Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Oldřich Vízner není pro Fixovou a Záveského kolega

Po velmi úspěšné Válce Roseových připravilo příbramské divadlo další premiérovou inscenaci Neila Simona Rande s duchem. Tohoto autora už známe z Drobečků z perníku a můžeme bez nadsázky říci, že patří k nejhranějším a nejoblíbenějším autorům na světě. Podle jeho her vznikla i řada úspěšných filmů. Obdržel několik významných ocenění a v roce 1991 prestižní Pulitzerovu cenu. Přestože to je velmi pilný autor a jeho hry se hrají všude, příbramskému divadlu se povedlo najít Simona úplně nového. A to čirou náhodou v americké knihovně. Opravdu se nepředpokládalo, že od tohoto autora by se mohlo najít ještě další dílo, které nebylo přeloženo do češtiny.

Simonova komedie, která byla uvedena na Broadwayi v roce 2003, je inspirována skutečným životem dramatičky Lillian Hellmanové a spisovatele detektivek Dashiela Hammetta.
Rose je známá dramatická autorka, žijící v domě na pobřeží East Hamptonu, který dřív sdílela se svým milencem Walshem Mc Larenem. Ten však zemřel a léto s Rose tráví její mladá asistentka Arlene. Nicméně Walsh, i když je mrtvý, je stále součástí Rosina života – zjevuje se jí jako duch. Walsh se objevuje ve vypjatých okamžicích, kdy ho Rose potřebuje (je jediná, kdo ho vidí a může s ním mluvit). Nyní se Rose dostala do finančních potíží, její dílo nemá úspěch a situace začíná být velice vážná. Proto jí Walsh navrhne, že by mohla zkusit přesvědčit mladého spisovatele Gavina Clancyho, žijícího v sousedství, aby dopsal Walshův nedokončený román, který od jeho náhlé smrti leží v šuplíku psacího stolu.

Proč Oldřich Vízner a Eva Holubová přijali nabídku Milana Schejbala hrát v příbramském divadle, a jak moc byl pro ně lákavý právě tento titul?

Oldřich Vízner: „S Milanem se znám léta letoucí, takže bylo naprosto jasné, co udělám, když mi nabídne nějakou zajímavou roli. Nabídl mi roli ducha. Sice jsem si představoval, že budu létat, což se zatím nedaří. Jinak jsem moc rád, že poprvé hraji s Evou Holubovou a tady s mladejma. Můžu to tak říkat? O mně to taky říkali. Teda kdysi…“

Eva Holubová: „Simona jsem nikdy nehrála, i když se mi jeho hry líbily. Nikdy jsem nedělala s Milanem Schejbalem, se kterým jsem vždycky dělat chtěla. Takže ještě než jsem si to přečetla, jsem řekla: Ano.“

Anička Fixová a Vojta Záveský mají podle mě, složité role. Ducha Oldřicha Víznera vidí pouze
Eva Holubová, oni ne.

Vojtěch Záveský: „Z počátku jsem s tím měl trochu problém. Člověk si říká, že by se rád podíval, jak to pan Vízner hraje… A teď vím, že se podívat nemůžu.  A když se na něho koukám, tak musím dělat, že ho nevidím. Musím se dívat jakoby skrz. Pořád si to musím připomínat. Ale snad se s tím časem poperu.“

Anna Fixová: „A hlavně také nevnímat ty repliky, které pan Vízner říká. Je to opravdu nová zkušenost.“

Tak jsem pochopila, že Oldřich Vízner není pro Aničku ani Vojtu na jevišti žádný kolega. Premiéra Rande s duchem se odehraje 4. dubna a první repríza 12. dubna.


S pohádkou za ruku

Máte malé dítě a nevíte, kam se společně vydat 27. 4. 2013 nebo melancholicky vzpomínáte na svá dětská léta a rádi byste si některé z oblíbených večerníčků připomněli? Pokud jste alespoň na jednu z otázek odpověděli ano, měli byste zpozornět. Příbramské kino připravilo již druhý ročník festivalu pohádek z večerníčků s názvem S pohádkou za ruku II. Promítání pro veřejnost začíná 27. 4. 2013 v 9.00 a potrvá do 17.00.

