Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura Chodba

Pětistovka Hrdého Budžese byla nezapomenutelná

Hrdý Budžes oslavil 500. reprízu a byla to paráda. Dokonce bych řekla, že to byl jeden z nejhezčích zážitků v poslední době. Ředitel Petr Bednář před začátkem odhadl podle počtu odehraných představení a průměrné velikosti hledišť v divadlech, že za těch deset let vidělo Hrdého Budžese okolo 200 tisíc diváků. Nastěhovat je do jednoho místa, tak by diváci této hry vytvořili jedno z největších měst v České republice. Už během představení byla naprosto skvělá atmosféra. Hned po posledních slovech hry se celé obecenstvo zvedlo a vypadala to, že potlesk nikdy neskončí.

Tleskajícímu publiku se přišel poklonit i celý „zákulisní“ tým. A všichni měli na sobě trička, které dalo divadlo vyrobit, právě k této příležitosti. Mimochodem stále se dají koupit. Vždy před představením Hrdého Budžese a nebo kdykoliv v obchodním oddělení divadla.

Na jeviště přišel poblahopřát i prezident Herecké asociace Jiří Hromada.

…. A diváci stále stojí a stále tleskají. Bára měla na tváři úsměv a v očích slzy.

A to ji ještě jedno překvapení čekalo. Petr Bednář se na ni obrátil jako na Helenku Součkovou a ptal se: „Helenko, na koho si už pětsetkrát čekala, na koho si se pětsetkrát těšila??“ Helenka tázavě pozvedla obočí. „No přece na Milušku Voborníkovou!“ A Helenka se zatvářila takto.

Miluška byla překvapením nejen pro Báru, ale i pro nás diváky. A setkání těch dvou na jevišti bylo až dojemné.

Ale tím večer rozhodně nekončil. Pokračovalo se ve foyer. Bára ještě v kostýmu pronesla přípitek.

Někteří si prohlédli výstavu fotografií v salonku.

Pak čekal Báru i Milušku ještě jeden úkol. Rozkrojit slavnostní dort. Nejdříve to vypadalo, že si s noži neví rady. A pak se Bára rozhodla…

Autorka Irena Dousková přijela i se svou maminkou. A tak se herečka Bohunka Dousková opět podívala do příbramského divadla, které bylo jeden čas její domovskou scénou, a z jejíž příběhu vycházela Irena při psaní své knihy.

Když se v divadle připravovali na tuto slavností reprízu, přemýšleli i o občerstvení nejen pro celý realizační tým, ale i pro všechny diváky. Ale kde na něj vzít? A tak Renáta Špínová vyrazila do ulic, teda spíše do firem. A podařilo se neskutečné. Celý raut, jehož zásoby se stále doplňovaly, a který byl nevyčerpatelný, včetně slavnostního dortu, vína a květinových darů byl ze sponzorských darů. Jednak to bylo schopností Renáty, ale také tím, že se příbramské firmy začínají k místnímu divadlu stavit čelem. Všichni divadelníci moc děkují!!!!!

Nejen představení, diváci, ochota příbramských firem, snaha zaměstnanců divadla, všechno to bylo až dojemné. Takže Hanko, Heleno, Renáto, Honzo, pane řediteli i všichni ostatní, myslím, že můžete být spokojeni.

A Hrdému Budžesovi přejeme do dalších let mnoho zdaru!


