Kateřina Baranowska
  • Hudba: Tomáš Alferi
  • Foto: Ivo Mičkal

O představení

Komedie na motivy slavného románu Julese Verna o dramatickém pátrání hraběte Teleka po jeho dávné lásce zpěvačce Stille unesené zlotřilým baronem Görcem. Řadu překvapení Telekovi připraví nejen baronův hrad a jeho věrný vynálezce Orfanik, ale i podivní obyvatelé karpatských lesů. V dnes už slavném příběhu pochopitelně nesmí chybět řada senzačních vynálezů, „bombastické“ rozuzlení – ale ani humor a písničky. Hra je určena pro děti od 8 let, mládež a dospělé.

 


  • Délka: 70 minut bez přestávky
  • Premiéra: 10. 4. 2015

Zeptali jsme se

Režie: Kateřina Baranowska

Kateřino, tvoje jméno jsme v příbramském divadle zvyklí vídat v rámci inscenačního týmu, ale až na jedinou výjimku šlo vždy o výpravu (scéna a kostýmy). Jak to přišlo, že režíruješ?

Lákalo mě to odjakživa, protože když přemýšlím nad výpravou, musím mít nějakou představu o tom, jak by se v prostoru a kostýmech navržených mnou ta daná inscenace mohla realizovat. Čili teoretický náznak nějakého režijního řešení mám v hlavě s každou inscenací. Samozřejmě režisérova cesta je pak často úplně jiná a je to tak v pořádku. Ale pro své čisté svědomí musím mít představu, jak by se hra dala v mé výpravě hrát. A když už je člověk schopen nějakou koncepci „vypotit“, je to pak dál už jen věc odvahy a příležitostí. Odvaha mi nechybí a příležitost mi k mé radosti dalo příbramské divadlo.

Film Tajemství hradu v Karpatech zná, myslím, hodně lidí. Bude vaše inscenace spíš pro jeho fanoušky? Nebojíš se srovnávání?

Dramatizace je úplně jiná a kromě základních dějových faktů a některých postav, jež vyplývají z literární předlohy, nemá s filmem mnoho společného. Rozhodně se nebudeme snažit převádět onen film na jeviště. Doufám, že budeme natolik odlišní, že naše inscenace s filmem srovnat nepůjde, a doufám, že dokážeme zaujmout něčím jiným, takže ani fanoušci filmu nebudou litovat.

Tvoje zdejší první režie (společně s Denisou Novou), Dvacet tisíc mil pod mořem, byla velmi úspěšná a krásná inscenace, hráli v ní samí herci-muži. Jak se těšíš na zkoušení tentokrát se „smíšeným týmem“?

Těším, ale i se trochu bojím. Ani ne kvůli tomu, že půjde o smíšený tým, ale spíš proto, že u „Mil“ nám během zkoušení vznikla pěkná parta (i když hoši asi zprvu nebyli úplně nadšení z ryze dámského velení ). Nakonec to vypadalo, že představení hráli moc rádi – i když nechci mluvit za ně. Nastavila jsem tím trochu sama sobě „laťku“, asi se neubráním srovnávání s tehdejším zkoušením. Ráda bych, aby se podobná atmosféra zopakovala, naštěstí se v podstatě se všemi herci znám díky tomu, že už jsem s nimi spolupracovala jako scénografka a kostýmní výtvarnice. A v obsazení jsou i dva herci z „Mil“, a tak doufám, že i oni napomohou tomu, aby práce byla stejně prima jako tenkrát.

Příbramské divadlo není jediné, které uvádí tvoje režie, přibliž nám svoje další režijní kousky, prosím.

Divadlo rozmanitostí v Mostě momentálně uvádí mou inscenaci Drákula. Jde o loutkové představení, čili primárně zaměřené na děti. Ale z reakcí rodičů soudím, že i dospělý doprovod se má čím pobavit.

Víme, že pro Tajemný hrad v Karpatech sama také připravuješ výpravu, která i vzhledem k titulu bude jistě fantastická Můžeš o ní něco prozradit?

Výprava bude volně navazovat na poetiku, jakou měly „Míle“, půjde tedy o antiiluzivní přístup, kdy je ponechán prostor pro divákovu fantazii. Ostatně to souvisí i s tím, o čem už jsem se zmínila: nechceme si hrát na jevištní kopii filmu. Ale co samozřejmě nesmí a nebude chybět, jsou Orfanikovy fantastické vynálezy, bez těch by se to neobešlo.

Výprava, režie… není už na čase napsat si také scénář?
To ráda přenechám literárně talentovanějším. I když jeden už jsem si napsat musela, a to dramatizaci právě pro svou inscenaci Drákuly. Na vhodný divadelní text jsem totiž nenarazila, a když už jsem si udělala zálusk na tento námět, nechtěla jsem hodit flintu do žita. Nicméně nepokládám psaní za svou doménu a napříště si ho ráda odpustím.

Jaká byla Tvoje cesta k divadlu?

K divadlu jsem se dostala vlastně díky kamarádům z České Lípy, odkud pocházím. Hráli a hrají tam amatérské divadlo. Tam to všechno kdysi dávno začalo. Velmi důležité, ba naprosto klíčové v celé té mojí historii je ale setkání s režisérem, kterého tady v Příbrami dobře znáte. Je to Milan Schejbal, stávající umělecký šéf Divadla A. Dvořáka. Dal mi mou první profesionální příležitost, ještě když jsem byla na DAMU. Posléze naše spolupráce pokračovala a pokračuje dodnes, čemuž jsem samozřejmě moc ráda.