Kromě samotného promítání večerníčků bude připraven bohatý doprovodný program. Budou se zde prodávat dětské knížky, děti si složí něco hezkého z papíru, zaházejí si míčkem, nechají si pomalovat obličej nebo budou řádit na skákacím hradě, který nesmí chybět na žádné akci. Vyvrcholením celého festivalu bude zábavné odpoledne, které se uskuteční od 14.00. Zábavným sobotním odpolednem provede „POHÁDKOVÝ VÝLET S PAVLEM NOVÁKEM aneb správný klaun umí vykouzlit úsměv všem“. Děti si s ním mohou zatancovat, zazpívat, uvidí pěkná kouzla a zažijí spoustu legrace.


Cizinec naposledy

Pokud se vám líbila hra Cizinec, tak byste jí určitě neměli 20 dubna vynechat. Tehdy totiž máte poslední možnost. Bude to derniéra. Bohužel.


Koupit si psa je otázkou peněz, vzít si psa z útulku je otázkou srdce

Toto heslo bylo v čele nástěnky Psího útulku v Lazci. A právě ve prospěch této organizace pořádali divadelníci již druhý dobročinný bazar. Vůbec celá nástěnka, kterou k bazaru připravili zaměstnanci útulku a technických služeb, byla mnohdy až dojemná a představili se nám na ní všichni současní obyvatelé útulku.

Svoji nástěnku mělo i nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Bedna, pro které pořádalo divadlo bazar v loňském roce. Zástupci Bedny přišli letos předat jakési pomyslné žezlo. Koordinátorka Kateřina Volfová řekla: „Nad rámec našeho veškerého očekávání se v loni vybrala, pro nás, neuvěřitelná částka peněz 22 084 korun. Za tyto peníze jsme koupili hudební soupravu a boxovací pytel, kde děti mohou vybít svoji, mnohdy nadměrnou, energii.“

A navíc, nepřijeli s prázdnou. Tím pomyslným žezlem byl stegosaurus longispinus, jménem Azor. Nutno dodat, že vznikl opravdu v Bedně.

Na kleci jsme se o něm dozvěděli řadu zajímavých věcí. Narodil se 1. 4. v 15 hodin někdy kolem roku 70 000 000 př. n. l. Azor se narodil se dvěma mozky. Inteligencí sice nevyniká, ale o to větší má smysl pro rodinu. Hodil by se do domečku se zahrádkou, ideálně s větší zahradou. Miluje kapradiny rodu coniopteris a cykasy rodu androstrobus.

A ještě jedna nástěnka zdobila divadelní foyer. Ta byla nazvána „Zvířátka a my“ a byly na ní fotografie zvířecích mazlíčků zaměstnanců divadla. Pod fotografií však nebylo jméno majitele, ale jeho funkce, v případě herců role.

Na bazaru se prodávaly především věci ze soukromého vlastnictví členů hereckého souboru, u nás hrajících hostů a jejich přátel. Musím říct, že já jsem si tam opravdu nakoupila.

Patronát nad bazarem převzala herečka Jana Šulcová, která přivezla opravdu řadu věcí a byla osobně přítomna i se svojí dcerou po celou dobu jeho konání.

Okolo 19 hodiny začala dražba těch zajímavějších předmětů. Dražily se vstupenky do Národního divadla na představení Sluha dvou pánů, na Cimrmany, celokožené „koně“ Michala Dlouhého, Tylečkovice Vševědovka (domácí slivovice) a řada dalších věcí.

A samozřejmě se dražil i Azor. Na něho si dělal chutě ředitel se svojí zástupkyní. „Je celý dozelena, tak by mohl být maskotem našeho Divadelního klubu“, plánoval ředitel. Ale dostali pořádné soupeře – vedení Technických služeb. To nakonec vyhrálo. Azor přinesl psímu útulku rovných 800 korun.

Psí útulek potřeboval samozřejmě krmení pro psy, ale hlavně veterinární váhu. Někdy se do útulku dostávají psi v opravdu špatném zdravotním stavu. Jsou pod dohledem veterináře a musí se každý den vážit, aby se zjistilo, že pořádně žerou a přibývají na váze. Ta stojí v rozmezí 7 – 9 tisíc korun. Zaměstnanci divadla byli z kraje odpoledne trochu rozpačití. Lidí opravdu přišlo méně než loni. „Kdyby bylo alespoň na tu váhu,“ obávala  se Anna Čiperová.

A obávala se zbytečně: bude váha i krmení!!!!! Na Psí útulek Lazec se vybralo 17 175,-Kč!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Děkujeme!!!!!!!!!!!!


