//wp_head()?>
Tak jsem se rozhodla, že se pustím do pořádného bulváru. Dám se do hodnocení oblečení účinkujících na koncertu "Zpátky do školy".
Herecké koncerty v Déčku nejenže mají tradici, ale bývají vyprodány hned, jak se na divadelních webovkách objeví zmínka. A to ještě ani plakáty nejsou vylepené a už se zamlouvá jedna vstupenka za druhou.
Goldoniáda je poměrně nová hra z pera slovenského autora Martina Porubjaka. Vznikla v druhé polovině 70. let. Inspirací Porubjakovi byly různé situace z her významného italského dramatika Carla Goldoniho. Od něho je také odvozen název celé hry.
Sisa Fehérová a Jen Hovorka byli dalšími vystupujícími v D-klubu. A byl to zážitek.
Tak jsem se před zkouškou chystané premiéry Goldoniáda vypravila s foťákem do zákulisí. A jak jsem postupně potkávala jednotlivé herce a herečky v kostýmech, dostávala jsem záchvat smíchu.
V červnu se během jednoho týdne rozloučíme hned se třemi inscenacemi. Což mě štve. Já prostě nemám derniéry ráda!!!
Vyjít z důchodu v dnešní době není opravdu snadné. To vám můžu potvrdit. A proto jsem ráda, že divadlo na nás seniory myslí.
Divadlo opět po roce patřilo dětem. I když, jak ukazovala upoutávka na tuto akci, musely si ho děti, trochu pod nátlakem, u pana ředitele vydobýt
V roce 1963 bylo divadlo převedeno do správy Středočeského krajského národního výboru
Přišly mi dva dopisy a shodou okolností se oba týkaly Balady pro banditu.
B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
Na Josefa Klímu jsem se těšila. V televizi sice vypadá, jako velký sympaťák, ale co když to nakonec bude velká hvězda?
Člověk získává 80 procent informací zrakem. Bez něho jsou najednou chutě výraznější, zvuky hlasitější, hmatové vjemy jsou zcela jiné. Setkání se světem bez barev a světla se uskutečnilo v D-klubu 14. května
Velký divadelní svátek je za námi. V pondělí 9. května se odehrála 700. repríza Hrdého Budžese. A bylo hodně veselo. Herci si jí opravdu užili. A diváci také.
Až přijdete do divadla, tak si ve foyer můžete prohlédnout další výstavu. Tentokrát profesionálního fotografa Romana Sejkota.
V neděli 24. dubna se točila upoutávka na akci Divadlo patří dětem. Takže samozřejmě, hlavními protagonisty byly děti. A bylo jich pět.
B. Můžete nám trochu představit svojí ženu? A jak jste se poznali? V. Vzal jsem si Hanu Škrovovou. Pochází z Ostravy.
Na Barboru Mochowou jsem byla zvědavá. Podle anotace to vypadalo, že uslyšíme trochu jiný styl, než jsme v Déčku zvyklí. A bylo to něco jiného!
B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství? H. Nepřeberná studnice všeho, kterou člověk opustí a k stáru se k ní vrací. V dětství se prožívá všechno mohutněji. Všechno je nové, všechno je větší, barevnější a hlasitější. Čím jsem starší, tím více píšu o zážitcích ze svého dětství.
Co se děje v příbramském divadle? Co se mi líbí a co není nic moc? Co nás čeká za novinky v programu, jak vypadaly zkoušky nové hry, komu se narodilo dítě? Tím vším a nejen tím, se budu na svých stránkách zabývat. Jsem sice stará, ale čiperná, takže zprávičky budu vkládat co nejdříve, aby byly pěkně „čerstvě aktuální“.
A to není všechno! Dostala jsem „neomezenou moc“ vnikat (někteří tomu říkají parazitovat, fuj) do všech částí divadelních stránek. Pokud se někde objeví moje ikona , znamená to, že jsem si neodpustila něco dodat.
No, a když budete chtít pochválit, zkritizovat, zeptat se kohokoliv z divadla na cokoliv nebo vědět úplně jiné záležitosti, než o jakých píšu, klidně mi pošlete e-mail na:
Odpovím úplně na všechny dopisy. Vím toho dost, a co nevím tak zjistím!!!
Zde brzy naleznete odkaz na starší články, děkujeme za pochopení.