Vím, že se věnuješ dalším zajímavým činnostem, nejen divadlu, prozraď, chlub se!

Nevím, je-li se čím chlubit, ale pravda je, že se věnuji i keramice a výrobě šperků. Keramika je asi následek toho, že jsem absolventkou sklářské průmyslovky. Jenže zpracování skla je příliš technologicky náročné na to, aby se mu člověk věnoval tak nějak „podomácku“. A tak jsem odbočila ke keramice, která je v tomto ohledu dostupnější, co se týče materiálů a zařízení. Se sklem mají vzdálenou souvislost i ty šperky, protože je vyrábím z cínu postupem, který se vyvinul z techniky „tiffany“, což je jeden ze způsobů výroby vitráží. Je to spíš koníček, ale baví mě, když můžu vytvořit něco, co tu po mně zůstane – pokud to někdo nevyhodí Dělat divadlo je krásná práce, ale přeci jen je hrozně pomíjivé…

Video

Napsali o nás

zdroj: Novinky.cz, Tomáš Vašíček

Baranowska může slavit, její tajemný hrad je dílo mezi nebem a zemí

Když se řekne Tajemný hrad v Karpatech, všem se vybaví jméno slavného spisovatele Julese Verna. V českých končinách navíc velmi dobře známe i film Tajemství hradu v Karpatech v režii Oldřicha Lipského plný zvučných jmen. Nyní se v Příbrami zrodila také jevištní podoba tohoto známého díla.
Výtvarnice a v tomto případě také režisérka Kateřina Baranowska může být maximálně spokojená. Tým, který dal hru dohromady, předvedl při premiéře místy až neuvěřitelný výkon. Navíc se ve hře plně uplatnil pěvecký a pohybový potenciál členů souboru, kterým je příbramské Divadlo A. Dvořáka velmi pověstné.
Zapomeňme však na verneovku i na český film. Motiv zůstal. Provedení, písně i část figur se liší a výsledek opravdu není převedením filmu na prkna, a to je dobře.
Má-li ostří dvě strany, pak příbramský tajemný hrad stojí na té straně hrany, kde je vše v pořádku. Trochu více a už by to bylo moc. Hra je vystavěná na maximum a naprosto přesně. Jednotlivé postavy mají ve scénáři tolik hlášek, že nestíháte poslouchat a sledovat vše, co se na jevišti děje. To vás přivede k myšlence, že na hru musíte zajít vícekrát. Každopádně se budete smát od počátku do konce, a to někdy tak moc, že smích nepůjde zastavit. Je neuvěřitelné, co vše se v jednu chvíli na jevišti děje.
Jiří Vojta jako hrabě Telek, Filip Müller alias jeho sluha Rocko, Vladimír Senič – lesník Ruprt, Eliška Dohnalová v roli Mirioty, snoubenky Ruprta a v roli Stilly, operní zpěvačky, Robert Tyleček, hrající svérázného starostu, Helena Karochová v pozici jeho ženy, Ivana Krmíčková jako její siamské dvojče, Martin Dusbaba, ztvárňující barona Gorce a Lukáš Typlt v dvojroli vynálezce Orfanika a hradní průvodkyně Boženy. Tahle skupina dělá ze hry show, která ale není lacinou fraškou.
Herecké umění nevymizelo
Představení je šťavnaté, tryská z něj humor několika druhů. Místy velmi chytrý, občas velmi svérázný až černý. Plno narážek, dvojsmyslů a tvrzení jakoby mimochodem. Není prostor na hodnocení všech aktérů.
Avšak, představení potvrdilo známá fakta o příbramských hercích a herečkách: Eliška Dohnalová skvěle zpívá, Filip Müller je schopen se na jevišti fyzicky rozkrájet, je-li to potřeba a Martin Dusbaba nikdy nepřestane překvapovat. Navíc všichni rádi zpívají a nikomu z ansámblu nedělá větší problém náročnější taneční nebo obecně pohybová choreografie.
Ve hře je ale něco navíc – mám pocit, že každý herec i herečka do něj dávají kousek sebe, promítají tam svoje nápady. Dělají to, co je pro ně charakteristické – je dobře, že jim režisérka Kateřina Baranowska dala k určité míře improvizace prostor.
Gratuluji také dvojici Tomáš Alferi a Vít Herzina, kteří dali dohromady hudbu a texty písní. Poctivou a dobrou práci odvedl také Martin Pacek, který spolupracoval na hře z pohybového hlediska a Vít Peřina, který se ujal dramatizace. Každá součást inscenace má svůj smysl, vše šlape, hraje, jede. Představení je hravé, nabité, stříká z něj nadšení a je jasné, že více než kdy jindy žádná dvě provedení nebudou stejná. Je vidět, že i herci sami mají místy co dělat, aby vydrželi se nesmát.
Představení má potenciál být rodinnou komedií. Ne však pro děti od osmi let, ale spíše od dvanácti. Každopádně, jestli si myslíte, že už jste na jevišti viděli vše, příbramský Tajemný hrad v Karpatech vás vyvede z omylu.

Mobilní menu

Představení pro školy

Vstupenky na představení pro školy objednávejte na obchodním oddělení divadla:

Zuzana Sauerová

tel.: 326 531 250

email: zuzana.sauerova@divadlopribram.eu