V divadle máme docenta

Je to neuvěřitelné, ale umělecký šéf a režisér Milan Schejbal čerstvě složil docenturu! „Byla to poměrně rozsáhlá práce, kterou jsme psali každý večer, včetně dovolené, pět týdnů.“

Psali?
S mojí ženou. Ona psala, já diktoval.“ Proč jste se k tomu rozhodl? „Byl jsem vyzván uměleckou radou a šéfem katedry DAMU, kde učím.  A tu výzvu jsem před sebou asi tři roky hrnul. Teď jsem se do toho konečně pustil.“

Z čeho se skládá taková zkouška?
„Z obhajoby mé práce a z přednášky.“

Měl jste trému?
„U přednášky se mi pěkně klepala kolena. Sedělo tam asi třicet profesorů a vážených divadelníků. Dokážete si představit, že tam sedí profesor, který mě pět let učil a já jsem si říkal, že teď už konečně pozná, že nic neumím.“

Co vám osobně, tedy kromě titulu, ten celý proces přinesl?
„Donutilo mě to, abych si urovnal všechny ty svoje zkušenosti a udělal si v tom systém. A to mi hodně pomohlo do budoucna pro moji výuku.“

 

Takže velké uznání a blahopřání, pane docente!!!!


Florián a Vojta se učí od věrozvěstů

První české dokudrama, které se inspirovalo britskou televizí BBC, se právě v těchto dnech dokončilo v okolí Modré a Velehradu. Čtyřdílný seriál Cyril a Metoděj – apoštolové Slovanů vzniká rukama uznávaného režiséra Petra Nikolaeva a kameramana Davida Ployhara a nabídne divákům pohled na život a dílo těchto dvou byzantských bratří.

A z příbramského divadla se v něm objeví hned tři herci. Petr Florián, Jirka Vojta a Helena Karochová.

Heleno, koho ve filmu hrajete: „Já hraji matku Cyrila a Metoděje. Dokonce je v tom filmu rodím.“ Jak Vás to bavilo? Nemyslím porod, ale natáčení. „Mě vždycky natáčení baví. A u tohoto filmu bylo vidět, že jde o velkou záležitost.“

Petr Florián (Sáva) a Jiří Vojta (Naum), hrají žáky těchto dvou věrozvěstů. A Jirka mi prozradil:  „Jsou to malé role. Neměli jsme s Petrem příliš textu, ale o to víc jsme si natáčení užili. Hodně jsme točili na  Modré u Uherského Hradiště, kde je skanzen. V těchto místech je také Velehrad, takže se točilo přímo v autentických místech.“ Prozraďte nám nějaké zážitky. „Jedna scéna byla popsána takto: žáci jsou vyháněni z Velehradu nazí a jejich bosé nohy se boří do bláta smíseného se sněhem. Tak téhle scény jsme se docela obávali. Naštěstí nám nechali bederní roušky. Ale v těch mrazech, které byly v době natáčení, to bylo dost drsný. Ale přesto mě to bavilo.“

Nepodařilo se mi zjistit přesný termín vysílání, ale Česká televize by tento seriál měla uvést v červnu v době výročí Cyrila a Metoděje.


Záveský s Písaříkem navštívili gympl

Vojtěch Záveský a Martin Písařík byli hosty na Gymnáziu pod Svatou Horou. Přišli na normální popovídání herců se studenty.

Nevím, jak studenti, ale herci si pochvalovali.  „Musím říct, že se nám to opravdu líbilo, bylo to uvolněné a příjemné. Děcka byly výborný. Jednoznačně skvělý zážitek“, pochválil Vojta Záveský.

Oba se také ochotně fotili. Na těchto fotkách jsou s Danielou Jakodovou.


Tanec o samotě

U Vojty Záveského ještě chvilku zůstanu. Řada z vás už ho jistě zná nejen, jako skvělého herce, ale i kytaristu a vůbec showmana.  Vojta také už několikrát vystupoval v pořadu Na stojáka. Tady máte jeho poslední číslo:

video:


Pedál do toho šlápnul

Duo kytaristů Pedál (Petráň, Dalas) to na začátku března v D-klubu pěkně rozjelo. Kluci hráli a zpívali jak o život. A co se týká písniček, vyhověli i přání posluchačů. Zpívalo s nimi celé Déčko.

__________________________________________________________________________________________________

Modrá je dobrá, ale zelená je lepší!!

D-klub díky svým sytě vymalovaným zdem působí už sám o sobě dost zeleně. Na Zelený čtvrtek se zazelenal ještě víc. Zelené ubrusy, zelené svíčky, vyzdobená pípa….