Miluška Voborníková jako tajný agent

Po představení Hrdého Budžese jsem si ve foyer povídala se zástupkyní ředitele Annou Čiperovou. Zajímala mě především Miluška Voborníková. „O možnosti přijet na pětistou reprízu Hrdého Budžese jsem se s paní Voborníkovou bavila už na podzim loňského roku, kdy v divadle vystupovala společně s Petrem Spáleným. Ale to ještě nebyl znám termín a tudíž ani Miluška nevěděla, zda bude mít čas.“ No, a jak to tak bývá lísteček s telefonním číslem na Milušku se poděl bůhvíkam a chvíli trvalo, než získala alespoň mail. Ale Miluška zase na počítač často nechodí, tak to jednu chvíli vypadalo, že se vůbec nedomluví. Nakonec vše dobře dopadlo i na daný termín 20. března měla Miluška čas. „Paní Voborníková je nesmírně milá, skromná a pokorná dáma. Velmi příjemně mě svým chováním překvapila. Nabízeli jsme jí zaplatit alespoň cestovné, ale jednoznačně odmítla s tím, že je pro ni čest být na takovou událost pozvána. Přivezla pro Báru květiny a malý dárek.“ Pozvání Milušky Voborníkové bylo opravdu tajné. Nejen pro Báru a další herce, ale i pro ostatní divadelníky i diváky. V divadle o něm vědělo pouze pět lidí. A protože ten den bylo o parkování u divadla nouze, bylo pro paní Voborníkovou a Báru Hrzánovou vyhrazeno místo na příjezdové cestě k vrátnici. Miluška přijela s kamarádkou Danou s předstihem, aby se s Bárou nepotkaly. Anna Čiperová je došla přivítat a dohodly se, že vůbec nebudou v divadle a půjdou na kávu do hotelové kavárny. „Já už jsem se dopředu domluvila s kolegyní, aby mi po prvním divadelním zvonění zavolala, že opravdu přijdeme na poslední chvíli. A tak jsem si rychle šla pro kabelku a kabát. Na chodbě jsem potkala Hanu Kratochvílovou, která byla do celé situace zasvěcena, a která se mě trochu ironicky zeptala, kde mám Milušku. Narychlo jsem odpověděla, že u auta, načež mě Hanka doslova zmrazila větou, abych už nechvátala, že právě Bára přijela. Cítila jsem v tu chvíli až pocit zmaru. Takových příprav a tajností!“ A když Anna doslova odevzdaně přišla před vrátnici, Bára už venku nebyla a u vedlejšího auta stála pouze Milušky kamarádka Dana. „Zeptala jsem se Dany, kde má Milušku, a předpokládala, že se už vítá s Bárou v její šatně. Dana jen mlčky hlavou kývla k pootevřeným dveřím auta. Miluška byla vleže napasovaná mezi zadní sedadlo a podlahu, celá přikrytá dlouhým kabátem. Dana šikovně maskovala okénko zvenku a dělala, že něco hledá v kabelce. Miluška pak v naprostém klidu vylezla, prohrábla si prsty vlasy, oprášila rukou černý kostým a prohlásila: “Je to v suchu a teď můžeme na to kafe.“ Tak jsem tam užasle stála a přemýšlela, kolik známých osobností by bylo schopno toto udělat.“ No, já si raději ani netipuji. Miluško díky!!!!


Po Broukovi byla autogramiáda

Na konci března uvedlo příbramské divadlo oblíbenou hru Brouk v hlavě. Byla určena především Klubu mladého diváka, ale divadlo se zaplnilo celé. Studenti chodí na odpolední představení v doprovodu pedagogů. A právě ti přišli s přáním, zda by nebylo možné udělat alespoň u jednoho představení autogramiádu. A obchodní oddělení se rozhodlo neotálet a udělat ji při tom nejbližším termínu, a to byl právě Brouk v hlavě. Herci přišli úplně všichni, a že jich je v této hře požehnaně.

Tak jsem se hned vedoucí obchodního oddělení Hany Kratochvílové zeptala, zda to byla ojedinělá akce, nebo ji někdy zopakují? „Určitě zopakujeme. A to nejen v rámci Klubu mladého diváka, ale zkusíme to i u běžných diváků. Uvidíme, zda bude zájem.“


Klus na facebooku

Koncert Tomáše Kluse byl během pár minut beznadějně vyprodán, takže jsem se na něj samozřejmě nedostala. Jenom z doslechu vím, že byl skvělý a na autogram čekala fronta zájemců. Nebo spíš zájemkyň. Přesto Vám ukážu pár fotek.

Samozřejmě, že jsem nefotila, když jsem tam nebyla! A chcete jich vidět víc? Tak se podívejte na Tomášův facebook. Z příbramského koncertu je jich tam celá řada.


Večerníček v kině

Tak je za námi festival večerníčků S pohádkou za ruku. A na to, že to byl nultý ročník, dopadl dobře. Celkem ho navštívilo okolo šesti set zájemců. Festival trval tři dny a k vidění byla celá řada klasických českých večerníčků jako Krakonošské pohádky, Víla Amálka a motýl Emanuel, Krteček, Rumcajs a další. Kromě toho byla pro děti připravena řada doprovodných akcí.