A obsluha baru byla opravdu taková podivná…

Když se zaměstnanci baru a vedení divadla rozhodli, že se právě na Zelený čtvrtek pokusí o trochu recese, příliš ve velkou úspěšnost akce nedoufali. A to i přesto, že ten, kdo měl na sobě minimálně tři zelené věci, dostal panáka Zelené zdarma, a kdo byl oblečen úplně celý v zeleném (včetně ponožek a spodního prádla) dostal k panáku ještě placatku. A pilo se zelené pivo a jedla se zelená bábovka a zelené řezy. A byla skvělá zelňačka a uzené.
Návštěvníci překvapili….

O jedno z největších překvapení se postarala zástupkyně ředitele Anna Čiperová. Zpočátku jí skoro nikdo nepoznal. Přišla velká zelená koule!!!  A pomalu si začala odkládat… Dostala na sebe neuvěřitelných 33 zelených oděvů a doplňků!!!!

Jeden by neřekl, kolik odstínů zelené vůbec existuje!

Přišel i pes. Ale byl hnědej!

Pokus o magické oko

Libor Jeník. A bez zelené!

Nakonec se i hrálo a zpívalo.  Jedna kytara šla z ruky do ruky. A byla pořádná legrace. V každé písničce se muselo objevit slovo „zelené“. Ale nebylo to zase tak těžké, stačilo vyměnit jakékoliv přídavné jméno.

Zelený čtvrtek se v Déčku povedl opravdu na jedničku. A že to divadelníci opravdu nečekali, je naprosto jasné. Zelené pivo došlo ve 20 hodin!!!!


Další  Jazzování

Hned druhý den (na Velký pátek) se v D-klubu opět  jazzovalo. Opět zcela plný klub a opět báječná atmosféra.

Hlavní hvězdou večera byla zpěvačka Danka Sauerová. Dana nejen, že krásně zpívá, ale zároveň i v divadle pracuje.  A nepatří do hereckého souboru, ale do obchodního oddělení!!!

Tři hudebníci ji zdatně doprovázeli. Jak hudbou,
tak zpěvem.

Pepa Uzel

Bubeník Jára Hassmann

Zdenda Melín v klubu vystupuje často.                         Tentokrát se do toho pořádně položil. Teda, posadil!!!!


V březnu se neurodilo

Na zdi podpisů přibyl v březnu pouze jeden jediný podpis. Ale zato od sympaťáka Martina Zounara!


Večery s klavírem pokračují

Ano, večery s klavírem pokračují i v dubnu, a to 8. a 22. Doufám, že Vám Jakub Šelmeczi navodí tu správnou náladu.


Černý motýl přiletí do Déčka

V dubnu nás v D-klubu čeká lahůdka v osobě Renaty Drössler. Šansoniérka disponující charakteristickým hlasem. Pozoruhodný je její scénický projev, ve kterém se nerozlučně snoubí slovo, hudba i pohyb a tvoří tak svým způsobem unikátní divadlo písně. Je proto nazývána „Černým motýlem českého šansonu“. Po absolvování pražské DAMU a sedmiletém působení na polských scénách vystupuje v současné době vedle koncertní činnosti i v pražském Divadle pod Palmovkou v představení Edith a Marlene v roli Marlene Dietrich. Renata Drössler koncertuje u nás i v zahraničí (s hudebním doprovodem své akustické skupiny P. R. S.) – oslovila již publikum v Polsku, na Slovensku, ve Slovinsku, v Indii, Německu, Rakousku či Španělsku. V jejích recitálech můžeme slyšet písně zpívané polsky, rusky, anglicky, německy, italsky, španělsky francouzsky, latinsky, jidiš, hebrejsky, romsky.

Nenechte si ujít pohodový večer v tónech šansonu 19. dubna od 19 hodin.