Na zhodnocení jsem se došla zeptat vedoucího kina Petra Rybky. „Na to, že šlo o nultý, neboli pokusný ročník, tak myslím, že to byl úspěch. Dokonce jsem se u rodičů setkal s názorem, že je to konečně akce, kde není nabito lidmi, a na vše se nestojí fronty.“ Takže, bude se akce opakovat a půjdete do dalšího ročníku? „Myslím, že to stálo za to, abychom příští rok vlastně založili první ročník. Na jeho přípravu bude daleko víc času a pokusíme se doprovodný program rozšířit.“ A nechcete to rozšířit i tak, že se přesunete do větších prostor? „Tak to opravdu ne. To už by mohlo být kopírování akce Divadlo patří dětem, a to opravdu nechci. Festival i nadále zůstane v kině. Mělo by tím dojít i k oživení těchto prostor.“


Do Příbrami přijede Cizinec

V dubnu nás čeká další premča. A opět bychom se měli pobavit. Hra Cizinec k tomu svádí. Její autor Larry Shue vyrůstal v Kansasu a v Chicagu. Po absolvování Illinois Wesleyan University v roce 1968 sloužil v americké armádě během války ve Vietnamu. Zemřel v roce 1985 při letecké nehodě. Jeho nejznámější divadelní hry jsou Pitomec roku 1981 a Cizinec z roku 1983.

Situační a bezmála detektivní komedie, nás zavede do opuštěného letoviska v americké Georgii, kam přiváží seržant Frogg svého přítele z vojny, Charlieho. Člověka, který je na konci sil, bez důvěry v cokoli. Charlie dokonce nechce ani s nikým mluvit. Froggy proto všem přítomným namluví, že je to cizinec a nerozumí ani slovo anglicky. Netuší, do jak prekérních situací Charlieho dostane. Lidé před ním začnou říkat věci, o kterých by mlčeli, kdyby nebyli přesvědčeni, že nerozumí. Charlie svou roli cizince hraje tak důkladně, že se mu podaří oklamat nejen ostatní, ale i sebe a svůj nedostatek sebedůvěry… Bravurní situační komedie se silným humánním posláním, ve které nejen titulní hrdina vyroste a překoná sám sebe…

V Cizincovi se setkáte s Lukášem Typltem, Lukášem Králem, Helenou Karochovou, Vladimírem Seničem, Ivanou Krmíčkovou, Robertem Tylečkem a Vojtěchem Záveským. Pod vedením režiséra Pavla Ondrucha. Ten u nás již dělal hru Misery.

Takto probíhala čtená zkouška:


D´Artagnan a Tři v tom naposledy

Ale kromě nové premiéry se budeme i loučit. Hned 4. dubna se naposledy přeneseme do dob, kdy čest královny je zákonem, a kdy se správní chlapi neváhají za ní bít. Prostě jeden za všechny a všichni za jednoho. Loučí se s námi
D ´Artagnan!

Hned dva dny po D ´Artagnanovi, 6. dubna bude derniéra hry Tři v tom. Komedie o tom, co se stane, když otěhotní dvě sestry i jejich služebná. Tato derniéra bude pouze příbramská, protože Tři v tom se naposledy zahrají ještě v červnu v Žižkovském divadle.

Takže máme poslední možnost. Já určitě půjdu na obě, protože rozloučení je pro mě nejen citová záležitost, ale i slušnost.


Bedna v divadle

Dobročinný bazar, který herecký soubor příbramského divadla za pomoci Klubu přátel divadla, chystá na velikonoční pondělí 9. dubna, by klidně mohl nést podtitul „pojďte s námi pobejt“. Prvotní nápad Heleny Karochové, si záhy vzal za své celý herecký soubor. Na velikonočním bazaru, který se bude konat ve foyer, se budou prodávat věci, z osobního vlastnictví herců, a to i těch, co u nás hostují. Něco prý dodá i pan ředitel nebo já. Ty „zajímavější“ věci půjdou do dražby. Výtěžek poputuje do nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Bedna, jehož zřizovatelem je občanské sdružení Ponton. Bedna se také bude během dne prezentovat. Rozhodně to vše není jenom o prodeji a nákupu, ale i o tom abychom se potkali a společně strávili příjemné Velikonoční pondělí. V rámci odpoledne a večera si můžete zkusit zacvičit s Petrou Duspivovou, a to od 17 do 18 hodin. Nebudete potřebovat nic než pohodlné oblečení a ponožky či bosé nohy. V 19 hodin pak vystoupí Vojtěch Záveský se svou one man show. A jak znám členy nebo spíše členky Klubu přátel divadla, myslím, že nám určitě upečou něco dobrého na zub. Tak si sebou vezměme dobrou náladu a pár korun. Začíná se v 15 hod.


Talk show s Janem Krausem

Příbramské divadlo, chce zkusit nabídnout divákům další typ pořadů, pro který se v dnešní době vžil název talk show. První z pořadu Hvězdy jak je neznáte, už máme za sebou. Byl v podání Jiřiny Bohdalové a jejího hosta Bohuše Matuše. Další nás čeká 17. dubna. Tentokrát se skvělým glosátorem každodenního života Janem Krausem, který si jako hosta přizval herce Romana Vojtka.


Přijede Michal Viewegh

Já Vás chci pozvat ještě na další akci, která se koná až v květnu. Ale protože je hned 2. 5., a jak já se znám, nebudu mít ještě své nové stránky napsané, činím tak dopředu.

Tento den Vás od 18 hodin zvu do kina na úspěšného spisovatele Michala Viewegha. Nebude žádný film, ale autorské čtení, spojené s besedou a autogramiádou. Takže pokud patří mezi vaše oblíbence, pojďte si s ním popovídat. Vstup je 50 korun.


Betty měla záskok

Pokud jste viděli inscenaci Stráže! Stráže!, tak víte, že na jevišti máme i čtyřnohého herce. V roli dráčka Errola vystupuje buldočka Bettynka. Tedy není to jen tak někdo, protože celé její jméno zní: Betty Boop Anima Canis. To je vznešenost, co?!

Ale i tato psí modrá krev, má normální starosti. A myslím, že jsme my, diváci ani nic nepostřehli. Já teda určitě ne. Ale je pravda, že bychom museli vidět všechna představení. Betty totiž čekaly mateřské povinnosti a tak měla záskok. Dokonce dva. Ale byla to rodina – roli dráčka odpovědně převzala její matka a neteř. A podle páníčka, se jim hraní líbilo. Nicméně, Bettynka je na divadelních prknech příliš dlouho nenechala. Štěňátka jsou na světě, a po třech záskocích se Betty se v příštím uvedení hry opět vrací na jeviště.

To Betty neprchá z jeviště, na kterém se jí nelíbí, jak si myslela řada „ochránců“ zvířat. To jenom, aby zvládla svou roli, je v portále schován její páníček (pan Benda), který ji láká na buřtíka.


Polní pošta staré Blažkové

Dáma s kaméliemi vyvolala velké pozitivní ohlasy. A to dokonce od kritiků! A od diváků jich mají v divadle celou řadu.

– Musím přiznat, že jsem od Sabiny Laurinové zázraky nečekal, ale příjemně mě překvapila. Ve své roli odvádí velmi povedený výkon a sázka na její osobu se zdá být zajímavým tahem. Hra má spád, divák nemá šanci se nudit. Půjdu se na Dámu s kaméliemi podívat ještě aspoň jednou.

– V neděli 18. 3. 2012 jsem byl Praze na vašem představení Dámy s kaméliemi a nedá mi to, abych vám nepoděkoval za krásný umělecký zážitek a všem hercům za jejich výkony. Zejména paní Laurinové, která byla úchvatná. Škoda, že Pražáci dávají raději přednost některým bulvárním scénám, které tomu vašemu představení nesahají ani po kotníky. V Praze do divadla chodím často, a konečně po delší době jsem viděl poctivé divadlo. Blahopřeji vám a přeji mnoho zdaru.

Ale to, co vzbudilo opravdový rozruch, byl dopis paní Lenky, který jsem zveřejnila minulý měsíc. Lenka se v něm vyznává z náklonnosti k příbramskému divadlu, ale naopak k Dámě s kaméliemi byla velmi kritická. Její řádky vyvolaly takovou odezvu, že mi to málem zahltilo mailovou schránku. Za všechny ohlasy jsem vybrala dva, které vystihovaly názory vás ostatních.