V Pardubicích jsem si nasadila brouka do hlavy

Tak si představte, že jsem byla v Pardubicích na Festivalu smíchu. Ředitel mě pozval. Jela jsem ve služebním autě s ním a zvukařem Vláďou. V centru města byly nějaké uzavírky, a tak jsme se chvíli motali. Bylo mi jasné, že chlapi se na cestu nikdy nezeptají!!! A tak jsem se nabídla sama. Vláďa mi přibrzdil u chodníku a já vyběhla za dvojicí mladých lidí, kteří  mi cestu krásně popsali. Ostatně byli jsme od divadla jenom kousek. Rychle jsem se vrátila do auta a zavřela dveře…..Ozvala se obrovská rána!!! V první chvíli jsme vůbec nevěděli, co se děje. A já jsem potom celá vyvalená zírala na dveře bez okýnka. Sklo prostě s velkým rachotem spadlo mezi dveře a podle rachotu sebou určitě bralo všechno to zařízení, na kterém okýnko drží. Trvám na tom, že jsem dveřma opravdu netřískla!!!! Bez okna jsme dojeli k divadlu, to už k nám přicházeli naši technici. Uznale se dívali na prázdný otvor bez skla: “Fany, proboha, vy už vůbec nic nedělejte!!“Vystoupila jsem z auta a stávala se menší a menší, až jsem byla nejmenší na celém světě! Určitě jste ten pocit také někdy zažili. V duchu jsem si představovala, jak v tom mrazu stojím celé představení u auta a hlídám ho, aby ho někdo neukradl. Ale kluci byli šikovní. Dveře rozebrat nešly, otvor zakryli lepenkou. Do teď mi není jasné, jak dokázali zaparkovat tak, že osobní auto bylo na centimetry mezi nákladním Ivecem a mikrobusem.  Na představení jsem byla a domů jsme dojeli bez protržení lepenky. Auto skončilo v servisu. Fakturu k proplacení mi dosud nedali, tak doufám, že už ani nedají.  A já teď už jenom čekám, až mě říďa zase někam pozve…


Polní pošta staré Blažkové

Děkuji za vysvětlení všech hereckých úrazů, příště ještě očekávám malý dovětek, jak se tedy odehrál Brouk v hlavě na Festivalu smíchu? Šlo to vůbec se zlomeninou?“ Milá Aleno, šlo. Právě v Pardubicích jsem zjistila, že když herec vkročí na jeviště, zapomíná na všechno kolem, i na bolest. Do divadelního klubu se Roman Štabrňák došoural o dvou francouzských holích. Belhal se opravdu hodně pomalu a ještě pomaleji si sedal.  A světe div se! Na jevišti nebylo po berlích ani památky! Je pravda, že když seděl, tak s jednou nohou nataženou. Že když Boutona jeho šéf nakopával, tak žádné výskoky nebyly, že nesundával ze stolu Vojtu Záveského a další maličkosti. Ale to víme my, kteří příbramského Brouka v hlavě dobře známe. Myslím, že pardubičtí diváci vůbec nic nepoznali. P.S. Po představení se opět šoural o berlích!!!

„Děkuji VŠEM, kdo se podíleli na včerejším představení Domu Bernardy Alby v Žižkovském divadle. Je to úchvatná podívaná! Skvělé výkony, skvělá režie. Ještě jednou díky a vyřiďte to všem herečkám, ale i režisérovi a ostatním prosím. Na Dům Bernardy Alby rozhodně zase půjdu. Je to sice nápor na city a nervy, ale tak krásný, bezprostřední a nevypočítavý, že bych ho označila skoro za duševní hygienu.“

V pondělí se mi podařilo zhlédnout Dům Bernardy Alby v Žižkovském divadle a opět jsem nebyla zklamána – o příběhu se ani nemusím rozepisovat, jedním slovem mrazivý, ale moc se mi líbila scéna a celková atmosféra. Diváků bylo dost, v hledišti jsem zahlédla i pár „našich“
herců a potlesk byl veliký a zasloužený! Po skončení se u šatny vyplňovaly anketní lístečky, a jak jsem tak letmo zahlédla, diváci hodnotili jedničkami.  Ale jak jsem už psala dřív, obávám se, že v Příbrami se toto představení moc neohřeje, takže jsem ráda, že jsem to vůbec stihla navštívit.“

Milá Magdo a Aleno, moc mě vaše řádky potěšily. Ale bohužel Aleno, máte pravdu. Nad domem Bernardy Alby se opravdu zatahuje. I když je to skvělá hra a diváci si jí chválí, nepatří mezi ty, na které se chodí víckrát. To by bylo asi té „duševní hygieny“ příliš.


Také světlo ovlivňuje vaší psychiku? V době, kdy píši  tyto řádky to vypadá, že se naprosto naplní pořekadlo: březen-za kamna vlezem. Duben-ještě tam budem.  A já nechci a nechci!!!!!

Skoro mám chuť svolat velkou demonstraci proti počasí! Já vím, je to hloupé. Ono by se stejně nic nezměnilo. Ostatně jako u jiných demonstrací.

A tak přijďte do divadla. Tady Vám alespoň hodně posvítí!

 

Fany Blažková                                fanyblazkova@centrum.cz

Mobilní menu