Z dopisu Aleny vyjímám:
Když jsem si přečetla zveřejněný dopis divačky Lenky, myslela jsem si, že jsme snad každá byla na jiném představení. Přestože jsem také obdivovatelkou pohybového talentu Petry Duspivové, tady jsem si jí skoro nevšimla, jak jsem byla zabraná do příběhu hlavní hrdinky. Sabina Laurinová, ač jsem byla před premiérou poněkud skeptická, byla prostě dokonalá! Nevěřila bych, že taková křehká bytost dokáže tak křičet, když je potřeba. A moc se mi líbila scéna, netradiční, trochu ponurá a naprosto multifunkční. Jistě se s ní bude dobře jezdit po republice a nepochybuji, že sklidí veliké ovace!

Naopak dopis Marie zveřejňuji celý, protože se celý týká právě inscenace Dámy s kaméliemi:
Dobrý den!
Chtěla bych říct, že vaše divadlo mám velmi ráda, chodím do něj, jak nejčastěji můžu a v budoucnu si hodlám zakoupit i předplatné. Brouka v hlavě jsem viděla už třikrát, dokonce mám lístky do Žižkovského divadla Járy Cimrmana, kde často hrajete. Ale to říkám jenom pro ilustraci, vždyť vy sami nejlépe víte, které hry mají, jaký ohlas. Přečetla jsem si na webu Příbramského divadla reakci divačky Lenky na Dámu s kaméliemi. Nedá mi to a musím na to reagovat. Doufám, že nejsem jediná, kdo má ÚPLNĚ OPAČNÝ NÁZOR! Paní Lenka asi cítí vůči Sabině Laurinové nějakou zášť, protože jinak si to nedovedu vysvětlit. Na premiéře jsem seděla jako přikovaná a výkon paní Laurinové mě doslova ohromil. Paní divačka Lenka ocenila, jak jí sluší kostýmy, ale já bych řekla, že to, jak paní Laurinová svou postavu hraje, by vyniklo, i kdyby byla v pytli od brambor. Dokazuje to dlouho trvající potlesk, výkřiky nadšení i aplaus vestoje. Ano, o paní Laurinové jako herečce, bylo v poslední době slyšet hlavně v souvislosti s různými muzikály apod., takže jsem sama byla zvědavá, jak si poradila s tak velkou rolí. Nemohla jsem být víc potěšená a příjemně překvapená. Že to mezi ní a Jiřím Vojtou „nezajiskřilo po celé představení“ je, promiňte nesmysl! Já jsem naopak skoro čekala, že jiskry budou doslova vidět. A protože jsem byla zvědavá, jaká Dáma s kaméliemi bude, tak musím ještě napsat, že jsem sledovala i ohlas v tisku. Paní Laurinová všude říká a píše, jak se v Příbrami v našem divadle, cítí dobře. Z toho mám, jako Příbramačka radost. A pak se o ní dočtu, že to podle paní Lenky hrála špatně. To je mi teda líto! A myslím si, že je dobře, že hlavní roli nehrála Petra Duspivová, protože jestli to paní Lenka neví (asi nečetla Dámu s kaméliemi), tak je na to P. Duspivová mladá! A ani se při potlesku na konci představení neusmívá, jak jsem si všimla. To mě mrzí. Tak jsem se rozhodla vám napsat, abyste mohli zveřejnit také opačnou reakci, která paní Laurinovou naopak pochválí. A také jsem jen chtěla vyjádřit svůj názor.

Jsem velmi ráda, když vy, moji čtenáři na svoje názory navzájem reagujete. Vzniká tak polemika, která je doufám zajímavá nejen pro mě, ale i pro Vás. Budu moc potěšena, pokud v tom budete pokračovat a i nadále mi psát své názory a postřehy, nebo reagovat na dopisy jiných pisatelů.

P. S. Milá Marie, máte u mě placatku!


Přeji vám všem slunečné a pohodové Velikonoce!

A milé dámy nezapomeňte je přestupný rok!!! A to prý koledovat chodí ženy. Je pravda, že jsem koledu moc neuznávala, ale tuhle využiju. A koupím si nějaký hodně silný a velký tatar. No, uznejte, kdy jindy, než tento rok, můžu nařezat svým dospělým synům!!! Bude to oficiální, vždyť tradice je tradice, a nemůžu být nařčena z fyzického násilí. Jen si myslím, že by synáčkové měli začít šetřit. Vajíčka, na kterých budu za svou koledu trvat, se jim pořádně prodraží!

Mějte se fajn

Fany Blažková fanyblazkova@centrum.cz

Mobilní menu